Poprvé sama vlakem do Plzně přes Prahu.

Šest hodin ve vlaku.

Hodinku počkat v Břeclavi.

Vlak do Prahy má deset minut zpoždění?

No dobře, aspoň nebudu tak dlouho čekat na vlak do Plzně.

Už jsem skoro v hlavním městě a mám jen dvě minuty na přestup. To zvládnu.

Proč stojíme? Asi čekáme na průjezd jiného vlaku.

Skvělé! Ještě jsme ani nezastavili a vlak do Plzně mi zrovna vyjíždí. Kdy jede další? Půl hodiny? Tak já počkám. 

Z šesti hodin je sedm.

Tak já si skočím na záchod. Dvacet korun? U nás jsem zvyklá max na deset. No nic, fakt se mi chce a ve vlaku se mi nechce jít. 

Fajn, jak se odtud leze. Haló! Otevři se! Eh, to je trapas. Asi deset lidí vidí, že jsem uvízla na záchodech. Tak to udělám jako ta paní, vyjdu vchodem, když někdo vejde.

Tak a rychle pryč najít vlak, pryč od místa trapasu.

Je mi tu zima. Všichni ještě šaty a já na začátku září mikinu a dlouhé kalhoty.

Je to tady na mě moc moderní. Já chci domů do minulosti na Moravu!