Naruto pomalu otevřel ještě rozespalé oči. To už je podruhé co se probouzí vedle jednoho a toho samého člověka a je to sakra nezvyk. Pozoroval rudovláskovu tvář. Slunce sem svítilo skrze závěsy. Na kolejích vládl klid. Hodně lidí bylo mimo něj a on si užíval víkendový klid, kdy nikdo neběhal po chodbách, neřvali na sebe z oken, nebo nepouštěli hudbu. Člověk by řekl, vysokoškoláci, ti už snad mají rozum, no ale ono ne. Nováčci holt byli trochu divočejší a neokoukaní. Občas dělali problémy a vodili si na koleje známosti.

Jako to právě dělal Naruto, ale nijak mu to nevadilo. Nikdo si nestěžoval. Kdo taky.

Gaara se probouzel až po delší době. V životě necítil větší bolest, než bolest po pořádně prošukaném večeru. Naruto si ho připravil, stejně následky nenechali dlouho čekat. Už z minule ho pěkně bolela prdel. Nyní nastávala úplně ta stejná situace. Ach ty bolavé svaly. Co bude dělat ve čtyřiceti? To bude v háji úplně. Navíc... neměl u toho jen ležet... Záda jej nepředstavitelně bolela. Zatracený modřiny!

Blonďatý student si mezi prsty promnul červené vlasy a měl silné nutkání podívat se co má pod tím tričkem. Určitě ho to muselo moc bolet. Není to na popáleniny moc? Nevadilo mu, kdyby spal celý den. Je zkrátka rád, že ho tu má. Sklonil k němu obličej a políbil jej na rty. Byla ho škoda, ale... kolik lidí skončilo s takovou prací a začalo žít normální život s jediným partnerem. Možná by to šlo i u něj. Naaaah, na co to zas myslel. Co by na to řekli rodiče. Jsou ohledně newyorčanů kritičtí. Možná ani nebyl z N.Y.? Říkal, že nemá rodinu. Pěstoun si ho mohl vzít sem proti jeho vůli. Jaké dítě by chtělo dobrovolně opustit milovaný domov?

Uzumaki strčil ruku pod peřinu a začal ho hladit po boku. Pomalu mu zajel pod tričko a bříšky prstů zaměřil na bedra. Mladík s tetováním sebou trochu cukl a zavrtěl se. Naruto se zarazil, počkal, než se uklidní a pak pokračoval v jemném hlazení. Najel na menší vybouleninu a zamračil se. Podle tvaru.... To vypadalo na jednu dlouhou, táhlou, především opuchlou modřinu. Jak... Jak se mu to stalo? Teď to z něj chce určitě dostat. Pokud ne po dobrém, tak bohužel po zlém, ačkoliv na něj zlý být nechce.

"Co... to děláš?" ozval se tichý hlas jeho milence. Nemohl couvnout z dosahu. To by slítl na zem. Otevřel unavené, zelené oči, maličko se zarazil kvůli mračícímu blondýnovi. Co provedl? Nebyl snad spokojený? Včera vypadal dost spokojeně. Pak ho dostala ta ruka. Sahal mu tam. Na to bolavé místo. "Dost! Nesahej na mě!" Zhrozil se. Chtěl rychle uhnout, přičemž ho odstrčil od sebe. Kdyby ho Naruto opět nechytl, vážně by z té postele spadl na zem. Tiskl ho k sobě za pas a stáhl na hruď. "Pusť!" Zapřel se o jeho hrudník. Vzdorně po něm švihl pohledem. Ještě chvíli se vrtěl, než toho konečně nechal. "Pust..." hlesl tiše a zhluboka se nadechl.

"Jak se ti to stalo?" zeptal se klidně Naruto. Nedržel ho nijak silně. Přestával se postupně mračit a tvářil se spíš smutně. Proč by někdo ničil tak krásné tělo? To někteří nemají kousek cti?

"To není tvoje věc," zabublal rozzlobeně prostitut. Neměl by se o něj starat. Nejsou pár. Mezi nimi je pouze obchod. Nic víc.

"Ale já to chci vědět. Dokud mi to neřekneš, nezaplatím." Zkusí to takhle.

Gaarovi se zalesklo v očích. Ten hajzl. Tak on ho bude vydírat? Ať si nemyslí, že příště za ním přijde nabídnout své služby. "To si ty peníze radši nech." Vytrhl se konečně, přetočil se na druhý bok a vstal. Natáhl se pro své oblečení a začal se oblékat. Pěkně zmařený den. Neměl mu ukazovat, že se mu to tak moc líbí. Teď si bude myslet.

