Včerejší den byl oproti dnešku úplně úžasný. Dneska jsem ráno stihl zaspat. Dvakrát jsem si spletl učebnu, takže jsem přišel pozdě na hodinu zvanou 'válečné strategie.' Zrovna tahle hodina by mě bavila, kdybych neměl problém hned na první hodině. Clint mi naštěstí držel místo a řekl mi všechno, o čem mluvili. Každopádně jsem by pro celou třídu za dementa. Tedy to si alespoň myslím. 

Hodina skončila a já jsem byl opravdu rád, že můžu odejít. Učitel byl na mě pěkně naštvaný. A já na sebe taky. Jak jsem si mohl večer zapomenout nastavit budík?

Myslel jsem na toho egoistu.

Spolu s Clintem jsme došli k našim skřínkám. Máme je hned vedle sebe a za to jsem fakt rád. Alespoň mi může radit, co si mám brát do hodin. Zrovna jsem si připravoval věci na další hodinu, když do mě můj kamarád bouchl. Chtěl jsem na něj křiknout, ale trochu jsem se zarazil. Přímo uprostřed chodby si to vykračovala skupinka lidí. Všichni jim odcházeli z cesty. Když se jim přeci jen někdo neuhnul, tak do něj vrazili.

"To je ta 'smetánka' školy, jak jsem ti včera říkal. Ten kluk uprostřed má toho bohatýho fotra. Je to hrozný hajzl a debil. Pořád si ze všech dělá srandu a všechny shazuje. Je to hrozný egoista. Jednu holku dokonce přivedl do nemocnice a pak se kvůli němu i zabila. Na toho si fakt dávej pozor. Je to psychopat," šeptal mi Clint do ucha a já jsem na sucho polkl. Nemluvil o nikom jiném, než o Anthonym Starkovi. Muži, který se mnou spí v jedné místnosti. To můj kamarád ještě neví. Neřekl jsem mu o tom. Byl jsem dost zaskočený ze všeho, co mi řekl. Včera večer se mi Tony rozhodně nezdál jako nějaký psychopat. Egoista je, ale nepřišel mi jako tyran.

"Ta holka vedle něj se jmenuje Natasha. No a ta... Je to prý hrozná štětka," šeptl smutně a možná i zamilovaně? Jo, rozhodně se mu líbí. Sledoval ji pár sekund a pak zatřásl hlavou.

"Tamto je Thor. To je taková Starkova gorila. Když potřebuje, aby někdo dostal nakládačku, řekne o tom právě Thorovi. Je to hrozně zlý člověk a podle všeho je blbý jak tágo," pokračoval v představování skupinky. Už podruhé za ten den jsem zapomněl dýchat. Vždyť jsem s ním mluvil a přišel mi jako hrozně sympatický člověk.

"Chybí jim tam ještě Bruce. Nevím, kde je. Normálně je tady od prvního dne," dokončil představování skupinky. Pozorně jsem všechny sledoval a snažil jsem si zapamatovat všechny nové informace, které jsem získal. Jedno je jasné, měl bych se od nic držet opravdu daleko.

Nějaký kluk, nejspíše tak o rok o dva mladší než my, přiběhl před Starka. V ruce držel nějaký papírek a tužku.

"Mo-mohl byste se mi prosím podepsat?" zeptal se ho kluk. Uchechtl jsem se. Opravdu za ním teď někdo přiběhl a poprosil ho o autogram?

"No jasně. Podepíšu se ti. Maximálně tak mojí nohou na tvé prdeli. Dělej, zmiz. Neotravuj mě takovými hloupostmi," zakroutil očima Stark a já jsem byl zaskočený. Vždyť ho ten kluk slušně poprosil. To by mu udělalo takový problém zastavit se na tři vteřiny a podepsat ten blbý papír? 

'Smetánka' odešla a chodba se znovu dala do pohybu. Někteří byli šťastní, že už odešli. Jiní by se nejraději rozběhli za nimi, jen aby u nich mohli být alespoň o pár vteřin déle.

***

Myslel jsem si, že dnešek nemůže být horší. Ale byl. Měli jsme hodinu fyziky. Fakt nechápu, proč se musíme učit zrovna fyziku na škole pro agenty. Každopádně mi to vůbec nešlo. Tenhle předmět nikdy nebyl moje silná stránka, ale tohle je až přehnaně těžké. Nerozuměl jsem ani slovu, co učitel říkal. Mluvil pouze v definicích, které nesnáším. 

Nebyl jsem jediný. Více jak polovina lidí měla na tváři nechápající výraz. Bylo tu jen pár lidí, co se doopravdy chytali. Jeden z nich nebyl nikdo jiný než Stark. Dost mě to překvapilo. Myslel jsem si, že je to hlupák, co tady nemá co dělat. Na jeho výrazu šlo poznat, že ho fyzika baví. Za to jsem ho dost obdivoval, jelikož já bych klidně i platil, abych tady nemusel sedět.

Počítal jsem minuty do konce hodiny. Přišlo mi, že už bude každou chvíli zvonit. K zděšení jsem zjistil, že hodina začala před pěti minutami. Hlavu jsem si podepřel dlaní. Tohle bude nekonečná výuka.

Začaly se mi zavírat oči. Snažil jsem se neusnout, ale celá ta atmosféra a nudná látka mě uspávala. I když to učitel Fitz přednášel s láskou a obdivem k této vědě, stejně se to stalo. Oči jsem zavřel a konečně jsem si odpočinul. 

***

"Hej! Mladíku! Tady nemáš co dělat!" začal mě probouzet ostrý hlas ženy. Zvedl jsem hlavu a ospale jsem se rozhlédl. Pořád jsem byl v učebně. Ale už tady nikdo nebyl. Žádný Fitz, žádný Stark, žádná nudná fyzika. 

"Pa-pardon," omluvil jsem se ženě, která mě vzbudila. Byla to dost naštvaná uklízečka. Spěšně jsem si sebral všechny věci a vyběhl jsem ze třídy. Byl jsem hrozně zmatený. Nevěděl jsem, kolik je hodin, ani co se děje. 

Doběhl jsem ke skříňce. Ruce se mi klepaly, ale i tak se mi podařilo zámek odemknout. Vzal jsem si mobil a zjistil jsem, že už půl hodiny mám být na jiné hodině. Rychle jsem si vzal věci na hodinu nebezpečné biologie. V tomhle předmětu se máme učit o biologických zbraních.

Běžel jsem a snažil jsem se najít učebnu. Bohužel je škola opravdu velká a já jsem se ještě nestihl zorientovat. Vypadá to, že se tady dlouho neudržím. Do týdne mě vyrazí a já pak budu ostuda pro celou rodinu.