Tony's pov

"My spolu fakt chodíme?" sundal si dlaně z obličeje a na tváři se vyjímal jeho úžasný úsměv. Natáhl jsem se k němu a dal jsem mu polibek. Odtáhl jsem se i přes to, že jsem ho chtěl líbat pořád. Dokud bych neumřel.

"No já myslím, že jo," zasmál jsem se. Zářil jako sluníčko. Chytil mě za ruku a propletl si se mnou prsty. Byl tak hrozně roztomilý, jak byl v rozpacích.

"Tak co tě trápí?" zeptal jsem se ustaraně. Úsměv mu zmizel a jeho výraz ztvrdl.

"Ono to je hrozně trapný," vydechl a jeho srdce hlasitě bilo. Silněji jsem ho sevřel a pohladil jsem ho po tváři. Podíval se na mě a já jsem se začal ztrácet v jeho očích.

"Povídej," pohladil jsem ho palcem po rtu. Trošku se otřásl. Přemýšlel. Nechal jsem mu čas, aby si to všechno srovnal. Už jsem se bál, že nikdy nepromluví. Naštěstí jsem se bál zbytečně. 

"Jde prostě o to, že... Ach Bože... Nikdy jsem nebyl s holkou. Chápeš?" začal a já jsem opatrně kývl. 

"A... Nikdy jsem nebyl ani s klukem. Takžejsempanic," šeptl rychle a byl úplně rudý.

"Co jsi říkal? Tu poslední větu jsi na mě tak vychrlil, že jsem to nestihl pobrat," řekl jsem trošku zaskočeně.

"Že jsem panic," zašeptal sotva slyšitelně. Já to však slyšel. Trošku překvapeně jsem ho pozoroval. Jako ano, něco málo mi o jeho milostném životě říkal. Ale myslel jsem si, že nějaké jednorázovky už byly. Vždyť byl tak dokonalý. Jako by to dělal roky. Byl si ve všem tak jistý.

Začal se zvedat z postele, ale já jsem ho zastavil. Zamáčkl jsem ho do postele a rychle jsem se vyhoupl nad něj. Nesmí mi nikam utéct.

"Promiň," šeptl smutně a stále rudý jako rajče uhýbal mému pohledu. 

"Za co se omlouváš?" zasmál jsem se. To nemůže myslet vážně.

"Za to, že jsem takové nemehlo," šeptl. Přivřel jsem oči. To snad ani neřekl.

"Co to meleš? To je to nejlepší, co jsi mi mohl říct. Teda trochu jsi mě zaskočil, ale jsem rád. Budu první. Chápeš? Tedy, pokud mi to dovolíš," uculil jsem se.

"A-asi dovolím. Ale-ale ne teď. Ne dneska," šeptl. Pohladil jsem ho po tváři.

"Až budeš připravený. Nebudu na tebe pospíchat. A co se týče toho, že jsi nemehlo," ďábelsky jsem se usmál. Chytil jsem jeho ruku do své a pomalu jsem si jí položil na hruď. Věřil mi a nijak se nebránil. S jeho rukou jsem jel tak dlouho, dokud se nedotkl mého připraveného klína. Ztuhl a byl prostě roztomilý. Pustil jsem jeho ruku a on ji okamžitě stáhl k sobě.

Slezl jsem z něj a objal jsem ho. Své ruce obmotal kolem mého těla a díval se mi přímo do očí.

"Děkuji," vydechl. 

"Za co?" usmál jsem se. Cítil jsem se s ním tak dobře.

"Za všechno," šeptl a zavřel oči. Během chvíle usnul. Nechápal jsem, jak může někdo vypadat takhle dokonale. Spal hrozně roztomile a já jsem nedělal nic jiného, než že jsem si ho prohlížel. Asi to je trochu úchylné, ale nemohl jsem si pomoct. Tak moc úžasný byl.

***

"Vojáčku?" šeptl jsem a políbil jsem ho na čelo. Usmál se a ještě více se zavrtal pod peřinu. Musel jsem se smát. Je hrozně roztomilý. Uběhl týden od našeho rande a já se ho pořád nemohl nabažit. Musím říct, že jsem ve vztahu spokojený. Je úžasný pocit vědět, že na všechno nejsem sám. Navíc chodit se Stevem je jako chodit s andělem.

"Vojáčku, vstávej," znovu jsem šeptl a pohladil jsem ho po tváři. Zabručel a oční víčka se mu zachvěla. Stále ale odpočíval.

"Dělej. Budou na nás čekat. Za půl hodiny tam máme být," pokračoval jsem a stále jsem ho hladil po tváři. Zhluboka zívl a oči otevřel. Chvilku mžoural a byl snad roztomilejší než předtím.

"Co to meleš. Nech mě spát. Nikam nejdu," zamrmlal a oči znovu zavřel. Vlezl jsem si nad něj a on se jen pousmál.

"Steve, okamžitě vylez z té postele, jinak si mě nepřej," zasyčel jsem. Pořád se tak blbě culil a ani se nehnul.

"Řekl sis o to sám," zavrčel jsem. Slezl jsem z něj a shodil jsem z něj peřinu. Znovu jsem si nad něj vlezl a rukama jsem vklouzl pod jeho tričko. Jako vždy jsem obdivoval jeho pevné svalstvo. Začal jsem ho lechtat a tím ho konečně probudil.

"Ne... Ne-nech... Lásko!... Haha... Pro... Prosím!" kroutil se pode mnou a já jsem si to naprosto užíval. Smál se přes celou místnost a já bych to mohl poslouchat pořád. Po minutě jsem z něj slezl. Udýchaně sledoval strop a snažil se uklidnit.

"Kam vůbec jdeme?" zeptal se otráveně. Naklonil jsem se k němu a dal jsem mu pusu na rty.

"Přece jsem ti říkal, že tě seznámím s mojí partou," usmál jsem se. Hrozně jsem se na to těšil. Až konečně prokoukne Bartonovy lži a pochopí, která strana je ta správná.

"Bože! Ale já chci spát," ohrnul spodní ret a ruce si založil na hrudi. Byl tak roztomilý, že se tomu nedalo odolat.

Nahnul jsem se k němu a políbil jsem ho. Chviličku byl zaskočený, ale přeci jen začal spolupracovat. Byl stále ještě ospalý a to mě rozesmávalo.

"Co se směješ?" promluvil mezi polibky. Odtáhl jsem se od něj úplně a opřel jsem své čelo o to jeho.

"Jsi jen hrozně roztomilý," culil jsem se. Trošku zčervenal a sklopil pohled.

"Vojáčku. Vstávej. Udělej to pro mě," udělal jsem na něj svůj perfektně nacvičený psí pohled. Povzdychl si a začal se zvedat. Nikdo nedokáže mému pohledu říct ne.

"Já tě tak nesnáším," zamumlal a sebral ze země své triko. Oblékl se a založil si ruce na hrudi.

"Takže ty mě vyhodíš z postele a pak si tam zůstaneš ležet?" zeptal se naštvaně. Znovu jsem v sobě nezadržel smích.

"Když ono se na tebe tak hezky kouká," zasnil jsem se. Tváře mu zčervenaly. Došel k posteli, vzal polštář a praštil mě s ním do hrudi.

"Dělej. Vstávej," naoko se zamračil a odešel do koupelny.