Ačkoliv Jake na Owenovu zprávu neodpověděl, chlapec, jenž ztratil veškerou jeho důvěru, jej stejně dokázal po škole vyhledat a rozbít onu bariéru, kterou si kolem sebe Jake pečlivě stavil. Pravda byla ale taková, že není možné někoho odstranit ze svého života jen proto, že chcete. Zablokováním něčího čísla, nezablokujete i onu osobu, ať už je to jakkoliv zdrcující a naprosto na nic.

„Máš minutku?" otázal se jej Owen. Nervózně přešlapoval z nohy na nohu. Ruce ukrýval v kapsách. Zíral do země, protože pohled do Jakeových očí by mu nejspíš ublížil tím nejhorším způsobem.

„Ne," odseknul Jake a užuž chtěl odkráčet pryč a skrýt se na prvním možném místě, které bude poblíž, když v tom ho Owen uchopil za zápěstí, čímž Jakeovi vypálil do košile a kůže díru, a nehodlal jej pustit.

„Prosím," trval na svém Owen.

„Minutu, ani o vteřinu déle," zamumlal Jake a vytrhnul svou ruku z Owenova sevření. Možná by rád cítil jeho dotek, ale možná by mu taky rád uvalil ránu pěstí. Nevěděl, po čem v té chvíli toužil víc. Rozhodně to ale nebyl srdceryvný rozhovor, po kterém bude chtíč rozdávat rány a facky bezpochyby mnohem silnější.