Steve's pov

Vystoupili jsme z auta a šli jsme na kolej. Celou cestu jsem přemýšlel nad vším, co se právě stalo. To jako teď spolu chodíme? Nebo co? Jsem z něho tak zmatený...

Tony odemkl dveře od bytu a zase je zavřel. Skopl si boty a zmizel v útrobách bytu. Zvedl jsem obočí a chvilku jsem tupě zíral do zdi. Nakonec jsem si také sundal boty. Svoje i jeho jsem srovnal v botníku a rozešel jsem se do obýváku. Tony si zrovna sundaval tričko a byl zády ke mně. Pozoroval jsem každý jeho sval, který se zrovna napnul. Prohlížel jsem si jeho jemnou kůži a musel jsem obdivovat, jak hezký je. 

Otočil se a já jsem hned uhnul hlavou. Zrudl jsem a rozešel jsem se do kuchyně. Vzal jsem sklenici a napustil jsem si vodu. Úplně mi vyschlo v krku. Lekl jsem se, když mě Tony zezadu objal. Hlavu si opřel o mé rameno a ruce položil na moje boky.

"Proč jsi odešel?" zasmál se a já jsem zrudl ještě víc.

"No... Já..." nedokázal jsem se vymáčknout. Nemůžu mu přeci říct, že jsem ho šmíroval. Znovu se zasmál a položil své rty na můj krk. Vtiskl mi na něj rychlou pusu a pak se zase odtáhl.

"Víš o tom, že už si mě klidně můžeš prohlížet, že jo? Nevadí mi to," zasmál se. Pustil mě a já jsem se k němu otočil. Chytil moje ruce a já jsem nadzvedl obočí. Levou ruku mi položil na své břicho. To samé udělal i s pravou. Pak mé ruce pustil. 

"No tak. Do toho. Chodíme spolu ne?" pořád se smál a já jsem musel být nejčervenější v mém celém životě. 

"Mám ti to snad nakázat, vojáčku?" svůdně se zeptal a to rozhodně neměl dělat. 

Zatlačil jsem do jeho těla a on překvapeně couvl. Zády narazil do zdi a trošku vyděšeně mě pozoroval. Přiblížil jsem se až k jeho rtům. Ale pusu jsem mu nedal.

"Já jsem kapitán. Rozumíš? Já neberu rozkazy. Já je dávám," sykl jsem mu do tváře a jeden koutek úst se mu nadzvedl. 

"Rozumím, kapitáne," šeptl a ruce mi znovu položil na boky. Pořád jsem ho propaloval pohledem. 

"Nezasloužím si trest?" znovu se provokativně zeptal. 

"To triko. Dolů. Okamžitě," nakázal jsem mu a on tak udělal. Oblečení hodil na zem a s mírným úšklebkem mě pozoroval. Ruce jsem položil na jeho odhalené tělo. Dlaní jsem přejel po prsních svalech a on si skousl spodní ret. Obdivoval jsem jeho hebkou pokožku a nedokázal jsem se ho nabažit. 

"Stev-" chtěl něco říct, ale já jsem ho přerušil. Zuřivě jsem se na něj vrhl a políbil jsem ho. Tiskl jsem ho na zeď a nedával jsem mu příležitost na odpočinek. Cítil jsem jeho teplé dlaně na zádech stejně, jako on cítil ty mé na svých svalech. Vnímal jsem elektřinu, která přeskakovala mezi našimi těly. 

Líbal jsem ho dlouho a moc dobře jsem si uvědomoval, jak se oba začínáme rozehřívat pořád víc a víc. Jakmile proti mně přirazil pánví, odtrhl jsem se od něj a o krok jsem ustoupil. Ublíženě se na mě podíval, protože chtěl víc.

"To je tvůj trest," zasmál jsem se a začal jsem utíkat. Tony se okamžitě rozběhl za mnou. Srazil mě na zem a já jsem s bolestným syknutím skončil uvězněný pod jeho tělem.

"Takhle teda ne. To jsem si nezasloužil," zavrčel a jal se obtěžování mého krku. Příjemného obtěžování. Hlasitě a trhaně jsem dýchal. Vsál mojí kůži a já jsem slastí zaklonil hlavu. Jeho teplé ruce zavítaly pod moje tričko. Začal mi ho sundavat, když mu začal zvonit mobil. Ignoroval to a já jsem za to byl rád. Přivřel jsem oči a užíval jsem si každého jeho dotyku. Každého jeho polibku i každého jeho nádechu i výdechu. 

Mobil zvonil pořád a Tony už to nevydržel. Odtrhl se od mého krku a slezl ze mě. Lehl si na zem vedle mě a z kapsy u kalhot vyndal mobil.

"Ano?" zeptal se naštvaně. Přitulil jsem se k němu a on se hned trochu usmál. Jednou rukou jsem objal jeho polonahé tělo. Hlavu jsem si opřel o jeho hrudník a zavřel jsem oči. Bylo mi hrozně příjemně. 

"Cože?!" křikl a jeho tep se okamžitě zrychlil. Někdo mu něco říkal a já jsem si raději sedl. Tony si taky sedl a rukou frustrovaně zajel do vlasů.

"Ale-ale... Není... Není to tak... Sakra! Poslouchej mě!" křikl do telefonu a já jsem byl vážně zmatený. Znovu jsem ho jednou rukou objal. Byl tak v šoku, že to ani nezaznamenal.

"Já... Nechci! Nedávej mi ho!" pokračoval se zvýšeným hlasem. Chvilku byl potichu a nejspíše i ten druhý člověk. 

"No ahoj," procedil skrz zuby hnědovlásek a poslouchal odpověď. Nedokázal jsem rozeznat, co člověk na druhé straně říkal, ale rozhodně křičel.

"Tak to není! Kdo ti vůbec řekl takovou blbost?!" rozčiloval se Tony. Člověk znovu něco křičel.

"Ne tati, opravdu to tak není. Kolikrát ti mám říkat, že už takový nejsem? Měl jsi pravdu. Bylo to moje pubertální období..." říkal frustrovaně a já jsem začínal být pořád a pořád víc zmatený. Ještě nikdy jsem o jeho rodičích neslyšel. Měl jsem takový dojem, že jsou snad mrtví.

"Jasně, že se mi líbí holky! Vždyť chodím s Pepper! Říkal jsem ti to," šeptl a moje srdce se na chvilku zastavilo. Úplně jsem na tu holku zapomněl. Takže je celé tohle lež? Celou dobu chodí s nějakou Pepper? Vždyť říkal, že to je jen kamarádka s výhodami!

"Nezapomněl jsem... Jasně, že si tvá slova pamatuji.... Jo! ... Můžeš už to prosím neřešit?!" začaly se mu tvořit slzy. Píchlo mě z toho u srdce. Ještě pevněji jsem si ho k sobě namáčkl. 

"To není pravda! Ten debil se musel nasrat, protože mě chtěl do postele. Jasně, že jsem ho odmítl. Je to nechutný... Já vím! Říkal jsi mi to tisíckrát!" slzy už začaly opouštět jeho oči. Prstem jsem mu je setřel, ale nemělo to cenu. Už brečel. Přesto se mu hlas vůbec netřásl. Za to jsem ho tiše obdivoval.

"Rozumím ti. Přečtu si tu blbou knížku... Víš co? Já tě fakt nesnáším!" křikl a hovor ukončil. Mobil hodil na zeď a ten se roztřískal. Objal jsem ho a Tony mi začal brečet do ramene. Tiskl jsem ho k sobě a odmítal jsem ho pustit. Byl jsem hrozně zmatený z toho, co se právě stalo. A naštvaný a smutný taky. 

"Já-já ho ne-nesnáším," vzlykl mi do ramene.