U této povídky počítám ještě další čtyři, možná pět částí a konec. Dvacátá bude rozhodující o tom, jak to skončí. Mám rozepsaných hodně povídek, nejvíce mě láká vydat Posedlost, na pár Sasori x Gaara, info o povídce se můžete dočíst v jedné mojí speciální knížečce, už mám i obal. ｡◕‿◕｡

Tady jsem jen amatérská autorka, za spisovatele se nepovažuju, to si ani nezasloužím, ale jednoho dne bych chtěla vydat svoji vlastní tištěnou knihu. Už na tom dělám. Jedno svoje dílečko píšu a přepisuju už sedm let. (≧▽≦) Počítám s tím, že to ještě pár let potrvá, ale... nevadí...

Uvědomuju si, že tahle povídka nemá tolik ohlasů, že spíš většina chce něco kratšího, sorry, not sorry, ale já se prostě rozepisuju. (ʘᴗʘ✿)

Díky těm, co to čtou a komentují mám vůli to vydávat. On ten komentář taky moc potěší a culím se u každé pochvaly. 👁️👄👁️💖

A proto vás lovískuju a doufám, že mě při této části nezabijete... ◉‿◉💖 Už jen ten název vypovídá za vše...

°•°•°

Blonďatý hostitel hned při probouzení naštvaně zamručel, hlava dělala tlaky snad na všechna možná místa a žaludek se dosti nepříjemně zhoupl.

Přece jsem toho nemohl vypít tolik, aby mi bylo tak špatně, dattebayo, pomyslel si napůl zoufale. Když ale člověk smíchá Jacka Danielse, Metaxu, do toho evropské pivo a nekvalitní rum včetně skotské, která se k tomu všemu naráz vůbec nehodí, tak se pak nemá co divit, že žaludek říká: 'Ne, dole to nenechám. Užij si zvracení nezodpovědný hajzle.'

Oči se mu otevírat nechtělo. Přejel dlaní po prostěradle a do nosu jej udeřila vůně. Nebyla jeho. Tu poznával hned. Ironie byla, že pamatoval úplně na vše z předchozího večera. Nebyl tak na mol. To jak Saiovi vrazil rozhodně nelitoval. Neměl mít tak prořízlou hubu. Za to se holt někdy platí.

Pomalu zvedl hlavu, prohrábl si rozcuchané prameny a smutně vzdychl. Konečně doufal, že se probudí s osobou, na které mu záleží nejvíc a ona tu není. Posadil se, vypadal jako smutné štěně čekající na svého páníčka, než se vrátí z práce. Ještě chvíli tak zmoženě seděl. Potřeboval by zjistit čas.

Modré oči podlité červení přistály na Gaarově telefonu. Jen poklepal na displej, jež okamžitě zareagoval a kouknul na veliká, bílá čísla uprostřed jinak černého skla. Skoro půl jedný... No skvěle... Všiml si nové příchozí zprávy od... nejspíš muže se jménem Shira. Do toho jeden zmeškaný hovor. To ho ten počet zpráv, ani hovor neprobudil? Dostala ho ze spánku nejspíš osamělost. Navíc co bylo nejhorší... na povrch se dostávala zvědavost. Kdo to je? Proč mu píše? Proč mu volá? Zmínil se o jednom chlápkovi, který je jeho šéf. Možná to je on a teď se po něm shání... Měl by mu ten mobil donést... Zase... ta zvědavost...

Tiše polkl, podíval se ke dveřím zda majitel telefonu zrovna nejde a vzal ho do ruky. Znovu displej rozsvítil a chtěl si aspoň jednu zprávu přečíst. Jasně, narušování soukromí, v podstatě mu do toho nic nebylo a mohl by ho dokonce nahlásit. Plovoucí oznámení po doteku s jeho prstem zmizelo, zámek se sám uvolnil, dost se divil, že jej nemá na žádné heslo. Překvapeně zamrkal, ještě jednou zavadil pohledem o dveře a klikl na nepřečtené zprávy. Samozřejmě to dělat neměl...

