Tak kapitolka je konečně na světě, ale asi nebudou vycházet kapitoly tak pravidelně jako u Skota jedničky a za to se omlouvám. Budu se však snažit, abych se brzo vrátila do dřívějšího rytmu. Tak snad si užijete dnešní kapitolu.

****                                                                                                                                                Skotsko, Fergus

„Však nezastavujeme kvůli tobě, Iane, ale kvůli koním," odsekl Fergus a vložil mu do rukou i uzdu svého koně.

„Buď tak laskav," utrousil.

„Ty mě žádáš, lairde? Jak milé!"

„Nežádám, já ti to přikazuji!" odsekl, aby to bylo naprosto jasné. Načež k tomu ještě přidal jeden temný, chladný pohled hodný jeho vysoce postavené role.

„Laskavost jako laskavost. Čí to asi bude zásluha?" provokoval ho Ian dál a drze se na něj zazubil. Oba moc dobře věděli, koho tím myslel.

Načež ignoroval laidrův vražedný pohled, poplácal ho po zádech, přičemž k němu prohodil, že si nikdo nemyslí, že je kvůli tomu slaboch.

Poté než vůbec Fergus stačil otevřít ústa, uchopil obě uzdy do jedné ruky a vydal se křovím ke zvuku potoka.

Ještě než však v křoví zmizel, na poslední chvíli otočil a prohodil: „Lady Liliany!"

A pak se smíchem zmizel v křoví.

„Zatracený Ian," zamručel si Fergus tiše, ale když uviděl pobavené pohledy svých mužů, ostře odsekl: „Ani slovo!"

Muži jen stěží zadržovali veselí.

„Laidr se stal laskavým? To už není jako dřív?" když uslyšel Brianovu letmou poznámku, ostře se na ně obořil: „To vaši koně nepotřebují napít? A kdo nasbírá dřevo na oheň?"

Muži se na něj nejistě podívali, ale když viděli jeho temný pohled, rychle se začali předhánět v tom, kdo co udělá. Tři vzali koně a další se chtěli vydat do lesa na dřevo, když v tom se z křovin vyřítil Ian s vytřeštěnýma očima.

Fergus zaskřípal zuby při pohledu na uříceného přítele.

„No to snad ne, tak co se zase stalo?" otázal se rozčíleně.

Přítel však jen doběhl až k nim s očima vypoulenýma ven.

„Tomu nebudete věřit," vyhekal ze sebe uříceně.

Úplně klidně se opřel rukou o Ferguse, aby udržel rovnováhu po tom běhu.

Laidr znehybněl při jeho opovážlivosti. Co to zase dělá? Copak si mě tu už nikdo neváží? Jsem jeden z nich? To rozhodně ne! Já jsem přece laidr! Jejich velitel! Dřív se mě báli a měli ke mně respekt! A nyní? Tady mě prostě nikdo neposlouchá. To mám z toho, že Lilianě všechno dovolím. Pak to dopadá, že se o mně mí poddaní ksakru opírají, honilo se mu hlavou, přičemž z těch myšlenek dostával vztek.

Malcolm, který si jeho nechuti všiml, jen stěží zadržel smích.

„Už nyní nevěřím, že jsi MÉHO koně nechal klidně u vody a samotného. Je to válečný kůň!! A MŮJ! Dostal jsem ho od svého otce! Okamžitě se tam vrať! Jestli uteče budeš ho chytat...." šílel laidr a měl chuť zabít Iana.

Ten ho však přerušil, přičemž si ruku držel na hrudi, jako by se snažil získat zpět kyslík: „Ale, příteli, nějaký kůň to mě nyní nezajímá."

Načež se otočil na ostatní a vyhekl: „Víte, co jsem zřel u potoka?"

„Nějaký kůň!!!" zahřměl Fergus a drtil ruce v pěstích.

„Jestli se ztratí, budeš ho hledat, i kdyby to měla být poslední věc, co uděláš!"

„Je to kůň! Ten se neztratí!" mávl nad tím rukou Ian a pak vyhrkl: „Takže to bylo něco..."

„Prosím tě, neříkej mi, že se bojíš vody! Po těch letech? Vždyť tam není moc vody," přerušil ho Fergus rozčíleně.

