Připadá mi jako bych už ani neexistovala.Jako kdyby jsem byla duch.Vypadá to jako bych zemřela těsně po revoluci.Už mi nikdo nevolá a nikdo se o mě , lidskou trosku nezajímá ,ale proč se divím? Ani nevím co chci.Vidět ho nebo ne? Jít ven nebo ne? Žít nebo ne? Jako bych to už ani nebyla já.A nebo ano pořád jsem .Jsem mut, kvůli kterého tolik lidí zemřelo.Po několika hodinách od probuzení z neklidného spánku se rozhoduji změnit stereotyp a vydat se ven.Dávám najíst Pryskyřníkovi sobě ne, protože poslední dobou nevidím smysl se přejídat nebo jíst celkově.Beru si loveckou bundu po mém otci ,ale odkládám ji kvůli mé přecitlivělosti . Jdu ven jenom v tenkém triku a v něčem co kdysi bývali kalhoty. Když otevřu dveře připadá mi jako bych byla v ráji.Najednou jako by ze mne vše opadlo.Slunce svítí na obloze ani mráček a svěží vánek.A potom ho spatřím.Je zády ke mně a zalévá květiny.Usměji se .Mám chuť se k němu rozběhnout a obejmout ho ,ale já jsem pro něj zrůda.Nechce mě vidět.Už-už se chci vytratit z vesnice vítězů když v tom mé plány zkazí ten starý opilec Haymitch, který právě přes celou vesnici zařval: ,,A heleme se Dívka v plamenech vyšla s domu" Začne se mi vše vracet a dochází mi kde jsem a málem se sesypu.Bylo by stupidní doufat ,že si mě Peeta nevšimne a já ani nečekám na jeho reakci a běžím k lesu.

Jen jsem ho chtěla vidět.Nechtěla jsem ,aby on viděl mě.Pamatuji si na náš polibek v Aréně.Bylo to tak.. nevím jak to mám nazvat.Cítila jsem ,že i když zemřu stálo to za to.To jsem ,ale nevěděla ,že mu budu ukradená.Ne počkat to není ten výraz.Odporná.Kdyby Snow žil měl by radost z toho co ze mě je .Sednu si na kámen kde jsme se setkávali s Hurikánem.Hurikán.Prim.Matka.To byl můj svět před hrami a revolucí.Teď jsou pryč. Prim moje malá sestřička je po smrti. Neochránila jsem jí stejně jako Routu.Začnou se mi vybavovat všechny lidi co jsou kvůli mě po smrti. Zabila jsem je.Po tváři mi stékají horké slzy ,které mě jediné zahřívají. Musela jsem na tom kameni prosedět hodiny ,protože začíná pršet a je neskutečná zima.Na co být  silná? Už to v sobě nemusím dusit a ani nechci. Pláču  a jsem promočená na kost.,,Peeta" Skoro zakřičím mezi vzlyky. Zase jsem si začala uvědomovat jak moc ho miluju.

Mrznu.Možná teď konečně zemřu.Už je to konečně tady.Doufala jsem že již umírám ,ale ne.Dostala jsem záchvat hysterie a omdlela.Jen omdlela.Po nekonečné noční můře se konečně probouzím s křikem pořád na kameni.Už je po setmění.V mém nitru jsem doufala ,že se probudím a uvidím Peetu ,který se na mě usmívá.Ne ne jsem mu opravdu ukradená.Mám omrzliny po celém těle a já se divím ,že jsem schopna vstát.S tichým vzlykáním běžím k mému domu ve vesnici vítězů ,ale před vchodem uklouznu a uhodím se do hlavy.Nikdo nepřichází kdo by taky měl? Čekám až se budu schopna zvednout nebo aspoň se otočit.Někdo mi položil ruku na rameno.,,Holčičko moje co se děje?" Pomáhá mi na nohy a já ji konečně vidím. Effie Trinketovou moji průvodkyni .Není tolik nalíčená a vypadá jako normální dospělá žena.Beze slova jí objímám ,ale bolí mě to tak se odtahuji .Nemůžu mluvit tak jen vydávám skřeky.Posadí mě na pohovku u mě doma.Zatopí ,uvaří mi čaj a nějákým působem mě začíná ošetřovat ,,Vystudovala jsem na lékařku"Říká aniž by se mi podívala do očí.Tak ráda ji vidím.Vypiji čaj a už jsem schopná mluvit.,,Ani nevíš jak moc ráda tě vidím" Řeknu trochu plačtivě a ona už sedí vedle mě ,,Ty mě taky Katniss ,ale co se stalo? Myslela jsem ,že ty s" Nedořekla to ,protože si všimla mého výrazu ,,Jsem mu odporná .Všem jsem odporná! Kéž by jsem byla mrtvá." Řeknu jí na rovinu a dekou si zarývám jizvy po mém poškozování . Nechci aby viděla co se ze mně stalo.

