Asi po hodince strávené společně v Narutově pokoji, už se Shinki netrpělivě zvedl a ptal Kushiny, kampak to jeho otec vlastně šel. Rudovláska tedy vyšlapala schody do druhého patra a zastavila se přede dveřmi synova pokoje, jenomže zaslechla tlumené, leč výrazně podivné zvuky. Zamračila se a ze zvědavosti přiložila ucho ke dveřím a naslouchala.

"P-počkej! Tam! Tam!"

"Ještě to vydrž!"

"Ne, kurva, jebe ti?!"

"Vydrrrrrrrž!"

"Přestaň, nebo-"

"Nebo co? Mám tě v šachu Sabaku."

"Přísahám, že tě sejmu až tohle skončíme."

Kushina se s pozvednutým obočím zadívala na kliku, odtáhla se a sáhla po ní. Nečekaně zamčeno. Cukla sebou když zaslechla tlumený výjek patřící Narutovi. Přes tvář se jí rozlil perverzní úsměv.

Ale, ale, copak tam ti rošťáci asi dělají...

"Tak, kde je táta?" ozval se za ní ten nevinný, dětský hlásek, kvůli tomu málem nadskočila. Ten prcek byl tak moc tichý. Skoro by si ho nevšimla.

"Eeeee, noooo..." Zamyslela se rychle starší žena a s přeslazeným úsměvem mávla rukou. "T-tady není! Něco... dělá s Narutem jinde. Asi teď nemá čas. Necháme je, ano?" Položila dítěti ruku na rameno a zatlačila na něj, aby šel zpátky.

"A co dělá?" ptal se opět a raději se otočil čelem ke schodům. Stále se ošíval po chodbě, mající pocit, že tam Gaara je a Kushina mu lže.

"To se všechno vysvětlí až ti bude patnáct a teď jdeme..." oznámila nekompromisně žena a pro všechny případy jej chytila jemně za ručku. Další věc, kterou bude muset s Narutem probrat.

"Tyvole! Jak to můžeš dávat?!" vyjekl už nasraně Naruto, když to vypadalo, že prohraje další zápas. On se fakt snažil! Celou dobu tu hráli hru... Konkrétně jednu o ninjech, která oba neskutečně chytila.

Gaara se ušklíbl, mohli se o něco vsadit, aby to bylo zajímavější. Jen v pohodě ovládal ovladač a jeho vybraný charakter pobíhal po obrazovce, metal jeden útok za druhým na blonďákovu postavu. Tohle ho sakra bavilo! Hned jakmile pochopil hratelnost, což se stalo po prvním zápasu, začal ho drtit. Celkem si oblíbil jednoho týpka ovládající písek. Náhoda?

"Iiiiii~! Nech se zasáhnout!" hekl Naruto pln adrenalinu z této velice populární hry a pokaždé nahnul své tělo směrem, kterým chtěl, aby postava uhnula, či běžela. Vkládal do toho moc emocí.

"Ne," odpověděl mu Sabaku chladně, ušklíbl se a rozhodl se pro ukončení již dvacátého kola. Nechal si jeden ultimátní útok pro jeho doražení. V očích se mu zákeřně zalesklo, hbité prsty synchronizovaně stiskli tři tlačítka naráz a jeho neživá postava ukončila ničivou schopností Uzumakiho avatara.

"To není fér! Tys to nějak hecknul, nebo co?" zabrblal uraženě a div nemrštil bezdrátovým ovladačem na zem. Zkřížil si paže na hrudníku a zcela ignoroval Gaarův pobavený pohled. Hudba ze hry mu pronikala do uší. Chtěl přeci vyhrát! Tohle se nedělá... To on měl vyhrávat. Celé to mělo být naopak. Úplně cítil jak se mu kvůli tomu hroutí život.