Ian zavyl jako by ho hluboce ranil a projel si rukou vlasy.

„Laidře, mysli trochu. Tohle je mnohem lepší," dodal pomalu, jako by to vysvětloval dítěti.

„Tak co jsi viděl, Iane?" vložil se do toho Malcolm s očima dychtivýma.

„Nějakého nepřítele, kterého můžeme skolit? Vezmu si meč!" vyhrkl, potěžkal meč.

Nejspíš už se viděl jako nějaký hrdina. Když v tom se zasmál a odhodil ho.

„Ty neřády ve vodě zvládnu i holýma rukama," dodal a rozeběhl se pryč.

Ian na něj nechápavě hleděl, než vyjekl: „Ale tam žádní nepřátelé nejsou..."

Pak však ustal, protože ho Malcolm dávno neslyšel, protože už zapadl mezi stromy.

Fergus se hněvivě zadíval na Iana a obvinil ho: „Zřel si, cos provedl? Tak už konečně řekni, co si kde zase viděl."

Načež vrhl po svých mužích tvrdý pohled.

„Jestli se jen někdo hne," začal klidně a poté zvýšil hlas, když pokračoval: „Tak ho vlastnoručně zabiju! Je to jasné?"

Muži koncentrovaně přikývli při pohledu na jeho zvednutou pěst, zatímco Ian jen zvedl oči k nebi.

„Jak strašidelné," zamumlal tak tiše, aby ho slyšel jen Fergus.

Ten se na něj hrozivě usmál a stejně potichu se otázal: „Chceš být první, příteli?"

Ian zvedl ruce a s okouzlujícím úsměvem odvětil: „Pro jednou bych nutně nemusel být první."

A pak ho uchopil za ruku a ignoroval jeho vražedný pohled.

„Mí drazí přátelé, stále jsem vám nemohl povědět, co jsem zřel u potoka. To bylo úžasné.." začal mluvit.

Všichni ho obestoupili a jejich oči toužily po podrobnostech.

„Tak už to řekni, Iane! Nemáme celý den," zabručel Fergus otráveně.

„Dobrá, u vody jsou.." začal.

„Ženskééééééé! Kupa ženských!!!!" jeho vypravování přerušil výkřik vybíhajícího Malcolma, který k nim běžel rychlostí, kterou jindy nepoužíval.

„Plno ženských!!!!" křičel dál a muži se okamžitě hnali za ním jako dobytek.

Fergus jen s šokem zíral, jak odhodili zbraně a následovali Malcolma.

„Tohle ne!" zamumlal, načež popadl z opasku pistoli a vystřelil s ní do vzduchu.

Ozval se třesk, který se ozvěnou rozlehl kolem nich a muži instinktivně do jednoho popadali na zem.

„Ježiši, žiju?"

„Mě to asi zasáhlo do nohy!"

„To byl jen laidr," pronesl Ian se stoickým klidem.

„Kdo nás to přepadl?"

„Teď umřít nemůžu! Teď prostě ne!" skuhral Malcolm a natahoval ruku, jako by se tím mohl dostat k potoku.

„Ty? Já! Jsem tak mladý," odsekl Brian s hlavou zabořenou do hlíny.

„Nikdo nestřílel! To je laidr!" odsekl Ian a posadil se.

Muži pomalu začali vstávat, když Ian stále žil a nikdo ho nezastřelil.

„Laidře! Měl jsem z toho málem smrt!" vyhrkl kovář stále bledý v obličeji.

Fergus je přejel rozzlobeným pohledem.

„Co jsem měl dělat jiného, když jste se jako malí kluci chtěli vrhnout za těmi ženami?" odsekl ostře a přejížděl je vražedným pohledem.

„Mohl jsi nás nechat jít?" navrhl nevinně Ian a muži kolem něj zamručeli na souhlas.

Laidr se o to víc zamračil.

„Ale no tak většina jste ženatí muži," odsekl zlostně.

Ianovi div nezaskočilo, když se rozesmál. Začal střídavě rudnout a brečet. Zatímco Brian se na ostatní vítězoslavně zašklebil úsměvem, který jasně říkal, ale já žádnou ženu nemám. To už se zubil na celé kolo.

