Tony's pov

Zaraženě mě sledoval a jemně mě držel za boky. Jeho ruce do mě vysílaly další a další vlny energie, jakou jsem nikdy nepocítil. Stejně jako ji předtím vysílalo tělo, na které jsem se před chvílí tiskl a  jako ty jeho úžasné růžové polštářky. Líbal snad ještě líp, než minule. Snad někde netrénoval.

Začal jsem si uvědomovat, jakou jsem to zase udělal hloupost. To, že je homosexuál ještě neznamená, že se mu líbím. Navíc, já jsem přeci heterosexuál.

"Promiň," šeptl jsem a pustil jsem ho. Otočil jsem se a rozešel jsem se zpět do kuchyně. V pohybu mi zabránily dvě silné paže, které se obmotaly kolem mého břicha. 

"Proč se omlouváš?" zeptal se mě Steve a natiskl své tělo na to mé. Přivřel jsem oči a užíval jsem si jeho přítomnosti, ze které jsem se stával šílený.

"Zase jsem se neudržel a ani jsem se tě nezeptal," povzdychl jsem si. Cukl jsem sebou, když mi teplou dlaní vjel pod tričko a začal jemnými pohyby hladit moje břišní svaly. Spokojeně jsem zamručel.

"Máš pocit, že bych se zlobil?" šeptl mi do ucha a já jsem se znovu otřásl. 

"Steve?" opatrně jsem ho oslovil a jeho ruce z mého těla zmizely. Zamračil jsem se.

"Hmmm?"

"Co-co to pro nás znamená?" zeptal jsem se ho a upřímně jsem byl rád, že mu nemusím koukat do očí. Byl jsem nervózní a blonďák si toho nejspíše všiml, jelikož mě znovu objal. Opřel si hlavu o mé rameno a přemýšlel. Nespěchal jsem na něj. Alespoň se na mě jeho tělo mohlo delší dobu lepit.

"Nevím. To je asi na tobě," zahuhlal po chvíli. Povzdychl jsem si. Opravdu mi to neulehčuje. 

"Já-já taky nevím. Asi tě mám rád, ale nemůžu. Já... Hrozně moc bych chtěl, ale nevím jak. Nejde to. Nikdy jsem vztah neměl. Ani s holkou. Natož s pak klukem. Já nemůžu. Možná, kdybys byl holka, ale takhle to nejde," řekl jsem mu pravdu. Nemá cenu si nic nalhávat.

"Pokud to tak cítíš, tak to chápu," zklíčeně šeptl. Zavřel jsem oči, abych zahnal nově se hromadící slzy. Steve mě pustil, ale já jsem se ani nehnul. Uslyšel jsem vzdalující se kroky a bouchnutí dveří. Byl jsem tu sám. Sám, jako vždy. A jako vždy mojí vinou. Nebo snad otcovou?

***

Steve's pov

Slabě jsem zaťukal a snažil jsem se tvářit naprosto v pořádku. I když nejsem v pořádku. Dveře se otevřely a objevila se v nich černá hlava. Vešel jsem se dovnitř a ani jsem se neptal, jestli můžu.

"Steve? Všechno dobrý?" zeptal se mě Loki, zatímco jsem si sundaval boty. Nic jsem neřekl. Nedokázal jsem mluvit. Měl jsem moc stáhnutý a suchý krk.

"Hej?" pokračoval. Chytl mě za rameno a prudce mě k sobě otočil.

Jakmile jsem uviděl jeho milý obličej, slzy jsem neudržel. Loki mě objal a já jsem mu vděčně obmotal ruce kolem těla. Hlavu jsem si opřel o přátelské rameno a nechal jsem slzy padat na jeho zeleno-žlutou košili. Jemně mě hladil po zádech a tím mě uklidňoval.

"Stark?" zeptal se a já jsem slabě přikývl. Není to poprvé, co kvůli němu brečím. Ne, že bych byl uplakánek. Jen jsem měl někdy Tonyho až moc a potřeboval jsem to ze sebe dostat. A co je lepší způsob, než se jít proběhnout a po cestě domů si postěžovat nejlepšímu kamarádovi.

"Pohádali jste se?" pokračoval s vyzvídáním. Takový on prostě je. Zvědavý Loki.

"N-ne," šeptl jsem mu do ramena. Ztuhl a na chvíli přestal pohybovat dlaní po mém triku. 

"Ne?" nechápal. Odtáhl jsem se od něj a rozešel jsem se do jeho obýváku. Chovám se tady, jako bych byl doma. Taky jsem tady tak často, že bych tady mohl rovnou bydlet.

Sedl jsem si na gauč a zavřel jsem oči. Loki si sedl vedle mě a hřbetem dlaně mi setřel slzy. Slabě jsem se pousmál.

"Nemusíš mi to říkat, jestli nechceš. Ale až se mi budeš chtít svěřit, tak jsem tu pro tebe," řekl a určitě se usmál. Jakmile si mě pustil k tělu, ukázal mi jeho pravou tvář. Ve skutečnosti je to jen zlomený člověk, který ztratil víru v lidstvo. Trvalo to, než mi začal věřit. Ale rozhodně to stálo za to.

"Díky," šeptl jsem a otevřel jsem oči. Loki se jen usmál. Je to kámoš. Opravdový.

"Včera mi volal Bucky," řekl jsem po chvíli. Kamarád se ně mě tázavě podíval. O Buckym jsem mu řekl úplně vše.

"Proč?" zeptal se a šlo na něm vidět, že ho to opravdu zajímá.

"Asi se mi chtěl omluvit. Každopádně jsem se na něj naštval a ukončil jsem to. Už nechci, aby se mnou manipuloval," povzdychl jsem si.

"Přesně tak! Teď máš mě a nějakého toho prince ti najdu," mrkl na mě a ďábelsky se zasmál. Asi jsem se zapomněl zmínit, že mi občas nahání hrůzu.

"Jak myslíš," pokrčil jsem rameny a rychle jsem zamrkal, abych zahnal nově se hromadící slzy. Je mi to jedno. Ať si dělá co chce. Tony mě odmítl. Na tom jediném teď záleží.

"Steve!" křikl Loki a já jsem se lekl. Moc často nekřičí. Většinu času mluví takovým pološeptem.

"Hmm?"

"Ty někoho máš!" křičel a podle se usmíval. Falešně jsem se usmál, aby neměl podezření. Snažil jsem se nevnímat, jak moc mě bolelo v srdíčku.

"Ne."

"Jo."

"Ne!"

"Jo!"

"Ne," šeptl jsem a znovu jsem začal brečet. Tak moc to bolelo.

Anthony Stark mě nechce.