Rudovlasý odložil ovladač a tiše se uchechtl. "Je to jen hra. Navíc ji nehraju prvně," poví mu klidně. Dobře, lhal, tohle nikdy nehrál, ale aspoň se ten hňup nebude tolik chovat takhle.

"Vážně?" Zvedl k němu blonďáček zvědavý pohled. To by vysvětlilo, proč je tak dobrej. Kdyby to řekl hned, vybral by něco, v čem exceluje on. "Tak si zahrajeme ještě něco?" Navrhl nesměle.

Takový hezký, zimní podvečer. Proč ho jen nestrávit u her, či filmů. Venku panoval černý háv paní noci a oba mladíci na sebe nepřetržitě zírali, přičemž mezi nimi jiskřilo napětí. Gaara si musel odkašlat a odvrátit hlavu, aby to přerušil. Prazvláštní to pocit.

"Co si spíš dát něco k jídlu a pak film?" Navrhl zase on a promasíroval si zátylek. Měl by se od něj správně držet dál. Nechápal sám sebe. Možná tomu roztomilýmu kukuči nemohl odolat.

Naruto souhlasně pokýval hlavou a usmál se. Lepší než nic. Bude ho mít u sebe celou noc a kdoví, třeba k něčemu dojde. Chtěl by s ním ulítnout zas a zas. Zvedl se ze země, vypnul to a taky se pořádně protáhl. Tiše zaskučel. Z toho sezení měl úplně rozbolavělé a ztuhlé svaly. S tichým hekem si promnul rameno. Dá si horkou sprchu a ono se to možná uvolní.

V prvním momentu doteku cizí dlaní na rameni sebou cukl, ztuhl snad ještě víc a hlavu natočil za červenovlasým vetřelcem. Tiše, hlavně utrápeně vzdychl. Bledé dlaně tlačily na ty zatuhlé části a postupně jej dostaly dolů, do sedu.

"Máš to tu úplně ztuhlý. Normálně seď a pořádně vydechni," zašeptal u jeho ucha jemný hlas. Narutovi se přes tváře přetáhla páska růžové. Dole mu příjemně zacukalo a on se bál, aby se mu jen z tohodle nepostavil. Udělal co po chtěl, vydechl přebytečný dusík a hned na to ucítil bolestivé tlačení. Ten dotek způsobil bolest, někde vzadu pocítil úlevu. Už dávno poznal jak moc má šikovné ruce, tudíž nebyl problém tohle vše na něm nechat.

Gaara se za ním lehce usmál, cítit ta pevná ramena mu taky vhánělo poměrně dost růžové do tváří. Skousl si ret, více zatlačil na úplně ztuhlé body a i když masíroval poněkud hruběji, bylo to potřeba. Po bolesti vždy přichází úleva a větší radost do života. Naruto nespokojeně mručel, bolestně vzdychal, ale co se mu muselo nechat, držel. Jiní by kvůli takové bolesti uhnuli. Snažil se mu udělat dobře a konečně cítil, jak se to celé uvolňuje.

Modrooký muž zavřel slastně oči, prohnul svá záda a pomalu žasl nad zkušenými pohyby. Nemohl to dělat prvně. Je možný, aby byl pomalu ve všem tak dobrý? Povedlo se mu ho uvolnit do takové fáze, že nad dalšími pohyby vrněl spokojeností. Dneska se v pohodě vyspí.

"Zavři oči," šeptl najednou jeho milenec. Přestal s pohyby, začal hlazením. Naruto sice měl oči zavřené, on to však neviděl.