Ian se hlasitě pleskl do čela a s očima rozevřenýma hraným úžasem vyhrkl: „A jo! Ty máš pravdu, laidře! Málem bychom na to zapomněli. Ještě, že tě tu s tou nebezpečnou zbraní máme, abys nám to připomněl."

Fergus, který nepostřehl ironii, se zatvářil víc než spokojeně. Konečně jim to došlo.

Kochal se svým vítězstvím, když jeho přítel pokračoval: „Laidře, copak sis myslel, že na ženy se dá zapomenout? Máš se ještě co učit, ale jednu radu ti mohu dát již nyní. Co ženy nevidí, to neví."

Laidr šel za svými muži, kteří nadšeně následovali Iana a mračil se jako Belzebub.

„To je, ale hloupý nápad," zahučel tiše.

„Copak vám nic neříká slušnost? Jsou to dámy..."

„Však my jim jdeme nabídnout ochranu. Navíc samozřejmě nejsou úplně bez oblečení," hájil se Ian se smíchem.

„Mají na sobě šaty!" doplnil ho Malcolm na jejich obranu.

„I když spíš jen bez těch vrchních šatů," dodal Ian a muži se svorně zasmáli.

„Přece je nebudeme špehovat!" protestoval dál.

Malcolm se na něj otočil a diplomaticky prohodil: „Co si to o nás myslíte, laidře? Samozřejmě, že ne! Něco takového! To by nás nikdy nenapadlo! Jen se musíme ujistit, že jsou v bezpečí a náhodou jsou na nejlepším místě u vody."

Vedli své koně za Ianem, když se před nimi otevřela krajina a oni uslyšeli smích. Fergus, který si dosud dělal naději, že ženy měly dost rozumu a zmizely, se zamračil ještě víc.

„Já to povím vašim ženám," zahrozil jim, ale moc si tím nepomohl, protože jeho muži se na něj zazubili a jako jeden muž zvolali: „A my lady Lilianě!"

Vrhl po nich vražedným pohledem, ale to už muži vypochodovali k vodě a ozval se vyděšený ženský pískot.

„Měli byste odejít!" uslyšel zvonivý hlásek.

„Jen je nech!"

„Nevypadají špatně!"

Ozvaly se další a vzápětí se kolem nich rozlehl dívčí smích.

Zadíval se na dívky ponořené ve vodě a pak na své muži, kteří se vrhali jen v kalhotách do vody. Nevěřícně hleděl, jak odhodili zbraně.

„Abychom vyrovnali síly," slyšel Iana zahlaholit vesele.

„A co támhle ten silák?"

„Snad se nás nebojí?" uslyšel dívčí hlasy a rozzuřeně se zadíval na své muže, deroucí se k ženám.

„Ale to je jen Fergus! Je to takový bručoun!" odmávl to Ian s pobaveným smíchem.

Všiml si, jak si ho ženy prohlížejí a měl chuť je všechny zastřelit.

„Víte na jakém jste území?" křikl na ně s rukama založenýma na hrudi.

Rozhodl se, že přece se nevzdá své autority úplně. Muži se hrnuli za ženami a svého laidra ignorovali.

„Určitě nějakého laidra," zavolala jedna bystře.

„No né," zamumlal Fergus nad tou hloupou odpovědí.

„Bude to nějaký mrzout," začala jedna spekulovat. „Slyšela jsem, že nenechá cizince projít svým územím!"

„Já zase slyšela, že je ošklivý jako noc," přidala se další a rozesmály se.

Fergusovi rozzlobeně cukaly koutky úst vzteky. On že je ošklivý?

Ian jen tak tak zadržoval smích při jejich řečech, a když chtěl Brian zaprotestovat: „Ale to je..."

Rychle ho potopil pod vodu a dodal: „Nevšímejte si ho."

A pak s neodolatelným úsměvem pokračoval: „A co dalšího jste o laidrovi tohoto území slyšely, dámy?"

Fergus nevěřícně zíral na své muže, kteří se tím očividně bavili. Oni ho tady jen tak probírají.

