Gaara se pomalu pohl, protáhl si ještě ze spánku končetiny a otevřel lehce opuchlé oči. Hrůza. Včera tu brečel před svým... co vlastně byl? Zákazník teď asi těžko. Přítel? Partner? Ani jedna z variant se mu nezamlouvala. Řekl mu úplně všechno co nikomu nikdy neříkal. To na něj měla jedna sklenka takový vliv? Nikdy nepil, takže je to pravděpodobné. Posadil se, stále unavený si protřel oči. Povšiml si sluníčka, které začalo být vysoko na obloze. Zděsil se, první co bylo, že natočil hlavu k pokojíčku. Naruto tu nebyl, ale věci zde měl. Kam mu zmizel?

"Je vzhůru!" vyjekl dětský hlas, hned se tam otočil a ulevilo se mu. Naruto cosi dělal u plotny, vedle na světlé lince od řezů pocházející z nože, talíř s něčím co se podobalo palačinkám. Jen to bylo menší. Docela překvapení, že ten blbec umí něco ukuchtit. Zajímavé. Ani nic nehoří. Nebo to stihl uhasit včas. Vůbec nevnímal tu sladkou vůni vedoucí z pánve. Spíše se mu z toho dělalo trochu šoufl.

"Ah, dobré ráno." Otočil se na něj se širokým úsměvem Naruto. "Princezna se vyspinkala do růžova?"

"Trhni si," zabručel Gaara a odhrnul deku. Moc nevnímal synovo zasmání. Přišel k němu, přiložil dlaň na čelo a zlehka políbil do vlasů. "Dobré ráno, jak je ti?"

Shinki se radostně usmál, okamžitě objal svého rodiče okolo krku. "Líp. Strejda Naruto dělá lívance!" vyhrkl nadšeně.

"Strejda... Naruto...?" zamračil se nechápavě. Cože? Určitě mu něco uteklo, když spal. Hodil po Uzumakim varovným pohledem. Ten jen pokrčil rameny, vypnul plotnu a vzal plný talíř do rukou.

"Dáš si taky, dattebayo?" zeptal se Gaary a kývl k plnému talíři teplé snídaně.

"Táta sladký nejí," ozval se nejmladší v místnosti a už natahoval ruce k talíři. Naruto se smíchem odložil talíř na stůl a za neustálého pískání malýho děcka mu dal pořádnou porci.

"Pán se bojí, že přibere?" rejpnul si blonďák do zrzka. Tak proto je tak vychrtlej! Existuje vůbec někdo, kdo nejí sladký? To snad není možný. Po ránu nepříjemný Gaara mu hned zarazil loket do boku a šel si udělat kafe. Na nic po ránu neměl chuť. Praštil ho možná i proto, že zas kecal to svoje nesmyslný... 'dattedayo.'

Modrooký student sevřel tvář bolestí. Čekal by tedy větší vděk. Po tom včerejšku se nedivil, že byl takový chladný a držel si od lidí odstup. Přešel to. Místo toho za ním došel do kuchyně jako ocásek. "Hmm... Jsem rád, žes mi to všechno řekl."

"Chm," zabručel pouze rudovlasý.

"Hele... jestli... budeš chtít... můžu ti pomoct... s čímkoliv budeš chtít... ttedayo." Nabídl se nesměle. Teď ho nechtěl ze svého života vymazat. Věděl toho příliš.

"Nechci pomoct. Jsme snad charita?" odsekl vzpurně.

"Vidím jak špatně na tom jsi. Nech si pomoct. Prosím..."

"Naposledy, když jsem chtěl pomoct, skončil jsem v rukou prasáka."

"Jsem snad prasák? Choval jsem se k tobě někdy hnusně, dattebayo?" zamračil se i on.

"Hmm." Na to neměl co říct. Už od prvního okamžiku mu pomáhal a přitom vůbec nemusel. Nechal vařit vodu a opřel se dlaněmi o linku.

"Co bys říkal na menší výlet? My tři?" Zkusí to. Jeho máma bude ráda. Má děti moc ráda a chce mu taky ukázat, že lidé nemusí být nutně všichni zkažení.

"Ne, dík."

"Za cestu zaplatím."

"Mám ti pak zaplatit tělem, nebo co..." odfrkl si.

"Ne, v žádném případě. Jen si myslím, že by ti to prospělo a jemu taky. Někam dál od New Yorku. Někam, kde je klid..."

Gaara se na něj podíval. Přemýšlel. Sledoval jeho modré oči.  Potom sklopil pohled a povzdechl si. Zalil si hrnek s kávou, vzal si jej do rukou a otočil se na něj celým tělem. "Popřemýšlím o tom. Kam to bude?" Sfoukl stoupající páru a trochu si usrkl. Možná by to bylo i pro Shinkiho ideální. Nikdy nebyl mimo město. Pomalu neměl možnost vidět nic jiného, než domy z betonu a železa.

