Obsah ve zkratce: výměna pár spisovných výrazů za méně spisovné, záměna až moc nespisovnýho tvaru za jeden méně nespisovnej (ale furt nespisovnej), dvě chybějící čárky, pochvala argotu, námětu a smýšlení hlavní postavy.

A teď si to pojďme rozebrat trochu víc do hloubky!

V prvním odstavci této povídky jsem napsala větu: Naštěstí se to celý zatim zdálo sotva znatelný, ale všem bylo jasný, že se bude počasí s dalšími  dny zhoršovat. Dědečkovi se to zdálo až moc spisovné, a proto jsem s dalšími dny vyměnila za další dny.

Docela mě zarazilo, když mi ke slovu pětidenní napsal dotaz, zda to může být i podstatné jméno, podle vzoru stavení. Upřímně některý věci z argotu používám tak zautomatizovaně, že mě ani nenapadne se zamyslet nad tím, jak to slovo může působit na běžného člověka.

O trochu níže mám větu: Před pár měsejci sem jednoho z nich podělal. 

Měsejci bylo nakonec změněno na měsícema, přeci jen už to byl dost atypickej tvar.

Dědeček mi do textu k dvěma větám vložil i poznámky jako: To jde? Já koukám jako blázen... a: Máte lepší slovní zásobu z oboru než já... Díky za ten slovník dole.

A to se nenechte vyvést z omylu, že by Dědeček nic o drogách nepsal. Zrovna minule nám četl jednu svou povídku, ve který ty stavy popsal skutečně věrohodně. Když si do Googlu napíšete Opatrná jízda povídka, a klinete na odkaz z novinky.cz, můžete si tam povídku přečíst. Je fakt skvělá. Mimo to ji najdete v knize Miliónový časy. Povídka pro Adru. Když jsem zjistila, že Dědeček ví co a jak, byla jsem o to víc ráda, že na něj mnou použitý výrazy udělaly dojem.

Další chyba se mi povedla v této větě: Držel sem se dostatečně za nimi, ale i tak dost blízko na to, abych je slyšel. Vzhledem k tomu, jakým stylem je povídka psána, se rozhodně hodí nimi nahradit nima.

„Nemůžu tomu uvěřit," krákorala zrovna ta ženská. „Vždyť tě to nezabije, když budem spát u mý matky ještě jednu noc."

„Ta skutečnost mě nezabije, to máš pravdu," vodpověděl chlápek. „Tvá máti to ráda udělá za ni."

K této části mi Dědeček napsal, že je to hezký kontrast, tato ušlechtilá hříčka.

A teď se posuneme k čárkám. V celým textu mi chyběly dvě a bylo to v těchto větách.

Schválně je sem dám nejprve bez čárky a můžete si sami zkusit najít, kam byste je doplnili.

I beze mě byla tadle část města nechvalně proslulá, a jestli tu bylo vo jednu kedru míň nebo víc nikoho nezajímalo.

Nevim, jak dlouho sem šel a upřímně mě to ani nezajímalo.

Kdo v první větě tipoval čárku před slovem nikoho, má pravdu. A kdo si myslel, že je druhá čárka před áčkem, má taky pravdu.

K celé práci mi Dědeček ještě připsal, že ji považuje za skvělou, včetně slovníku. Bylo tam prý málo chyb, lehká ruka a dobrý nápad pro zápletku. A smysl pro humor. Takový hodnocení mě fakt potěšilo, upřímně jsem si myslela, že většina lidí ten námět vůbec nepochopí a bude to mnohem horší než povídka o manželech Burešových. Kupodivu jsem se ale nesetkala s jedinou výtkou ani ze strany spolužáků, prý bylo zajímavý si přečíst takovou konspirační teorii, která se zrodila v hlavě feťáka. Dědeček mi ke větě: A roušky nejsou nic jinýho než krytí, zařízený speciálně kvůli němu, aby ty vzhledový rozdíly nebyly tak velký. dokonce napsal, jak ho to pobavilo. Nevím, nakolik je v tom případě dobře, že mě taková konspirační teorie napadla hned a nedělalo mi sebemenší problém tímhle stylem při psaní přemýšlet, ale... budeme dělat, že to byla výhoda.