„No prý je to hrozný strašpytel..." začala jedna, ale hned ji přerušila druhá.

„A bojí se i koní!"

Nevěřícně hleděl na ženy, které se těmi řečmi očividně bavily! To snad ne! Cítil, jak se mu krev hrne do hlavy. Tohle bude velký, pomyslel si na pokraji zuřivosti, když konečně dokázal promluvit.

No promluvit, spíše zařval, až se stromy otřásly hrůzou: „To není pravda!!!"

Ženy šokovaně ustaly v činnosti a všechny oči se na něj upřely. I jeho muži byli na okamžik zaskočeni.

Ian se však vzpamatoval velice rychle. Bezstarostně se usmál na ženy a zašveholil: „Nevšímejte si ho. Jen má plno práce nad hlavu."

„Není nějaký divný?" zašeptala jedna z dívek a uchichtla se.

Já? Divný? Tak tohle už ne, všechny je utopím, zuřil v duchu, když se vrhl do vody, aby je všechny pozabíjel.

„Není! On si jen myslí, že je laidr této země, tak se ho to dotklo," svěřil se jim Ian se smíchem.

Bavil se víc než dobře. Jeho laidr vypadal, že každou chvíli vybuchne. Přesně tohle potřeboval, pomyslel si Ian spokojeně. Ještě, že je vždycky tak nápomocný.

Zabít je málo!, pomyslel si Fergus a před očima začínal mít rudou mlhu. On se staral o jejich cudnost a za to měl tohle? Bojí se koní? Taková blbost. On se nebojí ničeho! Nikdy! To Ian se bojí krys. Pff, krysy taková milá stvoření.

Oči se mu přimhouřily vzteky, však on mu to vrátí. Dá mu velkou krysu do postele. To bude odplata, vymýšlel tresty v hlavě.

„JÁ jsem laidr tohoto území a právě nyní..." křičel rozzlobeně, zatímco se k nim přes vodu hnal.

„Hrajeme na honěnou, nesmí vás chytit," vykřikl Ian a lehce chytil jednu dívku do náručí a za jejího pištění ji nesl na břeh.

I ostatní muži se rozutekli s dalšími dívkami a Fergus na ně nevěřícně zíral. Uprostřed kroku se zastavil. Oni si snad myslí, že tu s nimi hraje nějakou zpropadenou hru?? On?? Laidr obrovského území? Který má úctu svých lidí? Nebo ji do nedávna měl??

„On to neumí, pánové?" uslyšel otrávený hlas jedné z dívek, která na sebe už stihla hodit celé šaty, zatímco on se nehnul ani o krok.

Neumí?? Chtějí honěnou? Mají mít, rozzuřil se do běla v hlavě, když křikl: „Umím, děvenko, být vámi tak utíkám hodně rychle. Kdo bude poslední zaplatí!"

V celém hlase mu vibroval vztek, když z kalhot vytáhl pistoli a vrhl se k nim.

„Zatraceně, on má pistoli!" vyděšeně zaječela jedna z dívek a schovala se za Briana, který byl možná bledší než ona.

„Není nabitá," uklidnil ji Ian bezstarostně, ale už při těch slovech zdrhal jako o život.

Ostatní muži to brali taky jako skvělou hru. Rozeběhli se různými směry a kolem rozzuřeného laidra zněl smích.

„Zabít je málo," mumlal si skrze zatnuté zuby, když se dostával přes vodu na druhou stranu.

„Třeba by to nikdo nezjistil a jejich mrtvoly nenašel," pokračoval v samomluvě.

„Dva roky nebudete mít ani den volno!" zařval na ně, ale odpovědí mu byl jen smích.

„Laidře, no tak začni se trochu snažit," uslyšel Ianův veselý hlas.

„Tohle není žádná zábava, můj pane!" zavolal Malcolm z druhé strany.

„Co kdybychom si spíše zahráli na střílenou? Vyhraje ten, kdo nebude trefen!" zahřměl laidr, ale v ten samý moment se kolem rozezněl výstřel.

Fergus překvapeně sklopil zrak k pistoli. On totiž nevystřelil a jestli to nebyl on tak potom. Rychle se otočil a sprostě zaklel.

