Minato dlouze přemýšlel, netušil kde začít. Bylo to strašně těžké. Nechtěl mu připomínat onu ránu starou více jak deset let. Jako jediný se posadil, stihl si domyslet proč onen mladý muž raději stojí a několikrát přísným pohledem sjel Naruta, který dělal, že tu ani není a nic se ho netýká. Takový neviňátko. Pevně doufal, že to nedělali na stole, u kterého právě sedí. Jeho provinilecký výraz vypadá už tak na ranu. Kdyby byl mladší, tak už mu jedna určitě přiletí. Ne, to zase ne. Záleží na činech.

"Asi začnu," prolomil starší blondýn ticho, zaujal tím Sabakovu pozornost, který měl paže založené na hrudi. "Potkal jsem prvně tvého otce, když jsem byl v jeho firmě na pohovoru kvůli místě ředitele managementu. Potřeboval jsem už lepší místo. Moc jsme to finančně nezvládali. Do Ameriky jsme přijeli naprosto švorc, tudíž první možnost bylo právě to místo. Nevzali mě. Byl jsem zklamaný, jenže nejspíš je to dobře. Potkal jsem... takové... malé... dítě... cestou ven. Asi se ztratilo. Tehdy jsem nevěděl, že to je syn majitele firmy. Byl fakt malý... červený vlásky, v náruči tahal méďu." Nad tím se musel zaculit. Vracel se do vzpomínek a porovnával dospělou verzi toho dítěte, stojící před ním. Teď to byl rozhodně hezký muž. Nedokázal si představit jak to mohl bez rodiny zvládat.

Naruto se zaculil, snažil se v hlavě vytvořit obrázky úplně malého Gaary a totálně se rozplýval. Vždyť musel být hrozně roztomilý! A ještě když tahal plyšáka. Letmo se ušklíbl, jakmile na něj padl zamračený obličej rudovlasého, který se marně snažil přijít na to, kdy k tomu došlo. Kushina se musela taky usmát. Vzpomínala si na to. Sice tam nebyla, ale Minato ji o všem informoval.

Namikaze si odkašlal a pokračoval: "No... vypadalo to, že se ztratil. Nebyl ale ustrašený, jak by se od tak malého dítěte čekalo. Pomohl jsem mu dostat se k rodičům a dost mě překvapil, že... je... jeho otec Raso..."

Sice Minato mluvil dál, o jejich rozhovoru a všechny rady a podporu, včetně finančního zázemí, kterou mu rudovlasý ředitel společnosti poskytl, jenže Gaara ho neposlouchal. Pokaždé, když někdo řekl jméno jeho otce, či někoho z blízkých, kteří jsou po smrti, přepadl jej smutek. Vnímal sotva úryvky těch vět, než pocítil stahující hrdlo. Kruci. Přece se tu nemůže emočně zhroutit. Už je to přeci dávno za ním. Neohlíží se za minulostí. Z toho důvodu většinou udržoval klid ve vlastní hlavě. Jestliže se neohlíží za minulostí, proč je mu tedy úzko z jejích vzpomínek?

"Mrzí mě to... Je to nepředstavitelná rána. Můžeme ti pomoct jak jen budeš chtít. Pořád hledáme do svých řad lidi." Navrhl nesměle starší blondýn. Trošičku se styděl za to, že i přes vřelost a otevřenost Rasy, s jeho firmou soupeřil o sponzory a místo. Raději se o tom nezmínil.

"Hm, to je... od vás milé, jenže já nemám ani hotovou střední," zamumlal rozladěně mladší. Chtěl odsud pryč. Co nejlíp zabít, pokud možno všechny buňky ve svým mozku. Jen nevěděl čím. Chlast totiž nestačí a sex by byl taky málo.

"Pořád si ji můžeš dálkově dodělat," pousmála se Kushina.

Sabaku odvrátil od těch... podivně milých lidí pohled. Aspoň ví od koho to Naruto má. Zelené oči právě padly na něj. Nechtěl být na někom závislý. Nechtěl se přiživovat. Nemohl by jim to vrátit. Doteď si vystačil sám, ač to bylo spíše pod jeho úroveň. Krátce zavrtěl hlavou. Jo, jasně, bude chodit do školy. Jak ale zaplatí ty vysoký dluhy? Úroky krásně stouply a on už to odkládat nemohl.

"Je to... od vás všechno moc... laskavé, jenomže... já si poslední, skoro čtyři roky vystačil sám. Zvládal jsem to a dotáhnu to do konce. Nepotřebuju, aby se o mně někdo staral. Je to moje polízanice a já do toho nehodlám zatahovat další lidi," zamračil se. Ke konci zněl chladně. Starší pár na něj překvapeně zůstal zírat. Popravdě čekali úplně jinou odpověď. Zase se mu nemohli divit. Sršela z něj nedůvěra, jako láva ze sopky. Netušili čím vším si prošel.

Naruto ho jemně stiskl za paži, jenže se ten rudovlasý ďábel vytrhl. "Nesahej na mě," usykl a otočil se na něj. Probudila se v něm vlna vzteku kvůli lítostivému pohledu. Jakoby říkal: chci ti pomoct, jenomže Gaara nebyl žádný zasraný feťák, aby potřeboval opravdovou pomoc. "Vůbec mi nemusíš platit, kdykoliv když budeš mít chuť na sex, stačí jen zaklepat," zavrčel k němu. Bez jeho odpovědi zamířil rychle nahoru. Musel si holt utřídit myšlenky a ne poslouchat sentimentální žvásty o starých, dobrých časech.

"Co? Gaaro! Hej! Počkej!" vyhrkl za ním mladší blondýn a vydal se okamžitě za ním.

Minato se mezitím zhluboka nadechl: "Řekl jsem snad něco špatně?" Obrátil se s otázkou v očích na svou ženu.

"Asi je toho na něj moc. Má nervy na cucky," povzdechla si rudovlasá žena a raději to dál nerozváděla. "Došlo ti kdo přesně to je?"

