Naruto po této zkušenosti zůstal netečný. Snažil se na všechny ty příjemné chvíle s ním zamést pod seminární práci, kterou měl mít hotovou do jarních prázdnin. Měla být na třicet stránek a on to zvládal s přehledem. Ještě měl mnoho času do zásoby kdyby něco. Dokonce na přednáškách byl živější a normálně s kantory diskutoval o tématech. Shikamaru jen zíral na změnu chování svého spolubydlícího. I jeho večery se změnily. Už nechodil do baru a spíš se mořil s učením na nadcházející testy. Tak od svých jednadvaceti bude nasávat jak duha a teď si dává pauzu?

"Hej, Naruto, co se s tebou děje? Nikdy jsi nebyl při psychologii tak živej..." Zastavil ho Shikamaru po zmíněné přednášce u automatu na horké nápoje. Měli před sebou hodinovou přestávku a poslední společnou přednášku.

Blonďák si usrkl extrémně sladkého kakaa z prášku a zasněně se usmál. Pro něj nebylo nic lepšího. Navíc jen za padesát pět centů veliký kelímek s pořádnou pěnou. To stálo za to! Ačkoliv domácí je daleko lepší... Tady si musel vystačit jen s tímhle. Upíjel horkou tekutinu a podíval se na tmavovlasého. Zatvářil se trochu jako idiot a mikl rameny. Počítal dny od odchodu Gaary. Už to byl dvanáctý den.

"Něco se s tebou děje. Navíc ta seminární práce," promluvil znovu. "Říkal jsi, jak je to zbytečný a že to dělat nebudeš. Chtěl si podplatit Ino, aby ti ji udělala," vyčetl blonďákovi jeho lehkovážnost.

"A co má být? Tak jsem prostě jen změnil názor a řekl si, že bych to měl udělat sám. Co je na tom?" Opřel se vedle automatu a sklopil pohled k tmavému nápoji.

"Naruto, ty jsi moc línej na to, abys něco takovýho dělal." Založil si paže na hrudi. Věnoval mu jeden vysoce zvídavý pohled.

"Co ti vadí? Myslel jsem, že ti něco takového nebude vadit. Že budeš ještě rád. Konečně na sobě dělám, tak co se ti nelíbí?" Zamračil se na něj blondýn a poté uraženě nafoukl tváře. Jako malé dítě.

"Může na to ten zrzek, hm?" zabručel a při pohledu na jeho zrůžovělé tváře se ušklíbl. Vůbec takový modrooký mladík nebýval. Dobře, měl nějaké ty známosti na noc, jenže ani jedna ho takhle razantně nezměnila. "Ještě před tím zrzkem jsi takovej nebyl. Užíval sis kde se jen dalo a teď stěží vylezeš z koleje někam do města. Kdy jsi byl naposledy v baru? Chodil si tam, kdy sis umanul a teď tě musím tahat od knížek, aby ses vůbec najedl. Co se s tebou sakra děje?" Uhodil na něj ostře Nara a modlil se, aby, z něj nevylezlo, že se do toho prostituta zamiloval. Jeho chování tomu dost odpovídalo.

"Eee-to... Jsem snad u křížového výslechu?" Mračil se nepříjemně dál. Ten chytrolín mu dost lezl na nervy. Rozhodně tohle, co říkal nepřipadalo v úvahu.

"Naruto, snad ses nezabouchl do prostituta."

Blondýn po tomhle ztuhl. Se zrychleným srdcem se díval na tekutinu uvnitř kelímku. Neodpovídal. Připomněl si ten jeho odchod.

"Ale... myslím, že bude lepší, když už se scházet nebudeme. Sbohem Uzumaki Naruto."

Skousl si spodní ret. Proč zrovna on? Proč zrovna... zrovna... prostitut...? Skoro nic o něm nevěděl. Nevěděl, co má rád, jak se baví, jaký byl jeho život. Přitahovalo ho jen jeho tělo. Tak proč měl nutkání si s ním v posteli jen povídat a nic po něm nechtít? Proč mu s ním bylo tak příjemně? Normálně by kurvám nedával tolik peněz. Nikdy nešel přes stovku... Jemu dal klidně rovný tisíc. Čím to bylo? Došel k tomu závěru, že je to dělal jen pro jeho sexy tělo. Nic víc.