"Portland. Moje... máma... je moc milá. Bude ráda," zazubil se vesele.

Gaara by řekl něco kyselého, ale rozmyslel si to. Sklopil raději oči do černé tekutiny. Něco mu říkalo, že to není zrovna dobrý nápad. Měl by to odmítnout. Nuž, promyslí si to a uvidí. Musí zvážit všechny možnosti.

"Paráda, napřed si ale chci ještě něco zařídit. Ve kterým dětským domově jsi byl?" Už už vytáhl mobil, že si ho najde.

Rudovlásek mu zmateně řekl název, místo a pak si stačilo na internetu najít telefonní číslo. O chvíli později už tam Naruto nenápadně volal a ptal se na všechny možné informace. Chtěl to hnusný prase najít. Díky tomu, že je syn velké firmy mu byly jinak tajné informace předány. Odpoledne nečekaně vytáhl Gaaru ven s tím, že si potřebuje něco zařídil a potřebuje u toho i jeho. Ačkoliv protestoval musel nechat Shinkiho u sousedky, která včera pomohla Narutovi.

Hodinu se courali městem, načež toho začínal mít Gaara plné zuby. Naruto v duchu doufal, že je tu správně. Jak je vidno, to prase se přestěhovalo do čtvrti s většími baráky.

"A jsme tu, dattebayo," vydechl do studeného vzduchu, zatímco si jeho společník zamračeně přitáhl šálu k hubě. Blonďák bez ostychu otevřel branku, u boudy byl na řetězu přivázaný velký, černý pes a zuřivě na něj štěkal. Na pozemku se válely vajgly od cigaret a nějaké ty pomačkané plechovky piva. Proč to jen Gaarovi něco připomínalo?

"Můžeš mi vysvětlit co tu pohledáváme?" ozval se nespokojeně Gaara, když stáli přede dveřmi a čokl po nich neúnavně vyjížděl. Působil jako parádní zvonek.

"Vyřídit si jeden účet," řekl Naruto s temným podtónem.

"Co.... nechápu..." Zamrkal. Jaký účet? Koukl na osobu, která jim otevřela a projel jím děs. "T-ten?!" vykřikl překvapeně. Před ním stál jeho bývalý pěstoun. Ze šoku couvl dozadu, no ten pes se mohl zbláznit.

"Ty?!" vykřikl zamračeně muž. "Co tu chcete?! Vypadněte!" zařval nahlas na oba mladíky. Naruto se nehnul ani o píď. Pouze se široce usmál. Fuj. Ten muž mu byl odporný už od prvního pohledu.

"Jsem Uzumaki Naruto, dattebayo. Funguju jako soukromý vyšetřovatel..."

"Co to meleš?!" zasyčel k němu tiše Gaara a zlostně probodával pohledem chlapa před sebou. Už se k němu nikdy nepřiblíží. Nikdy se ho nedotkne. Už nikdy...

"Soukromý vyšetřovatel?! To tahle děvka na mě zavolala policajty?!" vřískl nesnesitelně hnusným hlasem. Gaara raději odvrátil hlavu, zatl ruce v pěst. Chtěl pryč. Proč ho sem vodil? Tohle bylo za ním.

Blonďák se křivě usmál. Za zády toho násilníka vyčuhovali celkem tři hlavy malých dětí. Viditelně na tvářích měly modřiny. Historie se opakuje. "Je na vás podáno trestný stíhání, že jste před lety sexuálně zneužil svého adoptovaného syna, mlátil ho a kradl mu peníze. Máte proti tomu něco?" Asi měl jít na hereckou školu, byl vážně přesvědčivý. Musel jednou rukou Gaaru chytit, aby neutekl, poněvadž se k tomu chystal.

"Všechno jsou to kecy! Vymyslel si to! Je to rozmazlený děcko, co si nevážilo, jak jsem se o něj staral!"

Sabaku se začal mračit. Místo útěku přemýšlel, že mu asi zmaluje ksicht.

"Takže to oslovení děvka předtím mělo znamemat co?"

"Vždyť je to děvka! Malá coura, co se prodává na ulici! Hezky jsi skončil, jen co je pravda!"

"Skončil jsem tak kvůli tobě ty zasraný, nemytý hovado!" Tentokrát se Gaara nedržel chtěl mu dát přes hubu, zmlátit do bezvědomí, ne, mlátit ho tak až by chcípl. Naruto ho musel držel. Chtěl si on vychutnat první ránu.

