Tony's pov

"Do prdele. Zase posraná škola," zaskuhral jsem, jakmile ráno začal zvonit budík. Hned na to jsem dostal kopanec do břicha. 

"Auu!" postěžoval jsem si a stále jsem odmítal otevřít oči. Vzal jsem svůj polštář a hodil jsem si ho na hlavu. Fakt se mi nikam z tohohle dokonalého nebe nechce.

"Lásko, vstávej," uslyšel jsem hlas svého přítele. Ještě více jsem se zavrtal v posteli.

"Ne," zabručel jsem. Hodím se marod a pak tady v té posteli umřu. A budu naprosto spokojený. Postel je teď to jediné, co potřebuji k životu.

"Ne?!" zopakoval a ucítil jsem, jak se matrace prohnula a příjemné topení vedle mého těla zmizelo. Nespokojeně jsem zabručel. Bez něj mi tu bude za chvíli zima.

"Ne," utvrdil jsem ho. Uslyšel jsem tichý smích a kroky pryč. Zavřel jsem oči a za chvilku jsem znovu usnul. Protože proč ne? Tak nepůjdu jeden den do školy, to se toho stane...

***

Začal jsem vnímat a zhluboka jsem se nadechl. Úžasnou vůni jsem zase vydechl. Otevřel jsem jedno oko a hned jsem zjistil, že mám na hlavě polštář. Pořád. V tu chvíli jsem sebou cukl a otevřel jsem i druhé oko. Polštář jsem někam odhodil a stoupl jsem si. Chvilku jsem mžoural, jelikož mi sluneční světlo rozežíralo oči.

Došel jsem do kuchyně, odkud se vůně linula. Opřel jsem se o stěnu a sledoval jsem, jak se Steve jako vždy obratně točí po kuchyni. Zorničky se mi rozšířily, když jsem spatřil palačinky. 

Zívl jsem si a prohrábl jsem si vlasy, abych nevypadal jak úplné koště, co právě vstalo.

"Dobré ráno. Jsem rád, že už jsi vstal," zasmál se Steve a ruce si utřel do zástěry. Ani jsem nevěděl, že nějakou má. Ale na jeho polonahém těla vypadala neskutečně rajcovně. Došel ke mně a chtěl mi dát pusu. Rychle jsem uhnul, takže mi políbil tvář.

"Dobré," uculil jsem se na něj. 

"No dobré," znovu mě pozdravil a už podruhé se mě pokusil políbit. Stejně jako předtím, jsem mu uhnul. Tentokrát jsem si tím vysloužil překvapený a matený výraz blonďáčka.

"Nemám vyčištěné zuby," zakřenil jsem se a dal jsem mu pusu na čelo. Dřív, než se stihl vzpamatovat, jsem zmizel v koupelně, kde jsem ze sebe udělal člověka. 

Už upravený a čistý jsem vyšel z koupelny. Steve se zrovna oblékal. Sedl jsem si na postel a sledoval jsem, jak si přes rozdrápaná záda nandaval tričko. Loket měl celý tmavý od stehů ze včera. A byl jsem fakt rád, že nevidím to jeho dokonalé ale zároveň pochroumané břicho. Znovu bych se naštval na Thora.

Thor. Vůbec nevím, jak dnešek proběhne. Včera jsem z toho byl dost na prášky. Steve mě naštěstí objal a šeptal mi do ucha, jak to bude dobré. A budu mu muset věřit. 

"Máš tam snídani," houkl Steve, jakmile si všiml, že ho pozoruji. Trošku zčervenal a já se tomu musel usmát. Hned jsem si však vzpomněl na palačinky a rozběhl jsem se do kuchyně. Sedl jsem si na židli a začal do sebe ládovat teplé a úplně to nejlepší jídlo.

"Neudus se tím," zasmál se blonďáček a sedl si naproti mně. Také si vzal palačinku a začal ji pomalu jíst. Já si mezitím dvě vzal a cpal jsem si je do pusy. Já to jídlo prostě miluji. A ještě, když je dělá Steve. Nejlepší kombinace. Sladké palačinky a můj sladký kluk.

"Udusím se tak maximálně tebou," řekl jsem mu, jakmile jsem měl pusu dost prázdnou na povídání. Steve okamžitě zčervenal a napil se kafe, které taky připravil.

"Díky. Ty jsi úplně nejlepší," zahuhlal jsem s plnou pusou kávy a palačinek.

"Ty jsi zase prase. Jez jako člověk," smál se, ale jeho oči mi prozradily, že ho to potěšilo. Opravdu by si měl založit restauraci.

"Musím jíst rychle. Za chvilku začíná škola," vysvětlil jsem mu a bral jsem si už asi šestou palačinku. Vůbec nechápu, kam to do mě padá.

"Ještě máš hodinu," smál se. Vykulil jsem oči a málem mi zaskočilo. Všechno jídlo jsem spolkl. 

"Cože?" nechápal jsem. 

"No ještě máš hodinu času. Myslel jsem si, že dneska udělám snídani, tak jsem nastavil budíky o trochu dřív," vysvětlil mi a pokrčil rameny. Praštil jsem hlavou o stůl tak moc, až se lekl.

"Já jsem mohl ještě HODINU spát?" postěžoval jsem si a představoval jsem si, jak hezky by se mi spalo.

"To jsi mohl, ale neměl bys palačinky," zamyslel se. Pořád jsem byl rád, že tohle udělal. Bylo to od něj hrozně milé gesto.

"Pane Rogersi, teď jsem opravdu v komplikované situaci. Mám raději jídlo nebo spánek?" přemýšlel jsem a snažil jsem se tvářit vážně. Stoupl jsem si a začal jsem pochodovat sem a tam.

"Ty jsi fakt herec," smál se Steve a také si stoupl. Uklidil stůj, zatím co já jsem pokračoval se svým divadlem. Zničeho nic jsem vyjekl, když mě Steve vyzvedl do vzduchu a posadil mě na stůl. Oči jsme měli ve stejné výšce. To bylo poněkud zvláštní.

"A co říkáte, Pane Starku, na mě?" zeptal se a ruce nechal položeně na mých zádech. Já jsem se dlaněmi zapřel o jeho hruď. Díval jsem se mu přímo do očí.

"Jako jestli mám raději palačinky nebo Vás?" zeptal jsem se hrozně formálně a snažil jsem se tvářit jako naprostý snob. Vlastně to ani nebylo těžké. Otec mě to naučil až moc dobře. 

"Přesně tak," kývl hlavou i Steve a musel jsem uznat, že mu hraní na snoba také jde. Třeba jednou budeme mít snobský dům a snobské dítě, o které se bude starat chůva. 

"No... Nechte mě chvilku přemýšlet," naoko jsem se zamyslel.