Dvanáctá hodina dopolední konečně přišla, oba pracující muži po jídle, které si připravili doma a už jen čekali na zákazníky. Od té doby co tohle místo Shikamaru doporučil svým kamarádům, dveře chrčely a vítaly tak nového zákazníka co půl hodinu. Dveře - další položka na seznamu. Při součtu všeho to hnalo do osmdesáti tisíc dolarů. Ztěží měli půlku. Výplaty taky něco chtěly.

U baru sedělo několik mladších kategorií, zhruba v Narutově věku. Mladší tu být nemohli. To by Shira zavřel a neotevřel už vůbec kdyby na to došlo. Hodně si oblíbili drinky z Gaarových rukou a díky jeho přítomnosti se jich objednávalo víc. Shira ho ten týden musel zaskočit sám, ale drinky od něj nebyly tak vynikající jako právě od Gaary. Sotva si tedy mohl dovolit přestávku a nepřetržitě tak jel celé odpoledne, které se přehouplo v podvečer, následovaný brzkým večerem. Práce mu pomáhala držet mysl, neměl možnost se nad Narutem pořádně zamyslet. To ani nemohl. Vypadl by totiž z toho kola, které si nasadil.

Něco málo po deváté se ten tlak konečně uvolnil. Šéf mu sice pomáhal, ale vážně si oddychl, když už nikdo nic nepotřeboval a jen v klidu popíjeli. Sám si pro sebe udělal ledový čaj, aby se trochu zchladil, přičemž poklidně seděl na vyšší stoličce. Přeci jen zde topili. Březen ještě nebyl natolik teplý. Zase tu v létě bývá příjemno a většina ochmelků sem zamířila před pařícím sluníčkem.

"Hmm, dneska rekord. Dokonce víc, než kterýkoliv den v týdnu, vážně jsi mi tu chyběl," oznámil Shira a protáhl se. "Jak to vůbec děláš? Měl jsi nějaký barmanský kurz?" Ohlédl se na něj.

Gaara pokrčil rameny. "Většinou to po mě chtěl pěstoun. Jen do toho chtěl víc chlastu, než chuti. Pak... jsem si párkrát pročítal takovou knížku a sám to zkoušel. Není to tak těžký. Musí to mít vyvážený chutě. Chce to pevnou ruku." Opřel se opatrně zezadu hlavou o kraj poličky a přiložil si studenou sklenici na zarudlou tvář. Příjemně chladila.

"Hmm, v deset to zabalíme. Dneska je kratší otevírací doba a zítra bychom mohli jet normálně. Klasicky od tří odpoledne do šesti do rána," zamumlal. Jestli tu bude takový nával... Gaara je dost workoholik. Nechtěl ho nechat přepracovat. Jistě v tom volném týdnu nabral energii. Tady ji může využít. Zase by se nic nemělo přehánět.

"Vždycky jsme začínali tak od osmi," zamračil se najednou Sabaku. To tu jako má trčet už od odpoledne? Co čas, který chtěl strávit se synem?

"Jo, jenže to se tu dveře netrhly. Navíc ty opravy nebudou levný. Budeš moct přijít až ve čtyři, nebo v pět, jestli ti to tak brzo nevyhovuje."

Wow, to je teda super. Rovnou tu můžu trávit dvacet čtyři sedm. Otráveně protočil očima. V tom případě bude mít čas jen o víkendu. Jestli vůbec. Víkendy by zvládal hůř po tom úmorném týdnu. Kdybych... jen přijmul tu nabídku od Narutových rodičů... Ah ne... Kurva... Nemysli na to... Sakra... Ne... Je to v prdeli... Neměl co dělat, tudíž na něj myslel. Nesnášel svůj mozek... Myslel na hodně věcí, přemýšlel o práci a najednou přišla myšlenka: napsat, či zavolat Narutovi a dohodnout si s ním schůzku. To nepřicházelo v úvahu. Hodně ovládal své prsty, aby k tomu nedošlo. Copak asi ten vysokoškolský blbec dělá právě v tento čas?