"Mám," oznámil stejně tiše. Nechtěl tohle příjemno ničím kazit. Špicloval uši, poslouchal jeho pomalé, tiché kroky. Jistě musel vstát na nohy a teď si před jeho tvář znovu přiklekl. Chloupky se mu zvedly po celém těle v očekávání. Byl tak zatraceně blízko. Zvedl svou ruku, natáhl ji k němu a ucítil jemnou tvář v oblasti lícních kostí. Bříšky prstů zajel do sametově červených vlasů, velice něžně je hladil. Nepotřeboval vůbec zrak. Souhlasné zamručení muže před ním mu stačilo. Dovedl si vybavit jeho obličej. Rukou sjel dolů, k rameni, které pohladil a usídlil ji na boku. Dělal to velice pomalu, oční víčka se chvěla a hřejivý pocit na hrudníku se rozpínal do každého kousíčku těla. Mezi nimi cítil zcela jedinečné jiskření a teplota v místnosti se zdála teplejší, než bývala předtím.

Bez váhání se k němu Gaara přiblížil, daleko studenější dlaně opřel o obě jeho rozpálené líce, a čím blíže byl, tím víc žhnuly. Teplý dech druhé osoby se mazlivě otíral o druhou tvář. Stejně tomu bylo i naopak. Opojen tou blízkostí a vřelostí, k němu přitiskl své měkké, teplé rty v dlouhý polibek. Tím, že měl Naruto zavřené oči to bylo obzvlášť vzrušující. Netušil co se stane, dokud k tomu vážně nedošlo a on byl šťastný, že to udělal. Přitom jediném doteku oběma mladými projela elektřina. Neodpojilo je to, spíše naopak. Uzumaki zvedl druhou ruku, ve vší pokornou a touhou vjel do jeho vlásků a nechal ji v nich, zatímco palci hladil bok, jež se díky tomu zavrtěl. Jak moc chtěl, aby tohle nikdy neskočilo...

Jen prostý polibek se proměnil v daleko vášnivější formu. Zapojili své líné jazyky, pomalými pohyby se o sebe třely, vydávaly tak mlaskavé zvuky a přimělo je to oba se k sobě tisknouti pevněji. Ruce prostituta zajely podél krku na pevnou hruď, až dolů k bokům, za které se musel přidržet a pokračoval zcela odevzdaně v pomalém líbání. Nehodlal přestal. Příliš se mu to líbilo. Vzduch byl bohužel nepřítelem pro oba. Jazyky si vyměnily ještě pár pohybů, než se každý stáhl do svých úst a ta se od sebe odpojila. Rychlé dechy se nyní prolínaly jeden přes druhý.

"Gaaro?" Přerušil ticho pokoje vysokoškolák.

"Hm?" Na slova neměl náladu. Nechtěl slyšet svůj hlas mluvící o něčem, co se nejspíš v jeho nitru ani nenachází. Možná si to jen nalhával a emoce jsou silnější, než on sám.

"Slib mi prosím, že už nebudeš spát s nikým jiným, než se mnou." Mluvil potichu, přerušovala  ho pouze jen svítivá obrazovka a vrčení motůrku. Nechtěl, aby si ho bral ještě někdo jiný. Nemohl to připustit. Roztrhalo by mu to srdce. Bude se jej dotýkat jen on. Ostatní na to nemají právo...

Omlouvám se... Tohle ti slíbit nemůžu, pomyslel si zoufale Sabaku, jenže neměl na to mluvit nahlas. Zavrtěl se, skrze škvíru sledoval jeho zavřené oči a jako odpověď si povzdechl. Měl by mu říct o Shirovi... Proč tedy mlčel? Neměl by u nej zradit tu krásnou důvěru.

Viděl jak světlovlasý mírně sklonil hlavu. Možná čekal jinou odpověď, než povzdech. Gaara původně ani nechtěl tohle provést, nemohl ovšem odolat. Byl tak lákavý. Propadal se bohužel do bludného kruhu. Dával mu tímhle naději, šanci a budoucnost, která nemohla vyjít. Přivíral slastně víčka k sobě pomaleji, jakoby se mu chtělo spát. Pustil jej, rukama překryl ty Narutovi, jemně je od sebe odtáhl, počastoval blondýna ještě jedním delším polibkem na krk, načež opustil tu báječnou, hřejivou blízkost.