Naruto nestačil zírat... V těch krátkých větách vydedukoval, že údajně jeho šéf si s ním domlouvá nějaký rande a ve starších zprávách byl Gaarův souhlas. Ten... Shira si s ním domlouval sraz a náplň celé schůzky.

"To mě poser," zamručel nespokojeně, překryl si dlaní tvář a v momentě jím projela taková vlna vzteku. Jak mohl být tak naivní? On se mu vyzná, jenže jeho drahá polovička si během jejich klidového režimu domlouvá sex s úplně někým cizím, kdo s ním má dost nekalé plány. Udělalo se mu skoro až zle. Tohle vůbec nepřipadalo v úvahu. Přeci ho nedá!

Je to přece jeho práce co se divíš, sakra?! Myslíš, že by ti něco takového slíbil? Přeci by přišel o peníze a to nemůže...

Ne to ne, dal bych mu všechno... Jen jsem po něm chtěl jediný...

Sevřel telefon v ruce, na chvíli se mu dokonce do očí nahrnuly slzy. Přece mu něco slíbil! Tohle nemůže myslet vážně! Musí to zrušit! Přinutí ho, aby to zrušil!

Úplně přestal myslet. Nepozastavil se ani nad faktem, že se mu hrabal v telefonu a narušoval tak soukromí. Kdyby se to nedozvěděl takhle... řekl by mu to někdy? On myslel, že mu věří! Proč to před ním zatajuje?! Našli by řešení! Společně určitě! Tak proč... mu tohle zatajil...?

Sešel schody jako ještě nikdy tak rychle a přímo si to zamířil za ním. Rudé vlasy jsou vidět všude. Jen tak skrýt se nedají. K jeho smůle. "Přišla ti zpráva a máš zmeškaný hovor," zabručel bez pozdravu a měl chuť po něm ten telefon doslova hodit.

"Jo, taky dobrý ráno, spíš už dopoledne," zamumlal stroze Gaara, zvedl se od stolu a vzal si od něj mobil. Zatímco Naruto spal, kluci objednali jídlo a teď se tím všichni ládovali. Každý z nich blonďáka pozdravil, jenomže ten po nich ani jednou nemrkl. Sai se naneštěstí krátce po probuzení vytratil a tak nemusel chytat dalšího nerva, ačkoliv teď by mu byl ukradený jeho zájem o rudovláska.

"Ty ses mi hrabal v mobilu?!" zvýšil na něj starší hlas. Tyhle zprávy rozhodně ještě nečetl, ale telefon je ukazoval jako přečtený. Si myslí, že je tak blbej?

"No a? Jinak bych nezjistil to, co jsem zjistil..." zafrkal nespokojeně.

"Co ti je doprdele po tom?! Je to mý soukromí, tak se mi tam nehrab!" Naštvaně ho obešel, přemístil se do obýváku, aby mohl bez rušení odepsat. To by jej Uzumaki nesměl následovat. Uvědomil si svoje hlasité reakce před malým synem. Utekl sem i z toho důvodu.

"Ty si domlouváš další rande, nebo co?! Neříkal jsi snad, že toho necháš?!" zamračil se modrooký a taky se rozhodně nedržel s hlasem zpátky.

Gaara po něm švihl pohledem. "Co je ti vůbec do toho?! Tohle mám domluvený ještě před tebou, tak přestaň prudit!" Ten jeho žárlivý tón se mu přestával líbit.

"Snad se o to můžu zajímat!"

"To jako odkdy?! To že ses mi vyznal neznamená, že spolu chodíme!" prskl po něm vztekle. Snažil se klidnit. Chtělo to jen klid a koncentraci. Nechtěl tu řvát. Už tak na sebe poutali pozornost všech a to se moc nehodilo. Shinki by se nemusel dozvědět některé věci.

"Vyznal jsem se, protože je to pravda! To ty seš tady ten bezemoční parchant!"

"Cože?! Že se ty neumíš ovládat a já jo, tak za to nemůžu! Vůbec mi na tom nezáleží! Byl bys jen další číslo v mým seznamu!" rozkřičel se pořádně.