"Varuji vás, ještě jednou nazvěte mého klienta děvkou tak-"

"Co ty děvko?! Chceš se rvát?! Měl jsi radši chcípnout někde ve škarpě!" Dobře, tohle bylo i na Naruta trochu moc. Odstrčil rudovláska za sebe, rozmáchl se a on sám vrazil tomu parchantovi mezi oči. Rána přinutila muže ustoupit, chytl se za bolavé místo a chrlil jednu nadávku za druhou.

Naruto se postavil bokem ke Gaarovi, který na něj čuměl překvapením a šokem, na chvíli si nevšímal svého protivníka, což byla chyba. "Měl jsem ti to říct, promiň dattebayo, ale takhle aspoň-" Ten ho nenechal ani dokončil větu, ucítil silnou bolest u levého oka. Překvapeně vyjekl.

"Uzumaki!" Vůbec ho nechytil, když to vypadalo, že blondýn padne na zem. Udržel se. Chytl se za tvář, zamračeně ošil po agresivním muži, jenže to už proti němu mířila další pěst. Přivřel oči, očekával bolest, jenže místo toho, jen slyšel krátké, plesk. Více otevřel oči. Gaara držel pěst staršího muže křečovitě a zuřivě. Mračil se jako sama smrt, až z něj dostal strach. Tohle byl opravdu děsivý výraz.

"Už nikdy... pěsti... nepoužiješ proti člověku." Najednou Narutovi přišel mnohem vyšší, než obvykle. Oči mu zuřily, tyrkys přímo bodal a když viděl jeho druhou letící pěst, užasle otevřel ústa. Na svou výšku vypadal opravdu děsivě. Levý hák, pravý hák, tělo násilníka letělo na zem a hned mu bylo dupnuto na rozkrok. Dokonce blondýn zavřel oči a celkem živě si představil tu bolest. No kruci. "Už nikdy... tuhle... věc... nepoužiješ!" vřískl na něj a nakonec ho nakopl do brady. Jakoby to ještě bylo málo.

Uzumaki na něj nevěřícně zíral. Otřásl se, když na něj ty zelené oči pohlédly. Vypadal tak děsivě. Fajn... už si z něj nebude dělat prdel, ani ho provokovat. Nervózně polkl a nechal si dlaň na bolavé tváři.

Gaara překročil ležící skoro mrtvolu, pomalým krokem mířil dovnitř domu. Zatvářil se daleko přívětivěji, dokonce se usmál, když si všiml tří malých dětí. Pomalu si přidřepl. "Co jste zač?!" prskla nepřátelsky dlouhovlasá, blonďatá dívka. Ta na sobě měla nejvíc modřin. Musel se v duchu otřást. Podobné modřiny mu taky nechával. Zbylé dvě děti se schovali za ní. Vypadalo to, že ona je tady ten ochránce.

"Klid, jsem přítel, ano? Kdysi jsem u něj taky vyrůstal... a..." odmlčel se tiše Gaara a dvěma prsty poklepal na tvář, "taky mě mlátil, trestal za cokoliv, co jsem provedl a jemu se to nelíbilo."

Dívka se částečně uvolnila. Nevěděla, jestli mu má věřit. On osobně se nedivil. Jsou ještě moc malí. Doufal, že je nezneužil tak jako on kdysi jeho. Vždyť to jsou malé děti!

"Chcete odsud pryč?" Ani se nemusel ptát, každé dítě horlivě kývlo hlavou. Celou dobu se na ně usmíval a pak se narovnal. "Pojďte za mnou, už vám nic neudělá." Sám se vydal ven, cítil jak se jej holčička chytila a za sebou táhla své dva adoptivní bratry. Než vyšli ven, dlouze váhali, no nakonec kolem svého pěstouna rychle prošli.

"Proboha," hlesl Naruto. Rychle si sundal bundu, šálu, aby se měly čím zahřát. Zhrozil se, když viděl ty modřiny. "Volal jsem polici, za chvíli tu budou. Přijede i sociálka."

Rudovlásek přikývl. Kéž by před lety získal odvahu a práskl ho. Mohl to těm dětem ušetřit. Uvědomuje si jak velký to byl srab. Podíval se přes rameno na toho chlapa. Nelze slovy vyjádřit ta muka, která u něj zažíval. Kolikrát ho vytáhl do skupiny jeho opilých přátel a musel snášet jejich, mnohdy až nechutný připomínky. Když byl člověk pod parou, těžko rozeznával jednotlivá pohlaví od sebe. Zvláště když on měl na kluka jemnější rysy a malou, vyhublou postavu.