°•°•°

Ještě nebyla tak moc hluboká noc, přesto byly rozeznány na obou dospělých tělech známky po únavě. Po příchodu do Shirova bytu si Gaara říkal, že měl přeci jen odmítnout a raději si zkusit najít práci jinde. Při nejhorším by přijmul post striptéra. Zase by na něj sahalo moc ruk bez omezení. Nemohl by jim říct ne. Zákazník náš pán.

"Klidně si odlož." Úplně zapomněl na majitele bytu, jež byl hned za ním. Kvůli pozdní hodině zamkl, klíč nechal v zámku, aby si zas nemyslel, že je v pasti. Sám si svlékl bundu, vyzul se a po jeho vzoru i Gaara. Vůbec neměl představu co po něm chce. Snad ne nějaký BDSM. Na tom se teda nedomluvili... Po jedný hodně špatný zkušenosti se svázat a mlátit bičem nenechá. Chce to vůči tomu člověku důvěru a Shira nebyl zrovna ten nejněžnější člověk.

"Tak... co máš... vůbec v plánu?" zeptal se opatrně červenovlasý. Žaludek se zhoupl nervozitou. Na sucho polkl. Zcela obyčejný, základní nábytek, až na to, že byl nový. Jen se bál ložnice. Co asi skrývá tam? Výplň některých sms zpráv vůbec nečetl a ani na to neměl chuť.

"Po tom... náročném dni se můžeš klidně umýt... a pak začneme, ne?" Mrkl po něm očkem. Konečně má zrzka ve své moci. Spraví mu tu nepříjemnou náladu a doslova z něj vyšuká jeho starosti. "Neboj... na žádný hrátky z oblasti BDSM nemám náladu a ty očividně taky ne."

"Ne, že by se to v budoucnu změnilo," zamručel. Možná někdy... Jen ne teď a hlavně ne v jeho rukou.

"Co si jen dopřát pro dnešek uvolnění a pak uvidíme co příště?" Navrhl mu a zkusil se na něj vyzívavě usmát.

"Ty jako čekáš, že se dnešek bude opakovat?" Žasl nad jeho drzostí. To snad... není možný...

"Vadí?" Naklonil hlavu na stranu a udělal k daleko menšímu muži krok.

"Řeklo se jen dnešní večer," zavrčel rázně a začal se mračit jako sama Smrt.

"Možná jsem si to rozmyslel." Bez váhání k němu přistoupil co nejblíž. Něžně pohladil tu hebkou tvářičku. Celý ten obličej vypadal tak neodolatelně. Ze všeho nejdřív rozhodně ochutná rty. Bez menší předehry s jazyky až v krku by to přece nešlo.

"To snad nemyslíš-" Nedokončil větu kvůli naléhavému a vášnivému polibku. Zatl pěsti, chtěl mu hned natáhnout, jenže... nestalo se tak. Pevná paže jej chytla okolo pasu, druhá ruka schválně na tváři, aby nikam neunikl tělem, ani tváří.

To i Naruto líbá líp... Kurva... Už zas... Nech toho! Okřikl se v duchu. Vyvaleně hleděl na svého zaměstnavatele a snažil se vybavit kohokoliv jiného. Tohle zkrátka nešlo... Líbat se... a později i vyspat s někým, kdo v v podstatě zařizuje jeho obživu... Prosil snad všechny bohy, aby mu pomohli myslet na něco, spíš na někoho jiného, aby tuhle ohavnou skutečnost dostal někam do pozadí... Jakoby bylo vyslyšeno prosbě...

