Tony's pov

Zavřel jsem oči a žiletku jsem odhodil. Nedokázal jsem to. Jsem na to až moc velký slaboch. 

To všechno kvůli otci. Za změnu Steva může on... 

Zvedl jsem se na nohy a hned se mi zatočila hlava. Přesto jsem došel do pokoje. Převlékl jsem se do suchého. Zhluboka jsem dýchal. Slzy konečně zmizely. Smutek nahradil vztek. Čirá nenávist. 

Se získaným sebevědomým jsem vyběhl na chodbu. Běžel jsem až do velkého obýváku, kde otec zrovna popíjel skotskou. Půlku flašky měl prázdnou. Hlasitě jsem polkl a tím jsem na sebe upozornil. 

"Co tu děláš?" prskl. Podíval jsem se na rozklepané ruce a snažil jsem se uklidnit. 

"To jsem si myslel. Táhni spát. Bude půlnoc. Ještě vylekáš Santu," řekl sarkasticky. Naposledy jsem si povzdechl a zvedl jsem pohled. Díval jsem se mu přímo do očí. Do očí, které nenávidím.

"Ne," odpověděl jsem rázně. Přes obličej mu proběhlo snad milion emocí. Ani jedna nebyla kladná.

"Ne?" zopakoval. 

"Ne," znovu jsem nervózně polkl. 

"Ty spratku! Co si to dovoluješ?!" zvýšil hlas, ale naštěstí pořád seděl.

"Dneska odjíždím. Už se nikdy nevrátím. Nemusíš se bát, že bych něco udělal. Nikomu to neřeknu. Prostě odjedu a už o mně nemusíš nikdy slyšet," vypustil jsem a byl jsem na sebe hrdý, že jsem to dokázal. Už mě ani nezamrzel jeho spokojený úsměv. Samozřejmě ho to potěšilo. Bude ode mě mít pokoj.

"To-to je od tebe vyspělé," pokynul mi hlavou. Vykulil jsem oči. To je snad poprvé za celý život, co mě pochválil.

"Ale," začal jsem a on se na mě tázavě podíval, "chci ti něco říct. A chci, abys mě poslouchal." Přešlápl jsem si z jedné nohy na druhou a v zubech jsem drtil prokousaný ret. Otec nic neříkal, tak jsem začal. Pokud to neřeknu teď, tak už nikdy.

"Jsi debil," začal jsem a okamžitě jsem zalitoval. S rudým obličejem se zvedl. Instinktivně jsem začal couvat a u toho jsem pokračoval.

"Vím, že mě nemáš rád. Já tě rád taky nemám. Ale teď ti řeknu něco, co jsem ti chtěl říct vždycky... Nechci pracovat v tvé firmě. Chtěl bych rozjet vlastní, která se bude zaměřovat na techniku. Už mám vlastně jeden dost dobrý nápad, který by mohl dost ulehčit planetě. Ta práce by mě opravdu bavila. Nechci bydlet ve vile nebo v mrakodrapu. Chci bydlet někde na venkově v rodinném baráčku, ve kterém bude nepořádek. A nebudu se za to stydět. Protože se tam bude žít. Nebudu se tam cítit jako robot. Budu mít garáž plnou věcí a můj manžel po mně bude pořád chtít, ať to tam uklidím. Slyšíš dobře. Manžel. Jsem gay. Prostě to tak je a už to nezměníš. Jsem takový. A pokud to nedokážeš přijmout, tak odcházím. Nedokážu si hrát na něco, co nejsem. Už ti nedovolím zlomit mě znovu. Víš co se stalo? Odehnal jsi S-Steva. Odehnal jsi ho. Protože jsi prostě chtěl, abych měl dokonalého přítele, tedy přítelkyni. A on si to vzal až moc osobně. Teď mě dobře poslouchej. Jeho mamka nemá módní značku. A je to jedno. Je to úžasná žena, kterou mám hrozně rád. Je tu pro mě, i když jsem pro ní v podstatě cizí. Hned mě přijala do rodiny. Jeho otec není voják. Je to ale fajn chlap, který se nebojí pracovat v továrně. I tak se u nich doma cítím více milován, než jsem se kdy cítil tady. St-Steve nemá peníze. Nebo alespoň jich nemá tolik, kolik by potřeboval. Ale mně to nevadí. Všeho mého bohatství bych se bez zaváhání vzdal, protože ho miluji a chci, aby se měl jako princezna. Moje princezna," dořekl jsem. Otec stál hned přede mnou. Tvář měl kamennou a nikdy jsem se ho nebál, jako teď.

