Harry zapnul poslední knoflíček u košile a natáhnul se pro modro-bronzovou (stříbrnou) kravatu. Chtěl si ji uvázat kolem krku ale nedařilo se mu to. V duchu se vztekal a proklínal svou nešikovnost. Byl tu přeci jen už týden a pořád to neumí! Za jeho počínáním však nestála nešikovnost. Harry byl myšlenkami někde úplně jinde a tak se na práci nesoustředil.

Přemýšlel nad tím, proč ho ten prašivý klobouk poslal zrovna sem. On přece není šprt! Pravda, celé prázdniny opravdu proseděl nad knihami a učil se všechno možné i nemožné, ale on chtěl přece do Zmijozelu! A nějaký klóbrc mu v tom nezabrání!

Konečně vyhrál v souboji s kravatou, natáhl se pro brašnu, kterou měl od včerejšího večera vzorně připravenou a chystal se odejít, když v tom se za ním ozvalo odkašlání, které mělo jistě zaujmout jeho pozornost.

I když mu jedna jeho část našeptávala, že by se otáčet neměl, neuposlechl ji a podíval se přímo do očí jeho, škodolibě se tlemícímu, spolubydlícímu Terrymu Bootovi.

,,Potřebuješ něco?" zeptal se Harry a čekal na odpověď.

,,No..." protáhl Terry lenivě a zmlkl. Harry vyčkával a když už mu to připadalo jako věčnost, pokrčil rameny a znova se otočil k odchodu.

,,Vlastně ano," ozvalo se pak, když už měl Harry ruku na klice. ,,Chtěl jsem ti jenom říct, že já ani Anthony tě tu nechceme, akorát havraspáru kazíš pověst."

,,Prosím?!"

,,Co ti to tak vadí? Všichni moc dobře ví, že jsi zde nechtěl být. Chtěl jsi do toho hnusného Zmijozelu, plného jedovatých hadů. A s někým takovým my tady být nechceme. Rozuměls mi?"

Harry dlouho mlčel. Zvažoval, jestli to, co právě vyslechl, byla pravda. Samozřejmě že chtěl do Zmijozelu ale na druhou stranu, už si tady docela zvyknul.

,,Fajn." odsekl nakonec, otočil se na patě a vyběhl z ložnice.

Utekl tak rychle, že ani nestihl zaregistrovat, jak si Terry potěšeně mne ruce, neviděl ani to, jak rozespale se rozhlíží Anthony, kterého probudila rána dveří. Harry měl v hlavě jenom jediné: začíná boj o Zmijozel.

Toto je historický okamžik! Sarah po (panebože, ono jsou to už tři měsíce) třech měsících a jednom dni vydala novou kapitolu! Velice se omlouvám, že je tak krátká, ani s ní nejsem moc spokojená ale... No, nic lepšího jsem sepsat nedokázala.

A teď z jiného soudku. Tuto kapitolu bych ráda věnovala všem, kteří to se mnou vydrželi a netrpělivě čekali na další vydávání. Především bych chtěla poděkovat  kla_rus10 , která mě fakt hodně, hodně podporovala a bez níž bych to asi nesepsala. No nic, už vás nebudu otravovat svými žvásty které stejně nikdo nečte.

Tak zatím!
Vaše Sarah 💕

Btw, jak to může mít takový úspěch? Vždyť... Ta kniha je strašná! Nedomyšlená! Ty postavy mají divné charaktery a... Argh 😂.