2. Kapitola
Z pohledu Isaaca
Sice jsem věděl, že má můj táta velké hudební studio, ale netušil jsem, že je slavné po celé Americe. Věděl bych to, ale nikde jsem si to nemohl zjistit. Ve škole jsem přátele neměl, venku jsem skoro nebyl a neměli jsme počítače, televize, mobily, tablety, nic. Doufám, že táta nebude jako máma a konečně budu žít normální život.
''Jsi připraven vidět svého otce Isaacu?'' Zeptal se policajt, který mě předtím odvezl do nemocnice a koupil mi coca colu a hamburger, který jsem ještě nikdy neměl (jediný, co mi máma dávala byl suchý chleba a voda).
''Nevím, ale asi ano.'' Odpověděl jsem, policajt se na mě usmál a vešli jsme dovnitř.
Z pohledu Chrise
Hned jak jsem uviděl Isaaca, utíkal jsem k němu a objal ho. Opravdu vypadá strašně. Má modřiny po celém obličeji a asi i na těle, k tomu má ještě to dnešní zranění, podle mě má i trochu podváhu a má výrazné kruhy pod očima, což znamená, že nikdy moc nespal. Jelikož ale nechci jen mluvit o tom špatným, tak je Isaac šikovný a hezký, mladý kluk.
''Tak ty jsi můj táta?'' Zeptal se Isaac ve stálém objetí.
''Ano, já jsem tvůj táta. U mě budeš v bezpečí.'' Odpověděl jsem a přestal s objímáním. Chtěl jsem ho pohladit po tváři, ale uhnul, jako by se bál, že mu dám facku.
''Nechci ti ublížit.'' Ujistil jsem ho a Isaac mě přitáhl do dalšího objetí.
''Mám vás nechat osamotě?'' Zeptal se John.
''Ne, stejně už jedeme ke mně. Isaac si potřebuje odpočinout.'' Odpověděl jsem, nastoupili jsme do limuzíny a Isaac mi usnul na rameni. Jakmile jsme přijeli, odnesl jsem ho do pokoje pro hosty a abych ho neprobudil, ani jsem ho nepřevlékl. Vypadá to, že je to jeho jediné oblečení. Proto jsem se rozhodl ho překvapit novým pokojem, oblečením, mobilem, počítačem a mnoho dalším, co nikdy neměl nebo prostě potřebuje k životu.
''Johne, potřebuji, abys přijel.'' Řekl jsem.
''Jde o Isaaca?'' Zeptal se.
''Ano, chci ho potěšit a překvapit.'' Odpověděl jsem a John co nevidět přijel. lsaac bude konečně moci být jako ostatní. Teď je má kariéra na druhém místě. Isaac je teď pro mě nejdůležitější.
Co si o tom zatím myslíte?
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro