Tony's pov

"Tenhle?" ukázal jsem na dům a Steve zakroutil hlavou. Přistáli jsme bez problémů, ale taxík se nám chytit nepodařilo. Blonďák mě ujistil, že tam zvládneme dojít. Že to není daleko. Věřil jsem mu. Narodil se tady.

"Tak ten!" ukázal jsem na jiný a odpovědí mi byl smích.

"Jsme na cestě dvě minuty. Nemůžeš ukázal na všechny domy v LA," smál se a bylo na něm vidět, že je rád zpět. 

"Můžu. A víš co taky můžu?" zeptal jsem se ho s ďábelským úsměvem. 

"Co?" nadzvedl jedno obočí. Zastavil jsem se a on se také zastavil. Kufr jsem položil na zem a vrhl jsem se na něj. Objal jsem ho a políbil jsem ho. V zádech jsem cítil pohledy lidí. Některé určitě dost odsuzující. Steve se vzpamatoval a jemně mě od sebe odstrčil. V očích měl děs.

"Co děláš?!" křikl a v hlase měl paniku. Začal se rozhlížet dokola a pár čumilů se dalo do pohybu.

"Klid, princezno. Tady nás nikdo nezná," smál jsem se a on se začal červenat.

"Nejsem princezna," sykl a vzal si do ruky kufr, který šokem upustil. Zakroutil jsem nad tím hlavou a chytil jsem ho za ruku. Propletli jsme si prsty a společně jsme se rozešli. To bych si nechal líbit pořád. Nemuset se skrývat, moct si klidně jít po ulici a držet se za ruce.

"Tenhle?" kývl jsem hlavou na prosklený mrakodrap.

"Ne. Kradu snad?" smál se a i na mé tváři uvízl úsměv.

***

"To byl podraz," sykl jsem, když jsme vylezli z metra. Steve se pořád smál a tiskl mojí ruku. Řekl, že to bude kousek. A není! Dokonce jsme jeli podzemkou.

"Nebyl. Náhodou to bylo zajímavé. Neviděl jsi tamtu ženu, jak hrála na ten divný nástroj?" mluvil nadšeně.

"Ne. Já jsem viděl týpka, co si z nás málem vyhonil," protočil jsem očima.

"Ty jsi blbec," povzdychl si.

"Slovník, princezno," vysmál jsem se mu. Dost jsem vyjekl, když pustil mojí ruku a silně mě praštil přes zadek. Několik lidí se ohlédlo, ale to jsem vůbec neřešil.

"Co děláš?!" křikl jsem a ublíženě si třel bolavé pozadí.

"Říkal jsem ti, že nejsem princezna," sykl, ale usmíval se.

"Omlouvám se. Kapitáne LA," protočil jsem očima a znovu jsem jeho ruku chytil.

"Amerika," řekl a já jsem nakrčil nos.

"Jaká Amerika?" 

"Kapitán Amerika. Byl bych Kapitán Amerika," vysvětlil mi a já jsem se začal smát.

"Ty jsi fakt dement," smál jsem se a za chvíli jsem toho zalitoval. Dostal jsem další ránu do zadku.

***

"Už. Nikdy. Tě. Neposlouchám," sýpal jsem, když jsem se plahočil už snad tisícátou ulicí.

"New Yorčan no. Tak nebydlíme úplně v centru," pokrčil rameny a byl stále plný energie.

"Já končím," zastavil jsem se a zavazadlo jsem upustil na zem.

"To je taky dobře. Už jsme tady," zasmál se a rozešel se k domu, který byl opravdu hned vedle nás. Dům byl bílý a vypadal udržovaný. Takový ideální rodinný domek. Doběhl jsem ho a začínala mě popadat nervozita. Ještě jsem se chtěl Steva na něco zeptat, ale zazvonil. 

Dveře se rozlétly a v nich stála žena, která měla oči úplně stejné, jako Steve. Nejspíše to byla jeho mamka. Hned svého syna objala a on ji vděčně objal zpět.

"Už jsem si říkala, kde jste. Ohřála jsem večeři," začala a usmívala se od ucha k uchu. Vypadala hrozně mile a sympaticky.

"Ty budeš Tony!" podívala se na mě a já jsem se trochu zasekl.

"Ano. Těší mě, paní Rogersová," natáhl jsem k ní ruku, ale ona mě místo toho objala.

"Sarah. Pro tebe jsem Sarah," řekla a stále mě objímala. Po celém těle se mi rozléval příjemný pocit. Jakoby mě objímal anděl. Stejně jí ale ještě nějakou dobu budu vykat.

"Mami. Neudus ho," zasmál se Steve a paní Rogersová mě přestala objímat.

"Tak pojďte dovnitř. Jinak tu ještě prochladnete," usmála se a zmizela v domě. Byl jsem z jejího vstřícného chování překvapený. Ani doma mě neobjímají. 

Vešel jsem do předsíně a usmál jsem se. Vypadalo to tu moc pěkně a útulně. Svlékli jsme si bundy a Steve mě dovedl do jídelny, kde už paní Rogersová nalévala polévku.

"Mami! Dej nám čas alespoň odnést věci nahoru," zasmál se Steve a protočil očima.

"Já to viděla, mladíku. Tak ale dělejte. Nebo vám to vystydne," mávla rukou. Steve mě rychle popadl za ruku a táhl po schodech nahoru. Cestou jsem se rozhlížel kolem sebe a opravdu jsem se tu cítil dobře. Je to tady mnohem menší, než co mám doma já. Ale tady je to hezčí. Mnohem. Je znát, že se tady žije. Ne jak u nás. U robotů.

"Ach jo. Já se z ní zblázním," povzdychl si Steve, jakmile jsme vlezli do jednoho z pokojů. Kufr hodil na velkou postel a následně do ní skočil. Opatrně jsem zavřel dveře a usmál jsem se, když jsem spatřil klíč. Nenápadně jsem zamkl a klíč položil na kufr. 

A/N

Nerada přerušuji. Další část je 15+. Je mi jasné, že si to stejně přečtete, ale varovala jsem. Pokud jste někdo z rodiny nebo z kamarádů, tak to okamžitě vypněte. Děkuji ♥

Došel jsem až ke Stevovi a rychle mu rozepnul pásek. Ani nestihl zareagovat a už jsem mu kalhoty stáhl. Vyděšeně se posadil a zmateně mě sledoval. Tep se mu rapidně zrychlil.

"Lehni si, vojáčku," zatlačil jsem mu na hruď a on si dost neochotně lehl. Zorničky měl rozšířené a byl hrozně vyděšený.

"C-co děláš? To nemůžeš," začal, ale já jsem nepřestal. Sundal jsem mu i spodní prádlo a opatrně chytil jeho chloubu do ruky. Vydechl vzduch a prohnul se v zádech. Najednou se nebránil.

"To víš, že můžu," zasmál jsem se a olízl jsem jeho špičku. Potichu zasténal a celý se otřásl. Dal jsem si ho do pusy a začal jsem jezdit po celé délce. Steve se v sobě snažil držet vzdychání, ale moc mu to nešlo. Nakonec se začal tlumit o malý polštář.

"T-tony. Rodi-rodiče jsou dole," řekl udýchaně a hlas mu přeskakoval. Ještě jsem zrychlil a užíval jsem si, jak hrozně teď trpí. A já si v jeho bolesti a slasti zároveň hověl. 

"Kur-kurva," vypustil spolu se stenem, když jsem ho pojal úplně celého. Dost jsem se zlepšil. Už se blížil a já jsem si trošku vypomohl rukou. 

"Lásko," křikl do polštáře a udělal se. Všechno jsem spolykal a pak jsem mu natáhl kalhoty i spodní prádlo. Naklonil jsem se k němu a dal jsem mu rychlou pusu. Trošku se zamračil. Nemá rád, když mu dám pusu po tom, co mu ho vykouřím.

"Dělej. Maminka na tebe čeká s polívkou," zasmál jsem se a šel jsem odemknout dveře. Steve si mezitím celý rudý zapnul pásek a společně se mnou došel do jídelny.