Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Část Čtvrtá

"Dost!" Ozval s rázný hlas celou místností. Podíval jsem se na svého zachránce a nemohl uvěřit svým očím. Byl to ten s rudými vlasy. A šel přímo k nám. "Už ho nech být." Došel až k mojí posteli.

"A já myslela, že si tě nechali, protože jsi infekční." Ušklíbla se ta holka.

"Spletli si ampulky a místo mojí krve dvakrát měřili Ichirovu." Ušklíbl se a už mi došlo, který z nich to byl. Byl to ten, co si hrdě hrál na Jeff the Killera.

"Ach tak. A proč ho mám nechat? Očividně si to každý užívá. A hlas většiny vyhraje nad hlasem menšiny. To je demokracie." Uchechtla se ta holka. Měl jsem chuť zdrhnout. A to co nejdál.

"Protože jsem to řekl." Otočil se na ty za mřížemi. Jeho pohled byl dost smíšený. Trochu psychopatický. "Vy si ty kokoty nacpěte do svých prdelí a jeho nechte bejt!" Zavrčel dost zle. "Nebo je brzy už mít nebudete..." Dodal zvrhle a psychopaticky a mlsně si olízl rty. Většina ustoupila dál od mříží.

"Kazíš zábavu." Řekla otráveně ta holka a vytáhla ze mne prsty. Zaskuhral jsem bolestí. "Proč jsi nám ji zkazil?"

"Nebylo to hezké..." Odmlčel se a došel k ní. Něco jí zašeptal do ucha. Ona se jen usmála.

"Dobře, když si to přeješ..." Došla ke své posteli. On se na mě s milým úsměvem otočil. Došel ke mně, rozvázal mě a podal mi vězeňský oděv.

"Dě-Děkuju..." Špitl jsem nejistě a rychle se oblékl.

"Jsem Takora Daki a ty prcku?" Podal mi ruku a lišácky se usmíval. Vypadal mile, i když taky děsivě. Nejistě jsem se usmál.

"Jsem Airo." Rukou jsem mu potřásl.

"Tak Airo, za co tu jsi? Ty jsi ten, který se  v autě nevyjádřil, že?" Sedl si vedle mě. Jen jsem kývl. "Tak povídej, nestyď se."

"Já sem nepatřím... měl tu být můj otec... ne já..." Zašeptal jsem sklesle. Konejšivě mě objal.

"Chápu. A co tvůj otec provedl?" Zeptal se vlídným hlasem. Zavrtěl jsem hlavou. Ještě jsem nebyl připravený o tom mluvit. "Rozumím. Hele Airo?" Začal povzbudivě. Kouknul jsem na něj. Měl hluboké zelené oči, oči, do kterých se podíváte, a i když nechcete, začnete jim věřit. "Dokud se budeš držet u mě, nikdo ti neublíží, to mi věř." Ušklíbl se a mrkl na mě.

"Dobře... Děkuju..." Řekl jsem trochu hlasitěji, než předtím. Ale stále dost nejistě. Najednou se ozval zase ten příšerný pazvuk.

"Všichni běžte okamžitě spát. Kdo nebude do pěti minut ve SVÉ posteli, ten bude přes noc potrestán." Ozvalo se z rozhlasu a hned za tím opět ten pazvuk.

"No, tak já si jdu lehnout. Měj se Airo." Mrknul na mě a šel ke své posteli. Já si jen lehl a zavřel oči. Ihned jsem usnul, byl to náročný den.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

No a je tu čtvrtá kapitolka, doufám, že se líbila, příští týden naviděnou.
Vaše Shell🐚🏳️‍🌈

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro