Harry ležel v posteli a spal tvrdým spánkem. Ani si neuvědomoval, že je dnes slavný den. Vůbec ho nenapadlo že má narozeniny. Ba co víc- ani ho nenapadlo, že je mu vlastně jedenáct a že by měl dostat svůj dopis z Bradavic. Jediné, co chtěl, bylo spát a spát a spát. 

Probudil ho až podivný zvuk těsně u jeho hlavy. Znělo to jako ťukání. Harry chvíli vůbec nevěděl, co to je za zvuk. Až pak mu došlo, že ten zvuk vychází od okna. Pomalu a velice nerad vstal a ještě se zavřenýma očima a v polospánku okno otevřel. Jen jak to udělal, tak vedle něj něco proletělo. Harry se divil co to je, promnul si oči a pak uviděl- sovu. Majestátní sovu pálenou. V zobáku držela jakousi obálku. Harry se na ní podíval zblízka- a v tu chvíli mu všechno docvaklo. Vytrhl sově ze zobáku dopis, vystřelil z pokoje a utíkal dolů. Při každém kroku křičel:

,,Dostal jsem dopis z Bradavic! Dostal jsem dopis z Bradavic!"

Sirius vyšel z pokoje a nestačil se divit. Harry byl většinou zamlklý, pořád se mračil a byl jen sám se sebou. Jediný čas, kdy jste u něj mohli vidět takovéto nadšení, byly Vánoce a návštěva Lily. Ostatně, to byl vlastně posvátný den pro všechny. Harry se konečně na chvíli uklidnil, na každého se usmíval. Kromě toho, i Siriusovi Lily chyběla a nechápal, jak mohl jeho nejlepší kamarád udělat něco takového. Přemýšlel nad tím už mnohokrát. Petr mu jednou říkal, že za to mohl Snape. Že prý kdyby tehdy nic nevyzradil, nic by se nestalo. Tohle si ale ani Sirius, ani Remus nemysleli. Věděli, že James by se zachoval stejně.

Sirius sešel dolů do kuchyně. Už tam seděl Harry a Krátura mu zrovna nandaval jídlo.

,,Nazdar oslavenče!" řekl Sirius a usadil se ke stolu. ,,Koukám, nebo spíš slyším, že jsi dostal svůj dopis z Bradavic. Gratuluji!" dodal a čekal na Harryho reakci. Normálně by se Harry naštval, popřípadě po něm něco hodil, ale neudělal to. Dnes byl až moc šťastný, než aby se kvůli tomu rozzlobil.

,,No nic, myslím, že taková událost si zaslouží pořádnou oslavu.  Taky si myslím, že Lily by to určitě zajímalo." dodal ještě, ale zatímco jemu se v očích objevil smutek, který však hned zahnal, Harryho úsměv se rozzářil tak moc, že víc už to snad ani nebylo možné a než by se kdo nadál, už byl nahoře a vybíral si, jakou košili si vezme na sebe.

Sirius mezitím seděl dole, jedl kaši a přitom přemýšlel. Přemýšlel nad tím, co se stalo v uplynulých letech. Chápal, že Harry ho nemá rád, i když Harry si to asi neuvědomoval. (Harry si neuvědomoval, že to Sirius chápe, ta věta zní trochu chaoticky) Věděl, že Harry ho považuje za zrádce, protože se dřív kamarádil s Jamesem. Neměl mu to za zlé. On by se na jeho místě zachoval nejspíš stejně a jak znal Jamese, tak on taky.

,,Sirusi!" uslyšel najednou a tak se vrátil zpátky do reality.

,,Promiň, zamyslel jsem se, říkal jsi něco?" už podruhé za toto ráno pronesl větu, která by normálně Harryho rozčílila natolik, že by s ním přinejmenším týden nepromluvil. Ale ani tentokrát se Harry nerozčílil, dokonce mu ani nepovadl úsměv.

,,Ptal jsem se, jestli můžu jít takhle." řekl a Sirius vykulil oči. Že by Harry chtěl vypadat hezky? ,,Jestli ti nevadí, že nemám hábit." dodal rychle, když mu došlo, jak hloupě to muselo vyznít.

,,Ehm, jo, totiž ne, nevadí mi to, jdi si v čem chceš." zakoktal se Sirius, stále ještě vyjevený z chování jeho kmotřence. Raději se šel nahoru převléct, aby se ještě víc neznemožnil.

Harry mezitím seděl dole v kuchyni, pohrával si se lžičkou a netrpělivě očekával Siriusův příchod. A stejně, jako jeho kmotr, přemýšlel. Přemýšlel o jeho chování dneska, a že Sirius nemusí být až zas tak špatný.

'Ale ne, je to pořád ten zrádce. Nejspíš si ani neuvědomuje, co všechno způsobil." Okřikl se v duchu když mu došlo, nad čím to vlastně přemýšlí. Ještě než se ale stačil rozhodnout, jak to vlastně je a jestli by se neměl začít mračit, uslyšel kroky na schodech, načež se objevil Sirius.

,,Můžeme jít?" zeptal se. Harry vyskočil ze židle, obul si boty, vyšel z domu a s pomocí Siriuse se za asistovaného přemisťování přemístil.

Jojo, já vím já vím, malá jsem tu kapitolu vydat v neděli a místo toho ji vydávám až dneska, ale já jsem byla na běžkách a vzpomněla jsem si na to až včera večer a to už jsem byla moc líná. Takže se omlouvám, snad to navádí. A já vím, že tahle je hodně nezáživná, stejně jako většina dalších. Tak se ještě jednou omlouvám a zatím ahoj.
Vaše 12magicbook💕