Uvolnily se zcela neznámé pocity, vědomí, že s tímhle člověkem to dělat nechce, přestože musí. V duchu se omlouval Narutovi. Litoval toho. Litoval své chyby. Nesnášel se za svou tvrdohlavost. Musel to dohnat opravdu až sem, aby zjistil co cítí k trhlému vysokoškolákovi mající inteligenci malého dítěte. Najednou měl pocit, že před ním nestojí šedovlasý namakanec, ale jeho... jen jeho blonďáček. Zavřel tedy oči, pořádně se do toho opřel a najednou tohle před ním, byl zcela jiný člověk. Zvedl ruce, prudce s nimi vjel do krátkých vlasů a škubl s nimi k sobě. Bral si ta druhá ústa lačně. Náhle zatoužil po tom příjemném uvolnění, zároveň se cítil opravdu špatně. Začal to chtít od úplně cizího chlapa, jenom aby ze sebe dostal pocity chované k Narutovi. Ten tu nebyl a už nikdy ho neuvidí. V duchu se mu ještě jednou omluvil. Chce se posunout dál? Musí toho nechat a přijmout realitu za svou. V hlavě to měl už tak moc zmatené.

Shira na něj nestačil zíral. Říkalo se, že to zrzci a zrzky umí rozpálit, jenže on byl prvotřídní. Pral se s ním doslova o nadvládu, rukama mu šmejdil po horkém těle a chtěl ho hned teď vyšukat. Trpělivost pronesla své kýžené ovoce.

"Hm? Tak co?" vzdychl blízko jeho rtů Gaara. Rychle dýchal, oči si nechal zavřené. Nechtěl ničit tu svou vytvořenou iluzi, že je před ním někdo úplně jiný. Bohužel ji přerušil Shira, jakmile promluvil.

"Běž se umýt, počkám na tebe v posteli..." zavrněl a kousl jej do ucha. Věnoval mu ještě jeden dravý polibek a odebral se na zmíněné místo, aniž by svému budoucímu milenci řekl kam má přesně jít. Věřil, že ji najde.

Sabaku otevřel oči, zakryl si ústa a pomalu cítil stahující hrdlo. CHYBA... Blikalo mu ve velkým v hlavě. Tohle je chyba... Velká... Nebyl by první co se vyspí s vlastním šéfem, jenomže... on takhle klesnout nechtěl.

Plouživě se vydal do koupelny, kterou našel asi po pěti minutách hledání a zamkl za sebou. Slané kapky se nahrnuly do očí a začalo mu být opravdu špatně. Myslel, že se pozvrací. Cítil se hrozně odporně... špinavě... Skoro stejně uboze, jako když si ho vzal prvně jeho pěstoun. Tenhle stav neměl sakra dlouho. Pomalu ze sebe svlékl oděv, nehodlal meškat a krom vany se zde nacházela sprcha. Využil ji a tak zůstal stát pod teplou vodou. Kapky stékaly po holém těle. Hlava ho mučila vzpomínkami na modrookého. Kupříkladu to jak se spolu váleli ve sněhu... Musel se zlehka usmát a srdce vydalo podivně nepříjemný, bolavý impuls. Prudce se nadechl, zavrtěl hlavou a opřel se čelem o kachle lemující sprchový kout.

"Jsem ve svým zaměstnání vážně dobrej," zamručel tiše a pořádně si potřel tvář.

Trvalo dalších deset minut, než se odhodlal, úplně čistý a voňavý vylézt ven. Jedním ručníkem se osušil, uvázal si jej okolo pasu a druhým nalezeným si vysušil rudé prameny vlasů. Sklopil lesklý tyrkys dolů. Řekl by, že s oblékáním další čas marnit nemusí. Vzal si své oblečení, ručník si držel u hlavy a pomalu, bosky ťapal do ložnice. Před jejími pootevřenými dveřmi ještě chvíli váhal. Srdce mu bušilo očekáváním, dokonce pocítil záchvěvy vzrušení. No tak... Jen si to nějak odbudeš a je to... Nic to nebude... Uklidňoval se k duchu a vstoupil do pokoje. Hned za sebou zavřel, neustával v sušení vlasů. Maličko se bál zvednout pohled.

