pohled Rye

Byl jsem zrovna v kuchyni s Jackem, když jsem uslyšel pláč z chůvičky. A tak jsem se rychle vydal za Romeem.

Dneska měla přijet moje mamka a tak Andy musel na poštu pro překvapení, které pro ni máme nachystané.

Jo mohli jsme si to nechat poslat domů ale my chytráci jsme se blbě podívali a nechali si to poslat na poštu. To ale nevadí.

Vracel jsem se s Romeem do kuchyně a Jack právě oddělal poslední hrnec s jídlem z plotny a odešel pryč. Jo umíme vařit, kdo by to řekl.

Položil jsem Romea do koutku na hraní, který mu v obýváku postavili kluci, mezitím co jsme si pro něj jeli. Bylo to překvápko pro všechny tři. Klekl jsem si vedle něho a začal si s ním hrát. Byl tak roztomilý když se na mě smál.

Když jsem si hrál s Romeem v obýváku, v jednu chvíli jsem uslyšel řev. Přesněji řečeno jsem slyšel Brooklyna hádat se s Jackem. Jelikož jsem byl v kuchyni pořádně jsem neslyšel o čem přesně se hádali. Po chvíli jsem slyšel třískot dveří a dupání po schodech. Pak jsem jenom z obýváku viděl Jacka jak odchází ven.

Řekl jsem si, že to nějak řešit nebudu. Občas se totiž ti dva hádají a pak se vždy zase usmíří a tak jsem to nechtěl řešit. Jenže pak přišel do kuchyně Brooklyn. Měl úplně oteklé oči od pláče. Dělal si pití a pořád vzlykal. Vypadalo to že si nás nevšimnul.

,,Brooklyne?" promluvil jsem na něj. Bylo vidět ze se leknul.

,,Ryei? Ahoj, nevšiml jsem si tě" odpověděl mi a začal si utírat oči. Možná si myslel, že si toho nevšimnu.

,,Stalo se něco?" zeptal jsem se ho.

,,Co? Ne, nic se nestalo"

,,Hele já vás slyšel, nechtěl jsem to řešit protože se občas hádate ale vždy to pak dáte dohromady. Jen, nikdy si potom nebrečel a tak mi to úplně není jedno. Řekneš mi prosím, co se stalo?" zkoušel jsem ho přemluvit aby mi řekl co se stalo.

,,Promiň úplně se mi o tom teď nechce mluvit. Asi bych brečel ještě víc."

,,Dobře ale kdybys si chtěl promluvit můžeš klidně za mnou přijít." řekl jsem mu.

,,Díky Ryei." odpověděl mi a přišel za námi.

Chvíli si hrál s Romeem a tak jsem využil situace a vydal se na záchod. Když jsem se vrátil dělal Brooklyn ze sebe šaška a Romeo se tomu naramě smál. Po brečení nebylo ani stopy a bylo to jenom dobře.
Když si mě Brooklyn všimnul, začali jsme se smát na celé kolo. Nakonec nás Brooklyn opustil a mi zůstali v obýváku zase sami.

Po nějaké chvilce jsem slyšel rachot klíčů ve dveřích a hned za tím hlas Andyho.

,, Jsem doma" zakřičel z chodby.

,,My jsme v obýváku" zakřičel jsem na něj zpět.

,,Ahojky" usmál se na nás když nás viděl a položil na kuchyňskou linku velký balík.

Abyste nebyli zmatení máme kuchyň s obývakem dohromady. A malým ostrůvkem uprostřed to máme rozdělený.

,,Jak jste se měli mezitím co jsem byl pryč?" zeptal se nás.

,,Suprově, papali jsme, přebalovali, spinkali a nakonec vařili, viď? No to víš, že jo. Jóó a taky jsme si hráli se strejdou Brooklynem, který přišel do kuchyně pěkně ubrečený!" odpověděl jsem Andymu a ke konci začal žvatlat na Romea. Jo baví mě to, a ještě když se potom na mě kření.

,,A co jste uvařili?" zeptal se Andy.

,,Mamčino oblíbené." odpověděl jsem.

,,takže rajská." začal se smát.

,,A jak to že Brooklyn brečel?" dodal.

,,Pohádali se s Jackem. Ptal jsem se ho, co se stalo ale nechtěl o tom mluvit." odpověděl jsem mu.

Pak Andy začal vybalovat dvě trička na kterých bylo napsané: Nejlepší babička a pod nápisem byla naše fotka. Má, Andyho a Romea, kterou jsme ještě včera večer vyfotili. Andy je mezitím složil a já pak došel pro balící papír. Musíme to naplánovat tak aby mamka hned nepoznala co se děje. A tak jelikož v obýváku byl hrací koutek jsme nemohli jíst v kuchyni. Tím by se vše hned prozradilo a padla by lavina otázek proč tu máme dětský koutek. Napadlo nás, že když je venku hezky budeme jíst na zahradě. Dali jsme se teda do připravování stolu a ostatních věcí na zahradě.

Nakonec jsme si do kuchyně daly postýlku, protože Romeo nám mezitím usnul. Když bylo vše přichystané, šli jsme s Andym nachvíli do kuchyně. Mě se v jednu chvíli udělalo špatně a tak jsem si šel udělat pití. V tom se mi zamotala hlava ještě víc a sklenka, kterou jsem držel v ruce mi vypadla z ruky a rozbila o zem. Ten rachot vzbudil Romea, který začal brečet a Andy okamžitě přiběhl za mnou.

,, Co se děje?" ptal se mě vystrašeně.

,,zapo-omněl js-em si vzít inz-zulin" odpověděl jsem mu roztřeseným hlasem.

,,Sakra Ryane, na co myslíš. Máš k sakru cukrovku, na kterou můžeš umřít. Jak můžeš zapomenou si píchnout inzulin. " začal se rozčilovat Andy.

Do toho začal ještě víc brečet Romeo. Andy se okamžitě rozešel za ním, vzal si ho do náruče a mířil si to pryč z kuchyně.
Já jsem si pro jistotu sednul na zem aby se mi nepřitížilo ještě víc. Po chvíli jsem viděl Andyho zase vcházet do dveří s taštičkou, kde mám pero s inzulinem.

,,Na a dej se dohromady, zachvíli má přijet tvoje mamka. Tak ať tě tady nevidí takhle. Myslím, že to by pro ni nebylo příjemné překvapení." začal mi to vyčítat.

,,já vím, promiň. Prostě jsem zapomněl."

Víc už se k tomu nevyjadřoval, a ani to nestihnul. Oba dva jsme totiž uslyšeli přijíždějící auto. Když jsem se podíval z okna. Viděl jsem jenom jak z auta vystupují mamka s taťkou a mými malými brášky.

Myslím si, že o zábavu máme postaráno.

Ahojda 🖤
Vím, že po dlouhé době ale přece jenom je tu nová kapitola.
Doufám, že se vám líbí.
Vaše K. 🖤