Zmlátil mě. Hodně mě zmlátil. Pohádali jsme se a mu praskly nervy, ale vyprovokoval jsem ho. Možná jsem si i přál, aby mě zabil. Nestalo se tak. Kéž by se to povedlo. Já si totiž sám vzít život nezvládnu, ale... Podařilo se mi několikrát se už pořezat. Moc hluboko ne. Jen povrchově. Drobné štiplavé ranky. To potřebuju. Přesně toto. Jenže té štiplavé bolesti potřebuju víc a víc a míst na těle ubývá.
Jemu je to jedno. Je mu jedno, co dělám, jen když bude moct mít sex. Vyhovuje mu to tak. Řekni, Benjamine, vyhovovalo by ti to taky? Udělal bych pro tebe cokoliv. Klidně bych ze sebe udělal i tvou děvku. Ach, nevím ani, co to píšu. Jsem trošku opilý, Benjamine. Ale jen trošku, za chvíli přijde. Půjdeme do ložnice, udělá, co bude chtít a usne. Já si půjdu zakouřit a ošetřit rány. Ten monokl, mi ale nejde zakrýt. Pořád to jde tak moc vidět.

„Odpusť mi to. " Tiše šeptal dokola to samé a se zoufalstvím se tahal za krátce zastřižené vlasy.
„Odpusť mi to všechno, prosím." Pisatel ho ale slyšet nemohl.