,,Katniss omlouvám se ,ale už jdu pozdě musím něco probrat s Peeto- teda s ehm s HaymitcheM.Stavím se zítra ano?"Kývnu a rozloučím se s ní.Ona odejde a já rozjímám .Co s Peetou?Peeta.,,Peeta"Řeknu nahlas a zase propuknu v pláč.Celou noc jsem nespala a plakala.Jen plakala nic jiného.Cítím na sobě něčí pohled .Ve dveřích ,ale nikdo není.No jistě když mě viděl musel utéct.Najednou mě někdo chytl pod krkem a přiložil k hrdlu nůž. ,,Zabila jsi mě.Ted já zabiju tebe!"

S jekotem se probouzím.Slyším rychlý krok a potom mě někdo nejistě objímá a já se konečně rozkoukám.Nejsem u mě doma ,ale ,ale u Peety.A on  mě právě objímá .Když mu objetí opletím on mě stiskne pevněji a já se neubráním a přiškrceně vyjeknu ,protože mám omrzliny.,,PROMIŇ" Řekne a odtáhne se ,ale já ho hned obejmu bez ohledu na to jak moc to bolí.Už ho nechci nikdy pustit ,,Našel jsem tě na kameni.Hledal jsem tě hrozně dlouho.Až jak jsi vyjekla moje..moje jméno jsem tě našel."Neviděla jsem mu do tváře ,ale věděla jsem že se usmál.,,Proč jsi vůbec utekla?" Řekne posmutněle ,,Já-já jse-m my-myslela ,ž-že mě ne-nechc-eš vvidět" Vykoktala jsem ze sebe ,,To samé jsem si myslel i já."Odmlčel se a potom řekl něco co mě zastihlo zcela nepřipravenou ,,Katniss vím ,že ted není vhodná chvíle ti to říct ,ale-ale já tě pořád..." Zasekl se jako by se bál to říct ,,hrozně jsi mi chyběla" Řekl nakonec ,ale já věděla  že chtěl říct něco jiného.Nebo tušila jsem to ,,Co tu dělala Effie?" Zeptala jsem se a on se zasmál ,,Ty jsi jí slyšela? Spala si a ona přišla .Víš myslím ,že je něco mezí ní a" Zasměje se ,,Haymitchem?" Řeknu a on sedím.Díváme se tomu druhému do očí a potom se začneme smát.Tak dlouho jsem se nesmála.Chvilku jen tak mlčky sedíme u něj v obýváku a po chvíli se naše pohledy setkají.Po tváři mi steče slza ,ale slza štěstí .Mě unavené oči bylo vidět ,že nespal. Na sucho polkne a řekne:,,Nevím co mám dělat.Nikdo mě nepotřebuje" On nevěděl ,že já jeho ano a nevěděl a ani já nevědělá že tohle udělám ,,Já ano...Já tě potřebuji"U jsme se málem políbili když bez klepání do domu přišel Haymitch s Effie.Ta chvíle měla být naše ,ale oba jsme se zasmáli .Byla jsem najednou šťastná tak moc.

------------------------------------------

Takže ahoj lidi co říkáte na novou story? :))