Tony's pov

Došel jsem až k pokoji. Nadechl jsem se a znovu jsem vydechl. Připravil jsem se na to, jak dostanu od svého nového spolubydlícího seřváno. 

Otevřel jsem dveře a zavřel jsem za sebou. Boty jsem jako vždy hodil do rohu místnosti. Došel jsem do obýváku a nadzvedl jsem jedno obočí. Rogers tady nebyl. U jeho postele ležel kufr, který byl otevřený. Vůbec jsem nechápal, co se děje. Už včera měl ukázkově vybaleno.

Dveře od koupelny se otevřely a rychlým krokem se z nich vyřítil onen blonďák. V ruce držel všechny svoje produkty, které si tam včera vzorně vyskládal. Podíval se na mě a dost se mě lekl. Já jsem se lekl také. Oči měl zarudlé a uslzené. Vlasy měl rozcuchané a celkově se tvářil jako hromádka neštěstí. Došel ke kufru a všechny věci si do něj hodil. Klekl si a zavazadlo zavřel. Stoupl si a kufr pevně držel v ruce. Prošel kolem mě a začal si nandavat boty. Konečně jsem byl schopný pohybu.

"Kam jdeš?" zeptal jsem se ho. Ani se na mě nepodíval a začal si zavazovat tkaničku.

"Hej! Steve?" při vyslovení jeho jména se na mě konečně podíval, "kam jdeš?"

"Domů," odpověděl a já jsem na něj vykulil oči. Opatrně jsem došel ke dveřím a zády jsem se o ně opřel. Rozhodně domů nejde.

"Proč jdeš domů?" pokračoval jsem ve vyzvídání. Blonďák se na mě naštvaně a zároveň smutně podíval.

"Co tě to zajímá?" vyjel na mě a já jsem na chvilku ztuhl. Co to s ním je?

"Zajímá mě to, protože jsi můj spolubydlící. Nemůžeš se jen tak sebrat a odejít bez toho, abys mi řekl důvod," zamračil jsem se na něj a ruce jsem si překřížil na prsou. Rogers si mezitím nandal i druhou botu.

"Odcházím, protože mě do konce týdne stejně vyhodí. Nevím, co jsem si myslel. Nemám na to, stát se agentem. Je druhý školní den a já už mám problémy s ředitelem," rozhořčil se. Na konci se mu zlomil hlas a pohled měl pevně zabodnutý do země. Nevěděl jsem, co na to říct. 

"Jaké máš problémy s ředitelem?" zeptal jsem se ho a opravdu mě to zajímalo. Trochu jsem si ho proklepl a dle všeho to byl opravdu slušný člověk. 

"Tak třeba jsem dneska chyběl na několik hodin? Vběhl jsem do třídy k někomu jinému a urazil jsem učitelku, ani nevím čím. Jo, mám problémy s ředitelem," procedil skrz zuby a pořád se snažil zavázat druhou tkaničku. Moc mu to nešlo, jelikož se mu klepaly ruce. Začal jsem se smát ale přestal jsem, když jsem si všiml slz v jeho modrých očích. Přiběhl jsem k němu a klekl jsem si na jedno koleno, abych byl ve stejné výšce, jako on. Ruce jsem mu položil na ramena. Cukl sebou a pohled měl stále zabodnutý do země.

"Hej! Za to tě fakt nevyhodí. Věř mi. Já jsem třeba jednou objednal striptérky na hodinu angličtiny. Měl jsi vidět Philův výraz. Dostal jsem důtku a musel jsem být čtvrt roku po škole. Ale nevyhodili mě. Fakt nevyletíš kvůli tomu, že jsi nebyl jeden den ve škole," snažil jsem se mu to vysvětlit. Rukou si setřel slzy a podíval se mi do očí.

"Jo, ale ty máš tátu, co tě z toho vykecá," zašeptal a já jsem se zamračil. Vstal jsem a poodstoupil jsem od něj. 

