Víte o tom, že tato kniha má 10ě hlasů a 405 přečtení?! To vás dal někdo pod kletbu imperius?! Šíleně strašně hrozně mega moc vám děkuji! Jak se to stalo? No nic, pojďme k další nezáživné kapitole.

Objevili se v jedné z postranních uliček, která vedla na rušnou hlavní ulici.
,,Připraven?"zeptal se Sirius Harryho, který kývl hlavou na souhlas. Společně tedy vyšli a zamířili přímo k starému obchodnímu centru z červených cihel se starým nápisem hlásajícím: Berka a Máčel s. r. o. Ve výlohách byli pouze figuríny v parukách a oblecích, které už dávno vyšli z módy. Na dveřích byla velká cedule se slovy: zavřeno za účelem rekonstrukce.

,,Dobrý den," pozdravil Sirius jednu obzvlášť ošklivou figurínu. Ta otočila hlavou a podívala se na něj. ,,Jdeme navštívit Lily Potterovou." figurína pomalu kývla hlavou a potom jim pokynula umělou rukou. Sirius a Harry prošli výlohou a vzápětí se objevili v obrovské přijímací hale, ve které bylo momentálně docela prázdno. Aby taky ne! Byli přeci prázdniny, všichni byli na dovolený a nebo ještě vyspávali. Aniž by se někoho ptali, automaticky zamířili do čtvrtého patra a tam do jim až moc známého pokoje. Náhodou tam Lily byla sama.

,,Tak já tě tu teď zanechám." řekl Sirius. Byl to už jejich zvyk. Sirius vždy nechal Harryho s Lily samotného, aby si s ní mohl popovídat a být s ní o samotě.

,,Ahoj mami." řekl Harry a opatrně si sedl na okraj její postele. Vzal její ruku do své a začal ji hladit. Lily se na něj otočila a podívala se na něj nepřítomným pohledem, který vypadal, jako kdyby se díval skrz něj někam na stěnu. Harry si povzdechl a poté začal, stejně jako vždy, vyprávět. Vyprávěl jí o tom, co se za ten měsíc, kdy se neviděli, stalo. O tom, jak dostal svůj dopis, jak byl šťastný, jak neví, kam by se chtěl dostat a o tom, jak nenávidí svou "rodinu".

Lily ho celou dobu poslouchala a pak se na něj usmála. Nebo to tak aspoň vypadalo. Ale Harry ji znal a věděl, že ve skutečnosti se neusmívá na něj ale na někoho, koho vidí za ním. Na někoho, koho si v tu chvíli představovala. Stejně jako vždy. Harry si ještě jednou povzdechl a pak došel pro Siriuse. Chvíli si s ní ještě povídali, ale ona jim neodpověděla. Jako vždy.

Doma pak byla ponurá atmosféra. Po Harryho dobré náladě jako by se slehla zem. Na obědě u nich byl Regulus (😏) ale i on jako kdyby se nakazil smutkem. Celou dobu nepromluvili ani slovo.

Po obědě si šli každý po své práci. Krátura umyl nádobí, Regulus odešel a Sirius a Harry si každý vlezli do své ložnice a četli si, dokud se jim nezačala klížit víčka únavou. Pak si zalezli do postele a usnuli. Oba dva je ale ještě ve snu prováděli noční můry a smutné obrazy minulosti.

Byl to den, jako každý jiný, když vyrazili za Lily. Ráno byl Harry veselý a odpoledne se všichni utápěli ve smutku. A večer... to se ani nedokázali podívat tomu druhému do očí. I když si to jindy nechtěli přiznat, na toho druhého měli zlost. Zlost, která, ačkoliv si to neuvědomovali, byla zbytečná.

Tak se tu hlásím s novou kapitolou, která je tentokrát tak trochu hodně krátká a tak trochu hodně nezáživná. Ano já vím, pořád jsem tam nedala tu akci, pořád je vše nezáživné a nedává to smysl. Ale já momentálně nemám úplně nápady a moc se mi nechce psát: ráno jsem se probudil. Dostal jsem dopis z Bradavic. Druhý den jsme šli na nákupy do příčné ulice. Potkal jsem tam kamaráda. Ve vlaku jsem s ním seděl a seděl a námi i člověk, u kterého jsem automaticky pochopil, že to bude můj úhlavní nepřítel. Přijde mi, že tohle je v každé knížce a proto v příští kapitole bude Harry už v Bradavicích. Já vím, tenhle proslov už má zase pomalu více slov než samotná kapitola, a já pochybuju, že to někdo čte. Tak zatím čus.
Vaše 12magicbook💕