Kolem nich bylo pět mužů, kteří zlověstně seděli na koních a vůdce měl v rukou pistoli, ze které se ještě kouřilo.

„To snad není pravda, den snad už nemůže být horší," zamumlal rozčíleně.

Načež se dohrabal na břeh a rozkročil se, aby stanul nepříteli tváří tvář. V pozadí za sebou slyšel křik žen a měl z toho škodolibou radost. To mají za to posmívání! Ha, kdo se bojí nyní že? Na ústech mu zahrál skoro patrný úsměv, když se střetl pohledem s mužem na koni.

„Kdo jste a co tu děláte?" zvolal hromovým hlasem a ignoroval fakt, že měl oblečení napůl promáčené. Je laidr a hotovo!

„Tady se budu ptát já!" utřel ho vůdce a Fergus cítil, jak se mu v žilách rozlévá adrenalin. Konečně někdo na kom si to může vybít.

„Jasně. Tak to vyřídíme rychle," odvětil chladně a nevnímal jeho radu.

Klidně odhodil pistoli, což se neobešlo bez vzdechů hrůzy u jeho mužů a zakvílení dívek.

„On odhodil zbraň?"

„Normální blázen!"

„Fergusi? Zbláznil ses, drahý příteli? Vem si tu pistoli!" syčel za ním rozčíleně Ian a postavil se vedle něj.

Na příchozí se usmál a prohodil: „Snad nebude tak horko ne?"

Muž na koni je prolétl pohledem a řekl chladně: „Dejte sem cennosti a hned! Víc to nebudu opakovat!"

Fergus obráil oči k nebi. Začínal se bavit.

„Bohužel jsme tu jen koupeli, cennosti jsme zakopali doma," konstatoval suše a ještě se nahnul k tomu muži klidně.

„Snad chápete. Přece se tu nebudeme producírovat s hromadou peněz," dodal až moc dobrosrdečně.

Ian vedle něj jen valil oči, zatímco muž na koni začínal rudnout vzteky.

Zlostně na Ferguse zamířil pistoli a odsekl: „Neutahujte si ze mě. Já tu mám pistoli!"

„Já taky," odvětil klidně laidr a skoro mile ukázal na zem.

Muž rozhozeně máchl pistolí Fergusovi před očima.

„Chcete snad, abych vás zabil hned?"

„Co kdybychom to raději vyřešili jako chlapi, příteli? Odhodíte tu zbraň a kdo vyhraje, ten shrábne všechno zlato," prohodil Fergus klidně a sevřel mu před obličejem pěst.

„Zbláznil jste se? Zastřelím vás! Nedělá mi to problém!" odsekl velitel a odjistil spoušť.

Ian vedle něj polkl a zahuhlal: „Chápu, že se zase jednou chceš ukázat jako laidr, ale proboha tě, prosím, ovládni tu touhu. Má zbraň."

Fergus se ani nehnul. Jen dál upíral na muže chladný pohled, jeho tvář byla jako vytesána z kamene. Lupič na něj zíral, ale on se ani nehnul. To už se hříšník začal potit a vzápětí se mu trochu zatřásla zbraň. Byl to drobný pohyb, ale v tu chvíli laidr věděl, že má vítězství ve svých rukou a toto zjištění vyvolalo na jeho ústech lehký úsměve.

„Tak už toho nechte, jestli mi sem než napočítám do pěti nedáte své cennosti zastřelím.." hystericky vykřikl velitel a přerušil dusné ticho.

Rozhlédl se okolo a vyhnul se pohledu na laidra, načež upřel zbraň na Iana.

„Tohohle!" vyjekl.

Ian hlasitě zasténal a plácl se do čela.

„Proč vždycky musím pykat za tvoje skutky já? Proč?" zadeklamoval a vrhl po svém příteli vražedný pohled.

Fergus mu oplatil pohled a pak ho upřel zase na muže na koni.

„Klidně! Na to si počkám," odvětil nevzrušeně a založil si paže na hrudi. Lupič byl v naprostém šoku z jeho chování.

„Co si ksakru myslíš, že.." začal Ian rozhořčeně.

