Tony's pov

"Já to zvládnu," protočil jsem očima a vzal jsem si bundu.

"Zapomeň! Nepustím tě tam samotného!" rozčiloval se Steve a také si z věšáku bral svůj kabát.

"Ale budeš muset. Chci tam být sám," nazouval jsem si boty a úplně jsem ignoroval jeho naštvaný pohled. Před pár minutami přišel z tréninku a já už musel odejít. Ani jsme si pořádně nestihli popovídat o dnešním dni.

"Vyhrožoval ti Thor? Jestli jo, tak mu půjdu rozbít hubu ještě jednou," úplně vzteky zrudl a chytil mě za bradu. Musel jsem se mu dívat přímo do očí. Zase měl nasazený ten jeho hrozný kapitánský výraz. Úplně ho nenávidím. Jako ten výraz. Steva miluji.

"Co? Ne! Jen se chce sejít a chce mi to vysvětlit. A já mu tu možnost chci dát. Je to fér," pokrčil jsem rameny a stále jsem si prohlížel jeho rty, které měl srovnané do dokonale úzké linky.

"Já jen nechci, aby se ti něco stalo," povzdechl si. Udělal jsem k němu jeden krok a pověsil jsem se mu za krk.

"Neboj, budu v pořádku. Za dvě hodiny mě máš zpět," šeptl jsem mu do ucha a poté jsem mu dal pusu na jeho krční tepnu. Jako vždy se ošil.

"Tak dobře, ale budeš u sebe mít mobil a kdyby něco, tak se mi ozveš. Rozumíš?" odtáhl se ode mě tak, abych se mu mohl dívat do očí.

"Rozkaz, Kapitáne," zasalutoval jsem a vysloužil jsem si za to pohlavek. 

"Tak už jdi, ať to stihneš," dal mi rychlou pusu a já se na něj naposledy usmál. Vyšel jsem na chodbu a pokračoval jsem ven.

Čím blíže jsem byl u hřiště, tím více jsem začínal být nervózní. Ale pořád jsem si v hlavě opakoval, že by mi Thor neublížil. Nikdy by mi neublížil. 

Došel jsem na naše místečko vzadu na hřišti a sedl jsem si na lavičku. Ještě tu nebyl. Hlavu jsem si složil do dlaní a čekal jsem. Čekal a čekal...

***

Odemkl jsem mobil a povzdechl jsem si. 

17:56

Čekal jsem tam hodinu a on se ani neuráčel přijít. Vzal jsem ze země další kamínek a hodil jsem ho co nejdál to šlo. Přehodil jsem svůj osobní rekord. Čím déle jsem tu seděl, tím naštvanější jsem byl a tím delší mé hody byly.

Nevydržel jsem to a zavolal jsem jediné osobě, kterou jsem teď potřeboval.

"Medvídku? Stalo se něco?" zeptala se mě trošku překvapená Pepper. Moc často jsem jí teď nevolal.

"Ahoj. No jen... Co teď děláš?" trošku jsem znervózněl. Pokud by nemohla, tak jsem byl nahraný.

"Zrovna jsem si šla dělat nehty. Potřebuješ něco?" odpověděla a i přes telefon jsem věděl, že se usmívá.

"To je jedno," změnil jsem názor a chtěl jsem to típnout.

"Tony! Okamžitě toho nech. Kam mám jít?" vyštěkla na mě a já jsem se pousmál. Má mě přečteného lépe, než se mám přečteného já sám.

"Na hřiště," řekl jsem jen. Hovor ukončila a já jsem znovu osaměl. Začínala mi být trochu zima, ale snažil jsem se to ignorovat. I to, že už je venku dokonalá tma. 

Po deseti minutách se ke mně začala přibližovat postava. Zadrhl se mi dech a na pár chvil jsem si myslel, že Thor přeci jen přišel. 

Čím blíže však postava byla, tím méně pravděpodobné to bylo. Nakonec se ze tmy vynořila má blonďatá kamarádka. Hned mě objala a poté si sedla vedle mě.

"Co se stalo?" zeptala se mě Pepper a povzbudivě se na mě usmála. Povzdechl jsem si a lehl jsem si na lavičku. Hlavu jsem položil do jejího klína a zavřel jsem oči. 

"Jen je toho na mě hrozně moc," šeptl jsem a trošku jsem se usmál, když mi Pepper zabořila prsty do vlasů. Začala si s nimi hrát a tím mě alespoň trochu uklidnila.

"Pokud si o tom chceš promluvit, tak jsem tu pro tebe," řekla po chvilce ticha a pohladila mě po čele. Musel jsem si dát pár vteřin, abych si to pořádně promyslel.

"Thor je hrozný kretén," vyhrkl jsem a trošku se mi ulevilo, když jsem to ze sebe vypustil.

"Ale, ale. Mírni slova ano? Je to tvůj kamarád," zpřísnila svůj hlas. Nespokojeně jsem se v jejím klíně zavrtěl. Nesnáším tenhle její tón a ona to moc dobře ví.

"BYL to můj kamarád," povzdechl jsem si, "nakonec se z něho vyklubalo homofobní hovado." Posadil jsem se a znovu jsem se začal klepat. Tentokrát to nebylo zimou. 

"To mě mrzí," šeptla a pohladila mě po zádech. Na chvilku jsem zavřel oči. Věděl jsem, že mi nijak nepomůže. Nic mi nepomůže. Nic až na...

"Máš cígo?" zeptal jsem se jí. Kývla a z kapsy vytáhla krabičku plnou cigaret. Podala mi jedno a já ho rozklepanými prsty přiložil k ústům. Kývl jsem na Pepper, aby zažehla zapalovač. 

Napálila mi a já do sebe vdechl ďábelský kouř. Chvilku jsem to v sobě podržel. Potřeboval jsem to. Tak hrozně dlouho jsem se snažil odolat, že už to nešlo. Nervy mám jenom jedny. Zdraví také, ale to mě teď netrápilo.

Kouř jsem vydechl a s ním i veškeré problémy. Alespoň na chvilku. Věděl jsem moc dobře, že si tím nepomáhám, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Teď jsem tu byl jen já a cigareta. 

"Vlastně jsem vzala i něco tvrdšího pro případ, že budeš potřebovat povzbudit," zakřenila se a z kabelky vyndala flašku vodky. Automaticky jsem k flašce natáhl ruku, ale pak jsem se zasekl. 

Nemůžu se opít. Steve by byl hrozně naštvaný a hrozně zklamaný. Ale co mám dělat?

Opatrně jsem si lahev vzal a prohlížel jsem si průhlednou tekutinu, která mi alespoň na chvilku pomůže. Možná by mi to Pepper nedávala, kdyby věděla, jak moc jsem se snažil být abstinentem. Možná by mi to nedávala, kdyby věděla, co se kvůli tomu stane. Ale možná i udělala dobře. Protože nebýt toho alkoholu, tak by se nejspíš nikdy nestalo to, co natolik změnilo její život.

Vodku jsem otevřel a pořádně jsem si lokl.

A/N

Zveřejnila jsem prolog u nové knížky, tak se určitě můžete běžet podívat ♥ 

Jinak moc děkuji za všechno ♥ Moc často sem nepíšu, protože bych chtěla děkovat pořád a děkovat za každou kapitolou mi přijde hrozně otravné. Tak to neberte tak, že jsem nevděčná nebo tak ♥ Každý den žasnu nad počtem přečetní a pořád to nechápu ♥ A taky vám v duchu každý den děkuji ♥ Myslím to upřímně vážně ♥ Děkuji, děkuji, děkuji.

Marvel_corn