**ONA**

Líbezné hlasy se rozléhaly chodbami školy a nutily každého vytvořit alespoň malý úsměv na tváři.

Jen já jsem se neusmívala.

Jen jsem poslušně otevírala a zavírala pusu tak, jak šla slova vánoční písně.

Ještě včera jsem do školního sboru chodila ráda. Teď jsem však litovala svého členství, protože jsme zpívali před celou školou.

A nemusela jsem bloudit očima davem, abych věděla, jestli tady ti dva jsou.

Píseň skončila a dívky i chlapci se pomalu začali odebírat z pódia.

Spěchala jsem spolu s nimi.
Honem pryč, Anno. Honem pryč...
Hrozila totiž reálná šance, že mě jedem z nich dožene a bude se mnou chtít mluvit.

,,Anno!!"
A už je to tady...
,,Anno, zastav, prosím!"

Prudce jsem se otočila, až do mě Dylan  málem vrazil.

,,Anno..." šeptl překvapeně, jako by nečekal, že se zastavím. Možná na to měl i právo.

,,Co je?" zeptala jsem se možná až moc příkře.

,,Naše čajovna, zítra v pět?"

Ještě notnou chvíli jsem koukala do těch překrásných očích a ztrácela se v nich, než jsem se konečně odhodlala jen němě přikývnout a rychle běžet pryč.

***
Ahojte :)
Puf... Za tuhle kapitolu se pomalu stydím :(
PS: už se začíná pracovat na dlouhé verzi téhle slátaniny ;) :D

ElenWh