Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

VIII. Špatný vtip

Caleb

Podle Alfových instrukcí, i instrukcí od stopařů, jsem se dostal až k jednomu hotelu, kde by údajně měla přebývat ta žena, která je s Alfou těhotná.

Původně jsem dával jasně najevo, že do této záležitosti nechci být zapleten z jednoho prostého důvodu - ta žena čekala ALFOVO mládě. Tohle byla Alfova starost.

Ale to, že je ta žena člověk, situaci jen ztěžovalo. Byl úplněk, ona v devátém měsíci, jen pár dní před porodem. Vražedná kombinace.

Navíc ta žena před Alfou utíkala jako před jejím bývalým. Ačkoliv to je neuctivé, já se za to Alfovi občas v duchu vysmívám, vyhlédnout si lidskou družku je akorát o tom, aby vlk zešílel netrpělivostí.

Nakonec jsem samozřejmě poslechnout MUSEL.

V hotelu s polopenzí jsem se ubytoval a šel se pokusit zjistit, kde by mohla ta Alicent být ubytovaná.

Vyšel jsem na chodbu a dostal jsem chuť na kávu. Tiše jsem zamručel. Nikdy není dostatek kofeinu. Ne v této situaci.

Vydal jsem se tedy pro kávu do automatu, protože jídelna se otevírala jen na snídaně.

Šel jsem chodbou, když mě do čichu uhodil omamný pach karamelové kávy a knih.

Okamžitě jsem zastavil a mé smysly začaly fungovat na plné obrátky, stejně jako myšlenky, které se nechtěly zastavit. Uvnitř mě začal šílet můj vlk Aracain, až mě z toho rozbolela hlava.

Tiše jsem sykl a snažil se vzpamatovat, avšak mé tělo se pod náporem a tlakem mého vlka dalo do pohybu a já neměl žádnou z kontrolu.

Aracain nás dovedl až k automatům na jídlo, kde si zrovna nějaká blonďatá žena brala svou láhev s vodou.

Aracain v tu chvíli zastavil a než jsem se nadál, tak žena do mě vrazila.

,,Omlouvám se, neviděla jsem Vás," omluvila se a já zaraženě sledoval, jak začínají studem rudnout její tváře.

Byla nádherná. A ten pach... Šílel jsem z něj, stejně jako Aracain, který uvnitř mě začínal žalostně kňučet. Chtěl ji, stejně jako já. Avšak já pochopil, že ji mít nemůžeme, přestože byla tím nejdokonalejším stvořením, které jsem kdy viděl.

,,V pořádku," promluvím konečně, když si nějakou chvíli jen zaujatě prohlížím její dokonalý jemně zakulacený obličej. Z modrých očí jsem poznal, že se jedná o čočky a já uvnitř zavrčel, kdybych tak mohl vidět jejich skutečnou barvu! Čočky nejsou vůbec přirozené!

,,Jen byste si měla dávat větší pozor, kam se díváte," dodám ještě a chvíli mlčky zírám do jejích očí. Oh, Bohyně...

Pak jsem sjel pohledem o něco níže, abych si ji mohl prohlédnout celou a v tu chvíli celý ztuhnu.

Kurva...

Teda ne doslova. Nebo jo?

Jedno bylo jisté. Ta žena, kterou si Aracain vyhlédl, a ke které mě táhne pouto spřízněných duší, je ta samá, ke které se hlásí i Alfa...

Tahle žena je hledaná celou smečkou, kvůli Alfovi, aby mohl konečně mít svou družku a smečce nehrozil rozpad, protože by kvůli absenci Luny Alfa nezvládal své stavy vzteku a frustrace.

A ona je MOJE i ALFOVA spřízněná duše?!

Bohyně, co jsi mi to provedla?! Alfa mě zabije dříve, než stihnu vyslovit jméno téhle nádherné ženy!!

,,Um... Omlouvám se. Ale už půjdu," řekla po dlouhé době ticha, kdy jsme na sebe jen zírali a já se uvnitř sebe vyrovnával s touto skutečností...

Tohle byl velice špatný vtip.

,,Dobrou noc," promlouvila znovu a prosmýkla se kolem mě a zmizela za rohem chodby.

,,Dobrou..." Vydechnu a zírám na místo, kde ještě před chvílí stála.

,Tohle je v prdeli,' promluví zničehonic Aracain a já s ním musím bohužel souhlasit.