"To asi těžko," promluvil Uzumaki tiše. "Líbilo se mi jen jeho tělo. Nedělal jsem to pro nic jinýho. Po dlouhý době jsem kápl na někoho, s kým se mi dobře šukalo a jen mě mrzí, že už se dál nechce vídat. Nic v tom není, Shikamaru." Raději se odpíchl od stěny a vydal se po chodbě. Měl v plánu něco sníst v kantýně a pak se provětat na čerstvém vzduchu.

Nara tam zůstal stát. V jeho mozkovně byl možný nápad, jak mu zlepšit náladu. Všiml si, že jel po různých typech. Neviděl v tom rozdíl. Dokonce mu ani nevadilo, když byla nějaká holka trochu při těle a nebyla úplně dokonalá. Co na tom, že měla tuk navíc. V posteli to pod extází vůbec nevnímal. Navíc mu přišlo, že si spíš vybírá podle povahy - s kým mu je dobře a s kým ne. To se jen tak nevidí. On byl vskutku zvláštní. U kluků si samozřejmě vybíral menší typy, poddajnější, ale ne úplný beránky. Někdy žasl jak si tak skvěle dokáže vybrat partnera, či partnerku do postele. Kdyby jen podobnou analýzu prováděl na projekty, které spolu dělali, bylo by to nejspíš lepší. Předtím byl tak nějak... plachý, pomalu nesmělý. Teď stačilo, když si dal panáka a bum! Lev salónu je tady.

Uběhly další dva týdny po tom, "nepříjemném" rozhovoru a blonďák se choval pořád stejně jako předchozí týdny. Trčel zalezlý na pokoji, nepovedlo se mu ho přinutit, aby s ním zašel po té dlouhé době učení na pivo. Tenhle věčně zachmuřený a zamlklý Naruto se mu vůbec nelíbil. Aspoň držel hubu, to bylo plus, jenže... u něj to je sakra nezvyk. Shikamaru se proto celé dva týdny pokoušel najít toho jediného člověka, se kterým mu bylo tak dobře.

Nečekal, že najít jednoho prostituta s jasně červenými vlasy a tetováním na čele bude tak obrovský problém. Skoro nikdo ho neznal, no spíše nepoznával. Čekal by, že děvka bude mít víc zářezů. Podcenil ho i v tomhle ohledu. Možná ani nebyl tak dobrý. Tak co na něm Naruto kruci vidí? Další drzá ovce ve stádě. Takhle to viděl.

Středeční večer stále chladného února zamířil do nějakého baru, zakrytého pod rouškou rušné ulice Pátá Avenue. Krásná ulice plná světel. Ikona všech ostatních ulic. Je celkem obtíž se sem dostat. V jejím temném rohu se skrýval starší, rozpadající se bar. Jestli měly jeho deduktivní schopnosti pravdu, měl by tam pracovat. Odfrkl si, když natáhl ruku k pomalu zrezlé klice. Dveře nepříjemně vrzly a daly tak vědět o nově přicházejícím zákazníkovi.

Nara uvnitř nepříjemně nakrčil nos. Pach a odér cigaret se mu dostával do zdravých plic. Nepříjemně se zakuckal. Moc dobře to tu nevypadalo. Staré, šedivé tapety odhalovaly oranžové cihly, tichá rocková hudba zněla napříč malým barem a atmosféra mu zde připadala celkem ponurá. Jedno okno, kam pronikalo minimum světla z osvícené ulice, trojice mužů, kteří tu pili u jednoho stolu byli jedinými a častými zákazníky. Nevypadali nějak zámožně a právě od nich šel všechen ten kouř. Slabé světlo ve středu místnosti doplňovaly tři další.

Mohl jsem si myslet, že nějaký lepší bar to zkrátka nebude, pomyslel si v duchu. Otočil hlavu k baru, kde stál poměrně vysoký a dost osvalený týpek se šedivými vlasy a tvrdými rysy. Od ramene dolů se mu táhlo podivné tetování zvláštního tvaru a jeho pohled byl zcela zafixován na sklenici, kterou zrovna leštil. Jak jinak, i on měl v ústech cigaretu. Jednou potáhl a vypustil kouř buďto nosem, nebo levou částí koutků úst. Tohle mu spíš přišel bar pro nemyté kuřáky. 

"Moc mladších zákazníků tu nemíváme," ozval se šedovlasý, jakmile se Shikamaru posadil na překvapivě pohodlnou barovou židli. Ani jedinkrát nezvedl pohled. Pouze vyfoukl další škodlivý kouř z úst.