"Gaaro..." hlesl tiše Naruto. Proč se na něj takový? Co se s ním děje? Pomalu vstal a snažil k němu přikročit. I po včerejší akci čekal, že se bude hýbat opatrněji, ale on byl mrštný. Čekal na okamžik, kdy si sundá tričko. Viditelně se zarazil i Gaara, když si to uvědomil.

"Otoč se," pravil rozhodně, držící své tričko v rukou.

Uzumaki zavrtěl hlavou. Nereagoval na jeho druhé vyzvání. Prostě k němu stále nahý přistoupil a bez problému dostal zpátky na postel. Schválně ho srazil zády do matrace a přidržel pevně ruce u hlavy.

"Pusť! Idiote!" vřískl Gaara vztekle. Kvůli včerejšku neměl skoro sílu. Mrskal sebou jako rybka ve vyschlé tůni a vzdorně pohlédl blonďáčkovi do očí.

Naruto se s tím nijak nesral. Sednul si na něj obkročmo, aby zatížil jeho kopající nohy a zcela v klidu mu věnoval jeden významný pohled. "Ne dokud neřekneš co se stalo." Tenhle modrooký týpek byl tvrdohlavý. Rozhodně ho nenechá jít, dokud to nevysvětlí.

"Co je ti po děvce?! Nic! Přestaň se starat!" Používal dál ten ostrý a nepříjemný tón.

"Když je zboží nějak poškozený, proč bych měl platit?" Nadzvedl obočí. Nechtěl tenhle termín používat. To bylo mega ošklivé. Rudovlásek se však uklidnil a jeho grimasa se zdála úplně prázdná. Díky tomu, co Naruto řekl, se úplně uvolnil a přestal vzdorovat.

"Ah," vydechl pouze Sabaku. "Takže nejenže odmítáš zaplatit, za to, jak jsem se ti tu vystavil, ale teď máš ještě takový kecy? Netvrdil jsi mi dřív opak? Tím jen dokazuješ, že jsi stejný prase jako to co si mě minule podalo," promluvil se značným odporem.

Uzumaki se v duchu usmál. Hele jak to z něj najednou vypadlo. "Zmlátil tě?" Nemusel mu ani odpovídat. Ticho bylo dostatečná odpověď. Sklonil hlavu a pustil mu ruce. "Mrzí mě co jsem řekl... ale aspoň jsem se konečně dozvěděl co ti celou dobu bylo," hlesl tiše se slabým úsměvem. Neměl používat tak ošklivá slova. Docela toho zalitoval.

Gaara jen zůstal ležet, pouze zvedl ruku a promnul si obličej. Ten hajzl. Se značnou bolestí se posadil. Blonďák si odsedl vedle do tureckého sedu a zvědavě jej sledoval. Pozoroval jak si sundavá černé návleky a postupně odhaluje bělostnou kůži. Byla bezchybná. Tedy až na pár tmavých místeček. Modřinky. Když odhalil zápěstí, zalapal po dechu. Rozdrážděná pokožka, skoro do krve a výrazné rysy po provazu. Ne, provaz takové škody udělat nemůže.

Naruto si šokován vzal jednu ruku a pořádně si ji prohlédl. "Jak je vidět... utahoval provaz pořádně..." konstatoval tiše.

Gaara se kysele zašklebil: "Kdyby jen provaz."

"He?" Zvedl blondýn nechápavý pohled.

"Pouta," pokrčil rameny. Stáhl ruku. Chytil lem trika. Má? Nemá? Nejraději by mu ta záda neukazoval. Nevěděl jak to vypadá. Podle bolesti mohl soudit, že ty modřiny bude mít všude. Odfrkl si nad jeho lítostivým výrazem a chytil spod trika. Lehce si jej přetáhl přes hlavu a sundal, hned na to se k němu otočil zády.

Uzumakimu se zatajil dech. Tak veliké, tmavé podlitiny a ještě černější modřiny. "To snad ne," zalapal po dechu. Jemně se dlaní dotkl lopatky. Musel obzvlášť opatrně. Ty modřiny.... Vypadaly děsně. Co za prase to mohlo udělat? V momentě se v něm objevil takový vztek... Semkl rty do úzké linky a opřel si čelo o jeho hlavu zezadu. Jemnými pohyby hladil ta zubožená záda. "Stojí ti tohle za to?" zeptal se jemně. Nechtěl být vůbec hrubý. Už chápal jeho chování. Jen nechápal, proč by se nechal takhle ničit.