"Kam... si to můžu dát?"

Shira se otočil za jemným hlasem a mírně se usmál. Víc vzrušující by bylo, kdyby to z něj mohl strhat... Nevadí... Možná jindy. Gestem mu ukázal na malé křesílko, kam si poskládané oblečení srovnal a přešlápl si na místě. To bylo roztomilé. Ten... malý, nevinný (obrazně řečeno tedy), lehounce stydlivý muž byl úplně někdo jiný, než jeho přísně vyhlížející zaměstnanec. Už jen podle toho líbání poznal v jeho nitru pořádný žár.

Nedočkavě si olízl rty, prudkým pohybem vstal a přistoupil k zrzkovi. Zářivě rudé vlasy dávaly lesk i zdi, u které stál. Rarita, dokonalost... Líp by to nenazval. Proč tenhle... s dokonalým sexy tělem nikoho nemá? Přebral si od něj ručník sušící hlavu a hodil ho za sebe. Jednoduchými pohyby pohladil hrudník, mírně zaostalý za tím jeho. Taky byl šedovlasý pořádná korba. Jen aby ho v té posteli nezlomil.

Sabaku bez námitek přijímal jeho hladící ruce, trochu se napl, když jedna z ruk zajela pod ručník, trochu jej uvolnila a držel látku pouze silou vůle na svých bocích. Překvapeně vydechl, jakmile ucítil velkou dlaň mezi půlkami. Natiskl se na něj, ve tváři naprosto zrudl. Snad si ho nechce připravit na sucho. Na tohle nehraje. Hodlá se zítra rozhodně posadit.

"Abych tě v tý posteli nezlomil," zavtipkoval do erotického ticha Shira, nepřestával ho hladit, brzy mu ovšem začalo tohle vadit. Tak dokonalé tělo... Jeho přirození už jen z této pastvy pro oči reagovalo pohotově a napnulo tak látku slip.

"Tak se snaž, aby k tomu nedošlo," zamrkal na něj podmanivě. Znovu se musel vžít do své role submisivní coury, kterou tak nesnášel a opovrhoval jí. Byla jeho součástí celé dva roky a nějaké ty měsíce navíc a nevypadalo to, že by ho chtěla opustit tak snadno.

"Hmm, tak si tě pořádně připravím. Uděláš se už jen z toho..." Slíbil mu vůdčím hlasem, sundal zbytečný ručník, přitiskl si nahé, pevné tělo k sobě a hladově si přivlastnil nabízené rtíky. Koloběh začal znovu.

O tom pochybuju, pomyslel si drze zrzek, krátce vzdychl, z jeho strany spíš nesouhlas. Jestli se mu ho podaří nastartovat... tak to asi bude vážně dobrý. Gaara moc nevzdychal po mužském těle s vypracovanými svaly. Vážně potřeboval nějak nakopnout. Nepohrdl by třeba skleničku s něčím tvrdým. Zajímavý, že s Narutem se k tomu uchylovat nemusel.

Dál cítil ty vlezlé ruce zkoumající jeho tělo ve velkém. Vlhký jazyk plející mu ústa a najednou se ocitl holými zády na měkké posteli. Typicky z něj cítil jeho pach. Jak by taky ne. Tohle líbání v něm nevzbudilo nějak intenzivní sexuální touhu, u jeho partnera ovšem ano. Přímo do něj bodal, jak se na něj tiskl.

Oba se lépe uvelebili, nepřestali s líbáním, ani drážděním toho druhého. Sabaku to dělal automaticky, tak jako kdysi, dost mu přidávaly nacvičené vzdechy a rychlé nádechy. V klíně začal cítit zvyšující teplo a každým otřením se zvyšovalo. Bohužel, stačilo otevřít oči a bylo to pryč.