"To není pravda. Nevím, kdo ti řekl takovýhle nesmysl," řekl jsem ublíženě. Steve konečně zavázal tkaničku a vstal. S kufrem v ruce se rozešel ke dveřím. Stoupl jsem si před ně. 

"Prosím, uhni," zašeptal a já jsem zakroutil hlavou.

"Nahh... To se nestane. Hezky si jdi vybalit a pak si dáme večeři," mrkl jsem na něj a on se ani nehnul. Jeho uši trochu zrůžověly. Protočil jsem očima a vyndal jsem si mobil. V kontaktech jsem našel ředitele a zavolal jsem mu.

"Fury u telefonu," ozval se ten jeho nepříjemný hlas. 

"Dobrý den! Tady Stark mladší. Jen jsem Vám chtěl říct, že dnešní absence Steva Rogerse je kvůli mně. Nebylo mi dobře a on mi pomáhal. Tak pokud budete té lásky a omluvíte mu to. Pokud ne, tak ty hodiny napište na mě. Díky," usmál jsem a hovor jsem ukončil dřív, než mi ten starý dědek stihl něco říct.

"Ehm... Díky," zašeptal Steve. Stále v ruce držel batoh a nebyl plně rozhodnutý, jestli chce zůstat. Povzdychl jsem si a došel jsem k němu. Z ruky jsem mu kufr vyrval a sebevědomě jsem se rozešel do obýváku. Zavazadlo jsem položil na jeho postel a šel jsem si sednout na gauč. Rogers si mezitím sundal boty a také přišel do obýváku. 

"Na co se podíváme?!" křikl jsem na něj, když seděl v kuchyňce a tupě sledoval zeď. Podíval se na mě a vykulil oči.

"Co-co?" byl úplně zmatený a to bylo fakt vtipný. 

"Pojď sem," rukou jsem ukázal na volné místo vedle mě. Chvilku tam jen tak stál a nad něčím přemýšlel. Nakonec se zvedl a opravdu si vedle mě sedl.

"Ptal jsem se, na co se koukneme," zopakoval jsem mu a doufal jsem, že vybere něco dobrého.

"Ehm... Já nevím. Na Djanga?" navrhl a já jsem znalecky pokýval hlavou. To je opravdu dobrý výběr. Přímo výborný výběr. Našel jsem film a pustil jsem ho. Než se to načetlo, otočil jsem hlavu a prohlížel jsem si blonďáka. Byl jsem z něho zmatený. Jako opravdu zmatený. Je to hrozný slušnák a typ člověka, se kterým se prostě nebavím. Tak proč se tu s ním teď dívám na film?

"Proč jste mě poslali do špatné třídy?" zeptal se a také na mě otočil hlavu. Naše pohledy se setkaly. Prohlížel jsem si jeho modré oči a snažil jsem se najít nějakou dobrou výmluvu.

"Ehm... No... My jsme si mysleli, že tam chceš jít," zalhal jsem. Rogers se zamračil a pohled ode mě odtrhl. Díval se na televizi, kde se stále načítal film.

"Jo jasně," zahuhlal. Hlavu jsem si dal do dlaní a zhluboka jsem se nadechl. Nevěřil mi a já nějak ztratil slova. Nedokázal jsem jeho nevinnému obličeji říct nic jiného, než pravdu.

"Tohle děláme všem nováčkům. Prostě čekáš, až na nějaké hodině usnou. Pak všem nakážeš, ať toho nováčka nebudí. On pak hledá další učebnu a je zmatený. Následně narazí na 'Avengers' a my mu pomůžeme. Pošleme ho k úče May a řekneme, ať jí řekne 'Kavalérie.' Nesnáší to. Prošla si nějakou hnusnou misí a je na to dost háklivá. No a to je všechno. Naučí to nováčka, že je nižší vrstva a nemá žádné právo s námi mluvit," vysvětlil jsem mu. Pořád sledoval televizi a ani o centimetr se nepohnul. Zřejmě jsem ho odpovědí moc nepotěšil.