Gaara se zachmuřil. Radši sebou ani necukal. Pravda byla, že každý sebemenší dotek působil bolest. Je snad pořád na živu? Bolest dokazuje, že člověk stále žije a cítí.

"Někdy jo. Musel jsem se naučit přijímat bolest. Když se mě poprvé dotkl muž, nesl jsem to špatně. Zacházel se mnou tak... tak... odporně. Bylo mi ze sebe na zvracení. Potom už jsem si říkal: děláš to pro peníze, děláš to peníze, tohle je jen chvilkové utrpení... Divím se, že pořád žiju... Že jsem to období zvládl." Sklopil zelený pohled dolů, zatímco ruce složil do klína. Bylo to pryč. To nejhorší měl za sebou. To si aspoň myslel.

Naruto se viditelně otřásl. Tak snadno může člověk spadnout na dno. Tolik toho o něm nevěděl. "Neumím si něco takového představit." Odtáhl se od něj. Milenec chtěl vstát a odejít, ale zadržel ho. Chytl jeho stejně zuboženou ruku a zvedl k němu bradu. Červenovlasý zůstal stát, tázavě ho sledoval. Skutečné pochopení situace přišlo až když si ho Naruto nenásilně vtáhl na klín. "J-jestli chceš... můžeme... ještě jedno kolo?" optal se opatrně a pustil ho. Ruce zvedl vedle hlavy. "Klidně můžeš jít. Je to jen na tobě," polkl tiše. Usmál se na něj. Proč ho chci poslat pryč? Chtěl bych si ho tu nechat. Nechápu, proč... Co se se mnou děje? To se mi fakt tak moc líbí?

Mladý muž přemýšlel. Včera se mu to líbilo. Blonďák byl neuvěřitelně pozorný a navíc je sakra sexy. Proč by ho hned odmítal. Musel se nad sebou ovšem zamyslet a připomínat si, že je tohle jen obchod. Nic víc. Přesto se zapřel o ramena blondýna a shodil ho na matraci. Sex s ním rozhodně stál za to. Přidával do toho city, jemnost a divokost.  "Přijímám," řekl s lehkým úšklebkem a divoce políbil svého zákazníka na rty.

Naruto se usmál, ten malý polibek mu opětoval a jal se do zbavování kalhot svého protějšku. Džínová látka z těch vnadných boků sjela okamžitě po uvolnění. Po ní následovalo spodní prádlo. Už neměl kondom. Tentokrát se vystříká do něj. Nechal ho nahoře a užíval péči jemných rtů.

°•°•°

Znovu se to stalo. Až do odpoledních hodin leželi vedle sebe nazí a povídali si. Teda, Naruto mlel a mlel, Gaara víceméně občas přikývl, nebo se na něco zeptal. Tolik se toho od něj dozvěděl. Proč mu jen všechno říká? Doufá snad v něco víc? To se nestane. Po tom co se ozval blonďákův žaludek škrundavými zvuky, zvedli se a oblékli. Blonďák ochotně svého partnera otřel aspoň kapesníky. Jaký to luxus...

"Tak co vy, pane Tajemný. Co mi o sobě povíte?" zazubil se Naruto, když spořádal provizorní, polotovarský oběd okolo půl třetí. Jíst ramen si nemohl nechat ujít. Byl tak laskavý, že dal svůj erární tomu červenovlasému drzounovi.

Gaara usrkl nudle a zvedl k němu pohled. Tohle měl poprvé, ale je to vynikající. Olízl si rty, kde ulpěla slaná chuť polévky a opřel se o opěradlo židle. "Hmm? Já? Co bych tak o sobě měl říct?" Rozhodně bylo lepší, že čím míň toho ví, tím líp.

"Když už s někým spím, tak chci vědět o daném člověku co nejvíc," zavrněl a usmíval se dál. Podepřel si bradu a tak zvědavě na něj koukal.

"Můj koníček rozhodně není šoustat s kdekým," uchechtl se a zatvářil, jakoby kousl do citrónu. "Sex není moje priorita."

"Hmmhm... Došlo mi to," hlesl tiše. Poklepal prsty druhé ruky o stůl. "Něco konkrétního? Osobní život...?" Nakrčil obočí.