Laidr po něm jen vrhl vražedný pohled a dodal, ať zmlkne, načež se otočil na velitele a provokoval ho: „Tak střílejte, nebo si začnu myslet, že jste zbabělec. Ovšem je tu taky možnost, že bychom to udělali podle mého návrhu. Jen my dva a kdo vyhraje!"

„Já ho zastřelím!" zařval velitel a otočil zbraní na Iana, který zbledl hrůzou, když na něj muž upřel pohled.

V ten moment se však Fergus vymrštil, protože na něj nikdo neupíral zrak a ladným pohybem strhl muže z koně. Ten vykřikl hrůzou a snažil se Ferguse uhodit. Ovšem ten se lehce uhnul a tvrdým pohybem mu vyrazil zbraň z ruky. Pistole upadla někam do vysoké trávy. Muži se na okamžik setkali pohledem. Fergus naprosto klidným a bandita vyděšeným. Vzápětí vykopl muž nohu a pokusil se laidra udeřit, ale on lehce uhnul a vyskočil na nohy.

„Ale no tak to si říkáte lupič? Trochu snahy, prosím!" provokoval ho.

Cítil, jak mu vítr cuchá vlasy a koutek úst mu zacukal, když muž opatrně vstal a okamžitě se na něj zuřivě vrhl.

„Zabiju vás! Všechny!" zařval.

Fergus ho nechal přijít blízko, načež prudce a přesně odrazil jeho ránu, až muž upadl na kolena bolestí.

„Bolí že? Tak kolik jste okradli nebohých lidí?" otázal se klidně a uštědřil mu ránu nohou do břicha.

Muž zachroptěl a zařval: „Tak dělejte, zastřelte ho, vy idioti! To chcete, aby mě zabil? Hned!"

Lupiči upřeli zbraně na laidra, který se na ně vražedně zamračil, než nevzrušeně poznamenal: „Tohle je čestný souboj, chcete snad způsobit krveprolití, pánové?"

Pak přišlápl ležícímu muži ruku, až vyjekl bolestí a dodal klidně: „Pochybuji, že tam máte kulky. Váš velitel neměl ani jednu, takže myslím, že si tu jen hrajete na větší pány, než zvládnete."

Slyšel ohromené vzdechy a pak se otočil na ženy za svými muži a dodal klidně: „Navíc tyto ženy nejsou v žádném nebezpečí, řekl bych, že vám vždycky muže naženou do vody, abyste neměli problémy se zbraněmi. Jsou bezbranní a vy získáte, co chcete. No, kdybyste nenarazili na mě," nevzrušeně vysvětloval.

Načež se zasmál a pokračoval: „Tak by vám to mohlo vyjít. Takhle však ne!"

Načež chtěl pokračovat, když v tom mu muž podrazil nohu, až zakolísal a padl na něj. Muž se lehce překulil a v jeho ruce se zaleskl nůž.

„Jsi moc chytrý, panáčku! To je někdy na škodu," zašeptal a vrhl se mu po krku.

Fergus se překulil na stranu, do hrsti popadl hlínu a mrskl ji muži do očí.

„Ach, podvody, ty lupiči. Jak neoriginální," zavzdychl, uhnul mu a popadl větev ze země.

Muž se na něj vrhl a snažil se ho bodnout, ale laidr lehce uskakoval a jeho tvář se chmurně mračila.

„Tomu říkáš nějaká snaha?" otázal se nevzrušeně a udělal krok dva a skolil svého šokovaného nepřítele na zem a pevně mu u hrdla držel nůž.

„A já myslel, že si pořádně zabojuji," povzdechl si.

„Prosím!! Nezabíjej mě! Prosím!"

Fergus zamyšleně přitiskl nůž ještě víc k jeho krku, když v tom za ním káravě prohodil Ian: „Laidře, přece ho nezabiješ za takovou drobnost. Jen se musí nějak živit."

Vůdce té odporně nemožné bandy k němu zvedl vděčné oči.

„Má naprostou pravdu, jinak by mé děti hladověly. Už takhle jsme těsně nad bídou!" vyhrkl zoufale.

