,,Uklidni se!"
,,Já? Já že se mám uklidnit?! Kdyby se ten hlupák nemíchal do mého života, bylo by vše v pořádku. Nemohu dovolit, aby mé dítě učil někdo takový. To prostě ne!" James byl bez sebe zlostí. Tak dlouho doufal že bude mít dítě. A teď, když ho konečně má, tak má dopustit, aby ho učil takový hlupák, jako tenhle Srabus? Jako tenhle Srabus Snape?! To nikdy!
,,Ale no tak Jamesi, vždyť je to taky jenom člověk! Nemůžeš ho soudit jenom podle toho, jak jsi ho vnímal ve škole!"
,,No ovšem, já zapomněl! Já jsem vlastně jenom taková náhrada, ve skutečnosti je tvá pravá láska tenhle Srabus, že ano?" James byl zlostí bez sebe. Jak na to mohl zapomenout? Jak jenom mohl zapomenout na to, jak to bylo s Lily a Snapem? Jak jenom mohl zapomenout na podmínky, za kterých si ho Lily vzala? Byl sám na sebe naštvaný. Jak?
,,Ale no tak, Jamesi, tak to přeci vůbec není! Já a Severus už dávno nejsme v kontaktu, vždyť to sám moc dobře víš. Po tom...po tom... po tom co se stalo."
Lily se odvrátila. Na tohle myslet nechtěla. Na tohle ne.
,,Poslouchej Jamesi, myslím že by sis měl uvědomit, že Severus je taky jenom člověk. Já vím, že ho nemáš rád hned ze dvou důvodů. Ale i přes to že je to... dejme tomu že je to protivný...hm...idiot, tak musíš uznat, že v obraně proti černé magii je to opravdový profík. A nejen v tom. Je to odborník i v lektvarech. To přeci nemůžeš popřít. A taky je to mistr nitrobrany. Chci ti jenom říct, že ať už je Severus jakýkoli, tak profesor to určitě bude dobrý." James se dlouho neozval. Jak tohle může říct. Jak vůbec může něco takového vypustit z úst! Jak by Snape mohl být dobrý profesor?! Vždyť ty děti umorduje k smrti! Sebere jim body jenom kvůli tomu, že jejich lektvar není vínový ale červeno-fialový.
,,Ne. Ne, tohle prostě nejde. Snape se nemůže stát profesorem, vždyť ty děcka zničí! Zajdu za Brumbálem a promluvím si o tom s ním. A jestli se ti to nelíbí, můžeš klidně odejít za tím svým Srabusíkem." řekl James, vyšel z domu a přemístil se do Prasinek.