Zříkám se lásky, Benjamine. Už v ní nevěřím. Láska neexistuje. Láska... Slovo protkané jen nenávistí a lží. Existuje pouze touha po cizím těle a oddanost k nějaké osobě a pak taky strach. Strach se smísí s oddaností a z oddanosti se stane přežívání v blízkosti oné osoby. Bojíš se, ale nedokážeš bez ní být. Ta osoba se stala smyslem tvého bytí... Teď jsem odbočil, Benjamine. Jen... Nepsal jsem už dlouho. Přes měsíc. Nepotřeboval jsem to. Měl jsem Felixe. Asi jsem k němu pocítil něco jako touhu. Poskytl mi pocit bezpečí, důvěry, pocit toho odporného slova... Myslel jsem, že by to mohla být ta čistá, krásná a nesobecká láska... Ta je ale jen v pohádkách. Jen mě tahal za nos. Felix je ženatý, Benjamine. Má dvě děti, ženu, psa, dům, peníze... Má všechno, co jsem kdy chtěl já a přesto je mu to málo. Chtěl si nějak ozvláštnit život a poměr s mužem? Proč ne? Hnusí se mi. Tak moc se mi hnusí. Když jsem ho poslal do háje a chystal jsem se utéct z toho jeho proklatého domu, tak mi za sex nabídl i peníze. Takové o mně měl mínění. Takhle o mně prý smýšlí všichni v podniku. Jako o teplé šlapce. Chtěl si zkusit užít s teplou šlapkou. Teplá šlapka mu ale nedala, vlastně dala. Dala mu pěstí do toho jeho prolhaného obličeje. Taky dala výpověď v onom podniku...
Zlobíš se na mě. Jsem teď bez práce. Ona přímo zuřila. Tentokrát mě udeřila ona. Tys tomu jen přihlížel a vyčítavě ses na mě díval. Dělám vám jen starosti. Živíte mě, šatíte mě, díky vám mám kde bydlet. Díky vám žiju... Víš... Já ale, já se o tohle neprosil. Já jsem už žít nechtěl, Benjamine.

Tehdy si myslel, že se na nich chce prostě přiživovat. Souhlasil s ní, že takhle to dál nejde. Že se s tím musí něco udělat. Prý mu dají poslední šanci. Zaplatí mu sezení u psychologa a pak... Pá, pá. To už se mu nelíbilo. Dobrovolně se vzdát své hračky? Jak by mohl?