Fergus si ho změřil chladným pohledem a suše se otázal: „A kolik máš těch dětí, lumpe?"

„Pět, pane a šesté je na cestě!" pokorně dodal lupič, to už mu však laidr lehce hrábl do kapsy a když z nich vytáhl zlatý náhrdelník pozvedl obočí.

„To opravdu vypadá, že jsi těsně nad vodou, hňupe!"

„To jsem získal zrovna dnes, ještě jsem to nemohl donést k dětem," horoval ze sebe slova co nejrychleji.

Laidr si povzdechl a pronesl chladně: „Opravdu nemám rád lidi, co kradou v mých lesích! Bolí mě z nich hlava, a když mě bolí je to hodně zlé!"

Muž na zemi zbledl ještě víc než předtím, což už skoro ani nešlo. Než však mohl omdlít hrůzou, položil laidrovi Ian ruku na rameno.

„Co je, Iane?" zasykl, ale jeho muž mu sebral zbraň a jedním pohybem dostal lumpa na nohy.

„Nebojte se ho. On by vás rozhodně nezabil," prohodil vesele a oprášil ho.

Zloděj na něj zíral s vděkem.

„Iane, co si myslíš, že děláš?" zahřměl Fergus vedle něj.

„Myslím, že mám lepší nápad než zabití, drahý příteli!"

„Pustit ho?" otázal se chladně a muž se zatvářil vděčně, ale když nad tím jeho „zachránce" jen mávl rukou, těžce polkl. To nevypadalo nijak líp.

„Samozřejmě, že ne! Za co mě máš, laidře! Myslím, že bychom mu měli zakázat vstup na naše území pod hrozbou okamžité smrti," pronesl vesele Ian.

Fergus se na něj zadíval dost skepticky.

„A to je jako všechno?"

Bledý muž padl před Ianem na kolena po té zprávě a děkoval mu. Mlel pořád dokola, že je to zlatý člověk, a že mu to nikdy nezapomene...

„Všechno ne! Snad už mě znáš, laidře," prohodil se zazubením a dobíravě na něj zamrkal.

„Bude moct provozovat tohle svoje řemeslo jen na území klanu Mcgune. Stačí?"

Bandita nechápavě hleděl z jednoho na druhého. To neznělo tak hrozně! Prostě jen jiné území, tady se to stejně stávalo moc nebezpečné...

Fergus hleděl na přítele a pomalu se mu roztahovaly koutky úst do ďábelského úsměvu. Pak už se otevřeně usmíval.

„Máš pravdu! Ach, už vidím laidra Mcgune, jak zuří, až zjistí, že má v revíru škodnou. A až zjistí...naprosto geniální Iane. Na tohle se začínám těšit," vyhrkl Fergus a podíval se na bledého muže, který pozbyl prvotní radost po jeho slovech.

„Mí muži tě na to území doprovodí a tyhle tvé marnotratné pomocníky taky. Jestli území překročíš, mí muži tě bez milosti zabijí!" načež se uchechtl.

„A dám ti jednu poslední radu, být tebou tak se tentokrát nenechám chytit. Laidr Mcgune není tak milostivý jako já," dodal mile, jako by to byl jeho přítel.

Otočil se od zhrouceného muže a křikl na Malcolma: „Odvezeš je za hranice a pak se vrátíš. Pokud se někdo pokusí utéct, bez milosti ho zastřel. Jasné?"

„Ano pane!" vykřikl nadšeně muž a zamával pistolí. 

Zatím ostatní muži, lupičům svázali ruce a přivázali za provaz ke koni Malcolma.

Ženy začaly protestovat, když se k nim Brian vrhl s dalším provazem v ruce.

„Já nic neudělala. Jen jsem se koupala!"

„My nejsme zločinci!"

„Taková drzost!"

Brian se zastavil a upřel zoufalý pohled na laidra. Ten prošpičkoval ženy vražedným pohledem, načež jen mávl rukou a poznamenal, ať je nechá, že je na nich, jak se o sebe postarají.

Ženy samozřejmě s očima plnýma vzteku vydaly na přesně opačnou stranu než svázaní muži. Ani jednou se na ně neotočily. Za pár okamžiků zmizely v houští.

  ****