"Co se děje?" optal se po době přerušení líbání Shira. V tváři byl roztomile narůžovělý, tak proč se tam dole nic neděje?

Gaara na chvíli zpanikařil. Asi čekal něco zcela jiného. Co když se naštve a pošle ho domů s tím, že u něj končí. "Nevím... asi... jsem po dnešku vyflusanej a furt... se tak nějak nemůžu soustředit," povzdychl si a protřel si tvář. Dneska to rozhodně musí udělat, ať to má za sebou. Asi ode dneška začne hledat novou práci, aby ho mohl prostě odmítnout, protože spát s ním častěji rozhodně nehodlá.

Šedovlasý přejel palci po hrotu bradavek oběma rukama a zatlačil na ně. Potřeboval to. Hrozně moc ho chtěl... Nemůže už dál otálet. To dokonalé... tělo bledého odstínu, bez jediného kazu, chybičky. Člověk s jeho apetitem nemohl čekat. Potěšeně se ušklíbl, když partner usykl pod tahavými pohyby. Takže na něj má být tvrdší?

Ten toho jen tak nenechá... Uklidni se... Musíš se soustředit... Jindy bych spíš říkal opak... Ale do hajzlu už se postav!

Překrýval si dlaní půlku obličeje, než toho nechal a odvrátil obličej na stranu, načež zavřel oči a vybídl se pánví. Hezky se tak otřel obnaženým rozkrokem o ten jeho. Skousl si spodní ret. Předtím nijak extra neřešil jeho délku, jenomže asi chyba.

"Běž na čtyři," rozkázal najednou jeho dominant a pleskl jej přes bok. Zacukaly mu koutky při tom jeho překvapeném pohledu. Rychle otevřel oči a hned jej do něj zabodával. Když už mu rozkazuje v práci, proč ne v posteli. "Možná to pro tebe bude víc vzrušující, nevědět co si na tebe chystám." Rozhodně se tak bude do něj snáz dostávat.

Rudovlasý stejně kývl. Chtěl něco říct, protestovat... Co se stalo, že najednou zmlkl? Jednoduše nemeškal, otočil se k němu zády, na čtyři a víc vystrčil zadek. Měl chuť se schovat do polštáře. Takovou hanbu ještě nikdy necítil. Zaslechl potěšené nadechnutí, poznal ten zvuk velice důvěrně. Nějak extra za své tělo pyšný nebyl. Byl převážně hubený, nijak velký poměr svalové hmoty, ale ostatním se líbil.

Teprve se jeho psychika začala těžce propadat, když začal s přípravou. Připadal si tak děsně nechutně. Nikdy takový pocit nezažil. Přišel si, jakoby někoho konkrétního podváděl a z toho jeho žaludek protestoval. Jen těžko zadržel vzlykavé zvuky, jakmile ta krátká příprava skončila a on si vesele pokračoval v činnosti. Ani nevnímal, že se snaží začít jemněji. To kašlal úplně. Moc dobře věděl, že nechce, aby na něj tenhle člověk sahal, stejně už neměl sílu na odpor. Vlastně už bylo pozdě. Zkrátka si ho vzal a nechal ze sebe opět udělat něčí hračku...

Tohle není moje tělo... Není to moje tělo... Není... Není... Nejsem u toho... Nejsem... tu... Promiň... Promiň... Už nikdy... Nebudu... s... nikým... jiným... nikdy... spát...

Zatl pěsti do prostěradla, stínal zuby k sobě, zatímco se do jeho těla dostával tvrdý sval a projížděl ho v pomalých přírazech. Celé jeho tělo se třáslo, chvílemi se dokonce bránilo. Nemělo to bohužel cenu. Reakce na styk ho prozradily. Tělo proti vůli mysli začalo přijímat danou situaci. O to větší reakce na citlivé zóny a dráždivé doteky. Skoro mléčné tělo zahřálo, vystavilo se svému potenciálnímu partnerovi a loudilo z hrdla jeden sten za druhým.