Narutovi sklaplo. Sledoval jeho rozčilenou tvář a nepříjemný, bodající pohled. Víc ho bodlo u srdce... Tak on ho bere jako další číslo? Myslí to vážně? Vůbec mu na něm nezáleží? Proč... proč to říká? To zabolelo.

"A-ale..."

"Myslíš jako, že mi na tom záleží?! Už jsem ti jednou řekl, že je to pro mě jen práce! Nic víc! Tak tady hlavně nefňukej, Uzumaki!"

To bylo zlý. Hodně zlý... Srdce mu prudce naráželo o hrudní koš, dech výrazně zesílil. Gaara ho nešetřil a nešetřil ani sebe. Vlastně teď dost lhal. Všechno co řekl byl opak toho, na co právě myslel... A bylo mu ze sebe špatně, že se neumí vyjádřit, že neumí věřit a pomalu neumí ani cítit... Přeci jen bude lepší, když ho od sebe odežene a on si najde nějakou dívku, se kterou bude mít pravou rodinu. S ním by to daleko nedotáhl i kdyby chtěl. Nemůžou mít děti... Nechce, aby byl Naruto součástí jeho zkaženého života.

"Tak takhle to je..." nadechl se zhluboka Naruto. Vzpomněl si na jejich úplně první setkání, jejich první tělesnou aktivitu i všechno to povídání, procházky, večerní skleničky, hlavně jeho přítomnost... Zamiloval si ho. Už věděl, že nechce nikoho jiného... Bylo tu velké ALE... Zatlačil zoufalé slzy, na chvíli se všechno uklidnilo. Takové ticho před bouří. I jeho přátelé drželi hubu a nejmladší z nich se schovával, jen trochu vykukoval za zdí oddělující kuchyň a obývák, ve kterém hádavý pár stál.

"Jo, tak takhle to je..." procedil skrze zuby zelenooký, "nebo sis myslel, že je mezi náma něco víc?" Další podpásovka. Naruto měl chuť do něčeho praštit, pořádně si zařvat, jenomže on si udržoval relativně klidný postoj. Znovu ta ošklivá slova. Ani na chvíli ho nenapadlo, že to Sabaku vůbec nemyslí vážně. Alkohol ho otupil a říkal, že tohle je konec. Jeho zmatení mysli přetrvalo dodnes. Všechno se to strávit nestihlo.

"Ty seš taková děvka..."

Jako nůž se tahle slova zařízla Gaarovi hluboko do paměti. Zasloužil si to a on to věděl. Uvolnil tvář zataženou vztekem a zatvářil se lehce překvapeně. Koukl do modrých očích, v níž plál vztek. Z hodiny na hodinu... se tohle celé posralo. Vsadil se, že jde slyšet jen jeho tlukot srdce. Narutova nezvykle přísná tvář sebou nehnula ani o píď, přestože uvnitř byl úplně v prdeli a věděl, že tohle jeho chování jen tak nenapraví. On se možná ani spravit nechtěl. Jinak by tak hnusně nemluvil. Ztrácel chuť do toho opět vložit své srdce. Měl pocit, jakoby ho vzal, pohrál si s ním a pak ho zahodil. Využil jej jen k tomu, aby si tady odpočinul. Mohl odjet už předtím. Tak proč to neudělal? Bylo mu tady dobře. Ne s ním, ale tenhle přepychový dům mu dělal dobře.

"Konečně ses opravdu vyjádřil," vydechl s přimhouřenýma očima a značnou ironií v hlase Gaara. Přehrával si co udělal tak špatně. Proč reagoval takhle přehnaně, jenže bylo pozdě to řešit. Řekl co řekl a slova už nikdy nevrátí zpět.

"Shinki, pojď si sbalit," promluvil konečně a očima sjel na malé dítě.