"Tak nějak při jeho poslední větě," zabručel nespokojeně a založil si paže na hrudi. Tak on má v domě prostituta. To si ještě s Narutem vyříká. Kushina si skousla spodní ret, zakoulela očima a raději se jala uklidit nákup.

"Naruto tě stejně nebude poslouchat. Je do něj zblázněný," ozvala se po chvilce ticha. Moc dobře věděla, k čemu se její polovička uchýlí.

Namikaze si prohrábl vlasy. "Je tvrdohlavej... Snad toho nebude litovat," vzdychl i on nakonec a vstal, že své ženě pomůže. Nakonec si to ještě rozmyslí a nechá všechno na svém synovi.

Mezitím Naruto dohnal Gaaru až do pokoje, kde se před ním chtěl zavřít.

"Můžeš mi vysvětlit co to do tebe vjelo?" Uhodil na něj, víc zabral a dveře byly dokořán. "Naši ti nabízejí pomoc a ty to takhle blbě zahodíš? Co ti je?" Musel o několik oktávek snížit hlas kvůli spícímu Shinkimu.

"Nestojím o pomoc. Nikdo mi předtím nepomohl, když jsem to potřeboval nejvíc. Teď už je pozdě a já nechci, aby se mi do života pletli další lidi. Už tak mi stačíš ty!" zasyčel, probodával ho očima, ve kterých chvílemi žhnul oheň, jakoby by byl ze samotného podsvětí pána Háda.

"Mám teda vrátit čas o deset let zpátky? Proč se furt chováš tak odtažitě? Chvílemi jsi v pohodě a vyrovnaný, jenomže pak ti rupne v bedně a vyvádíš jak hysterka!"

"No tak to mi promiň! Teď mám chuť se sbalit a vypadnout! Byl to špatný nápad... Držel jsem svou minulost pohřbenou hluboko uvnitř sebe, jenomže všechno mi to připomíná život, o kterej jsem přišel! Jsem snad fakt tak strašnej, že ujedu? Asi by bylo lepší, kdybych dělal něco jinýho, co ukájí tvý chutě, ne?" Vrčel na něj jak agresivní zvíře, chvěl se vztekem, jenž cítil sotva dvakrát, třikrát za život. Takový druh vzteku, kdy máte chuť někoho zabít. Nehodlal tady řvát. Stačilo, že jeho tón byl tak hrubý a nepříjemný.

"Kolikrát ti mám opakovat, že nejsem jako ostatní a chci ti jen pomoct. Proč se tak bojíš? Já bych třeba neunesl, kdybych přišel o rodinu. Zhroutil bych se, jenže tys to vydržel a teď... když máš možnost... obrátit svůj život k lepšímu... nevyužiješ toho? Poněvadž kdyby táta nechtěl, vůbec ti nic z toho nenabízí. On je jen vděčný, že díky tvýmu tátovi a jeho podpoře jsme neskončili na ulici..." Hlas se mu postupně krátil, než zmlkl úplně. On nesnášel hádky. Chtěl tuhle "debatu" ukončit, jen neměl ponětí jak na to. "Byli jsme na tom vážně zle Gaaro," vydechl ještě. Nerad vzpomínal na tu bídu, kterou trpěl.

"Chci to zvládnout sám... Nemáš tušení, do čeho všeho jsem se zapletl. Jsem rád... že vám můj mrtvý otec pomohl," hlesl tiše. Uměl si jejich situaci představit. Role se obrátily. "Hele... I kdybych... nebyl syn... Rasy... Kdybych nebyl Sabaku... Udělal bys to stejný i tak? Protože... takhle to vypadá, že je to jen oplátka za to, jak vám předtím pomohl..." Rozhodně to tak u Minata vypadalo. Kdyby byl jen obyčejný prostitut, asi k němu tak velkorysý nebude.

Naruto se usmál a přistoupil k němu. Udržoval si odstup sotva pár centimetrů. "Hele... nevěděl jsem kdo přesně je tvůj táta. Jen mi... to přišlo to správný," kousl se do rtu. Přál si, aby jeho nervozitu, obavy a nejistotu už neviděl, a dokonce omezil to své slavné, dattebayo.

"Proč ti to přišlo správný?" Naklonil hlavu na stranu Sabaku. Obezřetně sledoval jeho ruce, jak ho chytají za tváře. Dobře... Přestával se mu líbit ten podivně zasněný výraz.

Kruci, kruci, kruci, dattebayo! Co mám jako říct?! Mám to na něj vypálit? Jak ale bude reagovat?! Tady nemá moc kam utéct, ale on si určitě cestu najde! No tak... Uzumaki... kurva... pochlap se trochu...

Vyšší blonďák se zhluboka nadechl. Málem se mu z toho přebytku zamotala hlava. Jak by taky ne. V této situaci byl jen jednou a to už pěkně dávno. Podíval se mu tedy do očí, které mu přišly tak úchytné a nádherné. Rozhodl se tiše spustit. "Víš... ttedayo... j-já... ttebayo... Ummm, promiň... Já se... do... tebe... zamiloval..." Lezlo to z něj jak z chlupaté deky a poslední slovo měl problém vůbec říct. Polkl, nervózně se díval na mladého muže před sebou. Slyšel to vůbec? Doufal, že ne.

Gaara na nej překvapeně vykulil oči. Dobře... Projevoval mu sympatie... Byl k němu... milý, nikdy nebyl nějak hrubý. Možná poprvé... De facto se mu už v jeho bytě skoro přiznal. Zpracovával tu informaci, zatímco snědé tváře nabíraly ještě tmavší odstín červené. Srdce mu poplašeně tlouklo, někde uvnitř byl dojatý, pomalu mu chtěl skočit okolo krku a opětovat ten kratičký cit. Naprosto ho umlčel. Nevěděl co by měl na tohle říct. On se nikdy nezamiloval. Nevěděl jak to probíhá. Vždyť citům pořádně nerozuměl!