Šedovlasý se smyslně usmál. Věděl, že když na něj půjde pomaleji a jemněji, nakonec se podvolí. Příjemně uspěl, natiskl se na vlastního milence, konkrétně na jeho záda a prudce mu dýchal u ucha. Klidně by řekl, že je panic, protože nebylo možný, aby byl tak úzký. Sám si užíval rozkoš plnými doušky, nezvládl pomalé tempo, brzy nasadil daleko rychlejší. Možná kdyby se líp staral o partnerovu spokojenost, všiml si by třpytivých slz.

°•°•°

Po vyčerpávající noci strávené se svým vlastním šéfem, rudovlásek zamířil brzy ráno přímo domů. Shira si toho samozřejmě nevšiml, ne když spal. Zanechal mu alespoň vzkaz, že hned v sedm vyráží domů, aby se stihl z té akce vzpamatovat. Stále mu bylo nevolno, ten nechutný pocit  přetrvával a vůbec nepobral, proč se k tomu najednou přidal.  Někde uvnitř mu to zlomilo srdce. Veliké provinění a především ten stud. Během své práce tyhle pocity vůbec neznal a málem se tu noc zhroutil. Už nikdy... Už to znovu nezvládne. Věděl to moc dobře.

Začne si hledat novou práci...

Rychle vyšel z obchodu, peníze mu zbyly, a za nějakých dvacet dva babek jídlo určitě koupí. Po menším nákupu zamířil nekompromisně domů. Shinki je na něj určitě pořád naštvaný. Snad se to časem urovná a nechá si vysvětlit proč museli odjet. Teď je ještě malý a nechápe to.

Neměl moc rád rušné ulice. Byly o mnoho lepší, než nějaké zapadlé, kde by vás mohli přepadnout, jenomže na Páté Avenue, jste byli vůbec rádi, že se dostanete z jednoho místa na druhé, a když jste náhodou v protisměru, než šel dav... Smůla... Smetl vás jako vlna. Lidi totiž spěchali, nechtěli si nechat nic uniknout a ani tak svou práci nezanedbávali. Nemohli si to dovolit. Bylo až překvapením, že se na jejích rozích vyskytovaly prostitutky a nabízely svou práci. Tady měly větší možnost výdělku, zase docela risk kvůli policii. Častý zásahy tu byly v normálu.

Gaara se dostal domů brzo. Přes nepříjemno v zadních partiích vyšel schody, stále rozklepaný vložil klíč do zámku a odemkl dveře. Ještě před vstupem do bytu se zhluboka nadechl, tváři dominovala klidná maska. Nic se nestalo... Nic vážného... Je v pohodě... Nic se nestalo... Na to jak moc jeho psychika strádala, tomu uvěřil celkem rychle.

"Dobré ráno, měli jste se?" Zazněl jeho hlas krátce po osmé hodině ranní. Vyzul se a vysvlékl bundu, přičemž nákup odložil na linku. Vůbec nezvedal oči, byl tolik zamyšlený, že si nevšiml přítomnosti nezvaného návštěvníka, to teprve když se otočil směrem k obýváku. Ale doprdele...

"Taky vám přeji dobré ráno, pane Sabaku," odpověděl mu černovlasý muž staršího věku. Zrovna to musel být ten, který řídí jednu z největších bank ve městě a shodou okolností, kde dluží nejvíc.

Chiyo po něm omluvně koukla. "No, já už jsem tu zbytečná. Popovídejte si," zahuhlala a raději opustila byt.

Gaara si vjel rukou do vlasů. Kurva, kurva, kurva... Nezaplatil jsem už pět měsíců. On mě sežere, ale co tu vůbec dělá? Většinou posílá exekutora. To mi k němu nesedí.