Rudovlásek se zarazil. Sklopil raději oči k nedojezému jídlu a hůlkami rozvířil polévku. "Nebudu nic říkat," odpověděl chladně. Všiml si, že chce blonďák něco říct. "Hele Uzumaki, dobře poslouchej, nic víc, než obchod mezi námi není. Nejsem někdo, koho můžeš adoptovat jako domácího mazlíčka a vůbec nejsem nějaká známost, co se s tebou hned skamarádí a byla poblíž, když ty dostaneš chuť. Je to jen obchod, jasný?" S každým slovem byl víc a víc chladnější. To snad ani nemohlo být.

Naruto se zatvářil chvíli nešťastně, pak uraženě a nakonec zrazeně. Tiše usykl a vstal od stolu. Co si myslel... Bez řečí přešel k poličce, kde si odložil peněženku. Otevřel ji a hned vytáhl dost vysoký obnos. Co by jiní za tohle dali. S klidným výrazem se otočil na červenovlasého prostituta. "Jak jsem slíbil," pravil bez jediného zádrhelu. Dělalo mu to celkem problém udržet vlastní hlas na uzdě. Chtěl znít hodně vyčítavě.

Sabaku vstal od stolu, přistoupil k němu a natáhl prsty po bankovkách. Naruto mu je hned strčil do ruky. Oči se mu rozšířily, když si zrakem všiml deseti stovek. Dohromady to je tisíc dolarů a on nebyl schopný mu na to cokoliv říct. Tohle mu pomůže splatit jeden menší dluh půjčky. Dělalo to šest set dolarů. Takhle bude mít o jednu starost méně. Zhluboka se nadechl, podíval se na blonďatého studenta a úplně ztuhl. Jeho krásně modré oči jiskřily a sledovaly ho. Chápal proč nacisti za dob druhé světové chtěli nechat jen blonďáky s modrýma očima. Cítil, že je mu to líto. Připadal si divně. Opravdu si chce vzít tenhle vysoký obnos... v podstatě za nic? Dobře, měli spolu sex skoro tři hodiny v kuse. A bylo to úžasný, jenže nejvíc práce odváděl Naruto. Jedna část mu říkala, aby mu to vrátil, ta další, že ne, že to tak má být.

Dnes to vypadalo stejně jako tehdy na ulici. Zírali na sebe jak dva blbci, zároveň se snažili ignorovat ty bolavé pocity, které říkaly, aby zůstali při sobě. Jeden k druhému cítili totéž. Bylo to tak jasné při včerejší souloži, která se zdála jako milování, než rychlá šoustačka. A ta akce, která se tu udála více než před hodinou? Podobný případ, ne-li úplně stejný.

"Díky," protnul ticho první Gaara. Pokusil se o vřelejší tón. Přeci šlo o obchod, tak se musel nějak chovat. "Cením si toho, že jsem vám mohl poskytnout své služby a budu se těšit na příští," odříkal automaticky jako robot. Naučil se to říkat s odporem. Musel být ovšem milý a poddajný, jestli chtěl peníze navíc. Bral to za ukončené. Naruta jeho slova bolela. Nezadržel jej však, když si šel obléct bundu. "Ale... myslím, že bude lepší, když už se scházet nebudeme," dodal ještě u dveří, jakmile vycházel. Nedělal to rád. To dnešní napětí u něj vyvolalo pocity, které považoval za mrtvé. Nechtěl se do něj zamilovat. Nechtěl, aby mu láska zatemnila zdravý rozum. Musel být ve střehu a držet se od citů vůči cizím lidem co nejdál. Nikdy totiž neví co čekat. Lidé si v dnešní době bodají kudly do zad kdy se jen dá. "Sbohem Uzumaki Naruto." Se zavřenými dveřmi nastalo ticho.

Uzumaki nečinně stál na místě. Proč ho to tak bolelo? Povzdechl si, zabloudil ke stolu. Ani si nedojedl svou menší misku rámenu. Se skleslou náladou si lehl do postele, obličejem napřed a padl přímo na triko, které mu půjčil. Ta jeho vůně ho praštila do nosu. Slastně mu bodlo v rozkroku a projela jím vlna vzrušení. Mozek mu zpracovával informace. Ten říkal, že je tohle správně. A co říkalo srdce?

Že udělal obrovskou, kurevskou chybu, když ho pustil.