"Gaaro..." Vytrhl ho z myšlenek Naruto, který mu položil ruku na rameno a věnoval povzbudivý úsměv. Bylo to za ním. Zprvu se na něj chtěl hněvat, že ho sem dotáhl, jenže teď ne. Vlastně je rád. Vyřešili to. Konečně budou mít i tyto děti klid a ústav zařídí, aby se dostaly do dobrých rukou.

Po příjezdu policie, byli oba vyslechnuti, zeptali se dětí na pár věcí a kvůli některým informacím museli k sousedům. Potvrdilo se, že sousedi slýchávali jekot, dětský pláč, křik muže a třískání skleněných lahví. Několikrát tu policie byla, ale jelikož neměla důkazy a nechala se podplatit, nechala to být. Tentokrát se z toho nevymluví, ani nikoho nepodplatí.

°•°•°

"Jsi idiot," vyčetl mu červenovlasý, když se konečně vrátili do jeho bytu. Musel mu ošetřit roztržené obočí, protože zas začalo krvácet. Chtělo to vyčistit, kdoví, co se tam během jejich cesty dostalo. Bylo to provizorní řešení. "Mohl mít zbraň. Kolikrát mi zhrozil s nožem u obličeje," dodal kousavě.

Naruto usykl a nafoukl tváře jako fracek. "Dostal bych ho, ale nečekal jsem, že se tak rychle vzpamatuje." Nechal si to zalepit. Nic to nebude jenže okolí se barvilo do fialovo modra. "Teď už nikomu vyhrožovat nebude, dattebayo," usmál se jako sluníčko.

Sabaku kývl hlavou. "Půjdu pro Shinkiho, už se určitě bojí, kde jsem..." Zvedl se od blonďáka, sotva udělal krok, jeho ruka byla chycena. S tázavým výrazem po něm koukl.

"Mrzí mě všechno, čím sis prošel. Možná ti tohle bude k hovnu, ale... ještě pořád jsi mi neodpověděl na otázku, dattebayo." Tak jemně chytil jeho ruku, měl nutkání si ho přitáhnout k sobě a pořádně obejmout na důkaz své podpory, jenže... nebude to dělat. Jistě se v něm muselo probudit hodně vzpomínek minulosti. Celou cestu byl tichý a zamyšlený. Pustil jeho ruku a upřeně se zadíval do zelených očí.

Gaara stále přemýšlel. Upřímně nevěděl. Mohla to být... past? Chtěl mu věřit. Možná se konečně všechno obrátí k lepšímu. V nitru své duše doufal. Stále pln váhání a obav pomalu kývl hlavou. Vsadil by se, že v ten moment by blondýn nejraději vyskočil na nohy a začal poskakovat radostí.

"To je paráda, dattebayo! Bude se ti tam líbit! Slibuji, dattebayo!" vyhrkl, objal svá kolena a začal se nadšeně kolébat tam a zpět.

"Jedno dítě už mám hele," dodal drze a pousmál se. Na té chladné tváři to byl přímo zázrak. Jeho věta blondýna rozesmála. To bylo opravdu... tak moc milé.

Jen co Gaara odešel pro svého syna, začal Narutovi zvonit telefon. To už volala Kushina. Nedivil se, přeci říkal, že do odpoledne přijede určitě. Teď už táhlo na čtyři. 

"Ahoj mami."

"Ahoj, Naruto, kdypak přijedeš? Máš doufám prázdniny," ozvala se ze sluchátka Kushina.

"Noooo... Kouknu se na vlak a uvidím, ale myslím, že přijedeme až zítra."

"Přijedeme?"

"Hmhmm, nevadilo by tobě a tátovi, kdybych vzal k nám domů jednoho...." Skousl si ret, "kamaráda?" Jo, kamaráda, se kterým šukáš za prachy a minule jsi jim ho dobrovolně popsal. Skvěle Uzumaki...

"Vůbec to nevadí. Nějaký kamarád ze školy? Aspoň se tu nebudeš nudit," zasmála se žena.

"Budete pracovat, ttedayo?" Hádal Naruto a natočil hlavu ke dveřím, když zaslechl kroky.

"Jen pondělí, středu a pátek. Odpolední, někdy večerní. Podle toho, jak se to bude vyvíjet. Chceme si taky užít nějaké volno. Kdy jsme třeba naposledy byli všichni tři ve Španělsku? Krétě, nebo Japonsku?"

"To už je doba," uchechtl se. Jezdili na dovolenou kdy se dalo. Trávili tak společně čas jako rodina a Naruto si toho moc vážil. Odvrátil pohled od dvou příchozích obyvatelích bytu, do kterého tak bez varování padl a zamyšleně sledoval povrch gauče. "Hm...? Jo, dobře... Takže... čekej nás zítra, asi později odpoledne.... Cože? Heh... Není potřeba... Fakt ne... Při nejhorším vezmu tágo... Dobře.... Měj se, ahoj." Típl to a zůstal zírat na displej telefonu. Co bude říkat na to až zjistit, že je to prostitut? Ne jen ona, Minato taky nebude zrovna dvakrát přívětivější.

