"Ehm... Moc děkuji za diskuzi. Můžeš si jít sednout," pokynul mi Coulson a já jsem rychle došel do lavice. Vzal jsem si do ruky tužku a začal jsem si s ní v prstech hrát. Alespoň do doby, než se otevřely dveře.

"Aaa! Tony! Už jsi nám začínal chybět. Přišel jsi o úžasné představení pana Rogerse. Jdi si sednout a mezitím si vymysli dobrou výmluvu, proč jsi přišel pozdě," uvítal profesor nově příchozího. Můj spolubydlící se jen zašklebil a vydal se směrem k mé lavici. Dost mě překvapilo, když si sedl vedle mě. Nedíval jsem se na něj a ani jsem na něj nemluvil. Dal mi jasně najevo, že si to nepřeje.

"Taky tě zdravím," zabručel a tentokrát jsem se na něj podíval. Seděl rozvalený na židli a nohy měl položené na stole. Nadzvedl jsem jedno obočí.

"Řekl jsi, ať na tebe nemluvím," zahuhlal jsem a on se zasmál. Tím mě vykolejil ještě víc. Choval se úplně jinak, než včera. Dneska byl nějaký moc hodný a vůbec nevypadal arogantně. Možná ještě budeme přátelé.

"To je hrozně sladký, že dodržuješ pravidla," znovu se usmál a mrkl na mě. Uhnul jsem hlavou a rukou jsem se snažil schovat mé červenání.

"Ta tvoje řeč byla celkem působivá. Ale nesouhlasím s tebou," pokračoval v mluvení a já jsem díky pochvale ještě více zrudl. Asi musel poslouchat za dveřmi. 

"Díky. S čím přesně nesouhlasíš?" zeptal jsem se ho a znovu jsem si začal hrát s tužkou.

"Že je Julie blbá. Mě přišla dost chytrá. On se s ní vyspal a bylo to tak dobrý, že se z ní stala nymfomanka. No a když Romeo umřel, tak umřela na infarkt, že nemá s kým spát," pokrčil rameny a sebevědomě nadzvedl jeden koutek úst.

"To je hrozná blbost! Kde jsi to viděl?" zeptal jsem se ho a snažil jsem se nepropadnout záchvatu smíchu, který jsem v sobě dusil.

"No v pornu přece," řekl ublíženě, jako by to bylo úplně jasné a nebylo třeba se na to vůbec ptát. Hlavu jsem položil do dlaní a povzdechl jsem si. S jakým hlupákem tu sedím?

"Proč tu sedíš? Proč se se mnou vůbec bavíš?" položil jsem mu otázku po chvilce ticha, které v naší lavici panovalo. Profesor mezitím vyprávěl o svých prázdninách a vůbec mu nevadilo, že většina lidí nedává pozor.

"Ty sedíš se mnou," znovu se egoisticky tvářil. Hodil jsem na něj zmatený pohled.

"Já tu seděl první," snažil jsem se mu vysvětlit, proč se mýlí. Zase.

"Možná dneska, ale tohle je moje místo už pěkně dlouhou dobu," majetnicky si zabouchal na hruď. Povzdychl jsem si a raději jsem si začal kreslit do sešitu. Samozřejmě jsem nekreslil jeho. Teď by to bylo divný, když sedí hned vedle mě. Bylo to divný už předtím.

Stark už do konce hodiny nemluvil. Jen tupě sledoval zeď a hlasitě dýchal. Hrozně mě tím iritoval, ale nic jsem na to neřekl. Nebudu ho zbytečně dráždit.

Zazvonilo a já jsem si oddychl. Anthony vyběhl ze třídy dřív, než jsem se s ním stihl rozloučit. Ne, že by o to stál. Clint už na mě před třídou čekal. Společně jsme se vydali do šaten, kde jsme se také převlékli. Snažil jsem se nedívat na polonahá těla mých spolužáků. Ještě by se mohla stát nějaká nehoda.

Tělocvik začal rozbíháním. Usmál jsem se a běžel jsem. Chodím běhat každý den, takže mi tři kolečka nedělala žádný problém. To se ale nemůže říct o zbytku. Byl jsem o dost rychlejší, než spolužáci. Doběhl jsem ve chvíli, kdy oni začali poslední kolečko.

"Hochu, máš kuráž," obdivně kývl učitel. Ward, nebo tak nějak se jmenoval. Je to hodně mladý učitel. Zrovna musel dokončit školu.

"Děkuji, Pane," usmál jsem se a snažil jsem se popadnout dech. Protáhl jsem si nohy, aby mě další den nebolely.

"V pátek je nábor do družstva. Možná bys to mohl zkusit. Hrál jsi někdy fotbal?" zeptal se mě a já jsem kývl. V LA jsem hrál za juniory. Sice jsem měl domácí školu, ale od sportu mě nikdo odtrhnout nemůže.

"Výborně. Tak se uvidíme v pátek odpoledne tady na hřišti," ukázal mi palec nahoru. Už dobíhal zbytek mých spolužáků, takže se znovu musel soustředit na celou třídu.

"Bude se vybírat kapitán," zašeptal ještě a znovu se dal do učení. Zbytek hodiny jsme dělali takzvaný workout. Byl jsem rád, alespoň nebudu muset jít odpoledne do posilovny. Zbytek lidí už takovou radost nemělo. Tedy, bylo tu pár lidí, kteří si cvičení také užívali. 

Zrovna jsem dodělal sérii cviků a vydýchával jsem se. U toho jsem sledoval nějakého velmi silného blonďatého kluka, kterého cvičení bavilo. Zvedl hlavu a setkal se s mým pohledem. Hlavou jsem uhnul a protáhl jsem si ruce.

"Páni. Jsi fakt rychlej. Na Pietra sice nemáš, ale dost dobrý," probral mě z přemýšlení velmi hluboký hlas. Vedle mě si sedl onen blonďák. 

"Díky. Rád běhám," usmál jsem se na něj a on se usmál také. Vypadal jako opravdu milý a hodný člověk.

"Jinak já jsem Thor," podal mi ruku a já jsem si s ním potřásl.

"Steve," představil jsem se také a byl jsem trochu zaskočený, "Thor?"

"Jo, rodiče jsou trochu cáklí. Brácha se jmenuje Loki a ani bys nevěřil, jak dobře mu to jméno sedí," zasmál se a zpražil pohledem černovlasého mladíka, kterému cvičení moc nešlo a tvářil se jako hromádka neštěstí.

"Přijdeš v pátek na trénink teamu?" zeptal se mě. Přikývl jsem a on mě poplácal po rameni.

"To rád slyším. Pak jdeme kalit do Áčka. Můžeš jít s námi, jestli chceš," přátelsky mě pozval a začal dělat sklapovačky. 

"Asi nepůjdu. Už..." snažil jsem se přijít na nějakou výmluvu, "...už v pátek něco mám." Také jsem začal cvičit.

"To je škoda. Tak snad příště," řekl udýchaným hlasem mezi cviky. Opravdu zněl, jako by mu to bylo trochu líto. Že bych poznal nějakého dalšího kamaráda?