Alicent

,,Tak fajn, soustřeď se, Alicent," začal klidně Caleb, když jsme byli u něj na zahradě, seděli v tureckém sedu naproti sobě a navzájem si hleděli do očí.

,,Fyzická i psychická podstata našeho druhého vlka je velmi důležitá. Krom toho, že nám umožňuje se proměňovat do vlčí podoby, tak nás jeho přítomnost chrání."

Nad tímto Calebovým prohlášením nadzvednu lehce obočí, což Caleb bere jako správný signál, že tomu moc nerozumím.

,,Spojení nás a našeho vnitřního vlka je důležité pro náš organismus. Díky vnitřnímu vlkovi jsme lépe chráněni před nemocemi a jinými oslabeními. Například zlomeniny. To, co by se ti během lidského života léčilo šest týdnů, budeš mít teď po přeměně vyléčeno za šest dní. Tvá imunita je nyní také posílena a nepodlehneš nemoci, které bys jako člověk podlehla ihned. Většinou obyčejnou rýmu a kašel nemíváme, pokud není oslaben náš vnitřní vlk."

Pozorně jsem poslouchala a čím déle mi o tom Caleb vyprávěl, tím více jsem si uvědomovala, jak bude teď můj život pravděpodobně snazší než kdy dřív.

,,Ale samozřejmě... Kromě tohoto máme zlepšenou kondici. Uneseme větší váhu, nemáme žádný problém s během, ani skoky, a hlavně, a to je nejdůležitější, máme bystřejší smysly," Caleb se dlaněmi opřel o trávník a na chvíli se zamyslel, ,,ale také jsou silnější i naše emoce a city. Všechno je znásobené, všechno chceme a nebo odmítáme více než kdy předtím. Avšak... Za to většinou můžou právě naší vnitřní vlci, kteří podléhají přirozeným pudům a instinktům snáze než lidé, kteří mají tendenci všechno zahazovat a zapuzovat."

Lehce jsem ho probodla pohledem, který říkal ,tím narážíš jako na mně'. Na to Caleb zavrtěl hlavou a postavil se, pak se přesunul k hromádce naskládaných polen. ,,Pojď sem," pobídl mně a já bez nějakého váhání šla. Zajímalo mně, co mi chtěl ukázat.

Když jsem se postavila vedle něj, tak řekl: ,,Zavři oči."

Já to udělala a čekala, co bude dál. ,,Zhluboka se nadechni."

Nasála jsem pomalu vzduch do plic až se mi hruď mohutně nadmula a mně v nose zašimralo každé smítko pylu a prachu. Ale také jsem toho hodně cítila.

,,Co cítíš?"

,,Já... Cítím dřevo. Jedle, páni a cypřiš... Břízu, dub... Jilm? No doháje... Jak je možné, že každý strom má jinou vůni?" Podivím se a kouknu s obrovským nadšením na Caleba. Uvnitř mně to hořelo nadšením. Chtěla jsem zjistit víc!

,,Soustřeď se," nadzvedl koutek úst Caleb, ,,co ještě cítíš?"

Znovu jsem zavřela oči a nasála vzduch. Dolehl ke mně slabý pach vody, trávu jsem cítila. Panebože cítila jsem toho tolik! A hlavně lipový květ a... Odkdy má odvaha pach? Bylo toho hrozně moc a mně se z toho začínala točit hlava. Otevřu oči a upřu je na Caleba, kterému se oči lesknou poznáním i pochopením.

,,Je to síla," vydechnu.

,,Ano, to ano. Ale neboj. Brzy si zvykneš," usměje se černovlásek. ,,Teď se soustřeď na zvuky okolo sebe. Co slyšíš?"

Zavřu oči a snažím se pečlivě soustředit. Chvíli nic a to jsem u toho i zadržovala dech. Zavrtím hlavou. ,,Ne. Nic neslyším."

,,To nic." Caleb ke mně přistoupil blíže a vzal mně za paži. Naskočila mi husí kůže a pockočilo srdce ,,Jen klidně dýchej. Nejprve se soustřeď na to první a druhé. To, co je k tobě nejblíže. Pak se začne vzdálenosti zvětšovat."

Jemně přikývnu a pomalu klidním svůj dech. Nakonec dýchám klidně a pravidelně. Slyším šum větru ve stromech, zpěv ptáků na obloze. ,,Potok..." Vydechnu ohromeně a kouknu na něj.

,,Ale ten je od nás několik desítek metrů," namítnu a Caleb se ušklíbl. ,,Přesně 118,6 metrů."

Brada mi spadne snad až úplně na zem a vytřeštím nevěřícně oči. ,,To ne!" Vyjeknu vyjukaně a Caleb se zachechtá: ,,To jo."

,,Dobře. Dobře. Co dál?" Zeptám se. Srdce mi nadšeně zaplesá.

,,Zadívej se do dálky," nasměruje mě směrem do hlubokého lesa před námi. Jemně přikývnu a snažím se zjistit, co mi chce ukázat.

,,Buď potichu a dívej se pozorně. Na ten pátý strom z leva od rohu plotu," poradí mi a natáhne tím směrem prst.

Přimhouřím oči a pozoruju ono místo. Chvíli jen samá zeleň a stromy. A za chvíli vykoukla jedna hlavička a po chvíli druhá. A nakonec třetí. Zatajím dech, když zpoza stromů, které jsou od nás několik set metrů, vyjdou dva koloušci a laň.