"Jak dlouho?" Vypravil se ze následující poměrně tichý Gaara.

Naruto sebou cukl. Tepna na krku výrazně pulsovala a kapičky potu se perlily na tváři. "Už... tak... od... naší druhé, společné noci. Po tvým odchodu jsem se cítil prázdně. Nemyslel jsem si, že to bude něco vážného, jenomže jak jsem tak nad tím přemýšlel, byl to ten samý pocit jako u mojí ex. Proto jsem tě chtěl tak moc zoufale najít..." Vysvětlil tiše. Sklopil modré studánky a pustil ty hřejivé tváře.

Měl bych se mu taky přiznat, že k němu něco cítím? Pomyslel si Sabaku. Už tomu rozuměl. Nebude z jeho strany odmítnutý, když na to přijde. Oba ovšem byli z jiných... dá se říci světů. Naruto nepatřil dolů, k němu, ale někam, kam už Gaara zkrátka nedosáhne.

"Necháš mě? Musím to v klidu zpracovat," zamumlal červenovlasý.

Mladý Uzumaki souhlasil. Jako na povel generála, otočil se k němu zády a opustil pokoj se zavřením dveří. Hle jak málo stačilo a byl pryč. Zoufale si prohrábl vlasy. Tak on se do něj zabouchl? Teď se ho tuplem nezbaví. Skousl si spodní ret a pohlédl na Shinkiho. Ach jo. To je moc složité. Co jen bude dělat? Nechce, aby kvůli němu Naruto klesl do nižších vrstev.

°•°•°

Během dne stihl Minato poznat tu malou, hyperaktivní střelu a dost mu připomínala malého Naruta. Snad si to ještě rozmyslí a jejich jediný syn bude mít sourozence.

Gaara se pod rouškou večera vykradl na terasu, kam se postavil pokud možno mimo zorné pole ostatních a vytáhl si zcela nečekaně další srolovaný tabák v papíru. Bylo těžké s Narutem nepromluvit. Popravdě o tom všem přemýšlel. Proč je to všechno tak obtížné? Zamyšleně se mračil, chumlal se do své jediné, jakžtakž zimní bundy a jediné světélko bylo, když potahoval další obsah nikotinu. Tohle mu zvládlo vyžehlit nervy a utřídit dotěrné myšlenky. Narutova slova hřála u srdíčka, přesto se moc obával zklamání. Tiše si povzdechl.

Během vážného přemýšlení a zírání do tmy, nepostřehl, že se za ním vydal Narutův otec. Tiše a neslyšně se postavil vedle rudovláska a s vlastní cigaretou v ústech se k němu nahl. "Máš oheň?"

Sabaku si vytáhl cigaretu z úst, vyfoukl a otočil se na staršího muže. Sice slyšel kroky, ale myslel si, že jsou to buď jen bludy, anebo ten zamilovaný popleta. Dost zaraženě na něj zůstal hledět. Tak pan Namikaze kouří? Co to sakra je za chybu v Matrixu? U něj měl pocit, že není kuřák. Možná je na tajnačku? Automaticky kývl hlavou, vytáhl z kapsy zapalovač a podal mu ho. Nepatřil mezi ty sobce kuřáky, kteří odmítali byť jen na setinu půjčit zdroj ohně.

Minato ho s díkem přijal, zapálil si a zapalovač poslušně vrátil. Tak tu aspoň zase nestojí sám. Svým způsobem mu tahle lákavá "bylina," čistila hlavu. Kdyby to zjistila Kushina, asi ho zabije. Ještě že si teď všímala Shinkiho. Taky si dal jednu za dva, tři měsíce, ani to pomalu ne. Nervičky dělají svoje.

Gaara nervózně uhnul pohledem směrem od něj. Z jeho strany cítil poněkud silnější druh nikotinu. Měl na to opravdu čich. Zkoušel další značky, jenže tahle, kterou má mu sedla nejvíc.

"Je to zvláštní," ozval se Minato. Kouř vyfoukl nosem jako drak. Svá modrá kukadla zamířil na mladého muže.

"Co přesně?" ošil se po něm rudovlasý.

"Vidět tak Naruta. Znovu mi přijde jakoby by byl úplně mimo. Navíc to jak na tebe kouká," povzdechl si značně tiše.

"Vadí vám to? Já se od něj chtěl držet dál, jenže ten blbec na mě poslal svýho kámoše a pak v klidu vtrhl do mýho bytu," zabručel uraženě. "Taky nejsem moc nadšenej, že po mě tak jede," zalhal nakonec přesvědčivým tónem. Dost si sral do huby.

"Hmm, ne že by vadilo. Musel jsem si zvyknout jaký je. Poprvé mě to dost tížilo. Je to přeci můj syn a chci, aby měl rodinu, jenomže jsem pochopil jak moc zlomený srdce měl a snažil se na to takhle zapomenout, ačkoliv bych byl raději, aby to udělal jinak. Aspoň nefetuje."

Gaara k němu otočil hlavu. Takže je Narutova náplast. V pohodě. Tímhle to Minato fakt vylepšil. Je s ním, aby zapomněl na ex, která ho nechala u oltáře. Co když mu kecá i v té zamilovanosti? Zabíjí s ním pouze svůj volný čas? Proč by ho jinak bral na prázdniny k sobě?

"Vám vadí co jsem dělal," vydechl po chvilce. Samozřejmě všichni ti slušní byli takoví.

"No, to taky."

"Neměl jsem na výběr. Nic jinýho dělat nešlo," zavrčel nevraživě. Zas otočil hlavu do tmy, založil si zmrzlé ruce do kapes a naštvaně vyfukoval bílý kouř nosem.

