Políbil mě. Políbil mě a já ho neodstrčil. Bylo to tak jemné, tak hezké. Nebyla v tom ta tvá dominantnost a moc. Bylo to... Rovnocenné. Něžné. Ty něžnost neznáš, Benjamine. Nebo vlastně znáš, ale ta něžnost není nikdy směřována na mě. Felix není sobec jako ty. Felix není tak vlezlý. Felix nemá ten příšerný arogantní tón. Felix je věrný. Je veselý. Je, je... Felix není ty. On není jako ty. Felix je přesně tvůj protiklad. A to jedné části mého srdce vadí. To se tě nikdy nezbavím, Benjamine? Proč už mě prostě nenecháš být? S Felixem by mi bylo dobře...
Zítra s ním jdu na rande. Rande. Tajné rande. Nevíš o něm. Ona také ne. Bude to hezké. Bude to krásné. Věříš v zázraky, Benjamine? Já vlastně ano. Celkem ironické, když si vezmeš, že můj život je jedna velká katastrofa. Ale zpět k tomu zázraku. Mám pocit... , mám pocit, že se mé srdce pomalu vyprošťuje z tvých spárů. Zdá se mi, že u klece slavíka se náhle objevil pes. Taky se dívá na klec, poslouchá rozechvělý slavíkův hlas. Zatím nic proti kocourovi nepodniká, neví o něm. Neví o slavíkových zraněných křídlech. Je ale jen otázkou času, kdy se ti dva setkají a tehdy se rozhodne o osudu nebohého slavíka.

Zbývalo mu jediné. Upevnit stisk spárů, zatemnit klec. Skrýt vše před nechtěným a zvídavým zrakem okolí. Nebohý slavík však zapomněl na jednu důležitou věc. Každá kočka má v sobě duši krvelačné šelmy. Duši lva. A lev se své kořisti nikdy nevzdá. Co proti lvu mohl zmoci, hloupý, oddaný a naivní čokl. Správně. Vůbec nic.