"Co tu děláte, pane Madaro? Čím jsem si vysloužil vaši návštěvu?" Nemluvil zrovna dvakrát příjemně. Už před týdnem mu došel dopis, že se má osobně dostavit. Pohledem zabloudil do pokoje a vnitřně doufal, že syn stále spí.

"Normálně bych své klienty nenavštěvoval. Většina zastraší už jen přítomnost exekutora, jenomže vy..." Zabodl do něj půlnoční čerň, pohodil s tmavými vlasy a lépe se opřel do jediné, polstrované židle. Jeho elegantní zjev do této prosté místnosti vůbec nezapadal, "si s tím nic neděláte, i když dlužíte splátku za pět měsíců a já nemám rád lidi, kteří ze mě dělají vola," zavrčel přísně.

"Rozhodně bych si nikdy nedovolil z vás dělat prdel," zamumlal, s podtónem ironie a on doufal, že to Madara nezachytil. "Poslyšte... teď je to dost těžký a nejste jedinej, komu musím splatit půjčku. Zbývá mi ještě jedna, která mi šlape na paty a potom-"

"Měl jste přijít. Domluvil bych si s vámi harmonogram, jenomže vy jste nepřišel. Musel jsem tedy do týhle díry... přijít sám..." Utnul nekompromisně jeho řeč a zamračil se. Svým tónem dal jasné znechucení vůči tomuhle místu. Přeci to nemá zapotřebí.

Gaara se musel sakra ovládat, aby po něm nezačal štěkat, anebo po neskočil a nevrazil do držky. "Já se vás tu neprosil. Splatím to, tak co řešíte?" Nahodil ostře. Jo, skvělý, pokračuj dál a pohádej se tu s člověkem co tě může zničit...

Černovlasý muž se zhluboka nadechl, mračil se stále a opravdu očekával jak moc tohle štěně začne kňučet a prosit o odklad. Chyba... Je tedy pravda co se o jeho rodině říkalo... Neústupní, workoholiční, parchanti. Kdysi jeho jméno něco znamenalo. Dnes už ne.

"Uzavřeli jsme smlouvu. Mohl bych vám sebrat úplně všechno. Uvědomujete si to?"

"Víc než cokoliv," odpověděl pevně a měřil si s tím byznysmanem pohled. Nijak extra se ho nebál. Ještě tak drze se mu díval do očí.

"Takže nemáte problém to do konce března splatit?" Navrhl nesměle starší elegán.

V momentě byl Sabaku bledější, než je normálně. Vždyť to je jenom třináct dní!

"C-cože?"

"Vždyť jste mi minule říkal, že dvacet tisíc není tolik, ne? To jistě zvládnete..." Pokrčil ledabyle rameny a vstal ze židle. Byl oproti červenovlasému vyšší a zamířil si to ke dveřím, u nichž poupravil své manžetové knoflíčky na rukávech. "Pokud do určené lhůty nesplatíte vše... Už nepřijdu já, ale někdo úplně jiný..." V černých očích se zaleskl rudý záblesk a opustil tohle chudinské místo. Žádný spratek si na něj dovolovat nebude.

"Ať tě radši klepne, magore," zasyčel nepřátelsky rudovlasý a složil se bokem na gauč. Netrvalo dlouho a skryl si i obličej. Kde má tak rychle sehnat dvacet tisíc? To je neproviditelné. Zrovna musel spadnout do spárů toho nejpřísnějšího splátce. Zbývá mu ještě jedna menší půjčka okolo dvou set, ale to tolik nespěchá. Nejhorší je teď Madara. Měl to s ním zkusit ukecat. Mohl by si snad zařídit novou půjčku? Jen by si to musel zařídit nejméně ve čtyřech dalších.

"Kurva, kurva, kurva, kurva..." mručel pořád dokola, nejraději by si zařval a do něčeho praštil. Copak toho neudělal dost... Den co den musí trpěl úchyláky, slintající nad jeho tělem, dřepět na místě, kde skoro nevydělává a snášet kecy opilců. Teď si ještě přijde tenhle dlouhovlasej hippiesák a zhatí mu všechny plány, které doteď měl.