Frustrovaně si zajedu prsty do vlasů a zatahám za ně.

Bohyně, ona je tak dokonalá. Jemné kulaté rysy jí lemovaly blonďaté prameny sestřižené k ramenům. Růžovoučké tváře jako dvě růžovoučké pivoňky... A kéž bych mohl vidět její přirozenou barvu očí!

Zavrtěl jsem prudce hlavou a šel si pro kafe. Musím zavolat Alfovi a dát mu vědět, že jí mám přímo před nosem.

-----

Aaron

,,Mám ji pod dozorem, Alfo. Je v pořádku, i když asi trochu hladoví," řekl mi do telefonu Caleb, který byl k Alicent ze všech mých vlků nejblíž.

Pokýval jsem hlavou. ,,Dobře, dohlížej na ni. A kdyby se něco dělo, tak zakroč a dej mi vědět. A dneska je úplněk. Bojím se, že se tam nedostanu včas, abych jí pomohl."

,,Zvládnu to, Alfo. Víte, že na mě se můžete spolehnout. Ta žena i dítě budou v bezpečí," ujistil mě rozhodně Caleb a já o jeho slovech nepochyboval.

Bohužel jsem mu musel říct to, co jsem nechtěl, na krátký moment zavřu oči a tiše vydechnu. Pak ho odhodlaně oslovím: ,,Calebe?"

,,Ano, Alfo?"

,,Kdyby se to jakkoliv zvrtlo, proměň ji," řeknu zcela vážně a na druhé straně zavládne ticho.

,,Js... Jste si jist?" Zeptal se nejistým hlasem a přestože Oritel na mě štěkal, abych to okamžitě odvolal, protože tohle byla fakt šílenost, neměl jsem na výběr. Než bych se k ní dostal, mohlo by být pozdě. Caleb je k ní momentálně nejblíž a je jediný, kdo jí bude moct pomoci.

Samozřejmě bych byl radši, kdybych ji mohl proměnit já. Byla mou spřízněnou duší, a když ji přeměním, tak o to víc bude povolná, protože její vlčice z mého vlka ucítí, že jsem její tvůrce, takhle ji budu muset svěřit do péče jiného vlka a to ve mě probouzelo obrovský vztek a žárlivost. Jenomže jinak to nešlo...

,,Ano, jsem, Calebe, jsi jediný, komu to můžu beze strachu svěřit. Věřím, že se o ni postaráš," řeknu zcela vážně a i přes telefon jsem slyšela, jak Caleb ztěžka polkl nervozitou.

,,T... To je pro mě opravdu čest, Alfo. Přísahám, nezklamu Vás," odpověděl mi.

Pokývu hlavou. ,,Dobře. Tak zatím. Přeji dobrou noc, Calebe."

,,Dobrou noc, Alfo."

-----

Caleb

Jakmile mi Alfa řekl, že si mám vzít její přeměnu na starosti, myslel jsem, že to se mnou sekne...

Jestli se to skutečně stane a já budu její stvořitel, tak se Arcainovy city ještě prohloubí a její vlčice bude mít v sobě hluboko zakořeněný isntinkt...

Tohle je špatně. Tohle je opravdu špatně. Já přeci nemůžu konkurovat Alfovi!

Dobře, možná jsem První válečník, ale to přeci neznamená, že si to chci rozdat s Alfou, abych měl tu ženu pro sebe! Já přeci nejsem sebevrah! Já nejsem šílenec!

Bohyně, proč... Proč jsi mi tohle udělala?!

Proč je mou spřízněnou duší zrovna ona?!

Chodil jsem po pokoji sem a tam snažil se pochopit, do čeho mě to vlastně Bohyně namočila, ale nemohl jsem vůbec na nic přijít... Byla to hádanka, na kterou můj mozek nestačil.

Zničenic mě udeřila prudká bolest hlavy, až mě to srazilo na kolena. Tiše jsem zasténal a promnul si spánky.

,Aracaine, cítil jsi to?' Zeptám se ho a on znepokojeně zavrčí: ,Ano, cítil. ONA je v nebezpečí. Bojím se, že to mládě přijde kvůli úplňku na svět dříve.'

Trhl jsem s sebou.

Tohle snad nemůže už být horší. Nejen, že ji skutečně budu muset přeměnit, ale ještě k tomu jí budu muset pomoct porodit?!

Bohyně, stůj při mně, prosím.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro