"Musíme se stěhovat? Vždyť tu mám kamarády." začala jsem nadávat. "Musíme. Je mi to líto. Jsem si jistá že si najdeš přátelé i tam." řekla mi mamka než jsme odjeli do jiného města. Cesta nám trvala dlouho, asi 3 dny. Aby taky ne když šli s námi i zvířata. Jakmile jsme dorazili do našeho nového domova, šla jsem se podívat na tržnici. Musím protože budu každých pár dní chodit s našimi produkty. Měli jsme sice celkem hodně peněz, ale jednak by nám to nevystačilo a jednak jsme dělali radost druhým. Procházela jsem se a fascinovalo mě to, jak to bylo obrovské. "Hej. Ty tam. Kdo jsi a co tu děláš?" Otočila jsem se a zjistila, že na mě volá nějaká starší paní. "Dobrý den. Zrovna jsme přijeli. Budeme tu bydlet. Mé jméno je Eva a doufám že spolu budeme vycházet madam." řekla jsem a uklonila se. "Dobře, ale buď opatrná. Nikdy nevíš, na co narazíš." varovala mě "nebo co narazí do tebe" dodala a já na ni zmateně koukala dokud jsem neležela na zemi. Všude černo. Poslední co si pamatuju byly 2 paže které mě berou do náruče a slova omluvy...