"Ta-tati, ale... snad-"

"Hned!" zvýšil opět hlas, změnil jeho tón na přísný. Na něj křičet nechtěl. Jen sledoval jak sebou překvapeně cukl. Nikdy na něj nezvýšil hlas. Ani jednou. S nešťastným pohledem se rychle rozběhl nahoru. Gaara Uzumakimu věnoval ještě jeden zamračený pohled. "Když ti tak vadí co jsem... tak bude lepší, když odsud ještě dnes vypadnu," zavrčel. Už nečekal na jeho odpověď. Jednoduše se k němu otočil bokem a vydal se ráznými kroky nahoru. Když dnes vstal, rozhodně nečekal takový vývoj událostí. Nebyl mezi nimi vztah... Proč Naruto neumí pochopit jeho odtažitou osobnost? Proč musí být takový optimista a doufat v něco, co mezi nimi nikdy nebylo? Možná jen ta neskonalá touha po uvolnění, jenže nic víc to nebylo. Věděl to. Byl pro něj jen děvka. Nic víc... Nic míň... Najednou měl tak mizernou náladu... Když si tohle o něm chlapec myslí... Tak mu předvede jaká děvka umí být...

Naruto uvolnil tvář, mravenčími krůčky došel ke gauči a posadil se na něj, načež složil obličej do dlaní. Úplně cítil slzy na krajíčku. Do háje... Přeci ho miloval! Tohle ne... Nemohl ho nechat jít... Nemo-hl... Mohl... Musel... Nešlo to jinak.

"Umm... Naruto..."

"Nech mě Shikamaru... Teď o nikoho na utišení vážně nestojím," zahučel nepříjemně, rázně vstal, přes slzy v očích neviděl skoro na cestu, ale cestu ven na zahradu najít dokázal.

"To se posralo..." Promnul si kořen nosu a ohlédl se na zbytek osazenstva, který jen vykuleně čuměl.

"To se spraví ne? Hádali se někdy takhle?" ozval se znuděně Sasuke. To drámo bylo zajímavé. Mohlo pokračovat déle... Letmo zavzpomínal na společné hádky s blonďáčkem. Bylo v sobě pořád.

"Právě že ani ne..." zamumlal tiše. Viděl Gaarovi na očích, že to vzdává. Vůbec se nesnažil cokoliv říct na obranu, či to zachránit, ukonejšit ho. "Naruto si toho nevšiml, jenže... myslím, že s ním Gaara být nechce, protože sám má život podělanej až až a nehodlá ho do toho zatahovat..."

"A drámo pokračuje," prohodil černovlásek suše.

Nebylo snadné na to přijít. Všímal si jich, sbíral o tom rudovláskovi informace do své hlavy a dnes došel k závěru. A k sakra správnému.

°•°•°

Nastalo pondělí. Den plný utrpění, zvláště pro pařmeny, kteří chlastají celý víkend a potom ráno brečí, že nemají nic připraveného do školy, popřípadě na brigádu, anebo do práce. Impozantní mrak zastiňující celý ostrov, na němž bylo zbudováno město New York, nutil obyvatele spíše zůstávat doma a dával tak falešné znamení o skutečném čase. Vypadalo to jakoby by bylo sotva pět, šest hodin ráno, přičemž už dávno bylo po osmé hodině. Každý někam spěchal. Kolotoč života nesměl být pozastaven za žádnou cenu. Jen jeden jistý kolotoč stál. Konkrétně jich určitě stálo víc...

Gaara s podepřenou hlavou seděl u stolu ve svém tichém bytě, skoro od čtyř ráno, velkou lžící míchal v misce konflejky nacucané mlíkem a přemýšlel o té hádce. Neměl tak ulítnout. Vyčítal si to. Tajně doufal, že se Naruto ozve, cestou na nádraží je dožene a omluví se. On by se mu také omluvil a dopadlo by to nakonec dobře. Jenomže ono ne. Jedna nestřežená chvíle, nezabezpečený telefon a všechno šlo do hajzlu. Shinki na něj byl naštvaný. Od příjezdu domů s ním nepromluvil. Nebylo tak těžké najít spoje. Jen ta cesta byla strašná. Zvýšil vůbec prvně na syna hlas, a když se snažil potom zjistit co se stalo, nedostalo se mu žádné odpovědi. Měl Naruta rád a pak se s ním nemohl ani pořádně rozloučit. Bez pořádného vysvětlení odjel. Možná to tak bylo lepší... Měl veliké dluhy, jenž by dozajista dostaly i Naruta... To nechtěl... Bylo to příliš složité.

