‚‚Černý čaj prosím,‘‘ zamumlala Mia k postarší ženě za pultem. Obvykle ji vítala s širokým úsměvem, ale dnes jí to nešlo, ať se sebevíc snažila.

‚‚Copak ti je? Jsi nějaká skleslá,‘‘ zamračila se Martha a vrátila jí rozměněné peníze.

‚‚Nejspíš únava,‘‘ pokrčila rameny Mia a chabě zkřivila koutky do postrádaného úsměvu.

‚‚Tentokrát ti budu věřit. Ale ještě jednou se tu ukážeš takhle smutná a přerazím toho holomka, který ti to způsobil,‘‘ pohrozila postarší žena, ale vzápětí se zasmála a vší silou praštila do staré kasy, která se odmítala zavřít.

Mia se zachichotala, pokývla a poté tiše vyčkávala na svůj čaj. Začala se rozhlížet kolem sebe, když ho venku na ulici spatřila. Po tolika dnech konečně měla tu čest ho vidět na vlastní oči. A tak nehledě na svou objednávku vystřelila ke dveřím a rozeběhla se tak rychle, jak jí jen síly stačily.

‚‚Jacku.‘‘ zavolala. ‚‚Jacku, stůj!‘‘

Jmenovaný se zastavil, ale neotočil se. Když ho Mia konečně doběhla, instinktivně ho popadla za rameno. Poté si před něj stoupla tak, aby mu viděla do obličeje a široce se usmála.

‚‚Ahoj,‘‘ podívala se mu do očí a nemohla setřást ten blažený úsměv.

‚‚Ahoj,‘‘ odkašlal si. Žádný úsměv. Žádné velké gesto.

‚‚Kde ses toulal?‘‘ vydechla vyčerpaně a nemohla skrýt tu radost, že ho po tolika dnech zase vidí, i když si moc dobře uvědomovala, že by se měla chovat více tvrďácky a rozhodně přestat ukazovat své nadšení.

‚‚Byl jsem…pryč,‘‘ odvětil.

‚‚To jsem si všimla,‘‘ uchechtla se. ‚‚Pojď dovnitř. Mám tam objednané kafe,‘‘ pobídla ho a kývla hlavou směrem k Rock café.

‚‚Ne. Musim jít,‘‘ odpověděl chladně a už by se dal na odchod, kdyby ho Mia nezastavila.

‚‚Musíš jít?‘‘ zopakovala ostrým tónem, o kterém ani nevěděla, že ho ve své chabé hlasové zásobě vlastní. ‚‚A kam tak strašně spěcháš Jacku? Hoří snad? Nebo u tebe doma vypukla šílená apokalypsa trvající celé čtyři dny?‘‘ rozhodila rukama a lehce od něj poodstoupila. ‚‚Protože jestli ne, tak nechápu, proč ses tak najednou vypařil a za celou tu dobu nebyl schopný se ozvat.‘‘

‚‚Poslyš,‘‘ přistoupil k ní a jeho obličej nesl velmi naléhavý výraz.

‚‚Ne, ty poslyš!‘‘ skočila mu do řeči. ‚‚Nikdy a opakuju nikdy, bych tě nenechala tak zmateného, jako jsi nechal ty mě. Vždycky bych v sobě našla kousek slušnosti, zvedla ten pitomý telefon a aspoň o sobě dala vědět, když už nic jiného.‘‘

‚‚Musel jsem urgentně odjet. Ty to nechápeš…‘‘

‚‚Ne nechápu Jacku!‘‘ vykřikla. ‚‚Já totiž nic nechápu. Tak mi to sakra objasni,‘‘ pobídla ho podrážděně a netušila, kde se v ní bere ta odvaha mluvit s ním takovým tónem. Každý nepatrný kousek v ní teď vřel nekonečnými přívaly zlosti. Nedokázala své emoce potlačit ani zastavit. Musela mu dát najevo, jak mizerně se celou tu dobu cítila.

‚‚Letěl jsem do Irska,‘‘ pronesl monotónně. ‚‚Za svou rodinou.‘‘

Tohle Miu do jisté míry umlčelo. Nenapadlo by ji, že opustil město byť o dva kilometry natož o takový kus.

‚‚Do Irska?‘‘

Nepatrně přikývl.

‚‚Vím, že jsem ti měl zavolat, ale všechno se semlelo tak rychle, že jsem na to zapomněl. A pak…říkal jsem si: ‚‚Ozvu se jí, dám jí vědět, proč jsem zmizel,‘‘ ale pokaždé, když jsem vytočil číslo k vám domů, uvědomil jsem si, že nevím co říct. Že nevím jak to odůvodnit.‘‘

‚‚Chci vědět, co se stalo,‘‘ řekla tiše Mia a snažila se koncentrovat své rozrušení. ‚‚A ne zítra, pozítří nebo po dalším tvém záhadném zmizení. Teď hned.‘‘

‚‚Dobře,‘‘ přikývl vyrovnaně a následoval ji směrem ke kavárně.

