Steve's pov

Další tři týdny školy byl za námi. Ani nevím, jak se to stalo. Jeden den byl první den školy a druhý den je polovina listopadu. Z fyziky už naštěstí nepropadám, ale stále mi s ní musí Tony pomáhat. Tedy ne vždy, to dokončíme. Většinou skončíme u... U jiné činnosti. 

S Clintem se nebavím. Opravdu mě zklamal. Loki mi však zůstal. Jsem za něj opravdu rád. Už jsem se spřátelil i se zbytkem 'Avengerů.' Opravdu všechny ty řeči byly jen hloupé pomluvy. Já jsem také dostal svojí pověst. S někým z nich jsem se vyspal a proto mě k sobě přibrali. Vymluvit se to nikomu nedá. S Tonym nám to zatím jde skvěle. Máme se pořád rádi. Slovíčko 'miluji tě' sice zatím nepadlo, ale on ten den ještě jednou přijde. Občas se tedy trochu hádáme, ale jinak jsme šťastní. Jako zrovna teď.

"Já jsem ti něco řekl!" křikl jsem na něj.

"A já jsem ti kurva řekl, že to umývat nebudu!" zavolal na mě Tony a zvedl prostředníček. Hodil jsem na zem oblečení, které jsem sebral z postele.

"To teda budeš! A hlídej si slovník!" naštvaně jsem oblečení zase posbíral a šel jsem ho hodit do koše na prádlo.

"Ne! Já jsem přeci umyl okna!" trval si na svém.

"To mě nezajímá! Ještě tam máš to nádobí!" vysmál jsem se mu. Hodil jsem pohled do kuchyně, kde dřez přetékal špínou. Já to rozhodně uklízet nebudu.

Otočil jsem se a přivřel jsem oči. Okno bylo otevřené dokořán a Tony si spokojeně kouřil cigaretu.

"Tobiasi!"křikl jsem na něj a nasupeně jsem k němu došel. Foukl mi kouř do tváře a já jsem se rozkašlal.

"Copak? A nejsem Tobias," popotáhl hnusný kouř a vydechl ho tentokrát ven.

"Okamžitě zahoď tu cigaretu," vraždil jsem ho pohledem. Znovu si jí vzal k ústům a nadechl se. Strčil jsem mu do ruky a cigareta spadla z okna ven.

"Super! Teď tu ještě založíš požár," založil si ruce na hrudi.

"Nic z toho by se nestalo, kdybys umyl to nádobí!" zabodl jsem mu prst do hrudi.

"Ale já jsem vynášel koš," řekl ublíženě a chtěl si z krabičky vytáhnout další ďáblovo tyčinku.

"A já zase peru," vmetl jsem mu do tváře.

"No a já... Já jsem myl nádobí včera," založil si ruce na hrudi.

"Já jsem zase vařil!"

"Tak si to po sobě umyj!"

"Ale já dělal jídlo i tobě!"

"No... já jsem zase," přemýšlel, co dalšího dělá.

"Já jsem umyl podlahu a ráno stelu," říkal jsem mu, co všechno dělám já.

"Protože spíš v mé posteli," vyplázl jazyk. Rychle jsem okno zavřel. Tohle nepotřebuje vědět celé město.

"Tak já můžu spát sám," pokrčil jsem rameny a rozešel jsem se pro svůj polštář.

"Já nakupuji jídlo!" křikl na mě a já jsem se mu vysmál.

"No to teda kupuješ jídlo. Akorát tak chlast a brambůrky," pobaveně jsem zakroutil hlavou.

"No vždyť!" nechápal, co mi na tom vadí.

"Já si občas připadám jako tvá matka," rozhodil jsem rukama. Tony se jen zakřenil a došel ke mně. Podrazil mi nohy, až jsem spadl na zem. Bolestně jsem zaskučel. Zalehl mě a zblízka si mě prohlížel.

"A dělá ti matka tohle?" zeptal se mě provokativně a přisál se mi na rty. Své ruce jsem položil na jeho záda a přitiskl jsem si ho k sobě ještě trochu víc. Usmál se a já taky. Já se na něj prostě nemůžu zlobit. 

Vsál můj spodní ret a já jsem se prohnul v zádech. Začal mě jemně tahat za vlasy a já jsem ho na oplátku škrabal na zádech. Po chvíli se odtáhl. Už nám docházel dech. Opřel se o lokty hned vedle mé hlavy a s úšklebkem mě pozoroval.

"Ty mě občas tak kurva sereš, víš to?" zasmál se a já jsem do jeho zad zaryl nehty. Bolestně sykl.

"Slovník, lásko," šeptl jsem. Usmál se ještě více a ukradl si pro sebe ještě jeden polibek.

"Vždyť jo, vojáčku," usmíval se. 

"Smrdíš po cigárech," řekl jsem a odstrčil jsem ho od sebe. Spadl vedle mě na záda a taky sykl bolestí.

"Au," řekl ještě nahlas, abych věděl, že ho to fakt bolelo.

"Kde budeš na díkuvzdání?" přerušil ticho a otočil se na mě. Také jsem se k němu otočil a díval jsem se mu do očí. Bylo nám oběma úplně jedno, že ležíme na zemi. Měli jsme pro sebe jeden druhého.

"Myslel jsem si, že s tebou," usmál se a pohladil mě po tváři. Jeho ruku jsem chytil a začal jsem si hrát s jeho prsty.

"Včera mi volala mamka. Chce, abych přijel," řekl jsem smutně. Chvilku nic neříkal a přemýšlel.

"Jeď. Určitě za nimi jeď. Neviděli jste se hrozně dlouho a určitě tě rádi uvidí," usmál se nakonec. Nevěděl jsem, na jak moc falešný ten úsměv byl.

"A ty pojedeš domů?" zeptal jsem se opatrně. Věděl jsem, že to je citlivé téma. Okamžitě mu úsměv zmizel.

"Vojáčku, víš moc dobře, že domov nemám," šeptl a v očích se mu zaleskly slzy. Přisunul jsem se k němu o pár centimetrů a objal jsem ho. Vděčně mě objal zpět.

"Můžeš jet se mnou k nám. U nás doma jsi vždycky vítaný," šeptl jsem mu do ucha a jeho stisk ještě zesílil.

"Ještě to promyslím. Moc za všechno děkuji," šeptl také. Odtáhl jsem se od něj a byl jsem rád, že se zase usmíval.

"To já děkuji tobě," zasmál jsem se a prohrábl jsem mu ty jeho hebké vlasy. Přivřel oči. Věděl jsem dobře, jak to má rád.

"A řekneme to vašim?" zeptal se a znovu byl smutný.

"Co?" nadzvedl jsem jedno obočí.

"No přeci o nás," šeptl. Chvilku jsem přemýšlel.

"No jestli chceš. Já jim to klidně povím. Nestydím se za tebe," usmál jsem se a on se zamračil.

"Víš moc dobře, že se za tebe nestydím!" řekl ublíženě. Dal jsem mu malou pusu na rty.

"Lásko, já vím," usmíval jsem se. Vyskočil jsem na nohy a úsměv mě stále neopouštěl.

"Ale ještě tam máš to nádobí," vyplázl jsem na něj jazyk a začal jsem utíkat do koupelny. Zamkl jsem se uvnitř a hrozně jsem se smál.

"Steve, já tě zabiju!"