27.
Mám pěkně opuchlé a zarudlé rty a taky naprosto otupělou mysl. Nevím, moc co psát.
Ona odjela na nákup a ty ses na mě vrhl jako kočka na myš. Natiskl jsi mě na tu studenou, bílou stěnu. Přímo pod fotografii, kde jsi vyfocen ty a ona. Ironie? Nejspíš ano... Zuřivě ses mi vrhl na rty a na krk. Byl jsi jako zvíře...
Odpusť, zamyslel jsem se, nebo spíše jsem zase propadl té vzpomínce... Sakra, Benjamine, jsem naprosto mimo. Zase myslím na tvé plné rty, na tvé hluboké oči, na tvou vůni. Jak jsem si kdy mohl myslet, že mohu být šťastný se ženou? Zase odbíhám... Byl jsi hodně dominantní. Přišlo mi, že ještě víc než on... I když. S ním jsem se nelíbal... Jen párkrát, ale to jsem nespolupracoval. Štvalo ho to. Hodně ho to štvalo. Kdybych s tebou nespolupracoval, Benjamine... Neudělal bys mi to co on, že ne? Určitě ne. Nejsi jako on. Ale, ale tamto... Zajel jsi mi do rozkroku. Lekl jsem se a odstrčil tě a hned na to utekl. Nevím, proč jsem tě odstrčil, přece po tomhle jsem vždy toužil. Jen... Mám strach, Benjamine. Mám strach, že to bude bolet stejně jako od něj. Ale ty nejsi on... Hah. Je to směšné. Zaobírám se tady tím, jestli mě to bude bolet nebo nebude a přitom bych se měl zajímat o to, jak moc to je ne humánní. Vždyť... Všechny vztahy mezi námi jsou podivně pokřivené... Neměl bych... Komu co nalhávám, Benjamine. Chci tě. Chci tě tak zatraceně moc...
Chci tě tak zatraceně moc. Chci tě tak zatraceně moc. Stále mu to běželo před očima. Sebe nenávist stoupala, výš a výš. Tušil, co odkryje další zápisek. Bál se toho, ale nemohl přestat číst...
Taky ho chtěl. Chtěl jeho tělo. Chtěl něco, co se mu zdálo tak moc vzdálené. Miloval výzvy a pisatel se nechtěně stal jeho dalším cílem. Nejprve dostal do postele vdanou ženu. K tomu ženu svého nejlepšího přítele. Myslel si, že je spokojený a pak se tu objevil takový pocit. Pocit chtění. Pisatel se stal jeho sexuálním cílem. Přišlo mu to tehdy tak zábavné... Hrát si s lidskými city totiž zábavné skutečně je, ale následky pak udeří v plné síle a už je pozdě žádat o prominutí. To mu tehdy ale nedošlo.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro