Sleduji stopy, které jdou od každé lavice. Za chvíli zjistím, že se všechny stopy spojují v jedny.

Když jdu okolo dalších tříd, zjistím, že se všude stalo to stejné.
Od každé lavice jdou stopy, které se následně spojí v jedny.
Vidím, že pokračují do suterénu. Jdu za nimi i přesto, že jsem úplně pos*anej.

Je zde takové nepříjemné šero, chci si rozsvítit ale nejde to.
,,Asi nejde elektřina" řeknu si.
Vytáhnu svůj "ULTRAFOUN 4000 XY"
a zapnu si baterku.
Sice moc nesvítí, alespoň něco.

Dál sleduji stopy,
zajdu za roh a tam vidím, že stopy uprostřed chodby z ničeho nic končí.
Chvíli přemýšlím a poté mě vyruší chlad za zády.
Otočím se, ale tam nic.
,,Průvan?" pomyslím se. Otočím se zpět a celý ztuhnu.

Začínají se samy objevovat ty stopy.
Vypadá to jako, když někdo šlape ve sněhu a zůstávají po něm stopy. Problém je, že nejde vidět, kdo nebo co stopy vytváří.

Strachem ani nedýchám, nehýbu se, prostě nic. Připadám si jak kamenný sloup.

Takhle stojím asi minutu. Stopy se nejednou ke mě začnou přibližovat. Chci utéct, ale nejde to.

10 metrů, 5 metrů, 2 metry,
,,Vždyť to stojí přímo PŘEDE MNOU!!"
křičím na sebe v hlavě.
Cítím neskutečný chlad, celý se třesu.
Opatrně se kouknu na hodiny na stěně.
,,Ty hodiny jdou pozpátku?!? To jako vážně?!" řeknu si v hlavě.

Je mi strašná zima ale v ruce cítím neuvěřitelné teplo. Skoro to až pálí.
To je můj mobil.
Přehřívá se. Vidím, že místo toho aby baterka normálně svítila jak má,
bliká v morseovce ... --- ...
Vždyť to je ,,SOS".
Mobil upustím, protože fakt strašně pálil do ruky.

Cítím, jak mi běhá mráz po zádech.
Cítím na svém krku neskutečně chladné ruce.
,,VŽDYŤ TO SE MĚ DOTÝKÁ TA VĚC PŘEDE MNOU!!!"

Začne mě škrtit.
Dusím se.