Minato si přešlápl, vytáhl si cigaretu z úst. Sklopil pohled a znovu vydechl: "Asi... byste si to měli vyříkat.... Co nejdřív... Dneska byl jak tělo bez duše, když si s ním nepromluvil..." Bylo hodně těžké nezabruslit k tématu o jeho životě. Velice ho zajímalo jak si mladý muž stojící vedle, v tom životě vedl, jelikož Naruto nebyl schopný říct úplně všechno. Jen přeskakoval z tématu na téma. Nebude svému synovi bránit. Má ho rád a pokud... chce mít tohodle rudovlasého divocha po svém boku, tak budiž. Jen by se rád dočkal vnoučat.

"Chybí ti mám pravdu?" Zkusil zahrát na notu Minato. Potřeboval o něm vědět co nejvíc. Člověk nikdy neví, kdo co má ve skrytu duše.

Gaara si nahlas povzdechl a kývl hlavou. "Každej den. Zvlášť jsem trpěl... u toho debila, co si mě vzal do péče. Tolikrát jsem doufal, že kdokoliv z nich přijde a odvede zpátky domů. Nestalo se," promluvil s bolestí v hlase. Dokouřil jedovou tyčinku s příchutí mentolu a vzal si další. Na některé věci nedokázal zapomenout. Scházela mu matka. Klidně by žil i se svými otravnými sourozenci, jen aby nemusel být sám na tomhle světě. Zvedl hlavu k černému nebi, doufajíce, že zahlédne nějakou hvězdu. V tuto hodinu by měly jít vidět. Bohužel nikde. Schovávaly se pod peřinou z mraků.

Namikaze stihl svoji jedovatou tyčinku dokouřit. Na další neměl chuť. Jedna bohatě stačí. "Někdy... je všechno zlé k něčemu dobré," dodal do ticha, než opustil terasu a nechal tam mladšího muže stát.

Gaara si založil paže na hrudi. Vypustil nosem další kouř. Držel ho v plicích do doby prudkého kašle, který ho donutil se mírně předklonit. Nyní to nebylo tak vábné a potěšující jako předtím. Zamotala se mu z toho hlava. To bylo moc škodlivin na jeho plíce. Prudce zavrtěl hlavou, típl nedopalek a raději ho uklidil mezi ty nevykouřené. Nebude to tu nikde vyhazovat. Naposledy se zhluboka nadechl čistého vzduchu klidného městečka Portland a taky se šel dovnitř pořádně zahřát. K velkému překvapení se nikde v přízemí Naruto nenacházel.

"Kam zmizel Naruto?" zeptal se Kushiny, která hrála s jeho synem něco ve stylu monopol. Chlapci to šlo přímo brilantně co se tak koukal. Zvládal ty dospělácký.

"Hmmhmm, myslím, že je nahoře v pokoji. Odešel sotva před chvílí, protože si chtěl něco domluvit," zamyslela se pohledem zafixovaným na hrací desku.

"Tati, budeš hrát s námi? Já ti nevezmu všechno, slibuju," zazubil se Shinki. Navzdory svému nízkému věku vyhrával.

Gaara roztáhl rty v úsměv: "Už to máte rozehraný, až začnete novou hru, dej mi vědět." Rozhrábl mu vlásky za doprovodu dětského smíchu. Odebral se tedy nahoru to s tím blbem vyřešit, či se o to aspoň pokusí.

Cestou do Narutova pokoje, zahlédl fotku na stěně, kde se nacházel onen blonďák s černovlasým chlapcem stejného věku. Černé prameny měl kolem bledého obličeje a vlasy vzadu trčely nahoru jako bodliny. Zaujatě si prohlížel jak ho blonďák držel okolo ramen a měl svůj typický úsměv, líce lehce narůžovělé a delší blonďaté vlásky se podobaly spíše ananasu, zatímco druhý chlapec zjevem připomínající upíra měl pouze lehký, odevzdaný úsměv. Tady vypadal sakra roztomile. Kolik mu bylo? Podle mladistvé tváři sotva překonával pubertu. V pravém rohu na fotce byl jasně vytištěný rok 2014. Mohlo mu být... šestnáct? A tohle je nějaký jeho kámoš ze střední jak se zdá. On přátele nikdy neměl. Možná tak jednu holčinu, která mu pomohla s tou sociálkou.

Jen se nad tím křivě pousmál a dlaní se zapřel dveřmi od pokoje. Druhou zatlačil za kliku dolů a bez jediného zaklepání vešel dovnitř. "Neruším?" optal se, když uviděl blondýna sedět na posteli s notebookem na klíně. Zavřel za sebou dveře a opřel se o ně zády. Jediné světlo je z vysoké lampičky a zbytek pokoje je tedy pěkně vybavený velikou postelí, skříní a rozložitelnými poličkami s knihami, mezi nimiž se nacházely hry. Soustu krámů z dob dnešních i těch starých.

Naruto zvedl oči od obrazovky a dost zmateným pohledem sjel rudovlasého vetřelce. "Ale vůbec," uvolnil se a usmál, "jen jsem něco zařizoval. Víš... Moji kámoši ze střední se sem chtějí v pátek stavit. Nebude ti to vadit?" Podrbal se ve vlasech a přivřel oči.

"Proč by mi to mělo vadit. Můj dům to není," pokrčil rameny. "Mimochodem, kdo je ten černovlasej kluk na tý fotce, která je v chodbě...?"

"Ummm, to je... můj kamarád ze střední, Sasuke. Známe se už hodně dlouho, ale on teď se svým bráchou cestuje, takže jsem ho dlouho neviděl," promluví tiše a podrbe se ve vlasech, načež odloží počítač na noční stolek. Pročpak nejde blíž? Asi toho přání bude za chvíli litovat

"Eeee, byl první kdo mi odpanil prdel," zasmál se, tváře nabraly červený odstín podobající se pěkně zralému rajčeti. Nevěděl, proč to najednou vypustil z úst. Možná jen nechtěl nechat tu konverzaci tak stát. Na srdci ho hřál jeho příchod, a ač se snažil nedávat moc najevo, měl chuť si ho stáhnout k sobě do objetí.