"Volal jsi mamince?" zašklebil se na něj Gaara. Snažil se mluvit potichu, aby ho Shinki neslyšel. Občas se vyptával, kde jsou jeho rodiče a on mu nechtěl lhát, ani před ním nic skrývat. Nehodlal mu ovšem říkat, že jsou jeho rodiče feťáci v base.

Naruto přikývl: "Jo, moc se těší. Akorát ta cesta bude trvat sedm hodin, takže bychom mohli jet až zítra ráno, nebo můžeme ještě dnes," krčil rameny. Jemu to bylo jedno. Zítra ráno se mu ale nechtělo moc vstávat. Nu, co nadělá. Kdyby jeli dnes, do půlnoci by přijeli do Portlandu a on je nechce budit.

"Jestli to bude trvat sedm hodin, lepší nejspíš bude to nechat na zítra," zauvažoval. "Nevím, jestli tak náročnou cestu Shinki zvládne. Sousedka říkala, že má pořád teplé čelo." Ohlédl se po něm starostlivě. Zrovna si hledal v pokojíčku deskovou hru, kterou nemohl najít. Rozhodl se totiž zapojit oba dospělé, když už jsou tady. "Jak vůbec tvoji rodiče budou reagovat, že si přitáhneš do baráku někoho, jako jsem já. Asi nebudou nadšení," ušklíbl se kysele a založil paže na hrudi.

Blondýn se zvedl z gauče, pomalu přešel k tomu drzounovi a usmál se: "Hele, moje  máma je super. Má moc ráda děti a klidně se ti o něj postará. O mně se vždycky vzorně starala. S tím... tím..." Dotkl se dlaní jeho ramen a pohladil je, skousl si ret. Měl chuť to pevné tělo odhalit kousek po kousku a líbat ho do zbláznění, "přeci už to neděláš, ne? Jsi barman. To je tak všechno, ttebayo."

"Jak si můžeš být jistej, že jsem někoho neměl?"

Dobře, tahle otázka ho trochu dorazila. Jakoby, čekal to. Stejně ho bodl osten žárlivosti. Nespokojeně mlaskl, přestal se usmívat. Ten zmetek. Věděl, jak ho vykolejit. "Kdo...?" procedil skrze zuby. Jasně na sobě dal znát tu žárlivost. Sundal z něj ruce a maličko se zamračil. To se mu nelíbilo.

Kdyby tak věděl, že si s ním jen hraju, pomyslel si pobaveně Gaara a schválně se sladce usmál: "Lituju, ale totožnost svých klientů nemůžu říct jen tak."

Uzumaki se mračil čím dál tím víc. Začal mluvit dost podrážděným tónem. "To byl jako lepší než já, nebo co, dattebayo?" Páni, on vážně žárlí.

"Hmmm, proč tě to zajímá? Žárlíš snad?" Utahoval si z něj. Ten Uzumaki je teda něco. Přivlastňuje si někoho, kdo ani není jeho.

"Jasně, že ne," mračil se, uraženě nafoukl tvář. Ten tón, kterým to řekl, nasvědčoval opaku toho co řekl.

"Tak nemáš důvod to řešit..." S pobavením od něj odstoupil a chtěl se odtáhnout. Jeho ruka byla chycena a celé tělo přitáhnuto zpátky. "Máš nějaký problém?" zeptal se s klidem.

"Já nechci, aby jsi spal s jinými lidmi, ttebayo," zašeptal mu u ucha. Cítil, jak se z jeho hlubokého hlasu otřásl a chloupky na krku stouply. Zvlášť to tichý... ttebayo... bylo fakt tak rajcovní. Pfrheh- Ne... Spíš ho štvalo jak to pořád opakuje a používá pomalu v každý větě.

"Může ti být u prdele, co dělám," hlesl stejně tiše. Přehrabování ve vedlejším skončilo. Teď jen čekal, kdy sem přijde a načape v téhle situaci.

"Není mi to jedno, když jsi jednou přišel s modřinami, ttebayo."

Gaara odvrátil pohled. Neměl za ním tehdy chodit. Nenastala by tahle situace. V klidu by mohl pracovat v plném baru a vydělávat. Se zvýšením platu by tam trávil veškerý svůj čas. Nabízela se otázka, proč se o něj zajímá úplně cizí kluk. Tohle se mu ještě nikdy nestalo. Většina lidí dělá prostituci do konce svého života. Neznal nikoho, kdo by byl v podobné situaci jako je momentálně on.