Bytem se ozval povzdech. Jeho tvůrce sklopil nešťastný pohled do mléka přestal se lžičkou kroužit. Existovali milí lidé. On to přes svou odtažitost a nedůvěru neviděl. Proč jen je tak slepý? Proč si jen nenechá pomoct? Protože už se tolikrát spálil...

Přesně za deset půl deváté se bytem ozvalo cvaknutí kliky a dovnitř se vlekla Chiyo, která sotva před čtyřmi dny přijela z lázní. S bratrem si chtěli dopřát oddych a včera nestihla Gaaru ani pozdravit.

"Dobré ráno! Jak pak jste se tu měli?" usmála se vřele. Vycítila ze strany mladšího špatnou náladu. Jeho pohled tomu také dost nasvědčoval. Jen ji tiše pozdravil a pak se věnoval své momentální činnosti. Za půl hodiny se musel obléct a jít do práce. Bar otevírá sice až od dvanácti, avšak on tam musel být dřív.

"Ale, ale... copak se stalo? Doufám, že si zase nepřijmul zakázku od nějakého nevychovaného darebáka," hlesla skřehotavě a posadila se s těžkým výdechem naproti zelenookému. Už měla sto chutí říct ať vyhrne tričko a ukáže ty modřiny.

"Ne," odpověděl prostě. Přestal míchat, odložil lžíci a opřel se do opěradla židle. "Jen nabídku od jednoho debila co si vzal mě a Shinkiho do svýho domu. Víte ten... blonďák... student... Mluvil jsem o něm už předtím," promluvil nevýrazně, chladně a raději stočil zrak z okna.

"A? Copak se stalo? To nemuselo být tak zlé, ne?" Promnula si bradu a šibalsky se jí zalesklo v očích.

Mladý muž zavrtěl hlavou, sklopil oči, načež jeho pohled zesmutněl. Nechtěl si tady stěžovat, ani o tom mluvit. Přesto by si potřeboval s někým vyměnit názory a zjistit tak co udělal špatně. "Bylo to... skvělý... má moc milýho otce a matku. Nabízeli mi, že pomůžou..."

"To je přece úžasné!"

"Hm... Odmítl jsem..."

"Pro Krista Pána proč?" Tleskla dlaněmi o sebe a zavrtěla hlavou. Ten tupý beran...

"Protože nechci, aby se moje dluhy dotkly i někoho jinýho. Je to můj problém, nechci je do toho namočit taky. Navíc... dost mě vyděsilo že... že..." Nahlas polkl, pod stolem si hrál s prsty a snažil se potlačit nervozitu. Důchodkyně trpělivě čekala. "No... A ten kluk prostě... řekl... že... se do mě zamiloval..." Mykl rameny, řekl to tak lhostejně...

Chiyo chvíli překvapeně zírala. Zpracovala tu informaci. Dneska se jí jich dostalo tolik. Kdyby neměla co dělat, jistě by se svými kamarádkami už drbala na chodbě s kafíčkem, jenomže ona taková nebyla. Věděla jak to je nepříjemné a nebude se toho účastnit. Každý ať si to řeší sám. Byla ráda za mladíka, který se vyslovil a zbytečně to v sobě nedusil.

"V sobotu jsme se pohádali... Řekl, že jsem jen děvka, což souhlasí, když si domlouvám další rande, co?" zamračil se. "Musel jsem, jinak bych přišel o práci."

"Počkej, počkej, jsem teď zmatená..." Zvedla ruku na jeho přerušení. "Cože se stalo?" Naklonila hlavu ke straně. V duchu prosí, aby jen blbě slyšela. To se v pokročilém věku stává.