Gaara udiveně vyvalil oči. "Cože?" Naklonil hlavu na stranu. Jakoby, už dávno nad něčím takovým přemýšlel. Co si takhle vyměnit role? Chtěl by celkem naložit jeho zadek, a když o tom mluví, hezky mu to připomněl.

"Eheh," zasmál se nervózně a stále mu tvářičky zrály do teplejších barev. Srdeční sval bouchal do hrudníku velice rychle. Dobře, on byl vždycky ukecaný a vypustil z huby cokoliv na co pomyslel. "Nebylo to... ani přímo zlý, ani skvělý. On byl ale... takový zbrklý a nedbalý. Zkrátka... jsme si to chtěli zkusit." Byla to blbost. Vyspat se svým kámošem a pak dělat, že se nic nestalo. Naštěstí teď jako dospělí mají rozum.

Tak tohle přišlo Sabakovi obzvláště zajímavé. Nenápadně se ušklíbl, dlaní za zády sjel ke klice, těsně pod ní klíč a zamkl dveře. Kdyby si jen nenechával klíč v zámku, neměl by šanci zamknout. "A to bylo tak kdy?" zeptal se ledabyle. Očima si prohlížel pokoj, ale jeho cíl byl Naruto. Plížil se k němu stylem, tichý leopard při lovu.

"Ummm, e-to, asi... šestnáct nám bylo, ttebayo. On si to užil, ale o mně se to říct nedalo. Nějak jsem... se s ním chvíli nebavil a spíše si začal všímat někoho jiného, kdo o mně stál," hlesl nakonec. Prsty si projel blonďatou kšticí. Zarazil se jakmile k němu byl jeho milenec nějak bližší. Tiše polkl.

"Tak možná by to měl někdo napravit," zabroukal spokojeně rudovlásek s malým úsměvem. Vlezl si k němu na měkkou postel a dlaní sjel od jeho koleni ke stehnu. Škoda, že si ty zlaté vlasy ostříhal na krátko. Na té fotce vypadal totiž tak sladce. Přímo k nakousnutí. Ani teď to nebyla výjimka. Jen se choval jako idiot.

"Eh? Eeee? Jak? Co tím myslíš, dattebayo?" Naklonil mladší muž hlavu ke straně s výrazem tupce. Překvapeně sledoval pohyby jeho rukou, dokonce to jak se přiblížil a překonal tu zbývající mezeru mezi nimi. Pocítil Gaarovi lehce vystydlé rty zvenku a zavrněl spokojeností. Tohle je to pravé pro jeho ústa. Přehlédl dokonce tu známou pachuť cigarety. Jeho ruce taky tak zvláštně cítil, ale nehodlal ho odstrčit jen kvůli takové hlouposti. Tu chvíli líbání to přežije. Nač používat zcela zbytečná slova, když postačily činy. Přišel mu takový celý prochladlý. Zažehne v něm ten menší plamínek touhy.

Hned vymrštil ruku a vjel s ní do rudých vlasů. Nechal se líbat a všechny vlhké polibky spojené s jazykem oplácel jak nejlépe uměl. Zavřel oči, stáhl si jej k sobě, chytil okolo pasu a klidně se položil na záda. Hrabal mu ve vlasech, zatímco ho Gaara držel za ne příliš výrazné boky. Tohle pevné tělo se mu zamlouvalo.

Během toho vášnivého polibku si troufal s bledýma rukama vjet pod tričko a intenzivně hladil boky palci. Bude s ním jednat pomalu a opatrně, a potom uvidí. Nehodlá být totiž pořád dole. Chce si taky trochu užít, ne? Jednou by mu to mohl dopřát. Alespoň ukáže co umí a pak bude ještě škemrat, aby ho ošukal znovu. Se svými zkušenostmi ví co a jak. Může jej donutit doslova křičet slastí.

Svým tělem se natiskl na to opálenější a viditelně toužící po lidském doteku. Teplota v místnosti začala stoupat a ticho zaplnilo mlaskání, šustění oblečení, včetně tichého vrnění notebooku. Krásné, erotické dusno.

Naruto se začal cukat, když se začínal cítit v nejisté pozici. Ještě ke všemu mu jeho milenec tak nenápadně chytil ruce a dal nad hlavu, přičemž ho držel zády na měkké duchně. Navíc tak troufale mezi jeho nohama.

"P-po-umm... d-dost..." zamumlal Naruto a pokoušel se všemožně uhnout s hlavou. Trošku nervózně se na rudovláska usmál a cukl s rukama. "Co... děláš... dattebayo?" hlesl tiše a popadal dech z té intimní blízkosti, která šikovně rozjela po těle jeho vzrušivou náturu.

Gaara se od něj odtáhl sotva na pár milimetrů. Na rtech mu hrál menší úsměv ze zmatenosti a strachu blondýna. Zhluboka nasál jeho přirozenou, mužskou vůni a v očích zahrály ohníčky touhy. "Co bys řekl?" Políbil obzvlášť dráždivě opálený krk a polechtal něžně jazýčkem. Uzumaki se prudce napl, v podbřišku ho zašimralo a v rozkroku mu začalo být těsno. Doháje, krk byl jeho citlivý místo. Vlastně jich měl hodně. Přidávala k tomu také jeho zatracená lechtivost. "Tak tohle se ti líbí?" zavrněl mu u ucha daleko hlubší a mužnější hlas, než byl ten jeho. Už předtím si kolikrát všiml, jak krásně reagoval na dotek rtů přímo na krčku.

Modrooký neměl možnost nic říct. Tohle se mu sakra líbilo. Moc po tom toužil. Zahořel touhou, v podbřišku mu šíleně zašimralo, a rozhodně ho chtěl dnes znovu vyšukat. Jak to tak ale vypadalo, Sabaku měl zcela jiný nápad.