Je pravda co říkal jeho pěstoun... Za život člověku spadne na hlavu určitej počet hoven, který se ho drží a ještě se serou pod nohy... Líp by svoji situaci nenazval. Nejhorší bylo, že si to podělal sám. Mohl leda nadávat sobě, nenávidět se, litovat se... Nechal to všechno zajít příliš daleko a tohle jsou následky, jeho trest. S velikou pravděpodobností doživotní.

Copak si po tom co udělal, řekl, zasloužil něco lepšího? On věděl, že ne.

Dlouho tak zůstal, přemýšlel jak z toho ven, než zaslechl vrznout dveře. Jako na povel se posadil a otočil hlavu za tím zvukem. Bez jakéhokoliv slova hleděl do tmavě zelených očích adoptivního syna. Stále musel být naštvaný. Viděl to na něm. Proto rychle vstal a přidřepl si teprve až u něj.

"Shinki... Pro-promiň... Víš... dospělí většinou dělají kraviny, kterých potom litují... Omlouvám se, žes... žes odtamtud musel hned odjet. Promiň mi," promluvil k malému tiše. Hrdlo se stahovalo, jakoby měl chuť každou chvíli brečet.

"Tak já nikdy být dospělý nechci..." zamumlal nejprve chlapec. "Když lituješ... proč... jsme odjeli pryč?"

"Já nevím," hlesl bezmocně starší z nich. Nemusel odjet. Mohli... si to nechat projít hlavou, vychladnout. Všechno co bylo už nezmění.

"Proč? Nemáš ho rád?"

"Asi... mám..."

"Tak proč jsme museli odjet?"

"Nemohl jsem tam zůstat." Ty všetečné otázky. Zase ne. Malej to nechopí. Sice ve svém nízkém věku chápal hodně, jenže tohle je velké sousto i na něj.

"Proč ne?"

Gaara se kousl do spodního rtu. Proč ne? Nevím... Dostal se mi do hlavy. Nelíbí se mi to. Nikdy jsem na nikoho tak nemyslel jako na něj. Nechápeš, že mi stačíš jen ty?

"Nešlo to."

"Proč to nešlo? Nemáte se už rádi?"

Proč mi tohle dělá?

"Dobře poslouchej," odmlčel se a chytil jeho malá ramena, i přes ten odpor, který cítil, "je to... příliš složité... ani já se v tom nevyznám... Nevím co mám dělat. Nikdy jsem nic takového necítil a mám z toho strach. Chci si v srdci udržet jen tebe, ano?"

"Ale nemusíme být sami. Není to tak těžké. Já ho mám, ty ho máš rád..."

"Po tom všem to pořád nevím," povzdechl si, pustil jej a prostě se posadil na zem. "Zlobíš se?" zeptal se náhle on.

"Jo." Přešlápl si nejistě a sklopil pohled. Jasně, že se zlobit musel!

"Promiň..."

Shinki zvedl pohled, setkal se s takovým divným pohledem otce. Dost dobře v něm bylo trápení. Tohle nechtěl. On si je sobecky naštvaný, zatímco se rudovlásek trápí kvůli tomu. Pomalými krůčky došel k němu, sice byl ještě malý a nemohl učinit nijak velké změny v jejich životech, ale mohl jej obejmout, což prcek taky udělal.

Znáte takový ten pocit, kdy děláte jedno špatné rozhodnutí za druhým? U Gaary to bylo... počínaje druhým setkáním s Narutem, konče rozhodnutí se vychrápat se šéfem. Nechtěl si to přiznat, jenže ten blonďák mu pomotal hlavu, a protože nikdy nepocítil zamilovanost... je jasné, proč se toho tolik bojí a nehodlá si to za žádnou cenu přiznat. Tvrdohlavý byl, a takový taky zůstane.