"Hm, nedivím se," ušklíbl se a rozhlédl kolem. Vypadalo to tu, že se to rozpadá. "Kdyby to tu majitel nechal spravit a dal víc světel, měli byste tu možná víc kšeftů," navrhl mu student.

"Chmm, přemýšlel jsem o tom, ale náklady jsou moc vysoký. Tady to moc nevydělává," pokrčil rameny, odložil čistou sklenici a vzal si další mokrou od vody.

"To vy jste majitel?" Vyletělo mu obočí vzhůru. Upřímně čekal staršího, obtloustlého muže, ne vysokého a vypracovaného šedovláska s tetováním.

"Jistě. Jste snad z hygieny, že se tak ptáte?" Zvedl k němu pohled oříškově hnědých očí. "Dejte tomu tak dva týdny a zavřu to tu sám," dodal hořce.

"Hm ne. To fakt nejsem. Jen tu někoho hledám." Očkem se podíval po celém baru. Nikde však ty červené vlasy neviděl.

"Zrovna tady? Koho?" Odložil sklenici a opřel se jednou dlaní o bar. Vytáhl si cigaretu z úst a típl ji.

"Měl by tu pracovat jeden zrzek. Na čele má tetování, vysokej asi 170 centimetrů, nebo možná víc a celkem tmavý linky okolo očí. Trošku drzejší a chladnější," vysvětlil Nara.

Majitel tohohle děsného pajzlu nemusel dlouho přemýšlet. "Má takový zvláštní zelený oči, co?"

Tmavovlasý kývl hlavou. Takže ho musí znát! Jinak by barvu očí nevěděl. "Jo, je tady, celkem sexy postava, co mu chcete?" zeptal se trochu zvědavě.

Shikamaru se ušklíbl. Odkdy šéf mluví o svém podřízeném, že je sexy? Jistě musel patřit taky mezi jeho zákazníky. Tu narážku celkem přešel. "Nic zvláštního. Jen bych mu chtěl dát nabídku."

"Fajn, zavolám ho..." prohodil klidně a na chvíli opustil okolí baru. Přesto ho měl vysokoškolák pořád na očích. "Hej Gaaro..." zvolal za závěs, jenž odhrnul na stranu.

"Co chceš Shiro?" Otočil se k němu jmenovaný. Zrovna se chystal vybalit jednu krabici se zlatě lesknoucím alkoholem, když ho jeho šéf vyrušil. To si chtěl jít ještě rychle zapálit ven. Neodbytná chuť po nikotinu mu drásala jazyk.

"Někdo tě shání," kývl hlavou k baru a uvolnil mu místo, aby mohl projít.

"Snad to není nějaký blonďatý pako," odfrkl si a prošel okolo vysokého muže.

"Setkat se a tebou je dost těžký," zašklebil se Shikamaru, když viděl jeho dosti překvapený výraz.

"Jaks mě tu našel?" zeptal se nechápavě a přistoupil k baru. Kývl na šéfa ve znamení, že to tu dodělá. Odér z cigaret mu nikterak nevadil. Nejraději by ho nasál přímo od zdroje. Na sobě měl černou košili, džíny stejného odstínu a značně tak vynikala jeho pěkně bělostná kůže, včetně těch rudě červených vlasů.

"Mám své zdroje," odpověděl Nara vyhýbavě a klidně pokračoval: "Čekal bych že budeš populární." Jakoby z něj ta opovrživost jen přetékala.

Gaara se na něj zamračil. Skousl k sobě zuby a odvrátil pohled. "Přišel sis ze mě utahovat a ponižovat mě?" odsekl.

"Ne. Jen moc nemusím typy lidí, co se jen tak prodávají na ulici. Ty osobně mi seš ukradenej."

"Tak proč si mě vyhledal?" zavrčel  k němu.

"Protože jedný otravný osobě jsi vlezl do hlavy a on je od tvýho odchodu úplně divnej."

"Uzumaki..." povzdechl si a promnul tvář.

"Překvapuje mě, že si ho pamatuješ," zamumlal.

Gaara to přešel. No, pamatoval, a? Co je na tom? Čtyři týdny nejsou tolik, když si to tak člověk vezme. "Byl to mezi náma jen obchod. Díky němu se teď nemusím vystavovat a ani nikoho přijímat. Jestli jsi přišel s nějakou jeho stupidní nabídkou, nemám zájem."