Naruto nešťastně vzdychl, otevřel oči až když slyšel zavření dveří. Byl tu sám. Prázdno, opuštěnost a na rtech stále cítil jeho chuť. Sice cítil cigarety s mentolem, jenže to bylo úplně jedno. Přejel si po spodním rtu ukazováčkem a jemně se usmál: "Kdyby mě neměl rád, neudělal by nic z toho..." Možná mu na mě fakt záleží... Nejsem z jeho strany odmítnutý. Asi si myslí, že si s ním jen hraju. Hlavně... Prosím... Slib mi, o co jsem žádal... Vytušil u něj tu nejistotu a strach z neznámého. Nebude ho nutit. Počká si.

°•°•°

Čas neúprosně utíkal, dny se měnily, postupně přišel vládnout pátek a do návštěvy Narutových kamarádů zbývaly sotva tři hodiny.

Co se týkalo těch dvou... udržovali si to zvláštní pouto v klidovém rozmaru. Stalo se, že si věnovali nějaký ten polibek, dokonce se každý z nich dočkal vykouření, chvílemi se zdáli jako normální pár. Kdyby to nebyla pouze hraná iluze, jistě by to bylo lepší.

Jednou mu ten drzý, mladý Uzumaki poskytl orální uspokojení přímo v kuchyni. No ono by to samozřejmě bylo super, kdyby tam nedošla Kushina a nezačala se Gaary vyptávat copak mu je, zda-li nemá horečku, jelikož byl celý rudý, potil a klepal, zatímco Naruto se chytře napůl schoval do spodní skříňky, dost široké, ze strany kryté dvířkami, aby jej nikdo neviděl. Když by Sabaka obešli, byla by to jiná. Celkem riskoval. Nemohl se ani při orgasmu pořádně projevit a div z nebohého blonďáka málem nevytřásl duši, jakmile vylezl. Počkal si, než jeho matka odejde a pak to ještě chtěl vrátit... Vrchol drzosti... Navíc mu to přišlo zcela normální. Zariskovat si nevadí, však?

Jinak si pro oba dva Naruto ukradl volný čas, provedl červenovláska po městě, ukázal mu velké jezero, občas zašli do nějakého klubu a zůstali tam do pozdních hodin. Nic nečekaného se nestalo, žili pospolu víceméně v míru, bez výrazných, peprných nadávek... Naruto musel dělat slušně vychovaného synka a Gaara se snažil být hezky vychovaný host, ačkoliv to napětí mezi nimi by se dalo krájet.

Shinki samozřejmě žárlil, že si najednou otec všímá toho uječeného blonďáka. Byl velice rád za milou Kushinu, matku totiž pořádně nepoznal, jenomže milovaný otec je zkrátka milovaný otec. Byl ještě více naštvaný, když zjistil, že se o něj bude muset v páteční večer znovu dělit. Minato nakonec od svého rozhovoru se synem opustil a řekl si: 'Bude nejlepší, když si to srovná on sám.' Rozhodně nechce být klínem případného rozpadu jeho budoucího vztahu. Pokud nějaký bude samozřejmě.

Kushina s Minatem vyklidili pole, rozhodli se zajít na skleničku se Shikamarovými rodiči a potom to zabalit u nich. Nara mladší se ukázal dříve, než zbytek osazenstva a stejně jako předtím, z něj měl Gaara nepříjemný pocit, když věděl jak ho stále bere. Rozhodl se mu nebýt na očích a pomáhal raději Shinkimu se psaním. To bylo vzteku... Několikrát zahodil sešit, že to dělat nebude, jak moc je to hloupé, dokonce přímo ty nepovedené pokusy vytrhal. Ještě že je Gaara tak trpělivý. Od každého jiného netrpělivého rodiče, by mu už jistojistě přilítla facka.