-

O pár minut později seděli v tichosti naproti sobě. Jack svíral hrnek horkého čaje tak pevně, div se mu neudělaly mozoly a Mia ho jen nečinně pozorovala.

‚‚Má matka…ona,‘‘ nadechl se a polknul.

‚‚Prokrista,‘‘ napřímila se Mia a její nepřítomný výraz se změnil na vyděšený. Stalo se jí něco?

‚‚Nech mě domluvit,‘‘ zamračil se Jack. ‚‚Má sestra Susie, mi ve tři ráno volala, že má matka celé dny brečí a není si schopná ani uvařit čaj. Ségře je devět, takže si asi dokážeš představit, jaké to je, když se devítiletá holka stará o svou vlastní matku,‘‘ zatnul čelisti a bylo vidět, že v sobě drží jakousi zlost, kterou se snaží regulovat, jak se dá.

‚‚Proč? Pořád nechápu,‘‘ zavrtěla hlavou a snažila se dát toto sdělení do nějaké souvislosti.

‚‚Takhle už se to táhne celých devět let, co se Susie narodila,‘‘ mluvil dál, ale nevypadlo z toho stále žádné rozumné vysvětlení. Říkal si to spíš sám pro sebe, než aby se snažil celou tu věc nějak objasnit.

‚‚Jacku, proč tvá matka brečela?‘‘

V té chvíli se na Miu otočil a věnoval jí pohled, ze kterého bylo znát, že se snad rozmýšlí, zdali jí všechno říct a zároveň nechápe, jak je možné, že se ho tak hloupě ptá.

‚‚Není toho moc co vyprávět,‘‘ pokusil se to ukončit.

‚‚Jacku…proč tvá matka brečela?‘‘ zopakovala Mia svoji otázku, tentokrát naléhavěji.

Chvíli si ji měřil pohledem. Vypadalo to jako by soupeřil sám se sebou a nevěděl, jestli jí může plně důvěřovat.

‚‚Můj otec…Byl alkoholik. Opustil nás, když mi bylo deset,‘‘ řekl. ‚‚Sbalil se a nechal po sobě jen prázdný trezor. Od té doby se neozval.‘‘

Mia seděla naproti němu, ochromená, překvapená a naprosto znechucená. V životě by ji nenapadlo, že zrovna Jack prožil v dětství něco horšího než příušnice.

Husté ticho prolomila silná rána do stolu, ve které si Jack vylil svou neovladatelnou zlost. Výraz, který nesla jeho tvář, byl v tu chvíli tak nenávistný, že by jím mohl pražit mandle nebo řezat diamanty.

‚‚Takovej hajzl,‘‘ sykl nenávistně. ‚‚Myslí si, že stačí, když zavolá domů a řekne pár těch nechutně otcovských věcí. Že chce vidět svoje dvě děti, jak dospěly, jak vypadají, jak se jim daří...‘‘

‚‚Počkat…on k vám volal?‘‘ zeptala se zaraženě Mia.

‚‚Nejen to. Chce nás přijet navštívit,‘‘ vyplivl Jack s největší nechutí a opovržením. ‚‚Prý si to všechno srovnal v hlavě. Chce Susie poznat a finančně nás podpořit. Takový kecy.‘‘

‚‚Třeba to myslí upřímně,‘‘ namítla Mia a snažila se ho přivést na optimističtější myšlenky. ‚‚Proč si myslíš, že je to tak falešný?‘‘

‚‚Opustil mou matku, přestože věděl, že čeká druhý dítě,‘‘ podíval se na Miu, jako by byla snad úplně hloupá a celou tu věc vůbec nepochopila. ‚‚Plus ten idiot nemá ani na vlak, natož aby si koupil letenku do Irska,‘‘ praštil opětovně do stolu a zasloužil si tím pár nepříjemných pohledů od okolí. ‚‚Žije ve Francii. Před pár lety jsem ho našel a viděl jsem, jak ten ubožák žije. Je jen samej problém.‘‘

Mia vydechla všechen zadržovaný vzduch. Něco takového by ji ve spojitosti s Jackem nenapadlo ani v tom nejšílenějším snu.

‚‚Ví tvá matka, že jsi ho našel?‘‘

‚‚Ne. Dorazilo by jí to,‘‘ zavrtěl hlavou. ‚‚Ten parchant prostě nesmí překročit práh našeho domu, jinak to bude mít katastrofální následky.‘‘

‚‚Ale je to tvůj otec,‘‘ namítala Mia.

‚‚Otec, kterýmu jsem byl vždycky úplně ukradenej. Otec, kterej strávil každej volnej večer v hospodě. Otec, kterej mé matce kradl peníze. A otec, kterýmu jsem byl dobrej maximálně na to, abych mu šel po škole koupit pivo. Páni. Otec roku,‘‘ pronesl ironicky a usrkl si z hrnku, jehož obsah byl už skoro studený.