"On vlastně neví, že jsem tu. Přišel jsem já s nabídkou."

"Zapomeň."

"Nemyslím sebe, myslím toho blba. Na jednu noc."

"Ne."

"Bude ti stačit kilo?"

"Řekl jsem ne!" zasyčel ostře. Znělo to hlavně nepřátelsky. A ten děsivý pohled. Wow, rozhodně se nedržel zpátky.

Shikamaru se nevinně usmál a zvedl ruce na obranu. "Dobře, dobře, sorry." Koutkem si všiml, že na sebe celkem upozornil. Trojice sedících individuí na ně zírala celkem s pobavením. "Tvůj šéf na tobě může oči nechat, ne? Asi ví o tvé práci."

Sabaku se narovnal, pohledem zavadil o tři zákazníky u stolu a znovu na něj. "To není novinka. Zkoušel to na mě, ale nehodlám spát se svým zaměstnavatelem. Tak nízko nebudu."

Nara by řekl nějakou pichlavou poznámku, ale rozmyslel si to. Všiml si nápojového lístku, tak do něj ze zvědavosti nahlédl. "Wow. Umíš koktejl Manhattan?"

Červenovlasý si založil paže na hrudi a uhnul pohledem do strany. "Možná." To byl ale vlezlý a protivný týpek. Proč by mu měl míchat nějaký drink a nepřidat jako ochucovadlo jed na krysy? Byl to jeho zákazník. Do lapáku vážně nepůjde. Nakonec by si tam z něj udělali děvku každý den po celý týden.

"Fajn. Dám si jeden, když už jsem tu. Naruta teď nikam nevytáhnu a bez něj není sranda. Líbí se mi jaký mele hovna, když je ožralej," zašklebil se vesele. On sice mlel hovna i za střízliva, ale opilý Naruto byl prostě top.

"Dej mi dvě minuty." Bez meškání začal. Vystavil si potřebný alkohol před sebe. Žitná whiskey, sladký Vermont a hořký likér. Příprava není nijak dlouhá, ani těžká. Nejdřív naskládal do sklenice rozdrcený led, zalil do třičtvrtě skleničky o velikosti 300ml, whiskey, hned za ní kvůli sladké chuti Vermont a dvakrát stříkl likérem, aby to mělo pořádný grády. Vše pečlivě zamíchal a přidal višeň. Menší ozdobička. V rychlém sledu namíchaný drink dal před Shikamara a lahve vrátil na své dřívější místo.

"Dokonce dřív než dvě minuty," prohodil jen tak. Měl si říct o nějaký teplý nápoj, když je venku taková zima, ale míchaný drink s vysokým obsahem alkoholu by ho mohl zahřát stejně efektivně. Napil se a překvapeně polkl. Všechny chutě vyvážené, hořké, zároveň sladké a všechno příjemně klouzalo po jazyku. Zahřívalo mu to hrdlo. Rozhodně nejlepší Manhattan, který měl. "Tohle je fakt dobrý. Kolik si účtuješ?" Zadíval se na něj, zároveň musel z toho sladko-hořkého moku upíjet.

Gaara chvíli přemýšlel. Byla pravda, že většinou chtěli jen pivo, nebo čistou whiskey, tudíž nevěděl, kolik by za to měl chtít. "Tři padesát," krčil rameny.

"Nemám drobný. Dám ti pět, nevracej... Obvykle za takový drinky dávám dvakrát tolik." Mávl rukou a ze zadní kapsy vytáhl pět dolarů. Položil je na bar. Měl dost šikovný ruce. Ne jen v posteli jak se zdá.

"Další zazobanec?" Nakrčil čelo. Peníze si vzal a uložil do kasy. To mu k výplatě nijak nepomůže, ale... aspoň něco málo.

"Kéž by. Narozdíl od Naruta tak v balíku nejsem. Hele, zabilo by tě kdyby ses s ním jednou sešel?" Zkusil to znovu. Tenhle jedinej člověk by mu mohl zvednout náladu. Přece Naruto ho chtěl vidět, seč to jasně popíral.

"Už jsem jednou řekl ne." Tvrdohlavost tedy nezapřel. Zjevně už ho tohle přestalo bavit, jelikož se rozhodl odejít. "Ať mě radši nehledá, a ty už sem taky nelez," zavrčel nakonec a zmizel za závěsem.