Mladý muž s tetováním se přemístil nad jeho tvář, pustil jednu z jeho ruku a hleděl do červeného obličeje. Už už pociťoval jeho naplé vzrušení na stehni. Potom se nadechl a řekl slova, kterýma Naruta dostal: "Chci tě ošukat, Uzumaki," zavrněl to přímo u jeho ucha, aby ho slyšel dost dobře.

Zmíněný Uzumaki na něj zaraženě čuměl. Cože... to říkal? Tělo se mu nečekaně zachvělo nečekaným vzrušením a v hlavě mu začalo blikat veliké: ZADEK V NEBEZPEČÍ! Všiml si jeho dominantnější povahy. Přeci ji řešil! Občas to projevoval a on si vážil jeho částečné submisivity. Teď si měl on zarajtovat na jeho přirození?

"C-cože?" vydechl jen tupě Naruto. Snažil se tak odlákat pozornost od toho jak se pokoušel nenápadně vyklouznout. Krátce přivřel oči slastí. Ta jeho ďábelská ruka se starala o jeho vzrušený rozkrok. Hladila ho tam, masírovala krouživými pohyby, všechno to dělala příšerně pomalu.

"Že tě chci šukat. Co si tak vyměnit role?" Navrhl takový nemalý plán Sabaku. Chtěl se taky pobavit. Moc rád by ho přinutil sténat o to víc, zatímco do něj přiráží.

"Jenomže... j-já... Byl jsem dole... naposledy v... v... šestnácti... uhhh," vydechl obtížně. Chce od toho problému pomoct. Krev se tam hrne snáz a když pustil i jeho druhou ruku, chtěl jim vyměnit pozice. Měl ho totiž mezi nohama, tudíž dost prekérní situace, jenomže jak zjistil za krátko, Gaara se nedal. Tentokrát se držel tvrdohlavě dole. Projela jím vlna strachu, ale i vzrušení z tohodle menšího problémku. Přesto se cukal. Svým předešlým partnerům nevěřil natolik, aby je nechal nahoře a oni do nej zasouvali. Stále měl zafixované v hlavě, jak to poprvé bylo příšerné.

"Však to nevadí. Po těch zkušenostech co mám, bych si zase rád ozkoušel být nahoře," promluví smyslně, pohladí jeho rozkošně rudou tvářičku a hned na to olízne opálený krk. Hezky od brady k malé jamce, kde začíná hrudní koš. Lačně se usměje, jakmile zaslechne blondýna nahlas vzdychnout. Skoro až přehnaně nahlas. Jeho citlivé místečko. Bude ho odteď tímhle dráždit furt, aby slyšel ten rozkošný hlásek.

"H-hej... to... je spíš věkem, n-ne?" Zkusil to ještě ukecat. Chtěl se vymluvit na věk. Chtěl předstírat, že je starší, aby ho nechal nahoře. Zapřel se tak o jeho ramena a na délku paže jej od sebe odtáhl. Rozhodně si nenechá ojet zadek!

"Je mi dvacet dva, narozeniny jsem měl v lednu, kdy ty vysokoškoláku?" Zvedl povýšeně bradu a bez problému chytl obě zápěstí.

"Eeee to..." Začal hned vymýšlet, jenomže nakonec to vzdal. Vždyť mu předtím řekl kolik mu bylo a on určitě není tak hloupý, aby si to nezvládl spočítat, "říjen... desátého..." hlesl tiše. V hlavě stále panikařil. Musí ho od toho nějak odradit!

"Ani to není tak o věku jako o povaze," dodá po chvilce. Jeden muž mu kdysi ukázal co to je být submisiv, i když se vzpouzel, a vzpouzel se sakra dlouho. Pro uklidnění si s ním propletl prsty, což viditelně blonďák přijal. Nemohl se zbavit jeho modrého pohledu plného touhy, strachu a jistě vnitřně potlačovaným chtíčem. Podle té jeho erekce by s tím měl asi něco dělat.

"Nechal... tě... někdo někdy z těch mužů... být... dominant?" Zavrtěl se, dech se mu krátil, zároveň zrychloval a v očích doslova prosil o ukončení těch muk. Nejraději by se vyhonil, anebo ještě líp - ať to udělá on.

"Ne. Myslíš, že si nechají zrovna ode mě projet zadek?" Na rtech mu pohrál ten samý úsměv, zkusmo se otřel kolenem o stojáka uvězněného v domácím oblečení.

"N-nenecháme... to... prosím, prosím na jindy?" Ukázal mu své největší zbraně - modrá očka v nevinném psím výraze. Musí ho nějak dostat a tohle zabralo vždycky.

Gaara ho zvědavě pozoroval. Pohladil jeho tvářičku, chytil bradu a zadíval se mu zhluboka do očí. Když tak hezky prosí... Navíc by to nebylo to pravé, kdyby se partner vzpouzel. Furt by se ošíval, nespolupracoval a byl jak prkno. To nechtěl, ale on dokáže být trpělivý člověk. Hřbetem ruky blondýnkovi zatlačil na mužství. Pobaveně sledoval jeho reakce a slastné obličeje. On se dál uvolněně usmíval, načež zatahal za šňůrky od tepláků.

"Víš... první žena, se kterou jsem spal mi ukázala, jak naložit s tělem. Co všechno může přinést rozkoš. Strávil jsem u ní pár dní, ale stejně si nakonec našla další mladý masíčko a já prostě odešel..." Mluvil pomalu, potichu a pohledem visel na postaveném mužství. Obratně mu svlékl první vrstvu oděvu a zahodil někam za sebe. "V první řadě, by ses měl ovládat. Vychutnat si všechno co jde. Já si styky s muži moc neužíval, spíš mě lákalo ženský tělo. Na tom se muselo pracovat dýl, sám si toho musíš být vědom, co?" Zvedl k němu pohled. Přes vlasy krvavého odstínu, zahlédl maličké ohníčky. Naruto v duchu zavyl. Poslouchal jeho příjemně jemný, až smyslný hlas. Silně ho rajcoval a jeho látka trenek to přestávala zvládat.