"A proč to musí být takhle?!" vyjekl nahlas, sakra naštvaně dětský hlásek a hlavou cuknul ke svému otci. Rozčileně hodil s tužkou o stůl a uraženě založil paže na hrudi. Přesně podobně se zachoval nedávno Naruto, když s ním Sabaku odmítl společnou sprchu. Málem si rozbil ten blbec telefon...

"Protože se to tak zkrátka píše," povzdechl si Gaara a podepřel si bradu. "Je to jednoduché. Písmeno g se píše samo, ne?" Zkusil se na něj usmát. Mluvil k němu klidně, trpělivě a někdy se musel jeho výstřelkům za zády zasmát.

"Není to jednoduchý! Proč se musím učit psát psacím?" zaprskal svou otázku, načež unaveně zívl a promnul si očka. Dneska vydal příliš energie na schovku, kde využil úplně celý barák. Ještě ke všemu se to hádě přesouvalo z místa na místo a tak se stalo, že po té hodině, co jej Gaara s Narutem nemohli najít se připojilo druhé, starší, se schovkou zkušenější blond-red duo.

"Budeš vypadat daleko vzdělaněji. Navíc, je to ve škole povinné až se tam vrátíš," hlesl polohlasem, vztáhl ruku, pohladil mu tak nezbedné bodlinky trčící do stran.

"Ale já tam nechci. Jsou tam zlý. Raději budu doma s tebou," zakňoural, otočil se na židli čelem k němu a udělal psí oči.

Starší se zlehka usmál, podíval se mu zpříma do očí a nepřestával ty hnědé bodliny hladit. "Jenže tam musíš. Já zase musím do práce. Oba máme povinnosti. Chápeš to?"

Shinki si povzdechl a sklopil oči. Až se vrátí domů, všechno se zase vrátí do starých kolejí. Co hůř, musí se vrátit do té strašné školy... Na jazyku jej pálí ještě jedna otázka, kdo že jsou jeho skuteční rodiče. "A... tati?" pípl potichu. Možná nebyl nejlepší nápad se vyptávat, jenže on to potřeboval zjistit.

"Ano?" zeptal se, nenaléhal na něj, jen čekal copak z něj vyleze. Automaticky zajel k čelíčku, jenž konečně hřálo normálně a on si musel oddechnout. Horečka je pryč a už jej nebude obtěžovat svými nebezpečnými spáry.

"Proč nemluvíš o svých rodičích?" Naklonil zvědavě hlavu na stranu a Gaara úplně cítil, jak jej něco bodlo u srdce. Na sucho polkl, ustanul v pohybu. Vlastně... pravda... před ním o své rodině nemluvil. Shinki vůbec neví, co se s nimi stalo.

"Protože... je nemám... Zemřeli," odpověděl jako chladný kus ledovce.

"Zemřeli?" Podivil se snad ještě víc než předtím. Pořádně nechápal pojem smrt. Vždyť za sebou měl sotva prvních šest let života.

"Ano, ale... už je to dávno. A na tobě vidím, že jsi unavený přímo k smrti. Tak pojď spát..." Změnil ten chladný a nepřístupný tón velice rychle. Hlavou ho pobídl k posteli a pousmál se kvůli tomu zamračenému, nesouhlasnému výrazu. V duchu děkoval, že už téma rodiče, pro dnešek neřeší. Až bude starší, promluví si s ním o tom pořádně. Teď to může sotva chápat.

"Myslíš, že mě moji nechtěli?" zeptal se zničehonic Shinki, když lehal na svou postel a zakryl se až po bradu.

Gaara se zasekl v pohybu. Zrovna srovnával popsané papíry. Takže on to nenechal... Neměl mu to za zlé. Byl jen zvědavý. "Tak to není... Kdyby tě nechtěli, nenarodil by ses... Jen... Nemohli se o tebe postarat," vysvětlí mu pomalu a přisedne si na kraj postele.