,,To je úžasné," usměji se a otočím se ke Calebovi, který měl nyní obličej hodně blízko tomu mému. Jemně se usmíval. ,,To ano."

Ale já se příliš nesoustředila na to, co říkal, ale jak to říkal. Navíc se mně zmocnila touha vyzkoušet svůj další smysl.

Zničehonic se ode mně Caleb odtáhl a pustil mně. Překvapeně zamrkám.

,,Dobře. Teď... Ehm... Chuť sis vyzkoušela, když ti Nori připravila jídlo po přeměně. Ale hmat?" Odkašlal si a dlaní popleskal polena vedle nás. ,,Zavři oči, dotkni se jednoho z těch polen."

Chvíli na něj zmateně hledím, ale on se tváří stále stejně nezaujatě. Nakrčím nos, ale nic neříkám. Udělám, co po mně chce.

Prsty přejíždím po jednom z polen a vnímám, jak jsou velké letokruhy podle hrubosti a hloubky. Zároveň cítím jak vedou léta a nakonec i cítím, že mezi poleny pravděpodobně někde lezou mravenci nebo nějaká taková havěť.

Fascinovaně otevřu oči a Caleb si založí ruce na hrudi. ,,Tomu se říkají vlkodlačí smysly."

,,Je to úžasné," usměji se nadšeně, ,,děkuju."

Muž přede mnou přikývne a jde zpět k místu, kde jsme předtím seděli. A já jdu s ním, posadím se naproti němu.

,,Ale samozřejmě má tohle i svá negativa," vydechl Caleb a promnul si kořen nosu, ,,tím největším negativem je to, že naši vnitřní vlci jsou vlastní bytosti. Žijí uvnitř nás, mají svá jména, svou povahu, svůj rozum. Například můj vnitřní vlk se jmenuje Aracain. A tvá vnitřní vlčice, jak jsme se už dozvěděli, se jmenuje Iridae."

,,Takže uvnitř nás defakto parazituje nějaká bytost, které se nezbavíme, protože je naší součástí?" Nadzvednu obočí a Caleb chvíli přemýšlí a vypadá to, že vede boj sám se sebou dokud se nezačne smát. ,,Vlastně ano. Dalo by se to tak říct."

,,Ale co je důležité ti říct, vlkodlaci musí umět se svými vnitřními vlky spolupracovat, aby nedocházelo k vlčí paralýze, jako to bylo v tvém případě a nedocházelo i k mutacím. Stačí špatná koordinace s vnitřním vlkem při přeměně a může se stát, že se proměníš z vlka v člověka a zůstane ti ocas nebo vlčí přední tlapa," odkašlal si. ,,A vlčí paralýza je to největší zlo, protože tvá vlčice není kontrolována tebou samou a může si dělat co chce, pokud ji nezastavíš."

,,A jak se vám povedlo mně zastavit, když jsem byla smečce představená jako," žaludek se mi obrátil vzhůru nohama, ,,Alfova Luna?"

Caleb si nervózně poposedl a odkašlal si: ,,To jsem byl já. Jakožto tvůj tvůrce, tvůj stvořitel, jsem s Iridae trochu spoután trochu na způsob vztahem otec a dcera."

,Upřímně mně naštval, že jsem nemohla zabít Aarona!'

Cuknu s sebou a poplašeně se na Caleba podívám.

,,Co se děje?" Zeptal se starostlivě Caleb a svraštil obočí.

,,Iridae... Promluvila," zachraptím a polknu, abych se zbavila toho nepříjemného sucha v krku.

,,V tom případě toho využijeme. Zkus ji přemluvit, aby se ti ukázala," řekl odhodlaně a já přikývla, ale než jsem stihla něco říct, tak má vlčice znovu promluvila: ,Haha! No tak na to rovnou zapomeň! On mi nemá co rozkazovat! A ty taky ne!'

,,Odmítá. Prý jí nemáme co rozkazovat," hlesnu a nervózně se na Caleba podívám.

,,Hloupost. Ty jsi její lidská verze a já jsem její tvůrce. Je k nám vázaná poutem poslušnosti, věrnosti a stvořením."

,Blah, blah, blah. Samý kecy. Nemusím se nikomu ukazovat ani projevovat,' zavrčel hlas v mé hlavě otráveně.

Zavrtím bezradně hlavou. ,,Tvrdí, že nemusí..."

Caleb si tiše povzdechl a zavrtěl hlavou. Pak si dlaní přejel po obličeji a trochu neochotně se zamračil. V tu chvíli jeho oči zežloutly a já zalapala po dechu. ,,Nechtěl jsem to dělat," promluvil trochu hlubším hlasem než obvykle a mně naskočila husí kůže.

To byl Aracain.

,,Ale nemám na výběr," zavrtěl hlavou a postavil se. Pak mně hrubě popadl za ruku a vytáhl na nohy až jsem klopýtla jeho směrem.

Zalapám po dechu. Aracain se na mě podívá a jeho pohled na chvíli zjemní. Pohladí mně po tváři. ,,Promiň, Licie."

,,Za co?" Nechápu.

Ale v tu chvíli se vlkodlak upřeně zadíval do mých očí a hlasitě zavrčel: ,,Vyjdi!"

Na to mně začne šíleně bolet hlava, až se musím skrčit, jako by mi ji někdo drtil drtičkou, provrtával vrtačkou a zároveň mně do ní tlačil a snažil se mě dostat na kolena, přestože se mně Caleb, tedy Aracain, vůbec nedotýkal.

Brzy na to se mi začne mlžit zrak a po chvíli už vidím jen temnotu.