Student si povzdechl a podepřel bradu. "Nemám chodit někam, kde dělají tak dobrej Manhattan?" vznesl otázku do částečného ticha.

"Byl na vás nepříjemný?" optal se Shira, když Gaaru vystřídal u baru.

"Ne, v pohodě. Spíš jsem ho urazil já," promluvil upřímně. "Dělá dobrý koktejly."

"Jo, to mu celkem jde. Stejně to moc nevydělává. Zavítá sem jen málo lidí."

"Asi bývá vytočený často." Kývl nenápadně hlavou k obsazenému stolku. Párkrát zaslechl narážky na červenovlasého barmana v sexuálním kontextu.

Shira se podíval tím směrem a dost viditelně se zamračil: "Jednou si tu na něj dovolil jeden chlap. Gaara byl v klidu, snažil se ho normálně odmítnout, ale ten vůl si na něj dovolil moc no a..." Podrbal se ve vlasech a uchechtl se, "Gaara mu zlámal ruku na třech místech, málem vyrazil oko a měsíc musel žrát brčkem. To jsem se dozvěděl po tom co sem přišel jeho kámoš, ale od tý doby se tu neukázal ani jeden. Nějak se to rozneslo, protože si na něj začali dávat bacha."

Shikamaru překvapeně zamrkal. "Nepodal na něj žalobu?" vydechl. Kdyby ho nasral víc, skončil by stejně? Rozhodně by se nechtěl nechat zmlátit za svoje upřímný, někdy protivný kecy.

"Byl to násilník. Kdyby šel na policajty, zabásnou ho."

Student nervózně poklepal prsty o hladkou, relativně čistou desku. Zhluboka se nadechl, no, moc zhluboka raději ne. "Asi znáte jeho druhou práci." Shira pokýval hlavou. Tak zvláštně se mu zalesklo v očích. Kolikrát se ho ptal, jestli by to s ním nechtěl zkusit a pokaždé ho odmítl. "Jeden můj kamarád s ním... no... strávil noc. Byl spokojenej, tak jsem ho chtěl přemluvit, jestli by nešel ještě jednou. Nechce."

"Hmm, je tvrdohlavej jak beran," potvrdil mu na co narážel.

"Chtěl jsem se vás zeptat na adresu. Když jste jeho zaměstnavatel, určitě víte kde bydlí." Vzal skleničku a napil se. Páni, ten bude rád, když se dostane v pohodě na kolej. Ještě že jel metrem a ne autem.

"Takovou informací nevyzradím. Kdyby chtěl, řekne sám, že přijde."

"Já ale přesto věřím, že to pro mě uděláte."

"Nechápu proč bych měl."

"Co takhle protislužbu?"

"Protislužbu?"

"Abyste to tu nemusel zavírat, navrhnu tohle místo pár svým přátelům. Vizáž je tu děsná, ale drinky vynikající. Vím určitě, že mý spolužáci maj dost předražených drinků a tady je cena přijatelná. Budou tu chtít utrácet celou noc a ještě se sem vracet. Za to jen jednu adresu. Berete?" Upřel na něj jasně vyzývavý pohled.

Shira na něj zůstal hledět. Moc dobře věděl, že študáci mají vždycky peníze. Vážně nekecá? K čemu by jeho adresu vůbec potřeboval? Bylo vidět jak nad jeho nabídkou dlouho přemýšlí. Chtěl si to tu udržet. Plánoval s tímhle místem hodně a možná by se ho jen tak nevzdal. "Fajn." Souhlasil odevzdaně. Sklonil se k šuplíku a vytáhl sešit s pevnou deskou černé barvy. Měl tu pouze jednoho podřízeného. Ten bohatě stačil. Na lepící papírek napsal požadovanou adresu a lísteček mu dal. "Doufám, že to bude stát za to. Poněvadž až se tohle Gaara dozví, nejspíš mi zlomí ruku."

Shikamaru s vítězstvím úšklebkem dopil namíchaný drink a papírek si schoval. "Tak se o tom nezmiňujte. Během víkendu čekejte nával, těšilo mě." Zvedl se a opustil bar.

Šedovlasý majitel nejistě přivřel oči, když za sebou zaslechl kroky, které se zarazily. Otočil se a spatřil menšího zrzka s novými sklenicemi v ruce.

"Ehm, co všechno si slyšel?" optal se opatrně.