Vtáhl mě do objetí. 

Zašeptal mi do ucha, jak moc toho lituje. 

Že jsem mu právě otevřel oči. 

Že byl slepý a že teď to chápe. 

Že mě akceptuje a je za mě šťastný. 

Samozřejmě se tohle nestalo. Tohle není nějaká hloupá knížka...

Dostal jsem facku. Tak velkou, až jsem spadl na zem. V očích jsem měl nehorázný strach a tvář mi hořela.

"Tak hele, ty spratku. Je mi jedno, s kým pícháš. Je mi to fakt jedno. Tvoje díra, tvůj pták. Ale prostě se to nedostane ven. Už takhle mi to dělá problém držet pod pokličkou, když se ve škole procházíte ruku v ruce. Jsi nechutný! Celý tohle je zvrácený. Ale jak říkám. Je mi to jedno. Nech si to ale pod roušku tmy do postele," syčel na mě a za vytáhl mě na nohy. 

"To tě tak moc trápí, co si myslí ostatní, že odepřeš jediné štěstí svému synovi?" žasl jsem. Nedokázal jsem se poučit. Tolikrát mě zklamal a já mu přesto dával další šance svoji chybu napravit. Jenže někteří lidé jsou prostě nenapravitelní.

"Takhle jsem tě nevychoval!" křikl, až jsem se celý otřásl. 

"Přesně tak! Udělal jsi ze mě debila bez citů! Mrzí mě, že nejsem tvůj dokonalý synáček. Mrzí mě, že jsem se ti narodil, když mě tak nesnášíš!" šeptl jsem zlomeně. On na to však nic neřekl. Pustil mě a o kalhoty si oprášil ruce. Takže už se mě i štítí.

"Seženu ti manželku. Budeš s ní mít děti a budete dokonalá rodinka. Klidně si mezitím nech jebat do prdele. Jsi ten dole viď? Nic jiného bys totiž nedokázal. Občas se s manželkou ukážete na akci a mezitím budeš pracovat pro mě. V mé firmě," domluvil vážným hlasem. Zoufale jsem se zasmál. Neposlouchal. On mě celou dobu prostě neposlouchal.

"Nenávidím tě! Slyšíš? N.E.N.Á.V.I.D.Í.M!" rozkřičel jsem se a rozhodně jsem to neměl dělat. Pěst mého opilého otce se setkala s mojí tváří. 

Než jsem stačil cokoliv udělat, přiletěla z druhé strany další. Cítil jsem nehoráznou bolest , viděl jsem mžitky před očima a nic jsem neslyšel. Dostal jsem další ránu a pusu jsem měl plnou krve. Z té nechutné železné chutě se mi chtělo zvracet.

"Nevděčný. Parchant. Bude. Si. Dovolovat!" křičel a s každým slovem jsem dostal další ránu. Skácel jsem se na zem. Byl jsem až moc slabý. Chtěl jsem umřít.

Klid mi bohužel nebyl dopřán. Otec mě vytáhl na nohy a silně mě kopl do břicha. Veškerou krev jsem vyflusl všude kolem sebe. To ho nezastavilo. Ani moje tiché prošení o milost. Jen mě držel a dával mi rány. Nejen do obličeje. Do celého těla. Po čase jsem ucítil tvrdý náraz. Oči se mi okamžitě zavřely. Ještě jsem dostal dva kopance do břicha a flusanec do obličeje. 

Uslyšel jsem kroky pryč a začal jsem padat prázdnotou. Ležel jsem tam na zádech v louži krve a cítil jsem, jak všechna bolest mizí. Začal jsem být volný. Tak moc volný, že jsem začal opouštět vlastní tělo.