Teď sedím doma. Jsem zase na dně. Ten večer jsem si měl užít, ale ty jsi mi to spolu s ní zkazil. Existuje tisíce klubů v tomto městě a vy musíte jít zrovna tam, kam jdu já. Když jsme se vzájemně uviděli. Seděl jsem na baru se skleničkou whisky. Dívali jste se na mě a já na vás. Víš, Benjamine. Moc si toho pak už nepamatuju, ale vím, že jsem ti připil a pak jsem vypil skleničku na ex. Když ses ode mě otočil. Co sis myslel? Litovals mě? Nestojím o tvou lítost. Já chci, abys trpěl stejně jako já. Aby tě to taky bolelo. Jenže tebe svědomí netrápí. Proč taky. Vždyť já byl nikdo a nikým jsem zůstal a taky asi zůstanu. Asi... Určitě.

Jen tam seděl, mačkal v rukou popsaný papír. Usmíval se. Pisateli se splnilo přání. Trpěl, trpěl tak neskutečně moc.