"Na tohle už mi nic neřekneš, co?" ozval se Naruto po chvilce. Přišlo mu tohle roztomilé. Dělal jak se s ním vůbec nebaví. V duchu se doslova rozplýval. Přiblížil k němu svou tvář, chtěl jej políbit, ale musel je samozřejmě vyrušit Shinki, který zrovna chytil hravou náladu. Bylo to prostě dítě vyžadující pozornost.

"V čem jsi vůbec spal?" Otočil se na něj Gaara, když ho konečně nechal a dovolil se vzdálit. Rozhodl se změnit téma rozhovoru. Před malým by to moc rozebírat nechtěl.

Naruto nemusel dlouho přemýšlet, rošťácky se zazubil: "Ve svým tričku a spodkách, dattebayo," prohodil ledabyle. Spát mu hned za prdelí taky nebyl dobrý nápad. Dvakrát se mu z něj postavil, když se zavrtěl. To pak bylo sakra těžký, aby ho neojel ve spánku. Jenomže pak si vzpomněl na jeho těžký život a všechno bylo rázem pryč.

"Divím se, žes na to neskočil," zadrmolil a varovně se zablesklo v zelených očích. "Hovado," dodal po chvilce. Pak se začal věnovat svému synovi, jinak by mu ten blbečkovský výraz musel vymazat z tváře pěkně mířenou pěstí.

Uzumaki ucítil nepříjemný mráz. Eto... Nenasral jsem ho, dattebayo? Pomyslel si lehce vystrašeně. Nejistě sledoval každý jeho pohyb. Čím déle ho sledoval, tím víc to začínal chápat. Ten pocit uvnitř sebe. Když byl poblíž něj, měl takovou radost, jako ještě u nikoho. Max u své ex. Nepočítal ty jednorázovky za plnohodnotné vztahy. To by nemohl. Nikdy nechtěl být jako jeho ostatní vrstevníci. Potřeboval k nakopnutí alkohol. Pak se nechal ukecat k čemukoliv. Pečlivě pozoroval jeho červené vlasy, obličej, vlnící se rty vypouštějící slova, potom celé tělo a samozřejmě skončil u jediné části, co ho lákala nejvíc. Netřeba říkat co.

Pochod myšlenek přerušil až Gaara, který ho oslovil, opět příjmením a pobídl ho rukou ke stolu. "Jestli nemáš co dělat, klidně se připoj, Uzumaki." Byla tu ještě jedna židle, tak proč ji neobsadit.

"Baví tě, říkat mi pořád příjmením?" zamumlal Naruto uraženě a posadil se ke stolu, na němž už byla rozložená desková hra, vzdáleně podobná, Člověče, nezlob se, jen s tím rozdílem, že se jmenovala, Člověče, nežer mě.

"Jo, baví, moc," ušklíbl se na něj červenovlasý.

"Myslím, že jsem ti svý jméno říkal, ttebayo." Podepřel si bradu, schválně rukou zajel pod stolem na jeho stehno a nevinně se usmál. Mlsně si olízl rty. V posteli jeho jméno přímo řval a prosil, aby do něj přirážel víc.

"Nepamatuju se," odvětil klidně, úplně ignoroval jeho ruku, jelikož věděl, že až k rozkroku mu nedosáhne. Místo toho poskládal svoje figurky na správná políčka.

"Naruto-nii-chan, zdržuješ hru," pravil s mírným zamračením Shinki.

Gaara na něj s překvapením pohlédl. "Hm?" Kouknul na Naruta. Odkdy jeho syn užívá japonské koncovky? To tenhle idiot? Stačil jediný blonďákův pohled, aby měl jasno. Zavrtěl nad tím hlavou. Je tu sotva den a pomalu se mu sere do výchovy. Je opravdu dobrý nápad jezdit do jeho domu?

Uzumaki ho tedy přestal provokovat a zapojil se do téhle dětské rty, v níž Shinki exceloval. Jak by taky ne, když jeho tatínek skvěle nadhazoval Narutovi figurky. Ten se samozřejmě vztekal jak malé dítě, poněvadž přišel už o čtyři figurky a osm potřeboval dostat do domečku. Bylo jedno jaké barvy. Měl tedy v plánu své "sežrané" dostat. Pravidla tu byla zcela prostá: žádné vyhazování, jen kradení cizích figurek, ta vrchní musela být samozřejmě vaše, aby jste mohli dojít v klidu do domečku. Blonďatý student z téhle hry měl totální nervy a pořád se vztekal, že nemůže nikoho chytit. Vždyť se ti dva proti němu spikli! Nepopíral však, že si to užívá. Ke konci začínal mít převahu, bral Gaarovi figurky, jenže vždycky mu to zhatil Shinki a byl to nakonec on, kdo vyhrál. Další kolo už Naruto slíbil, že rozhodně vyhraje. Bylo vidět, jak to chlapce baví, když otočil desky na rozhodl se pro větší pole. Tohle bude teprve sranda.

