Vyčerpaný jsem vešel do 'bytu.' Asi tomu tak budu do konce roku říkat. Protože pokoj to není. Na to je až moc dobře vybavený.

Boty jsem si vzorně dal do botníku a kriticky jsem se podíval na drahé boty, které byly hozené v rohu. Tašku jsem nechal v předsíni a rozešel jsem se do obýváko-ložnice. Stark ležel na gauči a zase si něco ťukal do mobilu. V uších měl sluchátka a dost nahlas si pouštěl hudbu. Ani nezaregistroval, že jsem tady.

Lehl jsem si do postele a vzal jsem do ruky mobil. Znovu jsem zkontroloval hnědovláska. Absolutně mě ignoroval a nemohl slyšet jediné slovo, které řeknu. 

Naťukal jsem Buckyho číslo a čekal jsem, až mi to vezme.

"Kámo! Jak se máš?!" křikl na mě můj nejlepší kamarád a ozval se za ním smích. Nakrčil jsem obočí, ale nijak jsem to nekomentoval.

"Ahoj! Jde to. Ale čekal jsem to mnohem lepší," odpověděl jsem mu a konečně jsem byl klidný. Alespoň nějaký člověk mě zná a můžu se s ním bavit o svých problémech.

"Tak to mě mrzí, že se ti tam nelíbí," řekl, ale rozhodně ho to nemrzelo. Znovu se za ním ozval smích a mě to dost ranilo.

"Hej, Bucky? Koho tam máš?" zeptal jsem se ho a doufal jsem, že mi to vyklopí. Říkáme si všechno. Úplně všechno. On by mi nikdy nelhal.

"Nikoho," odpověděl mi a smích za ním ztichl. Lhal mi. 

"Sorry, kámo! Ale musím jít. Matka něco chce," omluvil se a hovor vypnul dřív, než jsem mu stihl cokoliv říct. Naštvaně jsem mobil hodil na zem a ruce jsem si dal do vlasů. Sledoval jsem strop a snažil jsem si uklidnit nervy. 

"Dostal jsi kopačky?" probral mě hlas Starka. Naštvaně jsem se na něj podíval.

"Co? Co to meleš?" vyjel jsem na něj a jeho obočí vystřelilo nahoru. Zvedl se z gauče a došel si sednout na svojí postel. Díval se přímo na mě a v hlavě mu to určitě šrotovalo.

"No volal jsi svojí přítelkyni Bucky a ona zrovna někoho měla v posteli. No a pak ti řekla, že tam nikoho nemá. I když jsi slyšel, že tam pod někým rajcuje," dovyprávěl svojí teorii a v hlase jsem rozpoznal kapku lítosti.

"Ne? Tak to teda není," procedil jsem skrz zuby. 

"Ale je. Nedělej se. Proto máme s Pepper dobrý vztah. Nechodíme spolu, ale spíme spolu. Tak to funguje nejlépe. Nikdo nemá zlomené srdce, nehádáte se a všechno je fajn. No a hlavně si užijete. Vztah je přeci jen o jednom," zasněně se podíval na zeď a určitě si myslel, jak geniální zase není.

"Já-já nemám přítelkyni. To byl jen kamarád. A navíc ve vztahu jde mnohem o víc, než jen o jedno. Ale jestli vám to vyhovuje, tak proč ne," pokrčil jsem rameny a sebral jsem ze země mobil. Bucky mi nenapsal a já jsem se zamračil. To je poprvé, co mi lhal.

"Jo hochu, tak ty jsi musel projít už hodně rozchodama s takovým přístupem," zakroutil hlavou a zasmál se. Zamračil jsem se na něj a ignoroval jsem malé červenání, které se mi tvořilo na tvářích.

"S takovým přístupem? To je náhodou správný přístup," prohrábl jsem si vlasy a trošku jsem se za sebe styděl. Jsem na akademii, ale stále jsem neměl jediný vztah. Zato tady playboy jich musel mít stovky.

"Když myslíš," zašklebil se a rozešel se do kuchyně. Plácl jsem se do čela. Chtěl jsem si jít nakoupit nějaké jídlo, ale zapomněl jsem na to. Tak to budu muset vydržet do  zítra. 

Stark otevřel lednici. Jeho půlka byla plná jídla, zatímco ta moje dokonale prázdná. Otočil se na mě a vykulil oči.

"To jako nebudeš jíst, nebo co? Jsi pošuk, co drží dietu?!" křikl na mě z kuchyně. Pousmál jsem se. Dietu fakt nedržím.

"Ehm... Ne! Já už jsem jedl," zalhal jsem a sledoval jsem podlahu. Opravdu mi bylo trapně. Lhát mu nechci, ale očividně je tenhle týpek bohatý a fakt nechci, aby si o mě myslel něco zlého.

"Lžeš," zahuhlal s plnou pusou. Nic jsem mu neřekl a raději jsem si lehl. Otevřel jsem mobil a blikala mi zpráva. K mému zklamání to nebyl Bucky, ale máma.

Máma

Ahoj zlatíčko! Tak co škola?

Steve

Raději bych byl doma.

Máma

To neříkej! Určitě si brzy zvykneš.

Už nám chybíš! Máme tě rádi!

Steve

Já vás také.

"Hej! Chytej," křikl na mě Tony a hodil mi balíček sušenek. Tázavě jsem se na něj podíval a on se jen pousmál.

"To je ale naposledy. Koukej si koupit vlastní. Co si míval minulý rok k večeři?" sedl se na postel a sám jedl sušenku. Také jsem si jednu otevřel a hladově jsem do ní kousl.

"Každý večer něco jiného. Podle toho, jestli táta něco přinesl z práce," odpověděl jsem mu a on na mě vykulil oči.

"Co to meleš? Tobě táta nosil večeři?" nadzvedl jedno obočí a já jsem se jeho nechápavému výrazu zasmál.

"Já jsem měl domácí školu. Dneska to byl můj první den na univerzitě," vysvětlil jsem mu a znovu jsem si kousl do sušenky.

"To si děláš srandu! Tys nikdy nechodil na střední?!" křikl a úplně zářil. Sledoval mě, jak kdybych byl nějaký mluvící obraz. Kývl jsem hlavou a on vyskočil na nohy. Z kapsy si vyndal mobil a odběhl do koupelny. Vůbec jsem nechápal, co se děje. Přemýšlel jsem, jestli jsem udělal něco špatně.

Po několika minutách ze záchodu vyšel a zářil jako sluníčko. Úsměv mu opravdu slušel a mohl bych ho takhle pozorovat pořád.

Ne, dost. Žádné nevhodné myšlenky.