"J-jo, znám... znal jsem..." Opravil se rychle a obtížně polkl, když mu ta ruka přejížděla po v té nejcitlivější oblasti. "Jak... to myslíš...? S tím ovládáním?" Občas něco četl na článcích fóra, anebo mu o tom někdo několikrát říkal, jenže on už byl v tu dobu stejně pod parou.

Gaara se klidně nadechl, atmosféra příjemně dusná a erotická. On je první muž, který ho přitahuje a zároveň si k němu uchovává city a touhy. "Zjednodušeně: to aby ses neudělal po mým jediným doteku," ušklíbl se. Uzumaki sebou viditelně škubl, chtěl něco říct na svou obranu, jenže slova utichla ve stenu, jakmile ho Sabaku silně stiskl v dlani. To bylo... příjemný, nepříjemný zároveň. Tělem projela další vlna vzrušení, jako když přicházejí vlny oceánu ke břehu.

"Uvolni se, vůbec se nehýbej, jednou mi přirazíš do huby, jdu pryč," oznámil mu svá, pro Naruta příliš krutá pravidla. Vůbec nemůže? Otřásl se vzrušením. Dlouho mu ho nikdo nekouřil a teď tenhle se svojí šikovnou tlamičkou, by to mohl zvládnout obstojně a on to nechtěl pokazit. Uvolněně zavzdychal, když byl i poslední kousek oděvu sundaný. Cítil pomalu putující prsty po jeho stehnech, jemné hlazení, včetně horkého dechu útočící mu na podbřišek. Silné nutkání chytit ho za vlasy a přitáhnout bylo užírající, ale ne. Musel to vydržet. Zavřel oči, plně se uvolnil, nechal napospas zkušenému staršímu, který ho sem tam štípl do boků, nebo na vnitřní strany stehen.

Naruto málem přidušeně vykřikl, když ho ten červenovlasý ďábel olízl po celé délce, zastavil se na špičce žaludu, patřičně jej tam podráždil, přímo na tom malém otvůrku, kde se uvolnila kapička touhy. Špičku dráždil neposedným jazykem, škádlil ho a nutil nahlas vzdychat. Modrooký mu hrozně chtěl přirazit do pusy. Tak strašně moc se vyřádit, jenže teď, když okusil jeho jazyk, chtěl pokračovat dál, proto byl poslušný a držel se zuby nehty. Svíral v pěstech své triko a kroutil obličej slastí. Noha sebou neposedně trhla do strany a obě kroutily prsty slastí.

Chraplavě zasténal, musel si tím pádem zakrýt pusu. Ten jeho hlas by mohl Gaara poslouchat celý den. Klidně by ho od orgasmu držel dál, aby si ho pak pořádně užil. To přijde jindy, jestliže bude mít příležitost. Zkušeně přejížděl rukou po zbytku jeho erekce, dráždil a tak jemně svíral jeho varlata. Jednou toho parchanta vážně donutí, aby se svíjel pod péčí, kterou by mu poskytoval. Zatím si musí vystačit s tímhle, ačkoliv vždycky, když musel kouřit něčí péro, musel se hodně přemlouvat, aby se nepozvracel jak předtím, tak během toho. Přestal na to myslet, jazykem kmital po celém mužství velice pečlivě, aby ani jednomu kousku nic neušlo. Přestal se starat o citlivější žalud, víc pootevřel ústa a zeleným pohledem vyhledal čekajícího blonďáka. Teď mu ukáže čeho je schopný...

Přestal si pomáhat rukou, Naruto napnutý v očekávání, co se bude dít dál, lehce pootevřel oči a musel tiše zavýt, jelikož jediný Gaarův pohled byl plný intimity. Pootevřená ústa do svých vlhkých, horkých útrob přijala špičku penisu, postupně posouval hlavou a zastavil se teprve u kořene. V prvé řadě musel uklidnit svůj dávicí reflex, který mu v hlavě dělal bordel a mezi nohama to taky neměl zrovna dvakrát chladné. Začal jej laskat jazýčkem, nejvíc si vyhrál na uzdičce, potom ukonejšil i celý jeho zbytek a rukama putoval k bokům mladšího, jež pevně sevřel do svého ocelového stisku.

Uzumaki do své ruky vykřikl, prohl se v zádech a i ty nejčervenější třešně zrající v červenci, by jeho naprosto rudým tvářím mohly závidět. Tohle bylo tak skvělé, měl chuť se udělat hned, ale řídil se podle jeho rad a zkoušel se pořádně krotit. Měl dost na mále udělat se hned, jakmile jeho mužství zajelo do horké, vlhké pusy, která se o něj starala. Nešlo odolat, zabořil ruku do rudých vlasů a pouze je pohladil. Viditelně se mu ruka klepala, stejně jako vzrušený hlas, zatímco mu Sabaku sakra dobře kouřil. Nemohl to srovnat s ničím co doposud zažil. Většina lidí se toho štítila, anebo to bylo líznutí sem, líznutí tam a konec, jenomže tenhle muž to uměl. Různě natáčel hlavu, nechal si ho zajet do krku, kde předstíral polk, aby se o něj vnitřní strany krku otřely, používal zuby, dráždil ho, oždibával tak dlouho, že už to opravdu déle nevydržel. Minuty se mu zdály ty nejdelší a přitom tohle trvalo něco okolo deseti minut. Až tak dlouho se dovedl ovládat a nevystříkat se, jenomže teď to končilo.

Naruto dál chraplavě sténal, už se tomu ani nebránil, hladil rudé vlásky, jedinkrát nepřirazil, a byl za to sakra rád. Se svým vysokým tónem hlasu vyjekl, společně se zasténáním, vznikl z toho takový roztomilý pazvuk, vystříkal ta báječná ústa a hlasitě oddechoval po skvělém orgasmu. Ovládat tělo je děs. Ještě že měl po těch měsících takovou výdrž. Nechal si vyklouznout zalepené mužství od slin a slastně přivřel oční víčka, jen aby to pěkně celé vstřebal.