"Páni! Jsi teda dobrej, dattebayo," zasmál se Naruto, unaveně si promnul zátylek. Soustředit se skoro celé dvě hodiny na jednu věc pro něj bylo těžké. On měl pořád plno energie na další věci, ačkoliv jeho záda bolela. Pořád by si to s tím mladým mužem rozdal.

"Tak pojď, najíš se a půjdeš spát," prohodil Gaara a zvedl se od stolu. Kupodivu nejmladší v místnosti nejevil známky odporu. Tiše přikývl a sám pomalu sklízel ze stolu. Nebylo ani šest hodin... Co se stalo, že nechce zůstat déle vzhůru?

"Hm, je v pohodě?" Nahl se k Sabakovi student. "Normálně jsou děti živé," zašeptal.

"Je prostě nemocný," hlesl a déle už neotálel. Musel se o něj postarat. Cítil jistou starost. Mohlo to přerůst na rozměry , které by nezvládl. Už tak to trvá týden a doktor v momentální chřipkové epidemii nepřijímá.

Bez řečí si šel lehnout, dokonce Gaara byl překvapený. Pomalu hladil jeho vlásky, zatímco seděl na kraji postele a čekal, než teploměr zapípá. Jen co se tak stalo,  prohlédl si číslo a zamračil se. Třicet devět celých tři. Tohle bylo špatný. Před hodinou měl pod třicet devět. Zase mu to stoupá.

"Jak to vypadá, dattebayo?" zeptal se okamžitě Naruto.

"Dost zle. Stouplo mu to o šest desetin..." Promnul si zátylek. Sedl si na připravený gauč. Složil obličej do dlaní a zoufale vzdychl. Co jen bude dělat? Nemůže se toho zbavit, doktor ho přijme nejdřív za další týden. Nemůže tak dlouho čekat.

Blonďák po něm natáhl ruku. "To... bude v pohodě... Dostane se z toho." Začal mu masírovat rameno, aby ho přivedl na jiné myšlenky.

"Ne, nedostane. Má to už týden," zabručel nevrle Gaara, jenže pak si uvědomil jak hnusně to řekl. Zase vzdychl. Ten blb mu chce je pomoct a on je na něj takový. "Ale díky za to." Zvedl k němu vyčerpaný pohled. Oči byly unavené a chtěly spát.

Naruto se usmál. Modrýma očima zkontroloval jeho tělo, vjel mu rukou pod tričko, překvapivě na to nic neřekl. Váhavě se přiblížil, pootevřel mírně rty a políbil jej na štíhlou šíji. Jeho teplé ruce klouzaly po pokožce a masírovaly ho. "Nedělej si starosti, bude v pořádku, dattebayo," šeptl blízko ucha.

"Lehce se ti to řekne." Natočil k němu obličej. Těžko říct, proč mu to dovolil. Dával to za vinu své únavě. Rozhodně ale k sexu tolik pro, nebude. Ať si ho klidně masíruje.

Blondýn se jemně usmál, přivoněl si k němu. Co takhle tomuhle "vztahu," dát šanci? Rozhodně by byl pro. On je takový... úžasný... Nevidí na něm chybu, kaz... Dobře... spal s jinými za peníze, ale to už je snad pryč. Teď si s ním chce užívat jen on. Dlouho jen u hlazení nevydržel. Začal ho pěkně prstíky lechtat a dráždit na citlivých místech. Brzy se k jeho uším dostaly tiché povzdechy.

"Hej... co děláš," ozval se konečně Gaara, líně otočil hlavu na druhou stranu. Těžko si přiznával, že mu sexuální apetit narostl. On ho vzbudil. Pořád tu však zůstal jeden problém - Shinki. Nechtěl to tady dělat. Výrazně ho varoval. Poslouchá ho ten omezenec vůbec?

"Hladím..." řekl Naruto s tupým úsměvem. Teď si ho pěkně nadlehne a rozdráždí. Nebude mít šanci mu utéct. Musí to však provést potichu, nechce toho malého vedle vzbudit, i když po těch prášcích bude nejspíš dost dezorientovaný, kdyby se náhodou probudil. Opatrně si ho stáhl pod sebe a hluboce políbil na rty. Tak moc ho chtěl. Tolik po něm toužil. Měl pocit, že se zblázní. Bral si jeho jemné rty vášnivě, přesto něžně a pomalu. Nebyl zrovna líný, ani moc energický.