Gaara se zhluboka nadechl. Kde jen začít. Rozhodl se jí říct vše, popořádku, aby pochopila. Řekl jí zkráceně o Shirově nabídce a výletu do Portlandu, potom o tom popíjecím večeru, to jak Naruto vrazil vlastnímu kamarádovi, šli společně spát, ráno se vzbudil první, neodolal totiž spící tvářičce a políbil ho, jenže pak to stočil k té hádce, která byla zapříčiněna narušením soukromí a Uzumakiho vysoké žárlivosti.

"Kdyby jen... nechal moje věci na pokoji... Nic z toho by se nestalo... Nemusel bych na něj být tak zlej, neodehnal bych ho od sebe a on se o tý nabídce nemusel dozvědět. Sfouknul bych to hned, práce by mi zůstala a už bych možná nemusel dělat prostituta," zafrkal. Najednou zase cítil vztek. Na sebe, na Naruta, na Shiru, který si to mohl ušetřit a domluvit se s ním teprve až dnes. Možná by o tom Narutovi řekl, jenomže on se tak bláhově domníval, že spolu mají něco vážného. Gaara ho v ten den vyvedl z velikého omylu. Starší paní to všechno odkývala, nechala ho mluvit a byla hrozně ráda za jeho důvěru, jenž si u ní vybudoval. "Jenže Shinki ho měl rád, nejspíš pořád má a teď se se mnou nebaví. Nemohl se s ním rozloučit a pravděpodobně ho už neuvidí..." Kousl se do vnitřní strany tváře. Bude to s ním muset pořádně probrat.

"Shinki tě má rád, jen... ho ten odchod asi překvapil a určitě se s tebou začne bavit. Je to hodný kluk..." Pokusila se ho aspoň utěšit. Na synovi mu záleželo jako ještě na nikom. Myslí, že v lepších rukou rozhodně skončit nemohl. Nadechla se k dalším slovům: "Ale... s tímhle ostatním ti jinak pomoct nemůžu... Opravdu si ale myslíš, že by se tě jen tak vzdal? Taky... měli jste si to vyříkat normálně a ne po sobě ječet. To potom vede taky ke katastrofě, anebo jsi ho měl varovat už úplně na začátku. Myslíš, že by neuvěřil někomu, koho miluje?"

"Jenže to není láska... Jen zamilovanost a ta vyprchá... Je to vlastně jedno. Najde si někoho jinýho a na mě zapomene," dodal, zvedl se od stolu, misku odnesl, načež se rozhodl převléct a vyrazit ne příliš nadšeně do práce. Moc mu to nepomohlo. Chyba byla v tom, že Narutovi nic neřekl a on zase žárlil. Nemuseli po sobě ječet, pravda. Proč teda tak ulítl? Proč s ním uvolňuje své emoce kdykoliv jen může?

"Ale Gaaro... To nemůžeš vědět..." Zkusila to s tím tvrdohlavem ještě. Nedočkala se moc velikého úspěchu.

"Jenže já to vím... Vím jak tohle funguje... Nevěřím mu, že by chtěl strávit život s někým, kdo mu nemůže dát děti... Prostě... Nechme to plavat... Já se z tohodle dostanu i bez pomoci a on si už někoho najde..."

Někdo, kdo mu to bude opětovat. Promiň Uzumaki, ale pro oba to tak bude lepší. Já sám se v sobě vůbec nevyznám.

Důchodkyně si povzdechla. Nebude mu do toho mluvit. Nechce ho rozčílit. Viděla jak se mu třesou ruce. Gaara se rychle oblékl, sáhl po bundě a přišel ke dveřím. "Shinki ještě spí. Můžete tu být do zítřka? Dnes mi asi nevyjde, abych se vrátil."

"Spolehni se," přikývla a zkusila zjemnit svůj obličej.

