**ONI**

,,Ahoj." řekl.

,,Ahoj." řekla.

Trapné ticho nás nesmírně znervózňovalo. Nervózně jsme si mnuli ruce a dívali se do země. Nikdo nevěděl jak začít. Co říct. Jak se obhájit.
Oba jsme prostě cítili pocit viny a chtěli to tomu druhému co nejlépe vysvětlit. Podat to tak, aby jsme si odpustili. Ale kde začít? Co říct první?

,,Emm..." zamumlal. ,,Já ti to všechno vysvětlím."

,,Dobře." kývla.

Teď jí to všechno řekne. Dozví se, co se to tu děje. Proč se tak trápí a proč se jí Clara cpala do života.
Byla tak natěšená! Doufala, že se to všechno urovná a bude mít Dylana zase sama pro sebe. Žádná Clara!

,,Je to dva roky," začal pomalu. Byl tolik nervózní. Co když si to špatně vezme? Nebo ho jen vyslechne, zvedne se a už ji nikdy neuvidí? Teda, určitě ji uvidí, chodí spolu do třídy, ale... Už ní nikdy neuvidí očima zamilovaného kluka. Už to nebude ono.

,,Chodili jsme spolu, s Clarou. Byli jsme taková ta známá dvojka, hvězdy školy. Měl jsem Claru rád, vážně." nervózně se zasmál. Bylo mu divné vykládat tohle dívce, kterou se snažil přesvědčit, aby ho měla ještě ráda.

Překvapilo ho však, když promluvila.
,,Co se stalo?"

Povzdechl si. Nebyly to nejhezčí vzpomínky, jaké měl. Bylo těžké o tom mluvit.
,,Byl jsem týden pryč. Nebyl jsem ve škole, ani ve městě. Když jsem se pak vrátil, škola už měla nového krále, Jamese Bronsona. Dřív o něm svět nevěděl a najednou bum."

,,A co Clara?" vyzvídala dál. Samotnou ji to překvapilo, ale když ona už to tak moc chtěla vědět!

,,Nic." pokrčil rameny.

,,Cože?'' nechápala. ,,Jak jako, že nic? "

,,Nebránila se tomu. Proste mi řekla, že je konec a odkopla mě. A tím byla celá naše dvoutýdenní aférka u konce."

,,Tak o co jí teď jde?" nakrčila nechápavě čelo.

,,Jo, to kdybych věděl, tak by jsme tu neseděli." povzdechl si.

,,Dylane?" ohlásila ho nejistě po chvíli.

,,Hmm?" zvedl k ní oči, které vždycky tak moc obdivovala. Jejich krásnou, oříškovou barvu a zvědavou jiskru, která v ní vždycky vzbuzovala pocit, že jsou malé děti a prožívají obrovské dobrodružství.

Celá nesvá se zavrtěla na židli.
,,Zlobíš se na mě?"

Dylan na ni vytřeštil oči.
,,Cože?  Proč prosimtě?"

,,Kvůli tomu, jak jsem vyváděla. "

Tiše se zasmál.
,,To je přeci samozřejmost. Zlobil bych se spíš, kdybys nevyváděla."

,,Takže..." neubránila se úsměvu. ,,Všechno zase dobrý?"

Dylan sevřel její ruce ve svých a trochu je stiskl.
,,Všechno dobrý."

Tentokrát ji už na tváři vykvetl úsměv opravdu veliký. Padla Dylanovi kolem krku a samým štěstím mu plakala do náruče.

,,Miluju tě, Dylane."

,,Já tebe taky, Anno. Já tebe taky..."

***

♥ THE END ♥

***

Táák :D
Koneeeec! Snad jsem ho moc nesprznila °×°
Každopádně bych chtěla poděkovat všem, kteří hlasovali, komentovali.. Prostě všechno, co mě tak těšilo :33

Viktoria_Lea DaDas01 GirlFromSmallWorld Malia_Walter Boninee LiaFee Micinka004 Psychostory TheJenny Viky4321

Snad jste všichni :3 pokud ne, klidně se ohlaste, ráda vás připíšu ;)
A děkuji za neuvěřitelných 700+ readů! To jsem ani zdaleka nečekala ^°^ děkuju!
A poslední otázka: chcete vážně long story na tohle? Kolik z vás by to četlo?? Ať vím, jestli má cenu ji psát ;)

Ještě jednou moc děkuji a (ano  dělám si reklamu :D) ráda vás uvidím i u jiných mých povídek ;)

With love, Elen ♥