Aaron

Bylo okolo jedenácté večer a já se zrovna chystal lehnout si na zadní sedadla svého auta, kde jsem přebýval poslední hodiny při hledání mé družky, když se rozezněl můj telefon.

Příchozí hovor mi oznamoval, že mi volá Caleb. Ztěžka jsem polkl a hovor přijal.

,,Alfo, ona už rodí!" Vyhrkl a já se okamžitě vzpřímil. Moje tělo polil ledový pot. Podíval jsem se na měsíc v úplňku a já ztěžka polkl.

To snad ne... Tohle bylo hodně špatné...

,Notak, buď při smyslech, Aarone!' Okřikl mě Oritel a já mu musel dát za pravdu, prudce jsem zavrtěl hlavou a zeptal se: ,,Je někde poblíž nemocnice, kam bys ji mohl odvézt?!"

,,Ne. Není poblíž nemocnice. Navíc kdyby porodila vlče, těžko by se to vysvětlovalo personálu," odpověděl mi záporně a já si promnul své unavené oči.

,,Musíš jí pomoct porodit ty," řeknu narovinu. Jiná cesta teď nebyla

,,Copak jsem porodní bába?!" Vyjekl a já ignoroval fakt, že na mě právě zvýšil hlas. Raději jsem si ani nechtěl přestavovat v jaké situaci se nachází.

,,Jestli nechceš, aby tvá Luna zemřela, tak to prostě uděláš! To dítě by ji mohlo rozervat na kusy!" Zavrčím frustrovaně. Sedám si za volant.

,,Ano, Alfo, já vím..." Hlesl a já hlasitě zavrčel: ,,Pokud nechceš být mrtvý až se mi dostaneš do rukou, tak to uděláš! Hned!"

,,Rozumím," přitakal, zatímco mě se zmocňovala frustrace. ,,A proměníš ji. Jestli ji neproměníš ve vlčici, tak přežije jen to dítě, ale jen na pár dní, protože bude svou matku potřebovat!"

,,Teď nebo až pak?" Zeptal se a z jeho hlasu jsem vycítil, že má skutečně strach a je nervózní.

,,Samozřejmě, že teď! Ona se musí proměnit ještě před porodem, její tělo by to jinak nemuselo vůbec vydržet!" Bohyně, ten chlap je takový idiot a dřevo!

,,Potom ji odvezeš do smečkového domu, aby byla pod dozorem lékaře," dodám a on přitaká: ,,Dobře. Chápu. Ale potřebuji u sebe další vlky! Sám to nezvládnu!"

,,Samozřejmě. Pošlu ti tam vlky i lékaře," odpovím a hned jak hovor ukončíme, uvědomuji smečkového lékaře a sám se vydávám na cestu zpět ke smečce, kde na tu výpravu počkám.

Tohle bude náročná noc.

---

Celá výprava se dostala zpět do smečkového domu okolo třetí ráno. Pod očima jsem měl obrovské kruhy a já se sotva držel na nohou, proto jsem raději seděl na pohovce a čekal na zprávy.

Přede mnou se objevil smečkový lékař Giordano a okolo něj dvě vlčice zdravotní sestry.

Caleb a Alicent nikde nebyli.

,,Kde je vaše Luna?" Zeptám se ostře a hlasitě zavrčím.

Giordano se na mě klidně podívá a odpoví: ,,Je doma u Caleba Younga. Jako její tvůrce nad ní musí mít kontrolu. Po celou dobu, než se poprvé přemění na vlčici. Musí podle pravidel žít u něj. On ji bude učit všemu, co potřebuje znát, aby to zvládla. Bude to pro ni nové a potřebuje klid a hlavně svého tvůrce."

Uvnitř mě se rozlil nepříjemný bodavý pocit... Osten žárlivosti a injekce vzteku.

Nádhera.

Opravdu nádhera!

Samozřejmě! Caleb Young je její tvůrce a má teď nad jejím životem kontrolu do doby, než se ona stane právoplatnou členkou smečky a skutečnou vlčicí!

Bohyně, jak jsem mohl být tak hloupý?! Proč jsem to jen nakonec nebyl já, kdo by jí byl na stopě?!

,Nechtěla nás kvůli tvé aroganci ani cítit,' zavrčel otrávený Oritel a já zatl ruce v pěst. Avšak nic jsem na to neřekl, poněvadž měl pravdu...

Zhluboka jsem se nadechl a podíval se na jednu z vlčic zdravotních sester, která v ruce držela bílý ručník, v němž bylo cosi zavinutého.

Uvnitř mě se probudila zvědavost a pud něčeho, co jsem pocítil poprvé v životě...

Zhluboka jsem se nadechl a přistoupil k ní blíž, ale vlčice akorát o krok ustoupila se slovy: ,,Omlouvám se, Alfo, ale to není dobrý nápad." Znervózněla a já se zamračil. Probodl jsem pohledem Giordana, který lehce zesinal a mě došlo, že je něco špatně. Nasál jsem do plic vzduch až jsem se z toho rozkašlal, protože mě začal dusit pach smrti a krve...

A ten pach přicházel...

Pohlédl jsem na ten bílý ručník v náruči vlčice, která se jmenovala Esther a byla Giardonovou spřízněnou duší.

Okamžitě jsem k ní přistoupil a vzal onen ručník do náruče. ,,Alfo, ne!" Vyjekla, ale pro mě bylo pozdě.

Naskytl se mi pohled na čistě černé vlče, bylo od krve, mělo zavřená očka a vypadalo, že spí... Jenomže jeho tělíčko se nehýbalo. Bylo úplně ztuhlé, vůbec na mě nereagovalo, přitom by každé vlče mělo okamžitě reagovat na svého otce a matku...

Došla mi jedna příšerná skutečnost a já jen ztěží udržoval kamennou tvář. Ve skutečnosti se mi chtělo řvát, brečet a nadávat.

Mé vlče bylo mrtvé.

,,B... Byla to vlčice nebo vlk?" Zeptám se chladně, přestože jsem měl co dělat, aby můj hlas nebyl zastřený pláčem.

Giordano, Esther a jejich dcera Camille se na sebe navzájem podívali a já upřel pohled na Giordana. Ten polkl a odpověděl: ,,Vlčice, Alfo. Byla to holčička."

Mně v tu chvíli došlo, co jsem ztratil. Své prvorozené dceři jsem chtěl dát jméno Isabelle. Po mé matce.

Můj výraz ztvrdl a já začal vidět rudě. Vlče jsem okamžitě vrazil do Estheřiných rukou. ,,Pohřběte ji... Zítra se o všem dozví smečka," zavrčím s projdu okolo nich.

Oni se zmohnou jen na prosté 'Ano, Alfo,' a víc se mnou nekomunikují. Já vyběhl ven a proměnil se na obrovského čistě černého vlka.

Hlasitě jsem zavyl na celý les s vběhl do hlubin obřího lesa. Dnes si to odskáče nějaký medvěd.

Oritel uvnitř mě hlasitě vyl, nadával mi, jaký jsem idiot, pitomec a kretén. Vrčel, štěkal a nechával své zlosti volný průchod.

Přišli jsme o dceru a Alicentiným tvůrcem se stal Caleb Young... Tohle byl ten nejhorší den mého života.