Steve's pov

Vyběhl jsem z Lokiho koleje a běžel jsem k té naší. Každou vteřinou mě srdce bolelo více a více. Stále jsem měl slzy v očích, ale zadržoval jsem je. Musím Tonyho najít. Musím se omluvit za to, jak blbě jsem se choval. 

Vběhl jsem do budovy a běžel jsem po schodech nahoru. Doběhl jsem do našeho patra a zatočil jsem na chodbu. Srazil jsem se s někým a začal jsem padat k zemi. Silné ruce mě však zachytily. Rychle jsem nalezl svojí rovnováhu.

"Steve-"

"Tony-"

"Promiň, ty první," zachraptěl jsem zaskočeným hlasem. Stále mě držel a já jsem vůbec nechápal proč. Měl by se mě štítit a utíkat ode mě. Protože si to zasloužím. Vypadal hrozně. Oči měl červené a oteklé. Vlasy měl rozcuchané a tvářil se hrozně ztrápeně.

"Promiň mi to. Hrozně moc se ti omlouvám. Ne-neměl jsem tě vyhazovat," řekl vyděšeně a do očí mu vyhrkly slzy. Rychle jsem ho objal. Opřel svoji hlavu o mé rameno.

"Promiň. Promiň... Já-já jsem ne-nevěděl. Hrozně mě to mrzí... Já bych sám sebe taky vyhodil. Už to vím... Loki mi to řekl. Není to tvoje chyba. Nic není tvoje chyba! Jasné? Nesmíš si nic vyčítat," huhlal jsem mu do ramene a on mě ještě pevněji objal.

"Steve, já se na tebe nezlobím," řekl a šlo poznat, že brečí. Bodlo mě z toho u srdce.

"Ale já jo. Hrozně moc se na sebe zlobím. Jsem vůl a debil. Nikdy jsem se takhle neměl zachovat. Mrzí mě to. Om-omlouvám se ti," šeptl jsem.

"Slovník... Nemohl jsi za to. Pří-příště nevěř dementům," vzlykl a držel mě tak pevně, že bych nedokázal odejít, ani kdybych chtěl.

"Nebudu," slíbil jsem mu. Pustil mě a slabě se na mě usmál. Setřel jsem mu slzy. 

"Já jsem se hrozně bál, že mi dáš košem," šeptl a tvářil se hrozně smutně. Chytil jsem ho za bradu.

"Já jsem se zase bál, že dáš košem ty mně," usmál jsem se.

Chytil mě za mikinu a přitáhl si mě k sobě. Spojil naše rty a tím mi vyrazil dech. Nebránil jsem se a brzy jsem byl opřený o zeď s jeho jazykem v puse. Dával do polibku všechno. Svůj strach, svoji zlost, svůj chtíč. Rty měl od pláče opuchlé, ale i tak byly dokonalé. Stejně, jako je on. Odtáhl jsem se od něj a díval jsem se mu přímo do oříškových očí.

"Asi bychom měli jít domů," uculil jsem se. Kývl a usmíval se. Byl jsem za to hrozně rád. Jednou rukou mě objal a opřel si hlavu o mé rameno. Došli jsme k našemu pokoji a zalezli dovnitř. 

Ani jsem se nenadál a už jsem byl zase přitisknutý na stěně. Tony se mi hladově díval do očí a já jsem na nic nečekal. Začal jsem ho zuřivě líbat. Ruce mi položil na břicho, kde mě chvíli masíroval. Zatímco já jsem ho tahal za ty nádherné vlasy. Zatlačil jsem na něj a on začal couvat. Polibek jsme nepřerušovali. Tedy až do doby, než narazil na svoji postel. Spadl na ni po zádech a já jsem se musel zasmát jeho vyděšenému výrazu.

Vlezl jsem za ním a dostal jsem se nad něj. Rukama jsem se podepíral vedle jeho hlavy tak, abych ho nezalehl.

"Máme na sobě boty," zasmál se Tony, i když mu celá situace asi moc nevadila.

"Tak je sundáme," šeptl jsem a natiskl jsem se na jeho krk. Celý se prohnul a vypustil všechen vzduch, který v plících měl. 

Skopl si boty a poté pomohl dostat se i z mých. Mezitím jsem si ho krásně označkoval cucflekem. Je můj. Jen můj a nikomu ho nedám. Znovu si mě přitáhl do polibku. Jeho ruce zavítaly pod moje tričko. Osahával mě a pak mi zničeho nic oblečení shodil. Moc mi to nevadilo. Stejně mi bylo hrozné horko. Zmáčkl mi zadek a já jsem mu zasténal do polibku. Usmál se a brzy na to mi rozepnul pásek. Kalhoty jsem sundal a pomohl jsem i jemu dostat přebytečný kus oblečení pryč.

Sundal i svoje triko, jelikož já jsem toho nebyl schopný. Zalehl bych ho. Na chvilku jsem se od něj odtáhl a prohlídl jsem si jeho boží tělo. Skousl jsem si ret při pohledu na všechnu tu krásu. Najednou jsem začal pochybovat. Nejsem pro něj dost dobrý...

Hnědovlásek si mého ztuhnutí určitě všiml. Pohladil mě po vlasech. Překulil se tak, že jsem já ležel na zádech a on byl nade mnou. Byl jsem znovu hrozně nervózní. Měl v posteli už tolik lidí. Určitě ho nudím už teď.

"Steve. Jsi úžasný. Slyšíš? Nepochybuj o sobě," šeptl a vrhl se na moje bradavky. Neudržel jsem tichý sten. Své ruce jsem zamotal do jeho vlasů. Hrozně se mi líbil jeho mrštný jazyk na mé pokožce.

"Přestanu kdykoliv budeš chtít? Rozumíš?" zeptal se mě a já jsem opatrně kývl na souhlas. Usmál se a znovu se přisál na mé rty. Slibuji, že kdybych byl zmrzlina, dávno bych z něj roztál.

Odtrhl se a políbil mě na krku. Pokračoval dolů až k mým prsním svalům. Docela mě zaskočilo, když nepřestal. Udělal mokrou cestičku až k pupíku. Čím níže byl, tím více napjatý a nervózní jsem začínal být. Zastavil se u mého rozkroku. Podíval se na mě a já jsem znovu vyděšeně kývl. Pousmál se a políbil mě na vnitřní straně stehna. Neudržel jsem sten.

"Prosím," šeptl jsem. Už mi spodky začaly být těsné.

"O co prosíš, vojáčku?" zeptal se, i když to moc dobře věděl. Pohnul jsem k němu pánví a místností se rozlil jeho úžasný smích. Opatrně mi sundal poslední část oblečení a já jsem zavřel oči. Cítil jsem se tak hrozně trapně.

"Oh bože... Jestli se do mě má někdy tohle vejít, tak to nebudu několik dní chodit," obdivně se zasmál a já jsem byl rudý až za ušima.