Zavládlo tíživé ticho. Mie se honilo v hlavě, jestli by měla radši tak ničemného otce jako má Jack nebo žádného. Nevěděla, co na to všechno říct. Nevěděla, jak mu pomoct.

‚‚Je…je mi to líto,‘‘ šeptla a sklonila pohled na sepjaté ruce v klíně. ‚‚Tohle si nezasloužíš. Ani ty, ani tvá rodina.‘‘

‚‚To je fuk,‘‘ zavrtěl hlavou a surově praštil lžičkou, se kterou si pohrával o vnitřní stranu šálku.

Další ticho. Mia se ani nepokusila navázat konverzaci na jakékoli jiné téma. Věděla, že by fatálně pohořela.

‚‚Víš, co potřebuješ?‘‘ podívala se na něj a šibalsky se usmála. Jack se jí v tu chvíli podíval do očí a vypadal nebezpečně, ba i neskutečně sexy, což si Mia snažila nebrat moc do hlavy, protože na to rozhodně nebyla vhodná chvíle.

-

*(Doporučuju si pustit písničku nahoře)*

Řev prořízl nekonečné ticho na staré vyhlídce. Mladík, jehož duše nesla více šrámů než starý oprýskaný stůl, z plna hrdla křičel do ticha. Dával vzduchu kolem sebe význam, sděloval mu svůj příběh a vkládal do něj všechnu svou bolest.

Dívka za ním ho s potutelným úsměvem pozorovala. Věděla, že mu to dluží. Věděla, že tím, že ho sem vzala, mu aspoň z části pomohla. A když řev utichl, atmosféra snad nikdy nebyla uvolněnější.

‚‚V pohodě?‘‘ podívala se na něj a lehce se usmála.

Jack přikývl. Jeho obličej teď nesl dlouho postrádaný úsměv a v očích se mu mihotaly jiskřičky tak jako vždycky. Přesto, že zlost v něm do jisté míry stále přetrvávala, byla daleko více snesitelná a dýchatelnější.

‚‚Je mi to líto,‘‘ zavrtěl hlavou a stoupl si do její těsné blízkosti.

‚‚Co máš na mysli?‘‘

‚‚Že jsem tě do toho zatáhl. Nechtěl jsem, abys věděla, jak podělanou mám rodinu,‘‘ odpověděl a chytl ji něžně za ruku.

‚‚Je mi líto, že nechápeš, že tvoje problémy jsou i moje problémy,‘‘ podívala se mu do očí. ‚‚Jacku, můžeš mi říct všechno. Ať už je to sebevíc k ničemu.‘‘

Podíval se na ni s lehce lítostivým pohledem. Pohledem, který naznačoval souhlas, ale hluboko pod povrchem něco skrýval. Něco, co nechtěl, aby bylo objeveno. A tak jen přikývl.

‚‚Nerad to říkám, ale asi se půjdu opít.‘‘

Mia se uchechtla a chytla i jeho druhou ruku.

‚‚Je mi jasný, že řvát jako nějaký šílený poddruh tyranosaura v téhle situaci úplně nestačí,‘‘ zasmála se. Jack jí úsměv opětoval a poté k ní přistoupil ještě blíž.

‚‚Nechci. Abys. Někdy. Potkala. Mého. Otce. Rozumíš?‘‘ zašeptal, ale z jeho šepotu byla slyšet silná odhodlanost. ‚‚Nikdy, je to jasný?‘‘ pronesl ostře.

Mia tento přístup nechápala, ale přesto raději přikývla.

‚‚Fajn,‘‘ kývl. Potom vzal její tváře do dlaní a políbil ji. Bylo to zvláštní. Jako by Mia jen z toho polibku cítila všechnu tu bolest. Všechno to zklamání. Omotala Jackovi ruce kolem krku a zajela mu do vlasů, čímž polibek ještě více prohloubila.

‚‚Už nikdy nesmíš zmizet bez ohlášení,‘‘ šeptla bolestně. Jejich obličeje od sebe oddělovalo jen pár slabých centimetrů.

‚‚Nezmizím, slibuju,‘‘ přitakal a znovu ji políbil.

‚‚Slibuješ?‘‘

‚‚Slibuju,‘‘ přikývl a naposledy spojil jeho rty s těmi jejími.

A tak Mie v síle polibku a podvečerní atmosféry nezbývalo nic jiného, než doufat, že svůj slib opravdu dodrží.

Stačilo ale jenom doufat?

(Další kapitola je tady! Tentokrát jsem sebou vážně hodila a jsem za to na sebe pyšná, haha. Chci hlavně upozornit na trailer k příběhu, který naleznete v úvodu. Doufám, že se vám, kteří se rozhodnete si ho pustit, se bude líbit. Teď přichází moje ohrané, nejspíš už trochu trapné, ale naprosto upřímné poděkování za obrovský počet reads, votes a krásné komentáře! Jste vážně skvělí a já vás miluju. xoxo)