Nechápu to. Proč jste přišli? Oba dva jste se tak moc usmívali. V ruce držela flašku červeného. Chtěl jsem vám zabouchnout, ale vy jste se prodrali dovnitř. Pak vidět ty vaše pohledy. Pohledy směřované na mě. Na mé tělo, na mou tvář. Na cigaretu, co jsem držel v ruce. V očích se vám zrcadlilo... Nechutný, je tak moc nechutný. Vyhodil jsem vás a vy jste neprotestovali a za to vás zase nenávidím. Zase jste si hráli na to, že vás zajímá, jak se cítím, že vás vůbec zajímá, jak žiju.

Ne! Tak to nebylo. Nebylo. Jen. Jen chtěli vědět, jak mu je. Ale když ho uviděl. Chtěl, chtěl se mu původně jen opět vysmát, ale když ho po tak dlouhé době spatřil. Nezmohl se na nic. Viděl jen jediné. Viděl trosku. Troska, která dřív bývala úspěšným mužem.