Gaara pustil teploměr na zem, po dlouhé době se mu poddal a svým jazykem opisoval jeho pohyby. To bylo tak úžasné. Vjel do blonďatých vlasů a v návalu blízké rozkoše za ně silně škubl. Naruto cukl, ale neuhýbal. Ten divoch. Dech se zkracoval, oba si však ukradli ještě zbývajících několik sekund, než se od sebe odtáhli. Blonďák mu moc k vydechnutí šanci nedal. Začal mu rychle zlíbavat krk, nechal se hladit po těle, jelikož po každém jeho doteku mu akorát tak víc rozpaloval kůži.

"U-Uzumaki..." vydechl tiše, nemohl si pomoci, objal osloveného a přivřel oči, mírně vzrušené díky této situaci, "neměli bychom," dodal rychle a hlavou naznačil směr.

"Tak budeme potichu, ttebayo," zašeptal tiše a olízl mu část ucha.

"Ty umíš být zticha? Meleš i ve spánku," ušklíbl se drze. Rozhodně to nechce zajít někam dál.

"Umím být zticha," odvětil mu s úsměvem. Vyšel mu vstříc svým klínem, tlumeně vzdychl, tak tiše, že měl jeho partner problém to zachytit. "Vidíš?"

"Chm. Až mě budeš projíždět, tak asi těžko budeš takhle tichý," pronesl k němu tiše. Naruto chtěl něco říct, ale přerušil ho. "Nech to na jindy. Nechci to tady dělat." Pustil ho a odtáhl se od něj.

"Tak půjdeme do hotelu," zabroukal a opět se k němu natiskl.

"A riskovat že se probudí a bude se pídit po tom, kde jsme byli a co jsme dělali? Hlavně v noci? On není blbej." Znovu ho odstrčil a normálně se posadil. Ovládnout červeň ve tvářích je dost těžké. Chce vypadat, že je mu to lhostejné a sex mu s ním vůbec nechybí. Pravda byla jiná. Jak se to nemohl naučilo tak dobře šukat? To nepochápal.

"Můžeme si něco vymyslet. Cokoliv. Je malej, takže tyhle věci nechápe." Zkusil to opět a políbil ho na krk.

"Uvědom si, že nejsme partneři, takže se tak nechovej."

Co není, může být, pomyslel si Naruto, ale nakonec se jen zeptal na následující: "A co potom jsme?"

Sabaku se zarazil. Sebral teploměr na zemi a vzal ho do ruky. Chvíli si s ním tak hrál mezi prsty. No, netušil co na tohle odpovědět: "Hmmm... Dejme tomu... Přátelé... s výhodami?" Poškrábal se na straně tváře.

Naruto ho objal okolo pasu a přitáhl k sobě na hruď. "Lepší to, než nic, ttebayo" zazubil se jako největší optimista.

"Blbče," zamumlal tiše. "Jdem spát. Ráno to jede brzo." Snad z něj ty rozumné věci nepadají furt.

"Tak jo. Slibuju, že to bude všechno v pohodě, dattebayo."

"Hele mám ještě podmínku." Přimhouřil oči a sledoval ho skrze své řasy.

"No... jakou?" optal se s tím samým úsměvem.

"Přestaň říkat to dale- datte- něco... Sere mě to. Jen za dnešek jsi to řekl snad stokrát!" Vytrhl se z jeho teplého objetí, vstal z gauče a šel uklidnit ten teploměr. Jestli mu tohle slovo bude šeptat při sexu do ucha, tam mu asi vymlátí zuby.

"Eeeeeee... Promiň, datte- ahem," odkašlal si a přestal se usmívat: "Je to prostě zlozvyk."

"Patří mezi tvý zlozvyky i chovat se ve dvaceti jako děcko?"

"Je mi dvacet jedna!" Nafoukl se okamžitě. A vůbec... Už nebyl děcko! Byl to dospělý muž!

"Oh, pozor, pán je velkej kluk," zafrkal Gaara schovávající teploměr do lékárničky. On byl teda taky případ, když v tomhle popichování pokračoval.

"Tak pojď radši spát, datt- umm," zmlkl a plácl sebou o gauč jako velryba plácá svým tělem o hladinu moře.

Sabaku s tím samozřejmě moc spokojený nebyl. To už by raději spal na chodbě, než vedle něj. Povzdechl si, očima starostlivě koukl na přivřené dveře od pokojíčku a nakonec zalehl taky. Pro jistotu se k němu natočil čelem, aby si náhodou něco nezkusil. Snad po dnešku ví, čeho je schopný... Vůbec se netěšil na další den. To bude zítra polízanice...