Probudil jsem se a cítil pod sebou prostěradlo, na sobě teplou deku. „Byl to jen sen. Teď jsem určitě doma.“ zamumlal jsem do polštáře. Oči jsem však měl zarté v polštáři, takže mi ušlo že hned vedle mě někdo sedí. „Heleme se, tak ses nám vzbudil.“ řekl překvapivý mužský hlas. „Notak tati. Je ještě brzy a krom toho jsou letní prázdniny...“ zamumlal jsem. "Tak počkat. Já ale mám být v Japonsku." uvědomil jsem si náhle. Rychle jsem se přetočil na bok a otevřel oči.

Nebyl jsem doma, jak jsem si do té chvíle myslel. Byl jsem v jakési nemocnici. Vedle lůžka bylo pár obrazovek, hned vedle nich bylo další lůžko. Zřejmě pečlivě ustalané nebo aspoň bylo. Na posteli seděl muž. Přes ramena mu visel bílý plášť s motivy rudých plamenů. Muž měl bílé vlasy, které mu přepadávali přes černou čelenku. Na čelence byl podivný znak ve tvaru oka nebo listu. Obličej mu překrývala maska a přes levé oko mu vedla jizva.

Na sucho jsem polkl a posadil se. Muž se však očividně usmál, jeho vlídný pohled mě uklidnil. „Nejprve abych se představil. Jmenuji se Hatake Kakashi, jsem šestý hokage Skryté listové. A ty?“ začal Kakashi a složil ruce do klína. Nevěděl co říct. "No tak, nesmím přeci zapomínat na dobré způsoby." pomyslel jsem si. „Já, jmenuji se A-,“ pak jsem se rozmyslel, "Japoncům vždycky dělalo moje jméno problémy," „Asada Hiroshi.“ řekl nakonec „Těší mě Hiroshi.“ řekl

Kakashi a vstal z lůžka. Protáhl se a já mohl mezerou v plášti spatřit  zelenou vestu, poté obešel postel a vyhlédl z okna. „Měl si štěstí. Stínový tě mohli snadno dostat.“ řekl Kakashi a zvážněl. „Myslíte ty maskované co po mě šli?“ optal jsem se a Kakashi přikývl. „Ayame tě přinesla na zádech, omdlel jsi během cesty sem. Cestou si mumlal něco o nějakém poslání a hadovi co tě se přesunul.“ řekl Kakashi pohlédl na mě tázavým pohledem. "Jak mu to mohu vysvětlit? Vždyť ani já nevím co tu vlastně dělám." Kakashi však náhle řekl: „No, prostě jsi mumlal ze spaní, musel to pro tebe být šok. Ayame se mi svěřila že jsi bojoval jako naprostý amatér.“ dokočil Kakashi a zasmál se. „No...nikdy dříve jsem nebojoval.“ bránil jsem se a pro ulehčení situace jsem se uchechtnul.

Kakashi si skřížil ruce na prsou a otočil ke mě. Vypadal teď vskutku vážně. „Pro příště buď opatrný. Říkal jsi že tam s tebou byl jistý muž.“ „Ano, Shochi-sama! Je v pořádku?“ trochu jsem byl sám překvapen svým náhlým výpadem. Kakashi sklopil hlavu. „Nikoho jsme u vašeho tábora nenašli. Pouze dvě mrtvoly a modrobílý plášť. Jelikož bylo tvé oblečení kompletně promočené, dovolil jsem si ti prozatím dát tohle.“ řekl Kakashi. Tentokrát jsme však byl já ten kdo sklopil zrak. "Jak se teď dostanu domů?" pomyslel jsem si. Kakashi si povzdechl. „Někdo blízký?“ zeptal se Kakashi a v hlase mu zněl téměř otcovský hlas. „No...byl to můj...učitel.“ zalhal jsem ikdyž né zcela. „Chápu.“ řekl Kakashi a hlas mu poklesl. „Též jsem přišel o učitele, už je to sedmnáct let. Ale už jsem se s tím srovnal. I ty to zvládneš.“ řekl Kakashi a rozešel se ke dveřím. „Zatím si odpočiň a až budeš fit tak za mnou přijď.“ řekl Kakashi než otevřel dveře. Ještě než se dveře za ním zavřeli řekl: „A nezapomeň poděkovat Ayame, bolí jí z tebe celkem záda.“ řekl Kakashi a usmál se.

Poté se dveře zavřeli jsem se opět položil na postel. "Schochi musel přežít. Bez něj se domů už nikdy nedostanu."

Tak ju lidi. Děkuji pokud jste dočetli až sem. Jste fakt nejlepší.(^^) Arigato! Těším se na vaše další ohlasy.