"Nechtěj vědět," přimhouřil výhružně oči. Co na tom, že to byl jeho šéf a měřil skoro dva metry, klidně by ho složil na zem. Hezky vykládal sklenice na poličku. "Chtěl jsem s tvojí nabídkou souhlasit..." Začal klidně mluvit, navzdory tomu, že byl poměrně naštvaný. Majitel baru tak nějak pocítil naději. Možná si toho drzého zrzka konečně zkrotí, "ale teď na to seru," dokončil ostře a věnoval mu pěkně škaredý pohled. Tak zas nic...

°•°•°

Shikamaru skoro až zmoženě zívl, když otevíral dveře od pokoje. Překvapil ho u učení sedící Naruto. "To je ale otrava." Bylo skoro deset v noci a on furt sedí u učení. "Byl jsi vůbec dneska venku?" Naruto mu neodpověděl. Dál se věnoval čtení drobných písmen z učebnice. Po pravici měl dvě plechovky energiťáku. Pod levou rukou odložený papír s odpověďmi na test, které vyčetl a teď si četl ještě tu omáčku okolo, aby věděl co a jak.

Nara přistoupil ke svému spolubydlícímu a dal mu přímo pod oči papírek s adresou.

"Co to je?" Zvedl konečně hlavu a nechápavě se zamračil. Ucítil totiž odér cigarety a nějaký alkohol. "Tys byl v baru?"

"Jo... Konkrétně jsem narazil na ten, kde pracuje ten tvůj zrzek a získal od jeho šéfa adresu, kde bydlí," kývl k lístečku. "Umí dobrej Manhattan."

Uzumaki nechápavě zamrkal. Proč by to dělal? Nechtěl snad, aby s ním žádný vztah nenavázal? Pohlédl na papírek. Tuhle ulici neznal. Vlastně neznal vůbec nic v New Yorku, krom těch vyhlášených barů. "Proč mi to dáváš, Shikamaru," zamračil se.

"Protože jsi celej duchem mimo. Změnil ses, není s tebou sranda, jsi protivný a náladový. Ani Ino taková není, když má krámy. Já takovýho Naruta nechci. Za to může ten zrzek, proto jsem ho pro tebe našel."

Blonďák ho poslouchal tiše. V hlavě mu svitlo. Tohle pro něj udělal? Nejraději by ho z radosti objal, jenomže... místo nadšeného výjeku sklonil pohled. "Vážím si toho Shikamaru, ale... bude lepší, když se s ním stýkat nebudu. Kdyby chtěl, přijde sám. Nechci ho do ničeho nutit," hlesl. Zabouchl učebnici a za obal vložil své odpovědi. Papírek vzal a zmačkal. Přímo před ním papírovou kuličku hodil do koše.

"Nah, jak myslíš. Podruhý si ho ale hledej sám." Nemusel by být takhle tvrdohlavej. Tady měl šanci, doslova ji zahodil. Třeba zítra bude říkat opak. To už bude bohužel pozdě. No, aspoň by ho mohl navést do toho baru kdyby něco. "Jdu si dát sprchu," pravil ještě, než se s ručníkem a věcmi na spaní odebral z pokoje.

Naruto tiše vstal, schoval učebnici na zítřejší přednášku do batohu, pohledem však zavadil o koš. Stál tam a přemýšlel delší dobu. Sakra, to poddajné tělo mu tak chybělo. Chtěl by si ho vzít znovu a znovu stejně vášnivě jako před čtyřmi týdny. Ne, nezapomněl na jeho obnažené tělo a chtivé pohledy. Nezapomněl ani na ten pocit. Tak příjemně mu s ním bylo. Vybavil si jeho slastné obličeje a kroutící tělo v návalu rozkoše. To jak mu oddaně sténal do ucha. V podbřišku ho zašimralo, nemravné myšlenky způsobily příjemné pnutí v rozkroku a do tváří se nalila velká dávka červeně. Rychle přešel ke koši a vytáhl zmačkaný papír. Rozdělal ho a přečetl adresu. Dlouho ještě váhal. Co když ho odmítne? Měl by mu zavolat? Co když tam nebydlí? Měl pochyby. No... Vyspí se a zítra uvidí. I kdyby si řekl, že ho zkusí navštívit, musel by počkat do jarních prázdnin.

"Však co ztratím," zamumlal tiše a papírek si schoval. Když odmítne, prostě se sbalí a pojede domů. Když se o den zdrží, matka to určitě zvládne.