Rudovlasý všechno spolykal, ač měl chuť to vyplivnout a narovnal se. Tváře mu polily horko. On z toho samozřejmě venku nebyl. Musel se toho hned zbavit, či přijít na jiné myšlenky. Hodlal se zvednout, odejít a skočit si pod ledovou sprchu, když tu ho zadržela blonďákova ruka.

"Taky ti od toho pomůžu," pronesl s úsměvem na rtech blonďák a pomaličku ho donutil se posadit. Tvářičky zarudlé, přesto spokojeně vypadající. Modré duhovky mu zářily společně se svítícími jiskřičkami.

Gaara ho chvíli mlčky pozoroval, sjel k jeho ruce držící mu předloktí. Možná by si vyhonil sám, jenže studená voda pro něj je nejlepší možnost. Nakonec svolil a nechal mladšího, aby předvedl jaký um zvládá. Pečlivě pozoroval jak se k němu blonďatá čupřina sklání, vysvobozuje ho a hned pocítil vlhké teplo okolo vlastního, nabuzeného údu. V podstatě opakoval jeho pohyby, tudíž soudil, že s kouřením takový zkušenosti nemá. Možná mu to zvýšilo ego. Nemohl si pomoci, zabořil obě ruce do blonďatých kadeří a slastně přivíral oční víčka. Ty mlaskavé zvuky do toho byly tak nehorázně perverzní, že měl chuť udělat se už z toho, jenomže přeci nemohl stříkat tak brzy!

Nechal oči zavřené úplně, ty pomalé a dbalé pohyby na jeho erekci prožíval každým okamžikem, teplota těla se zvyšovala, krev pumpovala tepnami a žilami. Cítil šimrání a lechtání v podbřišku, které se stupňovalo na slastné bodání, schválně se sunoucí níže a níže. Zaklonil hlavu, tiskl pěsti v blonďatých vlasech a skrze rty vypouštěl poměrně hlasitá sténání. Jazyk ho dráždil na špičce, posunul si ho až úplně do krku, aby dopomohl k vrcholu.

Po mučivé chvilce stýkající rozkoš přišla úleva v podobě vyvrcholení. Neudržel se a přitiskl si Narutovu hlavu natěsno ke klínu, aby mu nic neuteklo. Nemusel ho pobízet, jelikož by bylo splněno i tak jako tak.

"Dobrý?" Utřel si Naruto s menším úsměvem koutkem úst a zvedl své modré studánky do těch zelených smaragdů. Přes tvář se prohnalo krátké znechucení, z pachuti spermatu. Rozhodně na to by nebyl zvyklý. Pokud by nepolkl, pravděpodobně by se zvládl udusit.

Zelenooký milenec si prohrábl vlasy a kývl hlavou. Tohle uvolnění by si nechal na každý den. Zase ne. Nechtěl si zvykat. Kdo jinej, než Naruto ho udělá pusou? To snad nikdo.

Rychle na sebe hodili oblečení a líně sebou plácli na postel. Vzrušení kolující žilami je nenechalo chladnými a ačkoliv vedle jen leželi, Naruto by se toho vážně potřeboval zbavit. Nějak to ze sebe dostat, či se zabavit na něčem jiném. Možná si říkal, že ho měl nechat to udělat. Chtěl si ho něčím získat jen pro sebe. Možná tímhle? Zvědavě natočil hlavu k té druhé, sledoval z profilu bledou tvář a musel se tomu usmát. Byl tak vděčný Shikamarovi, že jej našel, jelikož on by se k tomu nikdy nesebral. Zasněně zkoumal každý centimetr obličeje a mlčel. Byl tak rád, že s ním mluví, že za ním vůbec přišel a ta kuřba byla zkrátka úžasná. Viditelně o tom vyjádření citů Gaara nechtěl mluvit. Nebude ho nutit. Nechce, aby mu to opětoval hnedka, jenomže co si po tomhle má myslet? Minimálně ho musí mít rád. Na tom se dá stavět.

"Hmmm, zahrajeme si něco?" Mrkl na něj s hravou jiskrou v očích.

"Na nějaký roleplaye ti kašlu." Přišla okamžitá odpověď ve formě strohého zamručení.

Uzumaki se tiše zasmál. Proč jen pořád myslí na perverznosti? Dobře, pokud by souhlasil, nebude v žádném případě váhat. "Tohle jsem nemyslel. Myslím... na PlayStationu... Třeba... GTA, nebo Assassin's creed... anebo Ninja way," zazubil se vesele. No nějaká ta hra může být příjemným uvolněním. Navíc rád vyhrává. Předpokládá, že Gaara na něco takového nikdy nesáhl, takže bude vyhrávat furt. Možná... jo, nechá ho... jednou...

Gaara k němu natočil hlavu, přičemž měl výraz v jasné otázce, zda si dělá legraci. Vážně s ním chce hrát hry? Čekal by od toho nadržence spíš nějakou hru na studenta a učitele v posteli, anebo na únos vraha a oběti. Koukal se po místnosti a až teď si všiml velkoplošné televize a pod ní podlouhlá skříňka ze světlého dřeva na níž si to hověla černá krabička a dva ovladače. V tý skříňce jistě musel mít všelijaké hry, včetně těch urovnaných na poličce.

"Vlastně proč ne." Nemusí to být tak zlé. Co si tak všiml, Shinki s Kushinou jsou teprve někde vprostřed hry, tudíž zkrátit si čas tímhle nemusí být nutně špatné.

Nadšený blonďák vyskočil z postele jako delfín skákající z vody. Hned začal hledat vhodnou hru, která by je oba mohla zabavit. Sranda musí být, ne?