Tony's pov

Unavený jsem se svalil na pohovku. Měl jsem rozbolavělé úplně všechno. Zápas jsme nakonec vyhráli.

"Už nikdy nebudu sportovat," zabručel jsem naštvaně a dal jsem si pod hlavu polštář. Zavřel jsem oči a doufal jsem, že brzy umřu.

"No tak! Nebuď línej. Já fakt nechápu, jak můžeš mít tak dokonalé tělo, když vůbec necvičíš," křikl na mě Steve z kuchyně.

"Ty máš dokonalé tělo a navíc u mě za to může moje úžasnost," zaskuhral jsem. To byl fakt nápad... Jít hrát ven nějaký blbý sport.

"Lásko, jsi fakt hrozně geniální, ale taky jsi občas hrozně hloupý," znovu se bytem roznesl Stevovo smích. Usmál jsem se. Tohle bych fakt mohl poslouchat pořád.

"Když to říkáte, kapitáne," zamumlal jsem. Opravdu nemám sílu se s ním hádat. Uslyšel jsem kroky a ucítil jsem Stevovo voňavku. 

"Lehni si na břicho," šeptl a já jsem neodporoval. Udělal jsem přesně, jak si přál. Oči jsem měl stále zavřené. Byl jsem moc líný je otevřít.

Steve mi začal dávat malé polibky po celém krku. Měl jsem po celém těle husí kůži. Spokojeně jsem vrněl. Trošku jsem se lekl, když mi začal pomaličku sundavat triko.

"Co děláš?" šeptl jsem hrozně unaveným hlasem. Steve se znovu zasmál blízko mého ucha a následně mi jemně skousl lalůček. Ne, že bych si nechtěl užít jeho tělo, akorát mi došla veškerá energie a na nějaké hrátky to nevidím.

"Lásko, věř mi trochu. Měj hezky zavřené oči a poslouchej rozkazy. Jasné?" znovu mi šeptl do ucha a já jsem zavrtěl hlavou na souhlas. 

"Tak jsi hodný kluk," řekl úplně rozradostněně. Něco někde chvilku dělal a já jsem začínal být nervózní. Zničeho nic si sedl na můj zadek a já jsem neudržel tichý sten. Ještě více jsem se lekl, když jsem ucítil nějakou tekutinu na mých zádech. 

"Hezky se uvolni a odpočívej," šeptl a krém rozetřel po celé ploše zad. Opatrně mi začal rozmasírovávat ztuhlá ramena. Spokojeně jsem mručel. Tohle bych si taky mohl nechat dělat celý den.

Masíroval mi celá záda a občas se na mém zadku nevědomky zavrtěl. V tu chvíli jsem vždycky potichu vzdychl. Takhle mě jednou zabije. 

Usmál jsem se, když si na mě skoro lehl a znovu začal obtěžovat můj krk. Jeho vlasy mě šimraly na tváři, ale nestěžoval jsem si. Takhle jsem byl spokojený. Vsál mojí kůži do úst a začal mi vytvářet znaménko lásky. Lepšího přítele jsem si nemohl přát. Tak hrozně moc se o mě stará. Tak, jako ještě nikdo. A opravdu si nestěžuji.

"Co to kurva?" prořízl idylické ticho ženský hlas. Steve ze mě okamžitě slezl a já jsem se rychle posadil. Ve dveřích stála překvapená Natasha. Pusu měla otevřenou dokořán a nebyla schopná pohybu. 

Steve se jako první probral ze šoku. Rychle doběhl k Natashe a zavřel dveře. Tohle nikdo nemusí vědět.

"Ehm..." snažil jsem se něco říct, ale nenacházel jsem slova. Steve nic neříkal. Asi na tom byl stejně.

"Děláte si ze mě prdel?!" znovu křikla a očividně rozdýchávala šok. Steve vedle ní stál celý zaražený. Ani se mu nedivím. Já bych se bál, že mě namístě zmlátí. Oddychl jsem si, když se znovu rozešel ke mně. Potřebuje mě, stejně jako já potřebuji jeho.

"Slovník?" řekl opatrně. Kdyby pohled uměl zabíjet, tak by byl mrtvý. 

"Slovník? Steve kurva jaký slovník?! To nemůžeš myslet vážně!" rozhodila rukama a chudáček můj blonďák se začal trošku třást. Přišel jsem k němu a zezadu ho objal. Přitiskl se mě k sobě a já jsem za to byl fakt rád. Jsme v tom společně.

"Jako já jsem věděla, že k sobě něco cítíte... Ale nevěděla jsem... Že..." došla jí slova. Jen nás zaraženě a zároveň naštvaně pozorovala.

"Nat... Já..." znovu jsem se o to pokusil. Ale stále jsem byl bezradný.

"Co? Co mi chceš říct?" založila si ruce na hrudi. 

"Ehm... Jak to šlo s Brucem?" zkusil jsem to. To jsem fakt dělat neměl. Naštvaná Natasha se za mnou rozběhla. Napřahovala se a už jsem čekal ránu. Co jsem nečekal, že si přede mě Steve stoupne a sám ránu schytá. 

Křikl bolestí a spadl na kolena. Z nosu mu kapala krev. Okamžitě jsem se k němu sehnul. Obě dlaně jsem položil na jeho obličej. Otočil jsem se na zaskočenou rudovlásku.

"Ještě něco? Nebo nás tu chceš zmlátit oba?! Můžeš odsud odejít. Klidně to všem řekni. Že jsme buzny, co spolu chodí. Nemyslel jsem si, že jsi taková," prskl jsem na špionku naštvaně. Ať ji mám rád jakkoliv, tohle fakt přehnala. 

"O Bože, co jsem to provedla?" Natasha schovala svoji tvář do dlaní a celá se začala třást. Brečela. Podíval jsem se na Steva a ten jen trochu kývl hlavou. Zvedl jsem se a došel jsem k zrzce.

"Já-já se omlouvám. Hrozně moc se om-omlouvám," řekla mezi vzlyky. Najednou už mi jí znovu bylo líto. Každý občas šlápne vedle. Chtěl jsem ji obejmout, ale ona couvla. Strach měla vepsaný ve tváři. 

Otočil jsem se a pomohl jsem Stevovi, aby se zvedl. Krev už mu naštěstí netekla. Rychle jsem ho objal.

"Tak hrozně jsi mě vyděsil, Vojáčku. Tohle už mi nedělej," šeptl jsem mu do ucha a pevně jsem ho držel. Byl to Steve, kdo se odtáhl. Ublíženě se podíval na špionku.

"St-Steve... Mě... Hrozně mě to mrz-mrzí," šeptla a rychle si stírala všechny slzy.

"A co tě mrzí? Že jsme spolu, že jsi nás nachytala, nebo že jsi mi dala pěstí?" zeptal se Steve. Chytil jsem ho za ruku a propletl jsem si s ním prsty. 

"Mrzí mě, že jsem jako prv-první neřekla, jak-jak vám to sluší," pousmála se a stále brečela. Steve mě pustil a šel Nat obejmout. Chtěla se odtáhnout, ale on ji nenechal. Po chvilce se přestala bouřit a vzlykala mu do ramene. Došel jsem za nimi a oba jsem je objal.