Sabaku vyčaroval chabý úsměv. "Díky moc," šeptl a opustil byt. Potrvá nejméně čtyřicet minut, než se dostane do baru, kam nechtěl. Nechtělo se mu ani se Shirou spát. Už dle jeho jeho zacházení s lidmi tušil, že to pro jeho tělo nedopadne dobře.

°•°•°

Už když Sabaku vstoupil do lokálu, coby svého pracoviště, přivítal jej jeho šéf s mírným úsměvem a evidentně vynikající náladou. Ani se nedivil. Po tom roce kdy ho odmítal se s ním má dnešní večer vyspat. Popravdě neměl na sex chuť. Ani dnes ani v nejbližší době. Nejraději by se někam zahrabal. Možná odjel metrem někam do pryč a už by se nevrátil, kdyby jen neměl Shinkiho.

"Promiň, jdu pozdě... Ujelo mi metro," zamumlal Gaara a odlehčil si od bundy. Jedinkrát na mladého šedovláska nekoukl. Normálně přicházel přesně na čas... Nechal si to ujet schválně. Nijak extra se sem nehrnul.

"To nevadí... Jsi tu a to je důležitější," usmál se překvapeně mile a pozoroval jak vrací ze zadní části, kde si nechal věci k baru. Jako vždy vypadal hrozně dobře a sexy. Jen... na očích poznal, že je nějaký nešťastný. Jako robot začal omývat a leštit vysoké sklenice. "Jsi v pohodě?" Staral se hned a ten úsměv nechal vyšumět.

"Jo... Jsem jen unavenej, nevšímej si toho," zabručel. Omývat sklenice si rozmyslel. Raději vzal hadru, čistící prostředek, šel pořádně očistit stoly a sundat židle. Ty se taky dočkají pořádného umytí a do otevření pajzlu ještě nějaká ta hodina zbývá. Obvykle tu nebýval od začátku do konce, avšak něco slíbil. Hodlá to tedy dodržet a nevycouvat.

Shira na něj překvapeně zůstal zírat. Nikdy nebyl nijak extra ukecaný. Ta špatná nálada z něj přímo sršela. Jestli mu to vydrží do večera, nebude to ono. Těšil se na to, jenomže... nehodlá jej využít v jeho špatné náladě. Takový hajzl to není. Sklopil pohled k papírům s povolením rekonstrukce, ceny šplhaly hodně vysoko už jen za barvu, nové osvětlení, vybavení celého lokálu a výměna celého baru. Náklady jsou opravdu vysoké.

Podrbal se vzadu na hlavě, hrál si s propiskou v ruce. Možná by měl dát pryč ta okna? Chce to tu mít ale zase úplně závislé na elektřině? Mohl by udělat takový potemnělý putik. Zase to stálo peníze. Navíc tohle všechno musí započítat do daní živnostníka. Někoho si na to najde, jelikož on v tom má úplný guláš. Započítával do toho i náklady dělnické práce... Vymalovat tu zvládne, jen zbořit bar a udělat nový bude stát mnoho sil. Proč je to všechno tak složitý?

"Myslíš, že bychom tu měli nechat okna?" zeptal se Sabaka, aby tu nebylo takové, uši drásající ticho. Krom posunování stolů a židlí to byl jinak děs.

"Stejně jsou ta okna k ničemu. Zase to bude chtít hodně světel," ozval se po chvilce hluboký hlas. Podle tónu vážně neměl náladu. Ještě že to byl jeho podřízený a holt odpovídat musel.

"Udělal bych to tu takový temnější. Světla jen na baru, pak nějaký tlumený nad stoly a na zdech," navrhl mu svůj nápad a nenápadně po něm koukl. Nepřetržitě drhnul stoly prudkými pohyby a se saponátem nešetřil.

"Proč ne," zabrblal. Bylo mu to jedno. Jen ať si ti udělá změny jaký chce. Stejně tu dlouho zůstávat nehodlá. Dokud ovšem platí dost, mohl tu vydržet.

