Obsah ve zkratce: užití špatného slova, rusismus, nadbytečná slova, chybné tvary slov, přebývající čárky, pochvala námětu

V této povídce je toho hodně, co si musíme shrnout a nechci vás ochudit o jedinou poznámku. Myslím, že jsem v ní dělala docela typický chyby, ze kterých si snad i něco vezmete. 😄

Všechny své starosti držel v sobě a nikomu neřekl jediného slova.
K této větě mi Dědeček napsal poznámku, že ačkoliv genitiv v záporu není špatně, je to už historizující jev. Nakonec jsem se ale rozhodla, že větu neupravím, protože se celá ta moje povídka nese v takovým historickým duchu. 

Další věta: Staronový přítel k nim s jejich uvědoměním,  že už nic nebude jako dřív, náhle přestal pasovat, a jeho vlastnosti a osobnost se staly jakýmsi protikladem k těm jejich.

Tuto větu jsme si nakonec rozebrali i při hodině. Určitě je důležitý zmínit, že uvědomění a vědomí není to samý, což mi při psaní asi nedošlo. S jejich uvědoměním jsem tedy opravila na s jejich vědomím.

A jedeme dál. Kdyby to byl někdo úplně jiný, s kým se seznámili pár nocí zpátky.
Spojení pár nocí zpátky se Dědečkovi příliš nelíbilo. Je to podle něj takový malý rusismus, který každý z jeho generace nemusí brát pozitivně. Upřímně jsem si ani nevšimla, že to zní nějak jinak, ale co jsem se tak bavila se spolužačkou z vyššího ročníku, občas se jí to stává taky, a rusismy můžou být dokonce i důvodem, proč vám někdo nevydá knihu. Díky bohu, že po tom netoužím, jinak by mě to asi dost zklamalo. Holt to je takový zlozvyk, kterýho se asi nikdy úplně nezbavím. :D Už jen proto, že nejsem schopna ho v textu identifikovat. Dědeček navrhl, abych tento výraz nahradila spojením před několika dny. A to jsem nakonec taky udělala.

Kristián si byl vědom skutečnosti, že ho od sebe přátelé vystrnadili. V této větě jsem vynechala od sebe, nakonec ono je z kontextu jasné, jak, koho a čeho se to týká.

Při takovýchto rozjímání si Kristián začal připouštět, že se dopustil až příliš velké změny.
Schválně, kdo si všimne toho, co je špatně na této větě. Ano, je to slovo rozjímání! Správně tam má být rozjímáních, i proto jsem to v opravném textu upravila.

Další a zároveň poslední věta s jinou chybou než s čárkami. Pro pochopení kontextu ji dodávám i s tou předchozí: Postupně si sepsal pravidla a přikázání, kterými se při jízdě na bicyklu řídil. Držela ho v jakési uklidňující jistotě, že jej situace neovládne, a on si naopak podmaní ji.
Upravila jsem ypsilon, které jsem přepsala na áčko, které je v textu zvýrazněné. Dle Dědečka ušlechtilost mého textu vyžaduje, aby tam bylo právě to áčko.

A konečně se dostáváme k čárkám. V tomto příběhu mi ani jedna nechyběla, paradoxně ale tři přebývaly:

Po čase se přátelé s jeho novým chováním pokusili smířit, a na starého, usměvavého a charismatického

Snad doufal, že se takto vyhne nepříjemnému vytrhnutí z té nesmírné nádhery, a propast mezi ní a možnými budoucími problémy nebude tak hluboká.

O jejich mírnění uvažoval patrně jen on sám, a okamžiky, kdy si tuto pravdu uvědomil, ho ihned zaplavily potěšením ze zodpovědnosti vůči své mysli.

Chybné čárky jsem ve větách zvýraznila. Nemají tam co dělat. :D Snad je to takto pochopitelné.

Na závěr mi Dědeček napsal, že jsem se nechala pěkně inspirovat tajemstvím, které ostatně tajemstvím zůstává. Také se mu líbil styl, jakým byla povídka psaná. Na některých místech mě ušlechtilost textu tlačila ke komplikovanému vyjadřování, které jsme si společně už opravili. Ještě dodal, že i jednoduché vyjadřování může být ušlechtilé, s čímž souhlasím. Na závěr Dědeček připsal, že jsem ho potěšila, což zase potěšilo mě.

Takže i přes množství chyb tuto část končíme docela pozitivně. Budu se na vás těšit u další. 😄