"Občas... mi máma chybí..." povzdechl si tiše. Otočil se zády k malé lampičce poskytující světlo celému pokojíčku.

"Já vím," zamumlal starší. Je rád, že ho má on. Neodpustil by si kdyby padl do špatných rukou. Přesně věděl do jakých.

"Budeš tu chvíli se mnou?" Natáhl k němu drobnou ručku hnědovlasý chlapec a chytil jeho lem trička. V této citlivé chvilce potřeboval trochu té podpory. Navíc... dnešní noc přinesla fučivé větříky hrající v okapech, plazící se o hladké stěny a dělající tak strašidelné pískání.

"Dobře," svolil nakonec s úsměvem červenovlasý, přilehl si k němu a překryl svou dlaní tu jeho. Z pohledu třetí osoby tohle bylo tak rozkošné gesto. První oči zavřel Shinki, lépe se zachumlal do přikrývky. Možná by byl Gaara taky schopný usnout, kdyby se dole nezačali objevovat příchozí hosti. Nahoru to nebylo slyšet, jenže on to zkrátka věděl.

Chvíli panovalo ticho. Vypadalo že chlapec spí. Bohužel vyvedla z omylu další zákeřná otázka. "Máš Naruta-onii-chan rád?"

Sabaku prudce otevřel oči. Kontroloval tvář svého syna, zda se nějak rošťácky neusmívá. "Ne víc než tebe..." uchechtl se hrubě, víc se shýbl a políbil dětskou ručku ležící na polštáři.

"Ale určitě víc... On tě má rád. A asi moc, když tě furt objímá a dává ti samé pusinky," zazubí se přes zavřené oči.

"Všímáš si něčeho, čeho nemáš," zamumlal kapku rozviklaně mladý muž, "a ty snad žárlíš?" ušklíbl se nenápadně. Vždycky veškerou svou pozornost věnoval jen a jen Shinkimu. Ta byla nyní věnována Narutovi.

"Hmhm," zavrtěl nesouhlasně hlavou. Dobře, možná něco málo najít mohl. "Možná trošku. Jsem ale rád, že ho máš," zívl a protáhl si pod peřinou nožky.

"Shinki," vyslovil tiše jeho jméno. Palcem ho pohladil po ruce, tyrkys sklápěl dolů, smutně se usmál. Mít ho může, jenže jen na teď. Natáhl ruce, aby toho malého popletu objal. Nechápe jak to je mezi nimi. Vždyť on sám se tomu brání. "V mém srdci je místo jen pro tebe. Nikoho dalšího si tam pouštět nechci," dodal se zabořeným nosem do jeho voňavých, čistých vlasů.

"A proč ne?" Ty všetečné otázky jej snad přivedou do hrobu. Snad tohle na něj nenavlíkl Naruto. Zase jak... Malej by nepochopil tu chemii mezi nimi. Ještě v tomhle věku se ho ptal podle čeho se určuje čas a proč to tak člověk vlastně vymyslel. Když se nad tím zamyslel Gaara... někdy z něj padaly přímo filozofické otázky, na které neznal odpověď.

"Protože se bojím, že zradí... Nezná naše problémy, on něco takového nezažil. Bojím se, že při prvním náznaku problému uteče. Možná ho mám rád, ale to je tak všechno..." odmlčel se. Nechal svůj hlubší hlas ztratit v tichu místnosti. Byla to pravda. Bál se zklamání, zrady a útěku ze světlovláskovi strany. Nakonec by ho omrzel a on by zůstal se zničeným srdcem, pochroumanými city a mrtvou nadějí. Docela se cítil špatně. Nevěděl co chce. Přitom možnosti byly tak snadné. Nechtěl věřit někomu cizímu. Uklidňoval sebe hlazením synových vlásků několik dlouhých minut. Oči doširoka otevřené, myšlenky rozházené. Na spánek tak neměl ani pomyšlení.

Moc složitých otázek a příliš odpovědí.