Majitel putiky čekal než červenovlasý zaměstnanec udělá svou práci a bude se muset vrátit zpět na bar. Chtěl s ním probrat dnešní večer. Na zprávy, jež mu poslal ještě nedal odpověď. Jak to proběhne a pokud vůbec. Samozřejmě dle nálady. Možná se ještě zmátoří. Třeba je to u něj jen chvilkový zkrat.

Gaara se nerad vrátil za bar, zhluboka se nadechl a překontroloval všechny otevřené láhve. K jeho smůle plné a nepotřebovala žádná vyměnit. Dokonce i občerstvení bylo v pořádku. Možná dokonce více. Kousl se zevnitř úst do rtu. Měli mnoho času. Znovu se dal do umývání sklenic. Nechtěl vedle něj stát.

"Jak to chceš dnes večer udělat?" zeptal se zničehonic vyšší z nich a zadumaně hleděl do svého vlastního plánu. Dlouho s nikým nespal a po menším vyražením celkem touží. Snažil se neznít moc nadšeně.

"Je mi to jedno," zahučel pobouřeně zelenooký.

"Ptám se... protože by ses měl rozhodnout taky ty sám..."

Kdybych mohl, tak s tebou nejdu chrápat vůbec... Proletělo mu hlavou. Myšlenka, že Narutovi ukáže jaká umí být kurva se někam ztratila.

"Asi dneska nemáš moc dobrou náladu," prohodil klidně Shira.

"Ne vážně?" sykl ironicky. Nedělal si nic z šéfova přísného pohledu. Ani ho neviděl tak proč.

"Řekneš mi aspoň co se stalo?" Doléhal na něj a opřel se bokem o bar, aby na Gaaru přímo viděl. Všiml si zatnutí zubů, chvilkového výpadku, kdy se vůbec nehnul. Nakonec jen zatřepal hlavou a nechal to tak.

"Byl jsem u klienta, kterej na mě vybalil, že se do mě zabouchl. Pak jsme se nějak pohádali a skončilo to," pokrčil lhostejně. rameny.

"A kvůli si jako tak špatnej?"

"Nebyl bych z toho tak špatnej, kdyby mi nenadával do děvky. Čekal bys snad tohle od osoby, která tě má ráda?" Švihl po něm naštvaným pohledem.

"Neříkej snad, že ti na něm taky záleželo," ušklíbl se. Snad ten chladný a někdy protivný Gaara nenašel v někom zalíbení? Co zalíbení. To bylo málo.

"Teď už je to jedno, ne? Už se s ním nehodlám vídat," odsekl ostře, srovnal vysoké sklenice hezky do poličky a vrhnul se na půl litry z tlustého skla. Neušel mu jeho jediný pohled, ani ruka, která začala pomalu hladit Gaarova záda a sjíždět stále níž, načež se dostala k té lákavé části. Díky Narutovi si na tyto výpady zvykl, jenomže od něj to nevadilo tolik jako od tohodle šedovláska.

"Tak já tě klidně, dnes večer, přivedu na jiné myšlenky." Zazněl mu blízko ucha příjemně hluboký, až smyslný hlas. Mluvil pomalu a schválně větu usekával odmlkami, aby tomu dodal víc erotiky. Nechápal své tělo, proč se najednou tak třese a chloupky mu z toho stouply. Zcela automatická reakce, za níž samozřejmě mohlo to blonďatý pako. Tentokrát mu to bohužel nemohl omlátit o hlavu. Teď si bude Shira myslet, že fakt takhle hezky reaguje na něj. Normálně mužský dotek ignoroval. Proč najednou ano? Špatný nápad být blízko Naruta... Moc velký vliv...

Gaara se po něm ošil, ne nijak zamračeně, jen lehce uvolněně a zmateně. Nechtěl to. Už vůbec nechtěl s nikým spát... To vede akorát k emocím. Co když i po této noci Shira zavalí, že se do něj "asi taky zabouchl." To si rovnou hodí mašli. Pokud se k němu bude chovat slušně, nějaké to tělesné uvolnění si klidně dopřeje. Radši by s nějakou babou, jenže... dnes si moc vybírat nemohl. Nezbývalo mu než to nějak přežít.