Opil mě. Nebo jsem se opil sám? Ráno jsem se probudil v jeho bytě, v jeho posteli a v jeho náruči. To vše mělo být tvé. Tvůj byt, ve kterém jsem se měl probudit. Tvá postel, tvá náruč. Jsem tak naivní, Benjamine.
Bolí mě celé tělo a hlavně kostrč. Cítím se špinavý a víš, co mě děsí? , že to nebylo naposledy. Řekněme, že udělal fotky. Mé nahé fotky. Jsem na dně a nemám jinou možnost. Ta noc se mu prý velmi, velmi líbila. Já si ji nepamatuju, ale vlastně ano. Pamatuju si tu bolest. Tu hlavně. A proto. Proto se k němu stěhuju. Ke svému novému kolegovi z práce. Ke svému novému příteli. Alespoň, že tobě se daří.

Hodil deníkem o zeď. Proč? Proč se to muselo stát? Proto u něj byl? Proto u něj zůstal? Co když se do něj, ale zamiloval? V rychlosti sebral deník ze země a opět se začetl do bolestiplných výlevů pisatele.

-
Omlouvám se za neaktivitu, ale už jsem zase doma a s wifi připojením už nebude problém. Díly by teď měly vycházet pravidelně a o víkendu budou aktualizace u ostatních příběhů. 😊Moc vám všem děkuji.